V letech 1907 a 1908 uspořádal Viktor Ponrepo několik kinematografických představení v Letní zahradě Nuselského pivovaru (Bělehradská 55/15).

Zdenko Bouček s rodinou pak zřídil v roce 1909 v nuselské pivovarské zahradě stálé kino. Licenci dostal na základě technického vzdělání svého syna Zdenka. Bio Bouček se stalo vzorem pro ostatní kina, už se nejednalo o putovní či kočovné promítání, ani o příležitostné promítání, ale o vznik stálého pravidelného promítání ve stálém kině. Šlo o první stálý kinematografický podnik, o kterém máme dochované záznamy. Kino bylo v době svého vzniku navázáno na tradice Sokola. Na kino si stěžovali hospodští v Nuslích, že jim odlákalo návštěvníky, kteří popíjejí pivo během promítání a nenavštěvují místní hostince.

V roce 1912 se Bio Bouček přestěhovalo z pivovarské zahrady do kamenné budovy v dnešní Křesomyslově (dříve Soběslavově) ulici 14, už tehdy vedle poštovního úřadu, někdy se proto Bio Bouček nazývalo Bio na poště. Vznik kina patrně souvisel s očekávaným zřízením tramvajové linky do Nuslí, která vznikla až po roce 1910, do té doby byly Nusle dostupné koňkou, pěšky nebo z konečné železniční zastávky Vinohradské nádraží pod Nuselskými schody. Kino fungovalo až do roku 1950. Dnes (2018) sídlí v prostorách bývalého kina Divadlo bez hranic.

Příklad inzerátu z roku 1909:

Zájmy lidu, týdenník české strany národně sociální pro Král. Vinohrady, Žižkov, Nusle, Pankrác a okolí, č. 3/1 (20. 11.), s. 8.

Zemřel dobrý druh. Posledního dne minulého roku dokonal svou pozemskou pouť pan Zdeněk Bouček, majitel biografu v Nuslích. Byl oddaným členem našeho Svazu, pilným návštěvníkem našich schůzí, věrným plnitelem usnesení organizačních a milým druhem svým kolegům. S ním odchází jeden z pamětníků vývoje českého biografu, prodělav trpké jeho počátky, krátkodobou lepší konjunkturu a rychle pokračující krisi, jež dnes dostupuje vrcholu. Byl také jedním z těch, kdož tak těžce byli dotčeni známou vládní akcí z roku 1920, o které dnes z následků jejich i ministři již seznávají, že byla pochybená. S Boučkem mizí typ průkopníka českého kina. Význačný jeho zjev bude postrádán na Filmové burse, kterou navštěvoval snad nejpravidelněji ze všech. O vše, co se týkalo biografu, horlivě se zajímal a s biografem takřka srostl. V biografu při výkonu jeho povolání jej také stihla smrt. Slyšíme, že příkré jednání službu konajícího hasiče jej rozčílilo tak, že statné jeho tělo shrouceno bylo těžkým nervovým záchvatem: to se stalo o vánocích, a za několik dní záchvat dokonal své dílo zkázy. Svaz se postará, aby případ byl vyšetřen, a stalo-li se tu něco nesprávného, aby viník byl potrestán a podobné jednání pro příště znemožněno. Tragický skon českého biografisty mocně dojímá příslušníky odboru, kteří četným účastenstvím na pohřbu ohněm dne 4. t. m. dali na jevo své sympatie k zesnulému. Buď čest jeho památce!