Hálek Vítězslav * 5. 4. 1835 Dolínek u Mělníka, † 8. 10. 1874 Praha - Český básník, prozaik, dramatik a žurnalista

Hálek byl spolu s J. Nerudou hlavním mluvčím generace májovců, kterou se začíná nová, poobrozenecká epocha ve vývoji naší literatury, a po celý život představoval významnou autoritu v českém národním životě.
Verše začal Hálek publikovat již jako student pražského gymnasia a po ukončení studia na filosofické fakultě pražské university se cele věnoval literatuře a žurnalistice. Ústřední místo v jeho díle patří lyrické poezii, nadšeně oceňované současníky a kladené jimi nad dílo Nerudovo. Jeho sbírky Večerní písně a V přírodě patří k základním kamenům české lyriky 19. století. Významné ve své době byly i práce prozaické - povídky a novely s tematikou pražskou, a zejména vesnickou, v nichž dospěl k realistickému ztvárnění skutečnosti. Realismus uplatňoval Hálek i ve své práci novinářské. Jako redaktor Národních listů napsal stovky fejetonů politických, literárních, divadelních, cestopisných ad. Účastnil se vydání prvního almanachu Máj (1858) a jeho ročníky sám redigoval, podílel se na vydávání Květů a obnoveného Lumíru. Významná byla jeho práce ve výboru Umělecké besedy, střediska kulturního a společenského života tehdejší Prahy. Hálkovou smrtí se definitivně rozpadla skupina májovců a do popředí nastoupila nová generace ruchovsko-Iumírovská. (fh)

Hálek Vítězslav  * 5. 4. 1835 Dolínek u Mělníka, † 8. 10. 1874 Praha - český básník, prozaik, dramatik a žurnalista
Hálek byl spolu s J. Nerudou, K. Světlou, J. Arbesem, Adolfem Heydukem, Rudolfem Mayerem a dalšími představitelem generace májovců, kterou se začíná nová, poobrozenecká epocha ve vývoji naší literatury. Byl pokládán za jejího hlavního mluvčího a po celý život představoval významnou autoritu v českém národním životě.
Verše začal Hálek publikovat již jako student pražského gymnázia a po ukončení studia na filosofické fakultě pražské university se cele věnoval literatuře a žurnalistice. Ústřední místo v jeho díle patří lyrické poezii, nadšeně oceňované současníky a kladené jimi nad dílo Nerudovo. Jeho sbírky Večerní písně a V přírodě patří k základním kamenům české lyriky 19. století. Významné ve své době byly i práce prozaické - povídky a novely s tematikou pražskou, a zejména vesnickou, v nichž dospěl k realistickému ztvárnění skutečnosti. Realismus uplatňoval Hálek i ve své práci novinářské. Jako redaktor Národních listů napsal stovky fejetonů politických, literárních, divadelních, cestopisných ad. Účastnil se vydání prvního almanachu Máj (1858) a jeho ročníky sám redigoval, podílel se na vydávání Květů a obnoveného Lumíru. Významná byla jeho práce ve výboru Umělecké besedy, střediska kulturního a společenského života tehdejší Prahy. Hálkovou smrtí se definitivně rozpadla skupina májovců a do popředí nastoupila nová generace ruchovská a lumírovská. O vydávání Hálkova díla se po jeho smrti zasloužil především Ferdinand Schulz.
(fh) Chaloupka A.: Vítězslav Hálek, Praha 1949; Novák J. V.-Novák A.: Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až po naše dny, Brno 1995

Vítězslav Hálek * 1835  † 1874

Narodil se 5. dubna 1835 v Dolínku u Mělníka, studoval na akademickém gymnasiu v Praze, známém čilým vlasteneckým ruchem, a od r. 1855 na filosofické fakultě. Nenastoupil však učitelskou dráhu a věnoval se novinářské a literární činnosti. Účastnil se příprav na vydání almanachu Máj (1858) a další jeho ročníky sám redigoval. Od r. 1861 byl redaktorem Národních listů a od r. 1863 časopisu Lumír (dříve red. F. B. Mikovec), který po roce přeměnil na Zlatou Prahu. S Nerudou se podílel na vydávání časopisu Květy (1865-1872) a obnoveného Lumíra (1873). Existenčně zajištěn manželstvím s Dorotou Horáčkovou, dcerou z bohaté měšťanské rodiny, mohl se plně věnovat literární práci a národně společenské činnosti, zejména jako člen výboru Umělecké besedy, střediska kulturního a společenského života Prahy. Zemřel náhle v Praze 8. října 1874.

Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy, a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě. Večerní písně působily i jako obraz nadcházejícího národního jara a jejich optimistický tón vyjadřoval společenské touhy nastupujícího mladého měšťanstva.

Představu života, který je v dokonalém souladu s řádem přírody, vyslovil Hálek ve sbírce lyriky V přírodě. Přírodu vidí Hálek se smyslovou konkrétností. Z Hálkovy epiky mají význam Pohádky z naší vesnice, soubor balad a romancí, zobrazujících veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu nebo charakterizující svérázné lidové figurky.

V lyrickoepických skladbách (Krásná Lejla, Mejrima a Husejn, Goar), které mají formu byronské povídky, zdůrazňuje Hálek sílu lásky, která spolu s přírodou očišťuje lidské nitro a zušlechťuje člověka, horuje pro národní svobodu a jeho hrdinové stylizovaní do romantických postojů vyslovují obvykle soudobé politické ideály. Tyto skladby, poplatné romantické manýře, patří v Hálkově tvorbě k umělecky nejméně přesvědčivým.

Významná je Hálkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem v době, kdy i na vesnici začíná pronikat kapitalismus, nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z ne- pochopení rodičů nebo z lpění na majetku (Muzikantská Liduška). Do protikladu k citově vyprahlému životu bohatých sedláků staví Hálek vyrovnaný a citově bohatý život prostých lidí neodcizených řádu přírody (Pod dutým stromem, Na statku a v chaloupce). Dovedl se zamyslet i nad významem vzdělanosti a pokroku na venkově (Pod pustým kopcem). V posledních svých povídkách pokročil Hálek k hlubšímu psychologickému prokreslení svých hrdinů (Poldík rumař, „Študent“ Kvoch).

V dramatické tvorbě nedosáhl Hálek významnějších úspěchů. V duchu dobových představ chtěl vytvořit drama vysokého stylu. Postavy Hálkových dramat s náměty z národních i cizích dějin jsou stylizovány do romantických postojů a v patetických monolozích pronášejí hrdinové dobové národní a politické myšlenky. Dramatem Krá1 Vukašín zahajovalo v r. 1862 svou činnost Prozatímní divadlo.

Hálkovo dílo, nadšeně oceňované současníky a kladené nad dílo Nerudovo, podrobil v devadesátých letech ostré kritické revizi Jos. Sv. Machar článkem v Naší době.

Poezie: Alfred (1858), Večerní písně (1859), Krásná Lejla (1859), Mejrima a Husejn (1859), Goar (1864), Černý prapor (1867), Dědicové Bílé hory (1869), V pří.rodě (1872-74), Pohádky z naší vesnice (1874) Povídky: Muzikantská Liduška (1861), Na statku a v chaloupce (1871), Pod dutým stromem (1872), Na vejminku (1873), Pod pustým kopcem (1874), Poldík rumař (1874), „Študent“ Kvoch (1874)
Román: Komediant (1861) Dramata: Carevič Alexej (1860), Záviš z Falkenštejna (1860), Král Rudolf (1862), Král Vukašín (1862), Sergius Catilina (1863), Amnon a Tamar (1866), Král Jiří z Poděbrad (1874)
Publicistika: Epištoly k našemu studentstvu (1873)