V Omsku 12. ledna 1919

Drazí rodiče!

Posílám Vám vděčný a srdečný pozdrav ze studené Sibiře, z krajů divokých, asijských. Pozdrav Vám doručí můj sluha Stanislav, dobrý a oddaný člověk, který se věrně o mne staral a jemuž jsem velmi zavázán. Prosím, považujte ho za mého přítele, bude-li potřebovati Vaší pomoci, udělejte pro něho, co je možno.

Moji drazí! Strašně mnoho se změnilo za 4 ½ roku. Konečně z dálky jako by světlá, nejasná záře vynořuje se naděje na návrat do vlasti. Přiznám se Vám, že nemohu si představiti nesmírnou radost toho okamžiku, až vstoupím na rodnou zemi a až s hlubokou vděčností políbím Vaše šedivé hlavy. Vždyť to bylo mým jediným vodítkem, osvobození drahého, těžce zkoušeného domova; nemohu se dočkati chvíle, až předstoupím s čistým čelem před Vás, aby Vaše žehnající ruce spočinuly na mé hlavě.

Byl jsem vždycky skoro jist, že se k Vám vrátím. Měl jsem pevnou víru v úspěch naší věci i v dobách nejhorších. Chvíle nepochopitelného nadšeni a živelné vůle spojující jednotlivce našeho národa pod společným praporem zůstanou v mé paměti na věky. V mladých lidech nelekajících se smrti, aby zlomena byla pouta otroctví, viděl jsem záruku budoucnosti osvobozeného národa.

Těžko by ve zdejších okolnostech vydrželi příslušníci jiného národa. Myslím, že v historii najde se málo podobných příkladů houževnatosti a vůle. V našich řadách byli skutečně „boží bojovníci a zákona jeho“.

Jsem nyní v Omsku jako velitel česko-slovenské nemocnice. Převzal jsem ji ve stavu velice zpustlém. Mimo.to mám dozor na zdravotní službu ve třech zajateckých táborech. V létě zde byla cholera, skvrnitý tyfus, v poslední době se ukazují neštovice a ošklivá forma chřipky. Tedy práce dost.

Veliká chyba pro mne byla, že jsem nemohl zůstati ve Francii. Zato jsem získal mnoho cenných zkušeností ve styku s lidmi, zařizoval jsem mnoho nových podnikův, a uváží-li se, že to bylo vždy v okolnostech úplně neurovnaných, měl jsem vždy úspěch zcela slušný. Povstání, nedostatek uhlí a osvětlení, mizerná výkonnost dráhy, zlodějství a úplatnictví na každém kroku život velmi ztěžují. Každý z nás touží domů. Škoda, veliká škoda, že právě nyní nemůžeme být v Čechách a účastniti se přerodu s Vámi. Při nynějším rozvratu na Rusi a při nedostatku zpráv z Čech býváme velmi znepokojeni, co se děje doma.

Pozdravuji Vás všechny srdečně. Jarda také bude psát. Je zaměstnán, chystá se ke koncertu zde v Omsku. Hraje nádherně. Jeho hudba mi značně zmírňuje surovost zdejšího života; jsou to jediné světlé okamžiky zde.

Váš Bohuslav