Válečná kariéra

Narodil se v Líšně na Benešovsku. Ještě před začátkem 1. světové války odjel za prací do Ruska. Od 30. srpna 1914, kdy vstoupil do České družiny, se držel na špici českého důstojnického sboru. Za statečnost a vynikající smysl pro vedení bojových operací si vysloužil celou řadu vyznamenání, včetně nejvyššího ruského válečného řádu – velkokříže svatého Jiří. Postupně velel rotě (1916), praporu (1917), pluku, divizi Husitské, Povolžské frontě a nakonec všem československým jednotkám na Dálném východě (vše během roku 1918). Zúčastnil se vítězně bitev u Zborova (1917) a Bachmače (1918)[2]. Do vlasti se vrátil jako generálmajor v roce 1920.
 

První republika

Od prosince 1920 do října 1921 působil ve funkci prvního zástupce náčelníka Hlavního štábu branné moci. Poté se vydal na studia na École Supérieure de guerre ve Francii, kterou absolvoval v roce 1923. V roce 1924 se stal náčelníkem Vojenské kanceláře prezidenta republiky, v roce 1926 pak přednostou leteckého odboru ministerstva národní obrany. Byl spoluzakladatelem Masarykovy letecké ligy v Praze.

V roce 1929 byl jmenován vojenským velitelem Českých Budějovic a zde dislokované 5. pěší divize. Hrál významnou roli při založení letiště v Plané a rozvoji českobudějovického letectví, byl úřadujícím předsedou Jihočeského aeroklubu. Během dvacátých let se postupně zhoršoval jeho zdravotní stav, který byl poznamenán následky strádání a zranění z bojů na východní frontě a v Rusku. Divizní generál Stanislav Čeček zemřel krátce po operaci 29. května 1930 ve věku 43 let.