Nové Mlýny, odkud pochází rodina Marků, se nacházejí v obci Pátek u Poděbrad. Válcový mlýn, rozsáhlé hospodářské prostory, velká okrasná zahrada, rybník a obytná budova tvoří uzavřený komplex, obehnaný zdí. K mlýnu patřilo údajně asi 140 ha zemědělské půdy. Mlýnský náhon dnes údajně pohání malou elektrárnu.

Nové Mlýny u Pátku u Poděbrad

S postupující dobou se v Pátku velké modernizace dostalo mlýnům, jako jediným větším průmyslovým podnikům na jeho území ležících. Využití velkého množství protékající vody se tak přímo nabízelo. Voda ze struhy, kromě zásobování vody okolních rybníků, sloužila také k pohonu mlýnských kol. Na struze v obci Pátek se nacházely hned dva mlýny. Třetí mlýn, ležící na Struze, se nacházel u obce Odřepsy nazývaný Mlýnek.

Nejstarší a nejvýznamnější mlýn se nachází v osadě podle něj pojmenované Nové Mlýny. V roce 1553 se uvádí, že mlýn je nově vystavený, jeho založení je však ještě starší, pravděpodobně krátce po vzniku Lánské struhy. V těchto letech měl Nový mlýn 4 kola moučná, 1 kolo stupní. Co se z mlýna prachů a opišků schází, to se dává na zámek do Poděbrad na výkrm vepřů. Pravidelně býval pronajímán.

Společně s poděbradským Podzámeckým mlýnem patřil k prosperujícím podnikům, každoročně oba mlýny vydávaly 355 kop a 55 zlatých. V 16. a 17. století se na Nových Mlýnech často střídali nájemci. V roce 1642 Nový Mlýn vynášel ročně 100 striků žita, 4 vykrmené vepře, potřeboval ročně na náklad 36 zlatých. Mlelo v něm kolem 244 lidí. Skládal se ze 3 kol moučních a 16 stup. Nový Mlýn patřil k prosperujícím podnikům panství, navíc nebyl oproti Podzámeckému mlýnu ohrožen případnými povodněmi. Mletím k tomuto mlýnu povinno celkem 10 vesnic: Činěves, Choťánky, Libice, Odřepsy, Opočnice, Pátek, Podmoky, Senice, Velenice a Vrbice. Kdyby někdo ze zmíněných vesnic nemohl z různých důvodů dovézt obilí do mlýna, má se s mlynářem o měřičné vyrovnat. Mlynář je povinen panské dvory a ovčírny bez měřičného podporovat. Mlynář dále musel být neustále na mlýně a neměl se od něj vzdalovat z důvodů případné ochrany před škodou na mlýně, mlynář se mohl vzdálit z mlýna jen v případech, kdy se to týkalo jeho živnosti samotné. Významným mlynářem na Nových Mlýnech se stal v roce 1761 Tomáš Roudný, který jej koupil na základě emfyteutické smlouvy.

V roce 1771 vyplenili obyvatelé Odřepes, Choťánek a Libice Nové Mlýny, z důvodů velkého hladu a neúrody, která v té době panovala.
„Okolo sv. Josefa začaly být pěkné časy, a protož lidé začínali jarní obilí síti. Ale brzy to setí přestalo, nebo dne 24. března, v neděli Květnou, sníh padati začal & padal až do Zeleného čtvrtku dnem nocí. V outerý a v středu s tím sněhem spolu vál převeliký vítr, tak že žádný nikam jíti ani jeti nemohl, a závěje místem byly veliké, že v nich trval sníh až do Božího Vstoupení, které bylo 9. máje. U Veliký pátek, v Bílou sobotu a přes celé velikonoční svátky byly mrazy ukrutné s jinovatkou, tak že okna u světnic ani nerozmrzala. Do kostela po ty všecky dni když jsme šli, vlasy a vousy omrzlé jsme měli. Po tom sněhu opět pole tak se rozkvasila a rozmokla a vnitřní vodní žíly se zdvihly, že zase velmi dlouho jarní setí trvalo. K tomu pršelo jednak přes celý duben až do 5. máje. V ten čas kdyby ta královská cena byla nepřišla, bylo by obilí na velikou drahotu vystoupilo a hned od té doby byla by drahota lidi trápila. Mezitím byl převeliký nedostatek v píci dobytčí; jeden centnýř sena byl za 1 zl. 30 kr., jeden mandel žitné dlouhé slámy za 2 zl. V některých vesnicích došky se střech trhali a na řezanku řezali, jakož pak mnoho statků jest viděti docela otrhaných. Od 5. máje až do 2. června nepršelo a časy byly tak prudké a horké, že zas hrozná suchota začínala býti; žita nemohla dobře růsti, jakož i zaseté ječmeny nemohly vycházeti a právě všecko smutno bylo v polích viděti. Před sv. Vojtěchem tu noc jednak po celém království na vojnu mocně se bralo a dosazovali se k regimentům ti muži, kteří před tím od každé kompagnie devět mužů jich do Uher odmarširovalo aneb co jich pomřelo, a tak skrze tyto nové lidi zase se regimenty doplnily. 15. máje, před sv. Janem Nepomuckým tu noc z vesnic Odřepes, Chotánek a Libice všickni vesměs lidé ud'áli sobě kvalt neb bouřku na Nový mlýn u Odřepes ležící, v něm co obili mlynářového zastihli, všechno vzali, jakož v druhém mlýnku podál od tohoto stojícím a témuž mlynáři patřícím. Dle čehož poděbradský jemnostpán vrchní obávaje se, aby se toho více nestalo, vyžádal do Poděbrad od král. krajského ouřadu jednu kompagnii vojáků od slavného hraběcího Ahrenberského regimentu, kteří na ten největší spěch na hod slavný Seslání Ducha sv. do Poděbrad přišli, a nato v pondělí přijel i sám pan král. krajský hejtman z Bydžova. Potom v outerý svatodušni, dne 21. máje, byli ti lidé z těch  vesnic, kteří to obilí brali, jménem krajského pana hejtmana do zámku poděbradského voláni, kamž také bez strachu přišli a od král. krajského i od zdejšího pánů hejtmanův vyslýcháni byli, při čem toho pohnutí začátek na čtyřech toliko osobách zůstal a ty byly do šatlavy dány; rychtářové pak odřepeský a líbický, že taky při tom byli, ti jsou z rychtářství složeni, - v Odřepsích byl Petr Novák, v Libici Frant. Pivokoňský, - ostatní lidé všichni v dobrém propuštěni a nařízeno jim, aby budoucně to obilí, co ho kdo vzal, tomu mlynáři vedle královské ceny zaplatil. Onino pak čtyři, kteří v arestu zůstali, časem v panské zahradě aneb na cestách dělali.“*

V roce 1778 zrušil 2 složení mlýna a vystavěl pilu. Náhradou za zrušená složená založil mlynář Roudný u vsi Odřepsy Mlýnek o jednom složení na vlastním pozemku.

Mlynář Roudný patřil k velice zbožným osobám. Rozhodl se u svého mlýna postavit kapli Panny Marie Cellenské. „Ke stavbě kaple zavázal se prý Roudný jednou na pouti v Maria Celli. Pro svoji kapli dal zhotoviti věrnou kopii oltáře inaiiacellského z tepané mědi.“*

Stavba mu trvala déle, protože nejprve mu chybělo povolení od vrchnosti. Povolení konečně dosaženo a stavba byla po šesti letech roku 1779 dokončena.

Slavnostní svěcení kaple proběhlo dne 12. září děkanem a proboštem Josefem Svobodou.

„12. září posvěcena jest kapla ke cti Rodičky Boží, Marie Panny Cellenské, u Nového mlýna za Podebrady, kterou svým nákladem vystavěl a krásně ozdobil mlynářtamní, Tomáš Roudný jménem. Obzvláště oltář velký od země až do vrchu pasířským dílem dobře postříbřeným plechem obit jest, tak že sám ten oltář stál ho 1700 zl. mimo všechen jiný náklad. V ten den ráno před posvěcením v též kapli, z Bydžova tudy jeda, byl jsem a všecku spatřil; do Poděbrad přijeda zas slavné procesí tam jdoucí jsem viděl, které in pontificalibus důstojný pan vicarius vedl. Obraz Panny Marie Cellenské draze oděný a na ten oltář zhotovený páni konšelé poděbradští tam nesli. Toho dne on mlynář ná strávení pokrmů a nápojů pro všecku okolostojičnost přes 500 zl. naložil.“*

Slavností svěcení se stalo velkou událostí; velké procesí se táhlo od Poděbrad, sousedé nesli obraz Panny Marie Cellenské, který měl zdobit oltář. Oltář kaple byl tepán z mědi a následně stříbřen.

Za vlády Josefa II. roku 1784 byla kaple zrušena a zbořena a zdobný oltář dán do proboštského chrámu sv. Kříže v Poděbradech, kde stojí posud.

Mlynář Roudný postupem let upadal do stále větších dluhů, přestal platit činži, dluhy rostly, proto se vrchnost rozhodla dát mlýn do dražby. O mlýn projevilo zájem hodně zájemců, v den dražby 15. září 1781 se jich dostavilo celkem sedm. V této době měl Nový Mlýn čtverné složení, pilu, zahrádku, pole 1 a půl strychu, louku pod 6 jiter. Spolu s Novým Mlýnem šel do dražby i Mlýnek u Odřepes, který ke staršímu mlýnu patřil též. Jako základní suma dražební bylo stanoveno 3 102 zlatých. Nejvyšší sumu nabídl Josef Václavík z Hořic, celkem 4 590 zlatých. Stal se dědičným nájemcem obou mlýnů, vrchnost si však zachovala předkupní právo.

Dceru Josefa Václavíka pojal za manželku Kašpar Marek, který Nový Mlýn zdědil, jehož potomci poté na Nových Mlýnech hospodařili po několik generací. Syn Kašpara Josef Marek oba mlýny velice zvelebil. Mlýn Nový rozšířil na pět složení a na dvě složení mlýn v Odřepsích. Přestože byly mlýny od panství prodané, předkupní právo si vyhradila vrchnost. Roku 1826 ve mlýně a vedlejší krčmě bydlelo celkem 11 duší.  

Rodina Markova se finančně podílela ve zvelebování obce, přispěli třeba ke koupi předmětů do kostela sv. Vavřince, který byl předtím vykraden.

Velkou přestavbu zažily Nové Mlýny v roce 1893, kdy tehdejší majitel Robert Marek, což byl vnuk Kašpara Marka, nechal nákladně přestavět mlýn i sousední stavení, mlýn moderně zřízen o čtyřech složeních, dvou stolních válcích nově s elektrickým pohonem. V osadě nechal dále zřídit ovocnou zahradu, ohrazenou zděným plotem. Mlynář převzal od vrchnosti také baderské stavidlo s bytem, stodolou i polnostmi (rod Marků a spřízněný rod Václavíků tak kontroloval podstatnou část Sánského kanálu).

U mlýna stávala chalupa pro hlídače sádek, ve které se už v 15. Století čepovalo pivo i panská kořalka. Po zrušení rybníků v 18. století připadla krčma, které se říkalo „Na sádkách“, ke mlýnu. Mlynář krčmu pronajímal vždy na dobu 6 let. Celé generace občanů si pamatovaly veselý život v tomto hostinci. Po staletí se tu scházívali obyvatelé sousedních vesnic i krajánci, neboť ležela i v blízkosti významné obchodní cesty na Jičín.

Druhý mlýn přímo v obci Pátek stojící byl postaven kolem roku 1821 na severovýchodním konci obce, blízko starého mostu přes Lánskou struhu na jejím pravém břehu, u rozcestí z obce Pátek směrem ke Koutům, nebo k osadě Blato.

Jako první projevil zájem o stavbu mlýna Jan Riegl, byl významný pražským měšťanem, který měl bohaté styky mimo jiné i s královskou českou komorou, což mu pravděpodobně usnadnilo povolení pro stavbu mlýna. Pro mlýn bylo třeba zajistit dostatek vody. Jan Riegl zakoupil právo k užívání vody z Lánské struhy. Zavázal se také čistit Lánskou struhu nad i pod Novým Mlýnem, celkem v délce 500 sáhů, z toho 105 sáhů nad a 395 pod Novými Mlýny. Mlynář na Nových Mlýnech tak už nemusel čistit struhu kolem svého mlýna, zůstávalo mu však za povinnost udržovat most a stavidla na Badrech čistá. Nad mlýnem v Pátku se v pravém břehu Lánské struhy nacházelo stavidlo určené pro napájení rybníka Blato. V roce 1834 byl mlýn mlynářem Rieglem rozšířen o druhé složení.

* Paměti Františka J. Vaváka z let 1770-1816

Nové mlýny v Pátku u Poděbrad
Mlýn u Odřepes

Je psáno, že současně se zřízením Lánské strouhy z Cidliny do Mrliny byl východně od Poděbrad u vsi Pátku založen mlýn nazvaný Nové mlýny nebo Mlýn u Odřepes. Strouha, i když se to neuvádí přesně, byla po dohodě s kolínským panstvím zbudována kolem roku 1450. V urbáři z roku 1553 je však uvedeno, že „mlýn ten jest nedávno nově vystavěný“. Snad byl přestavěný. Založení jeho je starší.

Mlýn Nové mlýny byl zřejmě dost velký jak dokazuje další zápis: „V tomto mlýně jsou 4 kola moučná, 1 kolo stupní, které táhne 16 stup, a sice 8 tanečních a 8 ležatých. Výmelného se schází týdně:

pšenice 1 korec, žita okolo 8-9 korců, prachu okolo 6 korců, ječmene okolo 2 korců, jáhel 1 věrtel, opišků okolo 5 korců a konečně tlučí 4 korce.“ Moučný prach a opišky se dodávaly na zámek, kde jimi a odpadky z mlýna v Poděbradech pekaři vykrmovali dvakrát ročně osmnáct vepřů, což finančně po odečtení nákladů představovalo kolem 35 kop grošů českých.

V roce 1560 byla v Nových mlýnech provedena oprava náhonu a kola za 40 kop grošů. Od roku 1565 vrchnost mlýn začala pronajímat, nejprve ze dvou třetin. Nájem činil 10 kop grošů ročně. Mlýn zřejmě musel být dost výnosný protože v urbáři z roku 1590 je zapsáno, že nájem mimo náklady činil už 50 kop grošů. Dále tu byl užitek z krmení vepřů okolo 15 kop grošů nebo povinnost vykrmit osm vepřů pro vrchnost. V roce 1569 vynášely oba poděbradské mlýny, Podzámecký v Poděbradech a Nové mlýny u Odřepes, 355 kop grošů, A aby toho bylo víc, byl na návrh puchaltra královské komory Domažlického z Riesengruntu zřízen nový náhon na mlýn, a to z Lánské strouhy, protože rybník Blat prý poskytoval málo ryb, Náhon odbočoval východně od vsi Odřepes.

O mlynářích na Nových mlýnech se poprvé píše v souvislosti s tragickou událostí z roku 1551. Mlynář Jiřík „náhodně zamordoval Prokopa Voláka z Bader“. Jiřík byl šest týdnů ve vězení, pak byl na revers propuštěn. Musel se zavázat, že „se něčeho podobného nedopustí pod ztrátou hrdla“, a mimoto musel vdově Kateřině Volákové vyplatit 18 kop grošů českých, splatných po 4 kopách ročně. Potom se na Nových mlýnech uvádí mlynář Říha. Z roku 1594 je v matrice záznam, že se ženil Matyáš Zlonický syn mlynářky Doroty na Nových mlýnech, a k témuž roku je zapsána svatební smlouva mezi Václavem Starým Krejčím, synem zesnulého mlynáře z Nových mlýnů Říhy, a Alžbětou, dcerou zesnulého Vojtěcha Ročně z Kostelní Lhoty.

Hned na začátku 17. století, roku 1602, seděl na Nových mlýnech mlynář Ondřej Kos a v roce 1615 je připomínán mlynář Jan.

Podle hlášení důchodního Jiříka Refigia z Kleeleldu z roku 1642 vynášel mlýn ročně 100 strychů žita a 4 krmené vepře při nákladech 36 zlatých.-Mlelo v něm skoro 250 lidí. Pozůstával ze 3 kol moučných a 16 stup. To vše v roce 1650 potvrzuje císařský vrchní proviantmistr Jindřich svobodný pán Kustoš, když byl na vizitaci poděbradského panství.

Do roku 1655 tu byl mlynářem Matěj Hrubeš, po něm od 16.6.1656 Matěj Bezprstý. V roce 1674 musely být opraveny mlýnské stupníky, což stálo 80 zlatých. V té době tu mlynařil Daniel Poděbradský. Po něm se nájemcem Nových mlýnů stal mlynář o němž se píše, že „byl truňku odevzdaný a věkem sešlý“, a snad proto je jeho jméno zamlčeno. Místo něho přišel 18. října 1690 na návrh hejtmana Daniel Kučera. Když se tento mlynář nájmu vzdal, nastoupil 7.března 1696 Tobiáš Janoušek. Po něm do konce roku 1698 tu byl mlynář Daniel Čapek z Podskalského mlýna v Kolíně. Z té doby je zápis, že mlýn u Odřepes vynáší 50  zlatých nájmu hotově a na zrnu 5 strychů pšenice, 13 ½ žita, 5 ječmene a 3 strychy jáhel. Potom se tu vystřídali mlynáři Jan Růžička(ten tu roku 1724 zemřel), Matěj Prudič, od roku 1726 Jiří Chudoba, pak mlynář Jan Skřivánek.

Zpráva z roku 1728 konstatuje, že Nové mlýny jsou „postaveny i s obydlím z kamene, jen střecha jest špatná a chlévy ze dřeva“. Na počátku 18. století byla při mlýně založena i krčma.

Od roku 1730 se na mlýně jako nájemce podruhé objevuje mlynář Jiří Chudoba, od roku 1734 mlynář Václav Barovec, od roku 1737 Tomáš Remeš, dříve mlynář na mlýně Drahu. Pak tu hospodařil Jan Bílek, po jeho smrti v roce 1744 Tobiáš Janoušek, od roku 1754 Václav Šalanda. Za něho došlo k opravě vodního a palečného kola a dalších zařízení. V té době sem mletím příslušely obce Choťánky, Libice, Odřepsy, Opočnice, Vrbice, Podmoky, Pátek, Činěves, Velenice a Senice, mlynář musel ovšem mlít, a to bez měřičného, i pro panské dvory a ovčíny srbecký velenický opolánský, oškobrdský a radovesnický. Tehdy cesta z Poděbrad k Novým mlýnům vedla kolem severní strany bažantnice a nazývala se Chlumecká. Dnes se jí užívá už jen jako cesty polní.

Po Václavu Šalandovi se od 1. ledna 1757 stal nájemcem mlýna Tomáš Roudný. Ten jako první koupil roku 1761 Nové mlýny na základě emfyteutické smlouvy. V roce 7778 zrušil dvě mlýnská složení a postavil pilu. Náhradou za zrušená složení založil na vlastním pozemku nedaleko vsi Odřepes mlýnek o jednom složení, se stoupou na jáhly a kroupy. Stalo se však, že mlynář upadl do dluhů, a Nové mlýny 21. října 1782 v dražbě koupil za 3510 zlatých další dědičný nájemce Josef Václavík z Hořic. V té době tu stále ještě stávala chalupa, bývalé stavení strážného sádek, kde se čepovalo pivo a kořalka.

Mlýn podědil Kašpar Marek a po něm jeho syn Robert. V roce 1893 měl moderně zařízený mlýn čtyři složení a dvě stolice válců s elektrickým pohonem. Když jej zdědil Josef Marek, rozšířil Nové mlýny na pět složení. Jeho syn Robert na konci 19. století mlýn a vedlejší stavení přestavěl značným nákladem do dnešní podoby, zřídil velkou ovocnou zahradu, kterou ohradil kamennou zdí, a rovněž získal do vlastnictví Baderské stavidlo s bytem, stodolou a poli.

Od poloviny 80. let je vodní mlýn u Pátku č. p. 47 poblíž Poděbrad (nazývaný někdy též Lazarův mlýn - to je jiný mlýn přímo v Pátku) chráněnou památkou.

Josef Klempera: Vodní mlýny v Čechách II