Mlýn Bašta v Nymburce - Drahelicích

V knize Království české z roku 1919 se o tomto mlýnu píše: „Na pravém břehu labském souvisejí s Nymburkem Drahelice, k nimž počítají se i oba moderně zařízené mlýny o sedmi složeních proti sobě na Labi ležící: na pravém břehu mlýn Bašta a Komárno na levém břehu labském, do druhé polovice 18. století mlýn městský. A právě drahelický mlýn č.p. 20 (jeho obytná budova) je dnes chráněnou památkou. Za Baštou vymlelo Labe v polích hluboké tůně a v okolí obou mlýnů tvoří několik ostrůvků s mohutnými topoly. Řeka jest tu místy hluboká 9 metrů a na jejím dně v okolí blízkých Kostomlátek a Doubravy leží kmeny obrovských stromů, zbytek doubravin, jež se druhdy rozkládaly na labských březích.“

Nymburský mlýn koupili roku 1294 mniši z kláštera Na Zderaze v Praze. I když se nedá jednoznačně říci, který nymburský mlýn mají prameny na mysli, lze předpokládat, že Baštu. Po mniších z Prahy byl majitelem mlýna klášter v Sedlci, který koupil i královský mlýn ve městě.

V 15. století byl mlýn už zván Bašta. Tehdy náležel k panství kostomlatskému a poddaní tohoto panství měli za povinnost bezplatně pomáhat při stavbě mlýna a jeho opravách a také museli nosit mlynáři palivo. Později mlýn přešel do majetku Lysé nad Labem. V letech 1552 až 1558 byl pronajat mlynáři Janovi z Prahy za 150 strychů žita a 10 vykrmených vepřů. Na Baště byla v té době také krčma, kde se roku 1564 připomíná šenkýř Tomáš Klatovský se ženou Dorotou, kteří „lotrovinu přechovávali a kradli sami znamenitě“. Oba byli za své činy v Nymburce pověšeni.

V roce 1560 královská komora Nymburským nařídila, že „musí dát polovinu nákladů na opravu stavu mezi Baštou a mlýnem Komárnem“, který tehdy také patřil městu.

Častým střídáním nájemců mlýn Bašta značně trpěl. A tak v roce 1569 hejtman Jan Chotounský z Cirotouně na Lysé požádal královskou korunu, aby mu „mlýn Bašta, 1,5 míle od zámku byl prodán“ a ¼ míle od Nymburka ležící, od nájmu zpustošený, pod plat 8 kop grošů byl prodán“. (Tehdejší 1 míle představovala dvě hodiny chůze).

Od roku 15B0 se u Bašty šenkovalo nymburské pivo. Ze 100 sudů „bílého piva nymburského“ odváděl šenkýř 1 kopu českých krejcarů  posudného.

Od roku 1603 měl Baštu v nájmu Václav Kacovský a po něm nymburský pekař Matouš Hauser, který v roce 1605 z mlýna zaplatil 230 kop grošů míšeňských, ačkoli za pronájem zdarma postoupil císaři svůj  svůj dvůr  v Kamenném Zboží.

Roku 1614 je zapsáno, že „mlýn Bašta jest ze dřeva, sešlý a zchátralý, dřívím podepřený“. Za třicetileté války byl poškozen ještě více a v roce 1634 „ohořel“.

V roce 1647 Ferdinand III. mlýn daroval císařskému generálu Janu hraběti Šporkovi. K roku 1695 se vztahuje zpráva, že vrchnost dosadila na Baštu Antonína Nováka, rybáře z Poděbrad, vykázala mu polozbořený domek u mlýna a povolila mu rybolov. Za to byl Novák povinen navážet materiál k opravě mlýna a jezu. Později tento rybář bydlel v domku čp. 24, který dostal jeho syn Antonín darem od mlynáře. Z úlovku dávali Novákovi 4 libry candátů týdně, a po 8 librách candátů a štik za velkých postů na zámek v Lysé. Jinou robotu nekonali a od vojenské služby byli osvobozeni. Rybářství se v této rodině udrželo až do 20. století.

V roce 1809 koupil mlýn Baštu Antonín Vávra, který jej po dvanácti letech prodal za 73000 zlatých Vojtěchu a Alžbětě Kulichovým. Tehdy také vznikly ve mlýně nástěnné malby. V letech 1848-50 za svého pobytu v Nymburce spisovatelka Božena Němcová chodila na Baštu za mlynářkou Annou Kulichovou, která patřila do okruhu nymburských národovců, s nimiž se Němcová stýkala.

Od roku 1852 mlýn vlastnil Jan Tachecí, který jej koupil za 67000 zlatých. V té době měl 7 složení a 8 stolic válců, jeden krupník a pilu. V roce 1885 mlýnský objekt vyhořel, ale byl obnoven.

Když 27. prosince 1923 mlýn vyhořel znovu, byl sice opraven, ale mlýnská činnost se v něm již neprovozovala, sloužil pouze hospodářským účelům. Jedna z jeho budov stojí dodnes.

Josef Klempera: Vodní mlýny v Čechách II