Franz Anton de Paula Gaheis popisuje Döbling v osmnáctém století:

Döbling „tento luxus, hodný nejkrásnějšího věku monarchie, vyrostl ze spekulací průmyslu jako květina v pečlivě udržované půdě. Tato bohyně se zde provdala s venkovským potěšením. Kuchyňské zahradničení je zde prováděno, a to i ženskými rukama, s takovou péčí, která nesplní žádné přání. Naleznete zde dámy a dívky, které o péči o rostliny a květiny mluví stejně s nadhledem na základě vlastního názoru a zkušeností, jako vkusem namlouvají nebeské tóny z forte piano. Plody Lyea, z nichž podzimní hojností září nedaleké vinice, jsou zde uloženy ve stovce sklepů, z nichž kvašením a péčí přivedeny do pohárů vídeňských nebo se nesou na radostné ose do hrozny prázdné kraje Čech ... Cestu mi osvětloval třpyt hvězd, vycházející měsíc vrhal svůj stříbrný lesk na některé střechy vesnice a jiné zůstal zahalen v hustých stínech.

Hirschengasse, která zpočátku vede mezi půvabnými zahradami a pak podél strany nejkrásnější domů k hostinci Hirschen prochází dobře dlážděná cesta, která má po obou stranách červeně a bíle natřené sloupky. Pak jsem došel k nově postaveným domům, ke kuchyňským zahradám, kde je po levé straně ulice velký, již značně zvětralý orientační bod označený po obou stranách obrovským křížem.

Wiener Kurier am Sonntag 20.11.1954