Místy, odkud se od počátku středověku šířilo křesťanství a kam se soustřeďovala vzdělanost, kultura a také charita, byly kláštery. V Praze jsou nejstaršími a dodnes existujícími klášterními komplexy dva benediktinské kláštery – ženský klášter na Pražském hradě (založený 973) a mužský v Břevnově (založený 993). O první z nich a v Praze vůbec časově nejstarší se zasloužila sestra krále Boleslava II., blahoslavená Mlada Přemyslovna, řeholním jménem Marie. Rozhodující byl v jejím životě pobyt v Římě: projednávala zde u papeže zřízení pražského biskupství a císař Otto I. tuto myšlenku podpořil. V roce 973, shodou okolností ve stejném roce, kdy Otto umírá, se Praha skutečně stala biskupským městem. Mlada současně získala povolení založit v Praze benediktinský klášter při kostele sv. Jiří na Pražském hradě. Stala se jeho první abatyší a byla zde také pochována.
Jádrem klášterního areálu byl od počátku kostel sv. Jiří, jehož patrocinium klášter převzal. Tento kostel založil kníže Vratislav I. už v roce 920; mnohokrát byl přestavován, zejména po onom velkém požáru v roce 1142 při obléhání Pražského hradu Konrádem Znojemským, po němž byl kostel obnoven zhruba do dnešní podoby trojlodní baziliky se dvěma věžemi, plochým stropem v hlavní lodi a se sklenutými bočními loděmi.
Nad bočními loděmi byly vystavěny tribuny a nově zbudován chór s apsidou, pod jehož úrovní je situována trojlodní krypta s křížovou klenbou. Uvádí se, že podobný chór vznikl i na západní straně a šlo tedy o dvouchórovou baziliku, takovou, jaké se běžně stavěly v románské době v západní Evropě. Zásluhy na této stavební etapě se přičítají abatyši Bertě, označované proto jako „druhá zakladatelka“ nebo „obnovitelka“ kláštera.
Po abatyši Mladě (první zakladatelce) a Bertě to byla Anežka, z jejíž iniciativy se přistavila před jižní věž pozdně románská dvoupatrová kaple pro hrob sv. Ludmily. Patro kaple pak bylo za Karla IV. přebudováno dvorskou parléřovskou hutí ve tvarech vrcholné gotiky (před 1371) a uplatňuje se v exteriéru dodnes. Stejná huť se podílela i na zhotovení náhrobku z bílé opuky pro uložení ostatků sv. Ludmily, jež byly  do chrámu přeneseny z Tetína již v roce 925, tedy čtyři roky po mučednické smrti naší největší světice.
Carattiho průčelí je typickou raně barokní architektonickou skladbou s poměrně plošným trojosým rozvrhem, trojúhelníkovým štítovým nástavcem, doplněným kamennými koulemi a obelisky. Vysoké pilastry spínají tři vodorovné úrovně oken s motivy diamantových řezů ve výplních. Sochař Jan Jiří Bendl často spolupracoval v Praze s Carattim a oba umělci se sešli ke společnému dílu také zde na Pražském hradě. Bendl dotvořil průčelí sochami zakladatelů kláštera – knížete Vratislava a abatyše Mlady. Do vrcholu štítu umístil reliéf se sv. Jiřím, jemuž je kostel zasvěcen. Tento dominující motiv vítězného zápasu světce s nestvůrou, symbolicky zastupující vítězství církve nad pohanstvím, se zopakoval v exteriéru kostela ještě jednou, a sice v tympanonu jižního portálu směrem do Jiřské ulice.
Jižní renesanční portál pochází z jagellonského období kolem roku 1500. Jeho architektonické ztvárnění je dílem nejvýznamnějšího dvorního stavitele z rozhranní středověku a nastupující renesance, Benedikta Rieda (Rejta), známého především stavebními úpravami nedalekého královského paláce.
Shora zmíněné západní průčelí není jediným barokním zásahem do svatojiřského komplexu. V letech 1718–1722 byla ke kostelu na nároží Jiřské ulice přistavena kaple sv. Jana Nepomuckého, vystavěná patrně podle návrhu Filipa Spannbruckera – následovníka slavného Giovanni Santiniho – jako samostatný prostorový útvar, nevelkýrozměrem, ale velmi významný, což dosvědčuje i účast předních mistrů baroka: Ferdinand Maxmilián Brokoff vyzdobil sochařsky vstupní průčelí a Václav Vavřinec Reiner je autorem interiérové výmalby, obojí s ikonografickými náměty z legendy o sv. Janu Nepomuckém. Po josefínské čistce, která zbavila interiér baziliky barokního mobiliáře a klášter pozměnila na kasárna, prošel chrám v 19. století rozsáhlými rekonstrukcemi. Během nich byly vyměněny architektonické detaily i větší části zdiva za nové, včetně kamenných helmic obou věží.