|
Karel Chodounský byl český lékař,
zakladatel české farmakologie. Žák Jana Evangelisty Purkyně. Kladl
důraz na aplikaci výzkumu do praxe. Jako talentovaný pedagog
vychoval generaci českých lékařů. Vyzdvihl význam sportu,
organizoval horskou turistiku a horolezectví. Propagoval spolupráci
Čechů s Poláky a Slovinci. Po vzniku ČSR zakládal farmakologický
ústav v Brně. Jmenován profesorem Univerzity Karlovy a čestným
doktorem Masarykovy univerzity.
Narodil se 18. května 1843 ve Studénce na Mladoboleslavsku. Během
studií mediciny pracoval tři roky v přírodovědných sbírkách Českého
muzea, roku 1868 se stal asistentem Jana Evangelisty Purkyně. Poté z
finančních důvodů na šest let opustil Prahu, aby se mohl věnovat
soukromé lékařské praxi.
Od konce 60. let publikoval články v Časopise českých lékařů. Roku
1877, po návratu do Prahy, převzal spolu s doktorem
Maixnerem jeho
redakci. Pod jejich vedením získal časopis vysokou úroveň a velkou
oblibu v lékařských kruzích. Jako redaktor rovněž organizoval
spolupráci českých a polských lékařů, zejména účast zástupců obou
národů na kongresech. Chodounský také přispíval do Odborné
pathologie a therapie, lékařského slovníku a Živy. Prováděl chemické
pokusy. Proslavil se studií o nachlazení, v níž dokazoval, že tato
nemoc nepochází z chladu. Experimentoval přitom i na sobě samém —
během tří let se vystavoval podmínkám, které podle tehdejších názorů
měly nachlazení vyvolat, aniž by onemocněl.
Zabýval se i etikou pokusů na lidech: Podle jeho názoru je nutné
přijmout riziko nepříznivých dopadů nových léčiv, protože jinak by
nebyl možný pokrok a nemocní by nedostali potenciálně účinný lék.
Uváděl příklad syfilis, kde dva léky úspěšně vyzkoušené na zvířatech
měly závažné vedlejší účinky u lidí (včetně oslepnutí), ale
následující přípravek (salvarsan) již nemoc vyléčil. Podmínkou ovšem
je, že pacient musí být informován o využití nového postupu a musí s
ním souhlasit. Pokusy, které prospívají vědě, ale nikoli samotnému
pacientovi, smí výzkumník provádět jen sám na sobě (což Chodounský
udělal v případě nachlazení).
Roku 1884 se habilitoval na docenta v oboru balneologie a
klimatoterapie. 5. května 1895 byl jmenován mimořádným a 15. března
1902 řádným profesorem. Po vzniku Československa, ve věku 76 let,
přednášel i na nově založené Masarykově univerzitě a organizoval tam
vznik farmakologického ústavu. Za svůj přinos mu tato univerzita
udělila čestný doktorát.
Byl aktivním sportovcem a propagátorem sportu. Do pozdního věku se
věnoval lyžování, horské turistice a horolezectví. Pravidelné cesty
do Alp ho sblížily se Slovinci. V červnu 1897 v Praze založil český
odbor Slovinského alpského družstva s cílem podporovat turistiku
poskytováním informací, výcvikem horských vůdců, úpravou cest,
pořádáním sbírek a přednášek. Spolek, který měl brzy sto českých
členů a vydával časopis Alpský věstník, otevřel roku 1890 na hoře
Grintovec první českou chatu (Češka koča). Chodounský stál v čele po
celou existenci družstva, které zaniklo roku 1914 po vypuknutí první
světové války.
Optimismus a svěžest si Chodounský udržel do vysokého věku, ačkoli
ho postihly rodinné tragédie — během jeho života mu zemřela
manželka, syn i dcera-malířka (Marie Chodounská). Podlehl dlouhé
nemoci (ateroskleróza mozkových cév s komplikacemi), pohřben byl na
Malvazinkách.
Chodounský byl zejména po roce 1918 velmi vážený a uznávaný jako
zakladatel české farmakologie. Svým pedagogickým talentem zajistil
kontinuitu mezi Purkyněm a lékařskou generací dvacátých let 20.
století. Většina lékařů té doby byla jeho přímými nebo nepřímými
žáky. Farmakologickou vědu orientoval na praktické využití při
léčení.
Získal řadu ocenění, mimo jiné Rytířský kříž řádu císaře Františka
Josefa I. Čestný doktorát Masarykovy univerzity mu byl udělen r.
1929. |
