2.3.2001
Dámy a pánové, vážená Sněmovno. Ponechme stranou sebechválu, kterou nás zahrnul ministr při svém vystoupení zde ve sněmovně, kde celkem sedmkrát použil superlativů v hodnocení své práce. Položme si však otázku – je ta sebechvála ministra zahraničí oprávněná, pravdivá, objektivní a podložená? Dovolte, abych se nad tímto zamyslel.
Za prvé, co se vlastně odehrává mezi Českou republikou a Evropskou unií? Budu citovat z projevu pana ministra: „V očekávání této fáze přistoupila vláda s předstihem k procesu, na jehož prozatímním konci je aktualizace mandátu pro jednání.“ Dále ve svém vystoupení ještě čtyřikrát se zmínil o tomto tématu. Nakonec shrnul: „Celkem jsme oznámili zrušení sedmi žádostí o přechodná období.“
1. Metodika vyjednávání
Pan ministr na jiném místě svého vystoupení horoval za „transparentnost přístupového procesu, kterému přikládám ostatně velký význam“. Cituji doslova. Kde je ta transparentnost, když se ministr neobtěžoval nás seznámit, kterých sedm přechodných období bylo zrušeno? Ani slovo o tom. Omlouvám se, ale snídaně pro mne není parlamentní orgán a to, co zaznělo na snídani někde na ministerstvu, pro mne není parlamentní argument. Pan ministr je povinen seznamovat s prací svého ministerstva parlament, zahraniční výbor a veřejnost. Pan ministr před veřejností utajil, ve kterých věcech vláda ustoupila. Kde je ta požadovaná transparentnost?
Ministr ve svém vystoupení řekl: „Česká republika chce být mezi prvními kandidátskými zeměmi, které vstoupí do unie.“ Neuvedl žádnou podmínku, neuvedl žádný popis situace, za které bychom si tak přáli. On to prostě tvrdí. Neuvedl jediný argument. Představme si modelově, abychom otestovali, zda ministr má, nebo nemá pravdu, představme si modelově situaci, že některé jiné kandidátské země ve snaze dostat se do unie za každou cenu přistoupí na podmínky, které budou pro jejich zemi nevýhodné. Chceme i v takové situaci být první? Chceme vstoupit do unie i za cenu, že nám to přinese jenom škody? A to dlouhodobé škody? Ministr zřejmě o takových alternativách vůbec neuvažuje.
Jak jsou stanoveny priority našeho vyjednávání? Jak jsou stanoveny cíle České republiky – neslyšeli jsme ani slovo. V předloženém sněmovním tisku o tom také není ani slovo. Přečteme-li si ostatní materiály ministerstva, které jsou přístupné nám i veřejnosti – možná na snídani ministr rozdává ještě jiné materiály – tak se o tom také nedozvíme ani slovo.
Do jaké Evropské unie chceme vstoupit? Za jakou cenu? Kolik jsme ochotni zaplatit za členství v Evropské unii? Platí, že chceme vstoupit do Evropské unie co nejdříve? I když na to nebudeme připraveni? Platí, že nás nezajímají náklady na vstup a případné výnosy pro Českou republiku?
Já uvedu příklad. Existuje jediná země, která dokázala z členství v Evropské unii profitovat. Jenom jedna jediná. Všechny ostatní země prozatím na Evropské unii nevydělaly nic. Tou jedinou zemí je Irsko a profit se dostavil až po 20 letech členství. Tajemník Ministerstva zahraničí pan Telička nám na výboru šeptem sdělil, že vstup do Evropské unie pro Českou republiku bude ztrátovou záležitostí, ztrátovou investicí, že v nejlepším případě po 20 letech se tato investice začne České republice vracet. Já tomu nevěřím, že máme tak schopné úředníky, jako má Irsko. Já se domnívám, že to bude trvat ne 20, ale 30, možná 40 let, než získáme první prospěch z členství v Evropské unii.
2. Jak nás vidí oni?
Já uvedu teď citát, aby to nebylo tak, že jenom my kritizujeme ministerstvo. Uvedu citát od Barbary Lippertové z Ústavu pro evropskou politiku v Bonnu: „Troufám si říci, že ve většině uchazečských zemí ve střední a východní Evropě se fáze zřetelného definování národních zájmů vůbec nekonala. Vlády i občané se spokojili s tím, že chtějí dovnitř, aniž by se jasně řeklo, proč vlastně.“ Já k tomu dodávám, že to platí přesně i o České republice.
Dále budu citovat ze stejné práce: „Zdá se mi, že i lidem v České republice by měla jejich vláda jasně říci, že tu nejde o žádné romantické završení převratných společenských změn po roce 1989, ale že vstup do Evropské unie vyžaduje nové, suverénní a sebevědomé politické rozhodnutí připojit se k tomuto neobyčejně složitému společenství s jeho hospodářskými a politickými rozměry.“ Konec citátu.
O těchto politických a hospodářských rozměrech jsme prozatím od Ministerstva zahraničí neslyšeli ani slovo. A pravdu má kolega, který zde uváděl, že předložený sněmovní tisk je čistě administrativním výčtem věcí, o kterých se pravděpodobně bude muset jednat, ale žádné politické hodnocení v něm není a ani žádné hospodářské hodnocení v něm není.
Je pozoruhodné, že jak ve svém vystoupení, tak v ministerských materiálech se hovoří jenom o přibližování práva. O jiné věci se ministerstvo nezajímá a nestará. Jediná starost je, abychom přizpůsobovali zákony Evropské unii, a to dokonce za každou cenu.
A já teď uvedu další citát z onoho ústavu v Bonnu – Ústavu pro evropskou politiku: „Řekla bych dokonce na základě poznatků některých německých diplomatů, že někdy ti vaši zástupci v Bruselu si úlohu příliš usnadňují, takže by občas nezaškodilo postavit se na zadní nebo více bouchnout do stolu.“
Jestliže i naší němečtí partneři se až stydí za chování našich vyjednavačů, že jim připadá trapné, jak tam vystupují naši zástupci, a cítí potřebu nám to touto cestou vzkázat, pak se domnívám, že tvrzení pana ministra, že jednání o našem vstupu do Evropské unie, je perfektní a dokonalé – neuvedl jedinou kritickou připomínku ke své práci – pak se domnívám, že toto tvrzení je vážné zpochybněno.
Vezmu tedy k dispozici materiály, které nám ministr předložil. Ministr uvedl jeden úžasný úspěch naší diplomacie, a já budu pro jistotu tento úžasný úspěch naší diplomacie citovat doslovně. Pan ministr uvedl – cituji: „Chtěl bych informovat, že Česká republika zatím v Evropské unii oficiálně neavizovala žádnou změnu pozice, a to např. včetně žádosti týkající se změny názvu tuzemský rum.“
Naše ministerstvo, přátelé, doposud obhájilo akorát název tuzemský rum. Nic jiného ministr neuvedl ve svém vystoupení ani ve svých materiálech.
3. Podle čeho se vyhodnocuje, co to s námi udělá?
Pojďme se tedy prosím zeptat, podle čeho by se měla hodnotit příprava na vstup. V onom institutu v Bonnu píší, že Rakousko, Švédsko, Finsko opravdu prošly celonárodní debatou na témata„Chceme něco takového? Co nám to přinese a co to bude stát?“.
K této věci jsme neslyšeli žádnou odpověď.
Dále cituji: „Německo si jinak umí spočítat klady a zápory východního rozšíření a ví, že plusů je více než minusů. I vědomí národních zájmů je dnes stejně vyhraněné jako za Kohlovy éry, kdy se o tom jen méně hovořilo. Změna po nástupu nové vlády v Berlíně může být nanejvýš taktická, nikoli změnou strategie.“ – Tolik pozice německá.
Podíváme-li se do rakouských materiálů, rakouský argument, který má přesvědčit rakouské občany o podpoře rozšíření, zní, že Rakousko bude na rozšíření neuvěřitelným způsobem profitovat a že jen malou část toho, co na středoevropských zemích vydělá, bude Rakousko transferovat formou fondů a dotací do těchto středoevropských zemí. Dokonce najdeme v rakouských materiálech i čísla – jedná se zhruba o jednu desetinu toho, co Rakousko na rozšíření vydělá. To jsou čísla, která dokládají to, že ten vstup pro nás skutečně nebude příliš výhodný. Já se k tomu ještě dostanu.
Uvědomme si, že nikde na světě nejsou žádní lidumilové, kteří by jenom proto, že nás mají rádi, nám chtěli pomáhat, chtěli nám dávat dotace, a že by nechtěli na tom nic vydělat, nesledovali tím žádné cíle. Je nutno říci, že jednotlivé státy mají jenom své zájmy a svá rizika a podle toho se rozhodují – a podle toho by se ovšem měla rozhodovat také Česká republika. Já jsem se prozatím nesetkal s tím, že by na mezinárodní scéně nějaký stát konal jenom dobré skutky.
Dovolte tedy, abych používaje ministerské příručky, a takových příruček vydává ministerstvo desítky, pokusil se reagovat na některé argumenty, které jsou v těchto příručkách, protože ministr zde žádné argumenty neuvedl.
- Pan ministr tvrdí v takovýchto příručkách, že připlyne mnoho nových investic, ekonomika se ozdraví a budou vznikat nové, výkonnější firmy.
Za prvé, přátelé, vláda dělá pravý opak. Jestliže některé firmy díky evropské konkurenci, ať už jsou to ocelářské firmy, nebo jakékoli jiné, se dostávají do potíží, vláda místo toho, aby takové firmy zavřela, místo aby ozdravila českou ekonomiku, pokouší se je revitalizovat.
Ale za druhé uvedu argument – je skutečně pravdou, že vstupem do Evropské unie se zvýší atraktivita České republiky pro investice? Není to náhodou zcela obráceně, že ještě před vstupem do Evropské unie někteří investoři sem chtějí investovat, protože mají perspektivu, že během několika let se jejich investice stane součástí evropského prostředí? Proč by investovali do České republiky, která pravděpodobně bude pět až deset let po vstupu procházet množstvím zmatků, proč by měli investovat do nestabilního prostředí? Sice v Evropské unii, ale do nestabilní země? Nedají přednost Itálii, Rakousku a kterékoli jiné zemi? Není to přesně naopak, že investice budou přicházet jen před vstupem do Evropské unie a příliv investic se po vstupu na dlouhou dobu zastaví? Podívejme se, jak to bylo v Irsku. Po vstupu Irska do Evropské unie investice nepřišly, začaly přicházet až po 15, 18 letech. Je tedy pravdivé toto tvrzení ministerstva?
Možná se mýlím, ale uvedu zase citaci z materiálů onoho institutu v Bonnu. „Osudový význam bude mít, zda i potom, po vstupu do Evropské unie, zůstanete konkurenceschopní a podržíte si některé komparativní výhody, jež nyní přitahují investory.“ To znamená že i v Německu se ví o tom, že vůbec není jisté, zda nějaké investice po vstupu budou přicházet. I v Německu se ví, že předmětem vyjednávání by mělo být vytvoření takového investičního prostředí, které alespoň zčásti bude atraktivní pro investory i poté, co Česká republika vstoupí do Evropské unie. O této věci jsme ale neslyšeli nic, nenajdeme o tom nic v ministerských materiálech, než pouhé prosté tvrzení bez jediného argumentu, že vstupem do unie k nám potečou obrovské investice. Najdeme to na několika místech.
- Další argumenty. Jak ministr, tak ministerské materiály tvrdí, že po vstupu do Evropské unie budeme mít možnost Evropskou unii přímo ovlivňovat.
Ale již dnes, respektive ve svém vystoupení, nikoli dnes, ministr připustil, že máme velikou práci, aby náš vyjednávač vůbec ovlivnil pořad jednání, na kterém se bude jednat, a to na bilaterální úrovni mezi Českou republikou a Evropskou unií. Jak si představujeme, že budeme schopni ovlivnit multilaterální jednání jako malá Česká republika s deseti miliony obyvatel? Jaký bude náš vliv na evropskou politiku? Troufáme si myslet, že někoho přehlasujeme? Troufáme si říci, že je přesvědčíme svými argumenty, když nemáme ani dnes ty argumenty – a tady se to dnes ozývalo několikrát, že nejsme schopni ani ty argumenty vypracovat?! Jak tedy chceme ovlivňovat Evropskou unii?
Uvedu další příklad. Na posledním summitu se rozhodovalo o tom, jak která země bude zastoupena v orgánech Evropské unie v rámci jakési strukturální reformy, a my jsme ani nedokázali vyjednat pro Českou republiku stejné zastoupení, jaké má Portugalsko. A pojďme si to porovnat. Portugalsko má deset milionů obyvatel, stejně jako Česká republika. Portugalsko má přibližně stejnou životní úroveň a stejný HDP na jednoho obyvatele jako Česká republika. Česká republika má pouze perspektivu, že pokud si to nezkazí, že možná Portugalsko ekonomicky za čas předstihne. Přesto naše ministerstvo vyjednalo naše zastoupení v Evropském parlamentu o dva poslance slabší, než má Portugalsko. Takhle budeme ovlivňovat Evropskou unii, že nejsme schopni dosáhnout ani toho, čeho dosáhlo Portugalsko? A když totéž hrozilo Polsku, že bude méně zastoupené než Španělsko, tak se vzbouřil polský premiér, polský ministr zahraničí, začali bouchat do stolu, na rozdíl od České republiky, a výsledkem bylo vyjednání stejného zastoupení.
Znamená to tedy, že jsme za prvé selhali již teď při vyjednávání o našich budoucích pozicích, což se na věky věků nezmění, teď už je to podepsáno, ale my s těmito slabšími pozicemi jsme na věky věků oslabili naši budoucí vyjednávací pozici v Evropské unii. Jak tedy chceme něco ovlivňovat?
- Říká se a uvádí se v materiálech, že to podstatné, co si přejeme, je volná soutěž.
Ano, v jistých omezených prostorech Evropská unie znamená volnou soutěž. Na druhé straně ale Evropská unie není symbolem tržního hospodářství a volné soutěže. Brusel je symbolem lobbismu. Všechny velké firmy na světě mají své zastoupení v Bruselu a dosahují svých ekonomických výsledků na evropském trhu ne tím, že by předkládaly a vyráběly kvalitnější výrobky za levnější ceny, ale lobbují v bruselských orgánech, aby formou změny legislativy získaly výhodnější postavení na trhu. Evropská unie a Brusel nejsou symbolem konkurence, tržního prostředí, ale jsou symbolem lobbismu.
- Mohli bychom uvádět, že vstupem do Evropské unie získáme nějaké obchodní výhody.
Troufám si tvrdit, že už žádné nebudou následovat. Všechny obchodní výhody, které jsme mohli získat, jsme získali v rámci Asociační, resp. Evropské dohody. Teď pouze dobíhají lhůty, které jsou pro nás už nevýhodné a kde musíme dorovnávat podmínky tak, aby byly symetrické, a v podstatě už žádné další zásadní výhody, kterých by nebylo možno dosáhnout jiným způsobem, z členství vyplývat nebudou.
Zato budou z členství vyplývat nevýhody. Česká republika dnes má významnou část svého zahraničního obchodu se Slovenskem. Vstupem do Evropské unie – a to už jsme vzdali – budeme musetzrušit celní unii se Slovenskem. To znamená, že náš export na Slovensko klesne, pro naše podniky se možnost exportovat na Slovensko zhorší. Na Slovensku se uvolní docela podstatná část slovenského trhu, a zkuste hádat, kdo obsadí tento uvolněný slovenský trh? – Bude to Evropská unie!
- Dále ministerstvo uvádí jako argument, že občané budou moci využívat volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu.
Přátelé, vážení občané, buďme k sobě upřímní. Výhody pohybu kapitálu ocení podnikatelé, nikoli občané. Toto jsou všechno výhody pro podnikatele. Ano, v České republice máme miliony podnikatelů, ale přesto většina českých občanů nepodniká. A pro ně volný pohyb kapitálu, pracovních sil a služeb není přínosem. Je pro ně pouze nevýhodou, protože v rámci volného trhu dojde ke srovnávání cen, a ve všech těchto oblastech ceny u nás budou stoupat. Na rozdíl od Rakouska, kde vstupem do unie některé ceny klesly, u nás je jisté, že budou ceny jenom stoupat.
Zeptáme-li se tedy občana, co si myslí o volném pohybu kapitálu – a já se přiznám, že jsem zastáncem volného pohybu kapitálu -, vzpomeneme-li si na loňské září a na demonstrace proti Mezinárodnímu měnovému fondu, obávám se, že občan, který nepodniká, má z volného pohybu kapitálu spíš obavy, dokonce až tak vážné, že se tady konají mezinárodní demonstrace. Nevím, jestli je to pozitivní argument, kterým bychom měli získat sympatie české veřejnosti pro rozšíření.
- Další argument, který uvádí ministerstvo, je spolupráce v oblasti vnitřních věcí, která zlepší např. boj proti organizovanému zločinu, korupci či nelegálnímu obchodu s drogami a usnadní i stíhání pachatelů trestných činů. Tím se posílí bezpečnost občanů.
Dovolím si nesouhlasit s tímto tvrzením ministerstva. Jestliže se někdo dopustí trestného činu a jedná se o vážný trestný čin, jaká opatření podniká policie? Provede zátarasy na mnoha místech tak, aby území, ve kterém se pohybuje onen zločinec, bylo rozděleno na malé buňky, na malé celky, a na přechodu mezi nimi se provádí důsledná kontrola, protože jenom tak je naděje, že toho zločince chytneme. Zrušení hranic znamená nikoli zvýšení bezpečnosti, ale snížení bezpečnosti.
V ministerském materiálu se uvádí, že se tím bude lépe bojovat proti drogám. Prosím, pozvěme si sem někdy ředitele Národní protidrogové centrály. My jsme v dnešní době ohroženi drogami. My se dokážeme v dnešní době v rámci svých možností relativně úspěšně – a na evropské úrovni velmi úspěšně – s nebezpečím drog vyrovnávat. Když otevřeme hranice a zrušíme hraniční kontroly, pak se náš prostor otevře pro evropský drogový trh a kvalita zabezpečení občana proti ohrožení z hlediska drogových mafií a vůbec z hlediska drog vůči jeho dětem se sníží.
Spolupráce mezi naší protidrogovou centrálou a evropskými zeměmi je přesně taková, jaká bude i po vstupu do Evropské unie, tam už se nic zlepšit nedá. Na druhé straně dnes existují hranice, které pak existovat nebudou, a kvalita bezpečnosti z hlediska drog se pouze zhorší. Zároveň dohledat zločince v prostoru České republiky je relativně jednodušší než hledat ho v prostoru celé Evropské unie. Přečtěme si studie, které popisují, jak probíhá migrace, resp. ilegální imigrace obyvatel do Evropské unie! Jak např. z prostoru Evropské unie se dostávají do Británie, jak zrušení hranic vlastně zhoršuje zabezpečení obyvatelstva v této věci. Je pravda, že občan nepodléhá byrokratickým kontrolám na hranicích, ale bezpečnostní prostředí se tím pro něj nezlepší.
- Ministerstvo tvrdí, že převzetí legislativy Evropského společenství – a není to chyba, opravdu se tam uvádí Evropského společenství – bude pro Českou republiku znamenat posílení právního systému, zkvalitnění legislativy, její aplikace a vynucování.
To je jakási iluze, kterou ministerstvo šíří. Jaká je realita? S argumentací, že se připravujeme na vstup do Evropské unie, nám vláda předkládá desítky zákonů, žádá o zkracování lhůt, u některých zákonů dokonce jenom na několik dnů, a žádá, aby parlament je projednal ve zrychleném řízení. Dokonce jsme kvůli tomu vyšli vládě vstříc a novelizovali jsme jednací řád, aby takovéto přijímání zákonů na počkání bylo možné. Výsledkem jsou nekvalitní zákony! Není pravda, že perspektiva vstupu znamená zkvalitnění legislativy, ale naopak. V rámci a pod hlavičkou vstupu do Evropské unie se rozšiřuje právní chaos, který v České republice máme.
- Ministerstvo tvrdí, že díky členství v Evropské unii se usnadní spolupráce mezi českými soudy a soudy ostatních členských zemí unie v občanskoprávních věcech.
Dovolím si s tím nesouhlasit. Nedávno jsme projednávali smlouvy, které nám předkládá vláda, o právní pomoci, o spolupráci právě v těchto občanskoprávních věcech, s argumentací, že Evropská unie tuto věc neřeší a že se to stejně musí řešit bilaterálními smlouvami mezi jednotlivými zeměmi. To znamená, že ministerské materiály nejsou pravdivé. Pokud chceme dosáhnout kvalitnější spolupráce mezi soudy, pak cesta k tomu je navazování bilaterálních smluv a nijak to nesouvisí s členstvím v Evropské unii. Tady ministerstvo používá nekorektní argument.
- Už jsem uvedl to, že v Rakousku došlo vstupem do Evropské unie ke snížení cen, zejména potravin, zatímco u nás ministr ve svém vystoupení přiznal, a já teď pro jistotu ocituji doslova, co ministr říkal – jak čtu ministrova slova, tak se domnívám, že vstupem do Evropské unie bezpodmínečně u nás dojde k dramatickému skokovému nárůstu cen pohonných hmot. Cituji tedy ministra: „U kapitoly Daně Česká republika upřesnila svou pozici ke své žádosti o udržení nižší spotřební daně na pohonné hmoty. Tato žádost byla podmíněna případnou změnou legislativy Evropského společenství v této oblasti. Ovšem vzhledem k tomu, že zvýšení cen ropy v loňském roce a jeho důsledky ukazují, že změna ECU je málo pravděpodobná, a vzhledem k tomu, že rozdíl mezi sazbami spotřebních daní ČR a EU na naftu je nulový a na benzin činí podle vyjádření Ministerstva financí pouze 30 haléřů, Česká republika proto oznámila, že nebude žádat o přechodné ujednání v této záležitosti. „
Já z toho usuzuji, že dojde k nějakému zvýšení cen pohonných hmot. Jinak si to neumím vysvětlit.
- V ministerských materiálech se uvádí, že dojde ke stírání rozdílů mezi regiony.
Ano, pravděpodobně dojde. Některé regiony možná budou umět z členství v Evropské unii něco vytěžit. Já jako pražský poslanec musím konstatovat, že Praha nebude mít žádné výhody z členství v EU. Životní úroveň v Praze pravděpodobně klesne. Pro Prahu bude vstup do EU přinejmenším znamenat, že ztratí své řekněme výrazné postavení mezi českými regionálními samosprávami.
- Ministerstvo také tvrdí, že díky vstupu do EU se umožní účast na společné zahraniční a bezpečnostní politice.
Milí přátelé, ať jsem hledal jakkoli, a ačkoli se účastním mnoha jednání o bezpečnosti, nikdy jsem se nesetkal s tvrzením, že EU bude zajišťovat bezpečnost. Nikdy! I ti nejpřesvědčenější eurooptimisté, kteří dokonce říkají, že vytvoření těch 60 tisíc sil rychlého nasazení je jenom první krok, že v budoucnu směřujeme k samostatné evropské obraně, připouštějí, že jediným nástrojem evropské bezpečnosti je NATO. Já tedy prosím pana ministra, aby nám vysvětlil, jak se naše vnější bezpečnost zvýší vstupem do Evropské unie.
4. Závěr
Na závěr opět ocituji z materiálu onoho bonnského institutu: „Jít do tak těžkého období evropské integrace bez pořádně připravené veřejnosti, která musí počítat s tím, že to bude alespoň zpočátku cesta velice trnitá a kamenitá, je přímo dobrodružné počínání. Jako by tu nebyl příklad Švédska či Rakouska, kde hlasování pro členství v EU dopadlo dobře, ale při prvních těžkostech se nálady občanů propadly až k antievropanství u části obyvatelstva. Troufám si říci, že ve většině uchazečských zemí ve střední a východní Evropě se tato fáze zřetelného definování národních zájmů vůbec nekonala. Vlády i občané se spokojili s tím, že chtějí jít dovnitř, aniž by se jasně řeklo, proč vlastně.“
Pane ministře, česká veřejnost má právo vědět, do čeho jdeme! Má právo znát výhody a nevýhody členství, protože se to každého občana dotkne. Dotkne se to jeho životní úrovně. Není pravda, že vstup do Evropské unie je sám o sobě pozitivní. Možná může být pozitivní, možná ne.
My jsme očekávali od ministerstva, když jsme žádali o informaci o postupu negociací, že dostaneme zprávu o tom, nakolik se daří udržet pozici, kterou oznámila vláda Václava Klause tuším v roce 1996, 23. ledna 1996, když podávala přihlášku do Evropské unie a k této přihlášce připojila memorandum, ve kterém říkala: My doufáme, že jednání budou vedena tak, aby klady a zápory byly alespoň vyrovnané! Dnes se zdá, že tomu tak není, že budeme mít více záporů než kladů. Dobrá, i takovou situaci bychom možná měli akceptovat, protože z dlouhodobého hlediska se to začne obracet. Já se ale domnívám, že český občan má právo na upřímnost ministerstva, má právo na informace, právo vědět, co naše vláda jménem České republiky slibuje a sjednává, a že má právo také vědět, že mnoho let po vstupu do Evropské unie to pro nás nebude žádnou radostí, že budeme více platit než získávat, že projdeme velmi těžkou zkouškou, která bude především zkouškou politické stability českého vnitřního prostředí, zkouškou stability a důvěry českých občanů ve vládu, a že tento nezodpovědný přístup přípravy na vstup a toto nezodpovědné jednání nám ta první léta v Evropské unii výrazně zhoršují. Pravděpodobně to může vést k posilování extremismu v českém politickém systému.
Dokonce v jistém smyslu se dočteme v západoevropských materiálech o informovanosti veřejnosti: „Češi, ve srovnání s Poláky, jsou v tom skoro rozvojová země.“
Děkuji, pane ministře.