Vzpomínky Umělecká beseda 1863-

Bohuslav Schnirch byl Předsedou odboru výtvarného v letech 1876-1877 a 1895-1901

Socha se znakem Umělecké besedy v čítárně
sochu daroval Umělecké besedě Bohuslav Schnirch

Maloval: Josef Ženíšek

Několik řádků o historii Umělecké besedy

Umělecká beseda je nejstarším uměleckým spolkem v českých zemích a bohatou šíří svého mnohostranného působení i spolkem nejvýznamnějším.

Byla založena 9. března 1863 předními osobnostmi tehdejšího umění i kulturně společenského života (B. Smetana, J. Mánes, V. Hálek, J. E. Purkyně, K. J. Erben ad.), spisovateli, skladateli, výtvarníky, výkonnými umělci, ale i uměleckými teoretiky a poučenými „přáteli umění“, kteří tím dali po pádu tzv. bachovského absolutismu najevo novou ctižádost: zbavit české umění dosavadního provincialismu a dát mu evropský rozměr. Heslo spolku – V umění volnost – velmi šťastně vyjádřilo bytostně svobodomyslnou povahu spolku, který ve svých třech odborech – literárním, hudebním a výtvarném – vytvořil už v prvních desetiletích své existence širokou základnu pro plodné setkávání a vzájemné poznávání tvůrců všech generací i nejrůznějších názorových i estetických orientací, a to v duchu tolerantní vstřícnosti. Ta ovšem nikdy neměla znamenat ani nenáročnost hledisek na uměleckou úroveň tvorby svých členů, ani smířlivost vůči jakémukoliv jejich neetickému chování. Zvlášť charakteristický byl vždycky pro Uměleckou besedu také intenzivní zájem o souvztažnosti mezi jednotlivými uměleckými oblastmi a žánry, který pěstovala nejen v rámci diskusí na půdě spolku, ale i v řadě celobesedních vystoupení syntetické povahy. I když udržovala a ctila povědomí o kontinuitě domácích tradic, často se dokázala i úspěšně vymezit vůči jakémukoli zápecnickému konservatismu a v neepigonském duchu přijímat podněty z aktuálního duchovního proudění v celé Evropě, a tím se nejednou i obrozovat.

Prvním vrcholem její činnosti byla 60. – 80. léta 19. století, v nichž českému umění dominovala tzv. „generace Národního divadla“ a kdy skutečně jen velmi málo významných tvůrců stálo mimo její řady. Řada besedníků dodnes slavných jmen z této doby je tedy nadobyčej dlouhá – z literárního odboru, který byl jakýmsi „mozkovým trustem“ sdružení, jmenujme za mnohé další aspoň Nerudu, Vrchlického, Sládka, Světlou, Zeyera ad., z výtvarníků to byli třeba

Schnirch, Myslbek, Aleš, Chittussi aj., mezi aktivními členy hudebního odboru nacházíme i takové velikány, jakými byli Antonín Dvořák či Zdeněk Fibich…

Dalším proslulým obdobím UB byla meziválečná léta. Od roku 1926 uspořádala ve svém sídle na Kampě celou řadu výstav, rozvíjela bohatou koncertní činnost (to obojí mívalo i mezinárodní rozměr), všechny tři odbory spolku vydávaly své specializované revue, v rámci spolku působilo i největší československé hudební vydavatelství Hudební matice ad.

V hudebním odboru v té době působily takové osobnosti jako mj. J.B.Foerster, J.Suk, V. Novák, V.Talich, v úzkých vztazích s ním byl rovněž L.Janáček i .J. Ježek.

Výtvarný odbor se mohl pyšnit jmény F. Bílka, J.Zrzavého, J. Čapka, J.Šímy, F.Tichého aj. Literární odbor (zejména v letech, kdy jej vedl V.Dyk) byl široce založeným uskupením autorů nejrůznějších generací a poetik (F.Langer, E. Hostovský, J. Zahradníček, Z. Kalista, J. Durych aj.).

Ani válečná léta neznamenala radikální úpadek činnosti UB (v té době do Besedy přicházejí mj. i členové pozdější významné výtvarně literární Skupiny 42 – J. Chalupecký, K. Lhoták, F. Gross, J.Kainar, I. Blatný aj.), takže i v prvních dvou poválečných letech mohla UB celkem úspěšně navázat na léta svého rozkvětu.

Teprve od února 1948 započalo období postupně stále drastičtějšího přiškrcování besední činnosti, zejména té veřejné, které – po krátkém vzmachu kolem roku 1968 – nakonec vyústilo v rozpuštění spolku na počátku normalizace (1972).

Ale besední myšlenka nezemřela nikdy, a tak už krátce po Listopadu 1989 byla její činnost znovu obnovena, a to nejen jejími pamětníky; UB se stala přitažlivou i pro řadu umělců z řad mladších generací. Pro ty všechny nebyl ovšem tento spolek jen nějakou nostalgickou vzpomínkou na jeho slavná období, chtěli jej především vrátit do živého proudu současného uměleckého života. Spolek se především znovu vrátil, třebaže v již mnohem skromnějších

podmínkách, k řadě svých praxí osvědčených a úspěšných aktivit (pravidelné koncerty v rámci tzv. besedních Úterků, členské výstavy, veřejná čtení z knih členů aj.), začal znovu vydávat i svou revui pro literaturu, hudbu a výtvarné umění Život. Na nové cesty za naplněním besedního hesla se tedy v duchu svých neproměnných obecných principů, ale zároveň otevřená těm nejsoučasnějším podnětům, vydala už osmá generace členů Umělecké besedy, spolku, který je ve své trojdomosti jedním z vůbec nejstarších uměleckých uskupení (ne-li vůbec spolkem nejstarším) takového zaměření v celé Evropě. Je nejstarším, a přece mladým!

Rudolf Matys

František Ženíšek - Pamětní list k 20. výročí založení Umělecké besedy

František Ženíšek, který v té době zastával funkci místostarosty jejího výtvarného odboru, vytvořil k příležitosti 20. výročí reprezentativní Pamětní list, vydaný poté formou prémie. Ústřední postavou kompozice je okřídlený Genius, pozvedající tři vavřínové věnce, jež symbolizují tři odbory Besedy – literární, výtvarný a hudební. Jejich znaky se objevují na štítu, který drží v druhé ruce. Další postavy pak představují jednotlivé umělecké obory. Vlevo stojí Hudba hrající na housle, vpravo Básnictví s varytem, v dolní části je Výtvarné umění prezentováno ženskou figurou Architektury a dvěma putti jako Malířstvím a Sochařstvím.

Spolek tento vstoupil v život skutečný, oprávněný 9. března 1863 valnou hromadou, jež odbývala se na Staroměstské radnici. K založení spolku děly se po delší čas přípravy.

Z přirozené potřeby, takřka z nutnosti došlo k jeho založení. České umění, v boji často se živly nepříznivými, bez podpory hmotné, ale ještě více bez podpory duševní, ubíralo se nestejnými drahami ku předu. „Umělci zůstaveni jsouce sami sobě a rozptýleni beze středu, bez oživujícího ducha společenského, neměli příležitosti, aby zvěděli a poradili se o potřebách a zájmech svých — postrádali společně živého slova, jímž často probouzí se duševní síla k netušené pružnosti, jímž náhledy se tříbí a plody dozrávají k dokonalosti.“ Tyto myšlénky vysloveny jsou v prvním provolání a došly ohlasu značného.

Spolek vstoupil v život a počal pracovati.

Účelem našeho článku jest: naznačiti v nejstručnějších obrysech obraz práce Umělecké Besedy, pokud se týče pozoruhodnějších zjevů a událostí, jak spolek přispěl k zvelebení našeho umění a písemnictví.

První zakladatelé Umělecké Besedy vytkli sobě v stanovách, že v program činnosti spadají následující záležitosti, předměty, jednání a výkony:

a) Spolková čítárna časopisů zvláště uměleckých, knihovna a sbírka děl uměleckých;

b) čítání, neb scenické předvádění děl uměleckých, neb uměleckou formou vynikajících;

c) deklamování;

d) vyučování a veřejné přednášky;

e) soukromé i veřejné provozování skladeb hudebních, instrumentálních a vokálních;

f) výstavy, neb slosování děl uměleckých;

g) vydávání děl uměleckých z oboru pěkné literatury, hudby i výtvarného umění;

h) podporování domácích umělců a především členů spolkových, zakládání knihoven a rozšiřování poučných knih;

i) podporování uměleckých podniknutí vůbec.

Již z počátku členové rozděleni byli na odbor literární, hudební, výtvarný a na přátele umění. Správní záležitosti odkázány správnímu výboru. V stanovách vyslovena také nedělitelnosť spolkového jmění a vyneseno: „Když by spolek dle uznání valného shromáždění, anebo jinou nějakou příhodou přestal, připadne jmění jeho „Matici České“ a sbírky jeho „Museum království Českého“.“

Nepřihlížejíce k různým časovým poměrům, k rozmanitým proměnám, osobám nevěnujíce zvláštní a podrobné pozornosti, ač by to bylo záslužno, přestaneme pouze na vytčení celkového výsledku práce. Tolik sluší však přece tuto podotknouti, že Besedě Umělecké za pětadvacet let jejího trvání bylo prodělati nejednu krušnou chvíli a překonati mnohou nesnáz, mnohou odstraniti překážku, která stavěla se rozvoji jejímu v cestu.

Činnosť literárního, hudebního a výtvarného odboru, správního výboru nedá se přesně odloučiti jedna od druhé, neboť vzájemně se doplňují a stýkají tu více, tu méně. Podotýkáme to proto, aby se nám rozumělo jasně při dalším výpisu.

V literárním odboru od začátku trvání Umělecké Besedy až do dnešní doby největší činnosť jeví se pořádáním přednášek, rozprav a rozhovorů, čtením ukázek nejnovějších prací současných spisovatelů. Význam činnosti v oboru přednášek není třeba zvláště a široce vykládati, neboť dobrým svědectvím jich ceny a hodnoty jest, že skoro všechny byly současně otiskovány v předních českých časopisech. Mnohé z nich v rozvoji české literatury jsou význačnými body, takřka mezníky, neboť způsobily značný obrat a přispěly k živějšímu interessu o literaturu. Rozpravy a rozhovory byly zdravou mízou, jež proudila tu silněji, tu slaběji v kmen českého národa. Čtení ukázek nových plodů vzpružuje mysl, pobádá k přemýšlení, budí chuť k účinnější práci.

Přednášky pro dámy měly značný vliv a účinek, rovněž tak jako v nejnovější době pořádané dýchánky. Ušlechtilá zábava sloučena tu s příjemným a nenuceným poučením. K přednáškám ochotně připouštěni byli hosté a zejména akademická mládež.

V roce 1863—65 pracovalo se v literárním odboru k tomu, aby soustavně prozkoumána a oceněna byla starší i novější literatura. Výsledkem této činnosti jest, že napsána byla řada článků literárně historických, které uveřejněny byly v časopisech, vycházejících té doby. — Snaha, aby vydával se kritický list, přihlížející především k české literatuře, docílila, že „Kritická příloha Národních Listů“ a jiné dva listy staly se orgánem Umělecké Besedy. — Pokusy, které se děly o vydávání nejlepších básní cizích národů v překladu, zdařily se, když počala vycházeti „Poesie světová“, o jejíž založení největší zásluhu má spolek. — Značné účastenství s ostatními odbory bylo při vydání pamětního listu „Národ sobě“. — Jako druhdy kritickým časopisem chtěla Beseda před nějakým časem šířiti známosť o literatuře výročními přehledy o rozvoji písemnictví a umění a vydala po dvakráte přehledy tohoto druhu. Nepřízeň doby další vydávání zastavila na čas. — Zřizování knihoven a zasýlání knih knihovnám v místech, kde živel český jest ohrožen, jest důležitým bodem v její činnosti. Beseda Umělecká vykonávala v této věci potřebnou práci, kterou jiné spolky později přijaly do svého programu. Není možno vypočítávati, kde všude založeny knihovny; uvádíme pouze, že také založen český oddíl při světové knihovně v Miláně, což stalo se pomocí vlastence K. Mensingra.

Z tohoto odboru dán podnět k sbírání autografů a rukopisů spisovatelů českých, čímž nejedna památka zachráněna. Na upomínku desetiletého trvání spolku vyšel cenný almanach „Máj“. Odbor postaral se o vydání básní Šolcových, Mayerových a Chládkových a kde mohl přispěti radou nebo pokynem, ochotně tak učinil.

Z odboru také pilně byla stopována činnosť divadla a upřímně uvažováno o jeho poměrech, staráno se také o to, aby cizina seznamována byla s plody českého písemnictví, což potkalo se tu s výsledkem dosti patrným, tu bezvýsledně.

Soudcové ze středu literárního odboru volení rozhodovali několikráte o udílení ceny Řandovy.

Pokud se týče výtvarného umění, tu nejvýznamnější stránkou jest vydávání prémií. Tisíce a tisíce obrazů od českých umělců provedených dostalo se do nejširšího obecenstva, ušlechťován vkus, česká domácnosť opatřena byla řadami obrazů, kteréž závoditi mohou s kterýmikoliv výrobky cizokrajnými. První pokus — vydání illustrovaných písní „Rukopisu Královédvorského“ — roku 1864 neměl taký účinek, jak se očekávalo. Roku 1870 vydán obraz představující krásnou sochu Václava Levého „Madonna“. Kresbu provedli Petr a Karel Maixnerové, roku 1871 Petra Maixnera „Čeští sedláci po bitvě na Bílé Hoře“, roku 1872 živý a charakteristický obraz „České posvícení“, jejž na kámen nakreslil Karel Maixner. Nejvíce zavděčila se Beseda umění milovnému obecenstvu vydáním skvostných reprodukcí obrazů Jaroslava Čermáka. Jsou to: roku 1873 „Po bitvě na Bílé Hoře“, roku 1874 „Šimon Lomnický z Budče žebrá na pražském mostě“, roku 1875 „Raněný Černohorec“. Vydáním této prémie slavila Umělecká Beseda v uměleckém světě českém i slovanském pravý triumf. Roku 1877 vyšel „Prokop Veliký před Naumburgem“, roku 1879 „Hercegovina“, roku 1880 „Kořisť válečná“, roku 1883 „Hercegovka napájí koně“. Tak seznámilo se obecenstvo s nejkrásnějšími a nejzdařilejšími výtvory slavného našeho mistra Čermáka, který se zvláštní příchylností lnul k Umělecké Besedě. Roku 1876 vyšly za prémii „Staročeské zpěvy milostné“, illustrované Josefem Mánesem, básně „Rukopisu Královédvorského“: Zbyhoň, Žežhulice, Opuštěná, Skřivánek. Roku 1878 Mařákův „Jelen“. Po Čermákovi obrácen zřetel k Václavu Brožíkovi i vydány jsou reprodukce obrazů „Hra v šachy“ (roku 1881) a roku 1885 „Rudolf II. u alchymisty“. Dalšími prémiemi byly: roku 1882 V. Hynaise obraz „Jaro“, roku 1884 Františka Ženíška allegorický obraz, nakreslený v upomínku na dvacetileté trvání Umělecké Besedy, představující tuto jako v podobě krásné děvy, která zasedá na stolec, kolem ní seskupeny jsou drobnější postavy dětské s odznaky odboru literárního, výtvarného a hudebního; roku 1886 Poláka A. W. Kowalského „Zamilovaný postillon“, a roku 1887 reprodukce Hynaisovy „Opony Národního divadla“, kteréž umělecké dílo volila Beseda zejména proto, aby bylo upomínkou na dny nadšení a lásky, kterých dostávalo se Národnímu divadlu.

Vydatnou podporou hmotnou českému umění výtvarnému v ohledu uměleckém bylo a velký význam má svatojanské a svatováclavské slosování, jež Beseda od let pořádala a pořádá zakupujíc k němu cenná díla původní českých malířů a umělců. Tímto slosováním dostávají se do obecenstva obrazy a jiná díla zdobící domácnosti, zušlechťující vkus a podávající důkazy o pokroku a vývoji českého umění. Za dobu osmnácti let, pokud slosování tato jsou, vydala Uměl. Beseda mnoho tisíc zlatých na umělecké předměty.

O seznání uměleckých děl a zušlechtění vkusu starala se Beseda kromě toho pořádajíc obdobné výstavy. Tak velký účinek mravní a dobrý výsledek hmotný měla výstava Lessingova obrazu „Hus“ (1863), Matějkovy „Unie lubelské“ (1870), Siemiradzkého „Pochodní Neronových“, obrazů Rusa Ajvazovského, Ajdukiewiczovy veliké a zdařilé podobizny polské herečky paní Heleny Modrzejewské, Matějkův „Hold pruski“ (1885). Mohutným dojmem působila na obecenstvo výstava obrazů V. V. Vereščagina (1886), která pořádána byla společně s Krasoumnou jednotou. Získání těchto obrazů k výstavě bylo spojeno s mnohými obtížemi a značným nákladem peněžním. Obecenstvo návštěvou svou podporovalo vždy snahy spolku.

Z domácích umělců přečetní objevili se svými obrazy na výstavách Besedou pořádaných. První z nich byla „obdobná výstava roku 1864“, která vzbudila opravdovou pozornosť. Jednotlivě je vypočítávati bylo by věcí rozsáhlejší práce.

Zasazování pamětních desk na budovy, kde žili, pracovali vynikající mužové, ženy, na budovy, které úzce souvisí s všeobecnými dějinami našimi, považovala za svou povinnosť a také jejím přičiněním o českosti královského hlavního města mluví desky nesoucí jména: Josef Čejka, Frant. L. Čelakovský, Jaroslav Čermák, Karel J. Erben, Vítězslav Hálek, Karel Havlíček, Václav Hollar, Jan Hus, Josef Jungmann V. M. Kramerius, Ferd. Laub, K. Hynek Mácha, Josef Manes, Frant. Palacký, Jan Ferd. Prokov, Jan Ev. Purkyně, Karel Škréta, Pavel Josef Šafařík, V. Jan Tomášek, Leopold Zvonař. Dohotovena a zasadí se deska J. N. Škraupa.

O zachování starobylých památek, důležitých buď v národním, uměleckém, neb kterémkoliv jiném ohledu, starala se Beseda, pokud příležitosť se naskytla a okolnosti dovolovaly. Jest mnoho památek, jež by za oběť byly zhoubě, kdyby se jich nebyla ujala. Zde jmenujeme, že opravila Křížovou kapli v Poštovské ulici (1863—1869), jíž úplná zkáza hrozila, že zachránila a zakoupila reliefy z Hvězdy, že na svůj náklad dala převézti z Říma sochy a modely soch slavného Václava Levého a dobře bylo, že si přispíšila, neboť nedlouho na to vydala italská vláda nařízení, že vyvážení uměleckých děl jest přísně zapovězeno. Stalo se roku 1870. Nyní uloženy jsou umělecké tyto skvosty v museu města Prahy. Beseda starala se pak, aby ještě jiné práce Levého získala. Zakoupila relief, představující „Marii a Martu“, model sousoší „Adam a Eva“, kteréž dala rozmnožiti, prodávala je a častěji je dávala za výhru při slosování.

Beseda Uměl. seznámila částečně obecenstvo české také s výtvory Josefa Mánesa, z nichž nejeden originál jeho prací větších i menších, pak fotografické album jeho studií a života a krojů moravských chová ve svých sbírkách. Výhradní právo získala si k vydávání jeho „Dětských kartonů“ a postarala se o to, aby nákladem soukromým byly vydány, což stalo se dvakráte (u Bartoše a Lehmanna).

Pomníky postavila Vítězslavu Hálkovi (1882), V. Levému (1887). Nákladem svým vydala sádrová poprsí J. E. Purkyně, Bedř. Smetany, Jablonského, Jos. Baráka. Postarala se o vydání obrazu „Sen sv. Luitgardy“ (1883), jenž představuje sousoší Braunovo, stojící na kamenném mostě.

Album korunním manželům roku 1883 věnované vykazovalo po umělecké stránce řadu skvostných čísel.

Tu ještě vyčísti by se mělo, co cenného zakoupila Beseda pro rozmnožení svých sbírek, neb aby uchránila důležité památky před hrozící pohromou, k čemu dala podnět, jako k postavení pomníku patriarchy Jungmanna, nebo při čem účastnila se aspoň částečně, vypomáhajíc radou, aneb dávajíc vhodné pokyny, jako při postavení poprsí Františka Palackého.

Odbor hudební odbýval také pravidelné schůze týdenní, ve kterých mimo porady odboru vlastního u celého spolku se týkající bylo mu často podávati dobrozdání o otázkách a záležitostech, o něž byl požádán. Produkce své neobmezoval pouze na kruh členstva spolku, ale působil vydatně a čestně na nejširší vrstvy národa. Již v začátku spolku uspořádal velký koncert ve prospěch pohořelých v Polné, pilně účastnil se při všech zábavách spolkových. Skvělé a imposantní bylo provedení oratoria Lisztova „Alžběta“ (1864). Dámské a přátelské večery, které pořádal, těšily se značné oblibě v kruzích milovníků hudby. Vynikajícími body v činnosti odboru tohoto jsou koncerty, jež pořádal v letech šedesátých zvěčnělý mistr Smetana, pak koncerty historické, velký koncert při jubilejní slavnosti Bes. Uměl. roku 1883. Z posledních let zvláštní pozornosť vzbudily komorní produkce, které jsou v Praze řídkým zjevem. Populárními koncerty působí se co nejvydatněji na širší kruhy obecenstva. Vystoupení H. Bülowa lonského roku vzbudilo všeobecnou účasť.

V odboru také pořádány přednášky hudby se týkající; nejednou vypsány byly ceny na zdařilé skladby. Umělecké album, jež bylo věnováno korunním manželům (1883), jest prací předních skladatelů-členů Umělecké Besedy.

Mluvíce o činnosti Besedy jako celku, mluviti budeme ještě stručněji, nežli dosud. Vnitřní jednání nedá se krátce vypsati, pročež obrátíme zřetel jen k jednání na venek, pokud jsme se ho nedotekli. Mravní vliv Besedy nejpatrnější byl a jasně vystoupil při slavnostech opravdu uměleckých a národních, jež pořádány byly na oslavu spisovatelův a umělců českých, slovanských i cizích. První z nich byla slavnosť Shakespearova roku 1863. Jiných následovalo více. V dobré paměti jest účastenství Čechů pařížských při pohřbu Viktora Huga, jež stalo se na podnět a přičiněním Umělecké Besedy. Velebným a smutečním dojmem působily pohřby Vítězslava Hálka (1874), Jaroslava Čermáka (1878), Boleslava Jablonského, Bedř. Smetany a V. Beneše-Třebízského.

Spolková čítárna poskytovala a poskytuje členům příležitosť, jsouc i za dne přístupna, k zábavě i vzdělání.

Společenský i zábavní duch byl zejména v prvních dobách velice utěšený. Sylvestrovská zábava z roku 1863 stala se památnou. Výlety zábavné i poučné bývaly dosti často.

Podpory umělcům poskytovala Beseda, pokud ovšem se dalo. Ujala se mnohého nadaného jinocha a napomáhala jeho vzdělání a zdokonalení. Zde však připadají nám slova Písma, aby nevěděla levice, co učinila pravice.

Knihovna spolková, jež přístupna jest všem členům, koncem roku 1886 měla 2386 děl v 3724 svazcích. Spisy jsou tu zábavné i vědecké.

Odbor výtvarný má svoji zvláštní knihovnu, kde jsou spisy a publikace týkající se výhradně výtvarného umění.

Vedle knihovny spravuje odbor výtvarný obsáhlý archiv, v němž některá čísla jsou vzácností. Archiv odboru hudebního jest rovněž bohatou sbírkou starších i novějších hudebních děl, jak českých, tak cizích, uchovávaných částečně v rukopise, hlavně však vyšlých tiskem.

Archiv spolkový vedle nejdůležitějších listin týkajících se spolku a vztahujících se k jeho dějinám má slušnou sbírku autografů a rukopisů českých i cizích spisovatelů a umělců. Záslužno by bylo, aby dopisy, rukopisy našich vynikajících mužů, které nebyly dosud otištěny, dány byly Umělecké Besedě.

V stručném tomto přehledu jest na místě, abychom vzpomněli vděčně mužů, kteří dílem patřili k zakladatelům Umělecké Besedy, dílem k nejlepším pracovníkům v její prospěch, těch, na jichž hrobě tráva se již zelenává. Jsou to: Jos. Wenzig, J. E. Purkyně, Vítězslav Hálek, jenž byl svého času nejenom duší literárního odboru, ale staral se také neúnavně o zlepšení hmotných poměrů, K. Sabina, Josef Barák, Petr Maixner, Karel Purkyně, Bedřich Smetana.

Zvěčnělý Wenzig byl prvním předsedou, po něm dr. Jakub Škarda, načež zvolen dr. Jan Strakatý, který předsedá až do dnešní doby. —

Naznačena jest tímto jenom v hlavních obrysech činnosť Uměl. Besedy, spolku, jehož minulosť a přítomnosť opravňují k výroku, že, když překonány jsou a přemoženy nejtěžší překážky, budoucnosť bude její nejlepší přítelkyní a ona bude národa svého vzornou dcerou, jakou snažila se býti po vši dobu svého trvání. Beseda Uměl., řídíc se zákonem, citem uměleckým a vlasteneckým, vědoma sobě, že potud národ jest svým, pokud váží si a dbá svých uměleckých památek, stála pilně na stráži, neštítila se a neobávala prací a úkolů, které poměry časové a peněžní dovolovaly jí vykonati a provésti.

Dík všem jednotlivcům, kteří nešetřili času ani nákladu a horlivě napomáhali rozvoji tohoto uměleckého spolku; je pravda, že o jejich zásluhách snad zřídka se bude mluviti po letech, že činnosť jejich splyne s pojmem spolku celého, ale vědomí, že stáli tam, kde bylo a jest třeba práce, jim vynahradilo a vynahradí, co by pochvalné slovo, nebo lesklá fráze jim mohla pověděti.

Volnosť a svobodomyslnosť v umění a v písemnictví, láska k rodné půdě, k rodnému jazyku, synovská úcta k velké matce — naší minulosti — zelenající se ratolesť naděje v lepší budoucnosť — byly vždy heslem uměleckých snah Umělecké Besedy. — Hesla tato poukazují k tomu, že jest v tomto spolku dosti místa pro všechny intence v pravdě umělecké, že jest tu místo pro každého zápasníka na poli krásného umění.

František Chalupa

Viz též Literární premie Umělecké Besedy v Praze na rok 1888. Praha : nákladem Umělecké Besedy, 1888. S. 187–193.

Schnirchův emblém Umělecké besedy