Po svém otci pocházel Alexandru Ioan Cuza z moldavské bojarské rodiny. Jeho matka Sultana pocházela z bohaté fanarionské rodiny. Své vzdělání získal v kadetních školách v Postupimi a v Paříži. Jako účastník moldavské revoluce v roce 1848 byl zatčen. Uprchl s britskou pomocí a po návratu do Moldavska byl v roce 1850 jmenován plukovníkem a prefektem okresu Galati. Jako představitel strany Partida Nationala usiloval o sjednocení obou států. Roku 1858 byl jmenován ministrem války spojených knížectví Valašska a Moldavska. V lednu 1859 byl zvolen moldavským knížetem a o měsíc později knížetem valašským. 23.12.1861 jej osmanský sultán potvrdil jako vládce spojených knížectví. Roku 1862 vyhlásil Alexandr obě spojená knížectví za jediné knížectví rumunské. Turecko ovšem uznávalo toto sjednocení jen po dobu Alexandrova života.

V roce 1844 se Alexandr oženil s moldavskou šlechtičnou Elenou Rosetti (1825–1909). Elena nemohla mít děti. V šedesátých letech měl Alexandr vztah s Marijou Catargiu-Obrenovičovou. Marija byla vdova po srbském knížeti Miloši Obrenovičovi a matka budoucího srbského krále Milana I. Obrenoviče. Alexandr měl s Marijou dva syny, Alexandra a Dimitrie, které Alexandrova manželka Elena vychovávala jako vlastní. Elena byla velkou filantropkou, starala se především o sirotky.

Více než čtvrtina země byl v majetku církve. V letech 1863 – 1864 provedl Alexandr pozemkovou reformu, hlavně sekularizací církevního majetku. Na pozemkovou reformu navázal zrušením nevolnictví a zavedením všeobecného volebního práva. Reformy vyvolaly nespokojenost ortodoxní církve a šlechty. V roce 1864 vydal moderní trestní zákoník, jehož základem byl Napoleonův Code civil. Alexandr také založil univerzity v Iasi a v Bukurešti. Universita v Bukurešti dodnes nese jeho jméno. Pokusu o puč čelil Alexandr poprvé v roce 1864. Podruhé byl dne 22. února 1866 napaden nespokojenými důstojníky ve svém paláci a donucen abdikovat. Druhého dne musel opustit Rumunsko a do exilu s ním odešla i jeho žena spolu s jeho milenkou Marijou. V emigraci žili střídavě v Rakousku, v Německu a Itálii. Elena přežila nejen manžela, Mariju a i své nelegitimní syny.

Když se v roce 1859 stal zároveň valašským i moldavským knížetem, spojil svou osobou obě rumunská knížectví, a to i později jako Spojená knížectví Valašska a Moldávie, čímž byl položen základ budoucímu Rumunsku. V roce 1862 byl tento celek přejmenován na Spojená knížectví Rumunska. Alexander Ioan Cuza však neuspěl při realizaci své zemědělské reformy a také v systému vlády, v němž měl za vzor Napoleona III. Když byl (díky tomu) v roce 1866 domnitor Cuza svržen, byla nabídnuta rumunská knížecí koruna hohenzollernskému princi Karlu Eitelovi von Hohenzollern-Sigmaringen. Ten nabídku přijal a stal se v roce 1866 rumunským knížetem a v roce 1881 prvním rumunským králem. Dynastie Hohenzollern-Sigmaringen pak v Rumunsku vládla až do komunistického převratu v roce 1947.

I po vyhnání Turků ze Sedmihradska koncem 17. století zůstávala podunajská vévodství Moldavsko a Valašsko pod jejich nadvládou. Od počátku 18. století na jimi kontrolovaná území Turci dosazovali své vládce. Těmi byli tzv. fanarioné - bohatí Řekové, žijící v cařihradské čtvrti Fanaru. Jejich úkolem bylo hlavně násobit zisky plynoucí z Moldavska a Valašska do turecké pokladny. Od konce 18. století v oblasti stoupal vliv Ruska. Roku 1775 Moldavsko ztratilo Bukovinu ve prospěch rodu Habsburků. Roku 1812 získalo Rusko Besarábii, moldavské území východně od řeky Prut. Roku 1829 tzv. drinopolským mírem získalo Rusko v podunajských knížectvích velký vliv a ovlivňovalo i obsazování knížecích stolců. Carskými vojáky bylo potlačeno i revoluční povstání z roku 1848. Nadvláda Petrohradu v zemi byla ukončena po porážce Ruska v krymské válce (1853-1856). Ochrana obou států, Moldávie a Valašska byla poté svěřena evropským velmocím.

otec Jan Cuza ze staré rodiny drobných šlechticů (bojarů) hrabství Falciu (Vaslui)

matka Sultana Cozadini z Konstantinopole italsko řeckého původu

1820 narodil se v Bârland

1835 bakalářský titul v Paříži - práva a lékařství

1844 sňatek s Elenou Rosetti

1848 se zúčastnil revolučních povstání - Valašská revoluce 1848

moldavský princ Mihail Sturdza jej poslal do vyhnanství - po britské intervenci uprchl místo do Turecka odešel do Transylvánie a Bukoviny

rok ve Vídni, v Paříži, v Konstantinopoli

se vrací se po nástupu nového premiéra Grigore Alexandru Ghica

1849-1851 předseda soudu

1851 ministr vnitra

1855-1856 předseda soudu

1853-1856 Krymská válka

7.8.1858 Pařížská úmluva o správě Moldavie a Valašska

1858 ministr obrany

5.1.1859 Juliánský = 17.1.  zvolen panovníkem Moldavska

24.1.1859 Juliánský = 5.2. zvolen ve Valašsku  (Bukurešť)

milenka Elena Maria Catargiu-Obrenovič

1862-1864 narozen Alexandru Cuza zemřel 1889

1865 narozen Dimitrij Cuza

11.2.1866 přinucen k abdikaci

únor 1866 odešel s Marií do Vídně

1866 rozvod

1888 sebevražda syna Dimitrije

1889 zemřel syn Alexandru

s bývalou ženou Elenou, s milenkou Marií a s oběma syny žili společně v Paříži, ve Vídni, ve Wiesbadenu, v Heidelbergu

1873 zemřel v Heidelbergu

Vlastník vily v Doblingu u Vídně, kterou po jeho smrti Maria Obrenovič prodala Vojtěchu Birnbaumovi.