Silniční most přes Ohři v Lokti

Zpět na Bedřich Schnirch

Zpět na články o Bedřichu Schnirchovi

Zpět na hlavní stránku

Loket, severozápadní vjezd do historického centra města po silnici č. 209

Představitelé tehdejšího krajského města Loket prosadili myšlenku, aby státní silnice mezi Karlovými Vary a Chebem vedla přes Loket. Tato trasa vyžadovala provedení velkých urbanistických zásahů v centru Lokte. Nejzásadnějším zákrokem bylo proražení souvislé řadu domů v severozápadní části náměstí novou ulicí a stavba nového mostu přes řeku Ohři.

První návrh mostu zpracoval specialista na řetězové mostní konstrukce, Bedřich Schnirch, autor mnoha mostních konstrukcí v monarchii a držitel zlaté medaile ze světové výstavy v Londýně za návrh železničního řetězového mostu ve Vídni. Jeho návrh však nebyl schválen, a tak byl přepracován Ing. L. Wöllnerem.

Základní kámen stavby byl položen roku 18. července 1834, most byl dokončen v září 1835 a pojmenován podle císaře Ferdinanda. Tento původní řetězový most soužil veřejnost do roku 1928, kdy musel být pro špatný technický stav uzavřen a v roce 1931 zbořen. Než byl nahrazen novým mostem, byl pro dopravu používán Janský most na severovýchodním okraji města, otevřený roku 1928. Tento most byl roku 1996 zbořen a nahrazen novým mostem.

Na podobu nového mostu, který stojí v místě svého řetězového předchůdce, byla vypsána architektonická soutěž, kterou vyhrál Adolf Benš s návrhem tříobloukové konstrukce, autorem projektu byl inženýr Václav Janák z mostního oddělení Ministerstva veřejných prací. Nosnou konstrukci mostu tvoří plné vetknuté klenby z železobetonu, rozdělené na dva pásy o šířce 3,42 m vzdálené od sebe 2,15 m. Eliptická střední klenba má vzepětí 17,5 m a tloušťku ve vrcholu 0,85 m, postranní půlkruhové klenby mají ve vrcholu tloušťku 0,4 m. Volná šířka mostu (vnitřní šířka mezi zábradlími) byla navržena 9,86 m, z toho 6 m činí vozovka a 2 x 1,93 m chodníky. Vozovka byla vyprojektována ve výšce 21,27 m nad hladinou řeky Ohře. Stavbu provedla pražská firma Jakuba Domanského v letech 1934-1935.

Most je dochován téměř v původním stavu, v současnosti slouží pouze pro osobní automobily. Těžší vozidla musejí používat okružní komunikaci kolem města.


Zdroje: Beran, L. et al.: Industriální topografie, Karlovarský kraj, Praha 2011; Hlušičková, H. et al.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl, Praha 2002
Zdroje obrázků: Jiskra, J.: Z historie uhelných lomů, Sokolov 1997

Zpět na Bedřich Schnirch

Zpět na články o Bedřichu Schnirchovi

Zpět na hlavní stránku

Zpět na články o Ing. Bedřichu Schnirchovi