Krkonoše jsou nejvyšším pásmem Krkonošsko-jesenické subprovincie. Přes nesprávné názory, s nimiž se setkáme dokonce i ve školních učebnicích, se nejedná o staré horstvo. Krkonoše vznikly ve víceméně stejném období jako Karpaty či Alpy. Jejich vznik nebyl náhlý, jednorázový, ale pozvolný a trvá od doby před několika desítkami milionů let dodnes. Rozdíl mezi těmito horstvy spočívá v materiálu, který je tvoří, ve způsobu jejich vzniku a také v jejich vzhledu. Krkonoše jsou nesmírně bohaté na nerostné zdroje.

Drahé kameny jsou drahé nejen proto, že jejich výskyt je vzácný. Ale mají také vzácné vlastnosti. A na to přišel už člověk v pravěku. Ve středním paleolitu v Podkrkonoší a oblasti Českého ráje hledali jaspisy, chalcedon, karneol, severský pazourek a další minerály

Nejstarší nález z oblasti Podkrkonoší, který je datován do středního paleolitu - starší doby kamenné - 15 až 40 tisíc let před současností, pochází z lokality nedaleko Jilemnice. V roce 2017 jeden z hledačů drahých kamenů našel ve vyschlém korytě potůčku pěstní klín z pazourku, ze silicitu.

V době německé kolonizace se rozvíjelo hornictví v samotných Krkonoších i v kraji pod horami. Tehdy byla při pátrání po ložiscích rud v Krkonoších a Podkrkonoší často objevena naleziště drahých kamenů, především jaspisů, achátů, chalcedonů, záhněd, ametystů či křišťálů. Již Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české píše, kterak král Karel IV. roku 1347 přikázal hledat drahé kameny k výzdobě nově budovaných církevních staveb v Praze. Podle Kroniky české byly tyto drahé kameny nalezeny právě pod horami Krkonošskými. Dle další zprávy navštívil sám Karel IV. podkrkonošská naleziště drahých kamenů, když pobýval v Podještědí.

První bezpečně podložené zprávy o slávě podkrkonošských nalezišť pocházejí však až z doby, kdy na český trůn usedl podivínský císař Rudolf II. Stejně jako v Krkonoších, také v jejich podhůří byli prvními prospektory při hledání ložisek drahých kamenů tajemní Vlaši. Následováni českými hledači kamenů, přinášeli cennou surovinu pro císařské brusírny a umělecké dílny. Když píše v sedmnáctém století český jezuita Bohuslav Balbín o kraji pod Krkonošskými horami, uvádí známé rčení učence Aenea Silvia, který se později stal dokonce papežem, že prý zde „pasák hází po kravách

kamenem dražším, než jakou hodnotu má celé stádo“. Dobu největší slávy podkrkonošského hledačství drahých kamenů a kamenářství ukončila třicetiletá válka a tato doba se již nikdy v plné síle nevrátila.  

Hlavním popudem k pronikání člověka do hor bylo zpočátku zejména úsilí o využití nerostného bohatství. Kolonisté z různých koutů Evropy hledali v Krkonoších zlato, stříbro, drahé kameny a rudná ložiska. Krkonošské drahokamy zdobí téměř všechny korunovační klenoty v evropských zemích. Za hledači vzácných kamenů následovala těžba rud a minerálů. Mezi 12. až 16. stoletím patřilo dolování, hornictví a zpracování železných rud k nejčastější obživě obyvatel a Krkonoše se v tomto směru staly nejvýznamnější oblastí v českých zemích.

Dodnes se dochovaly tzv. Vlašské knihy, záznamy o cestách k ložiskům pokladů, které popsali hledači zlata, stříbra a drahých kamenů, kteří ve 14. a 15. století přicházeli do Krkonoš a prováděli tu prospektorskou činnost.

První zmínky o hornické činnosti v Obřím dole v Krkonoších pocházejí již z roku 1456. Neznámý Benátčan zde popisuje svoji osmidenní dobrodružnou cestu z Vrchlabí do Obřího dolu pod Sněžkou, kde údajně nalezl kostry lidí, ametysty, smaragdy a zlato jako pozůstatek po starém dolování. Právě tady, v divočině Obřího dolu, vznikaly pověsti o Krakonošovi a v nitru hory můžete spatřit jeho ukryté „poklady“.

Na české straně Krkonoš se nejvíce těžilo a rýžovalo zlato v širokém okolí Rýchor (též pomístní název Zlaté hory nebo Rýžohory), Černého Dolu, u Zlaté Olešnice, v okolí Štěpanic i na jižních svazích Zlatého hřbetu v okolí Javorníku a Herlíkovic. V okolí Slenářovic pod Rýchorami jsou na mnoha místech dosud patrné stopy po intenzívní povrchové těžbě (rýhy, odvaly, pinky a sejpy).

Za vlády krále Ferdinanda I., ve 30. letech 16. století, byl do Krkonoš povolán Kryštof Gendorf, důlní odborník z Korutan. Podnikavý feudál založil město Vrchlabí a postupně se stal majitelem vrchlabského a části trutnovského panství a Žacléře. Za jeho života (1497 - 1563) došlo k největšímu rozkvětu krkonošského hornictví a hutnictví. Kromě železné rudy se těžily měděné rudy, stříbrné rudy a další minerály. Kryštof Gendorf založil rudné doly a železárny a pozval sem odborníky a dřevaře z Tyrol (německá kolonizační vlna). Za jeho panování získala v roce 1533 obec Vrchlabí statut horního města. Gendorfova éra však předznamenala rozsáhlé nežádoucí změny v krkonošských lesích. Vytěžené dřevo z krkonošských lesů bylo plaveno až do královských stříbrných dolů u Kutné Hory.

K nejznámějším patřily železné hamry v Černém Dole, v Maršově, v Peci pod Sněžkou, v Lánově, v Dolním Dvoře a především ve Vrchlabí. Ve vrchlabských železárnách se vyráběl plech na kosy, později za éry císařského generála Albrechta z Valdštejna pak děla, dělové koule, muškety a další vojenský sortiment. Měděné, stříbrné a arzenikové hutě stály v Dolní Rokytnici, Rudníku, v Obřím dole nebo v Peci pod Sněžkou (známá jako Jedová chýše podle otravných arzenových výparů). Na slezské straně Krkonoš byla huť mezi obcemi Piechowice a Szklarska Poreba. Jedním z obchodních produktů při zpracování rud byla i kyselina sírová (vitriol). V západních Krkonoších byla v pozdější době nejvýznamnější harrachovská železárna v Arnoštově u Horní Sytové, která byla založena v roce 1754.

Hlavním palivem v hutích bylo dřevěné uhlí, které se pálilo v milířích. Surovinou bylo dřevo z okolních lesů, především bukové dřevo, později i méně kvalitní polomové dřevo. Milíře dosahovaly výšky kolem 2 - 3 metrů, měly průměr i 7 metrů a obsahovaly až 50 metrů krychlových dřeva. Proces suché destilace, bez přístupu vzduchu, trval 8 až 15 dní.

Krystalické vápence se nacházejí podél jižního a východního úpatí hor, kde se již od 16. století těžily v desítkách malých lomů. Nejznámější byly v Černém Dole, Horním Lánově, u Hříběcích Bud, v Maršově, Horních Albeřicích, v Suchém Dole, v západních Krkonoších v okolí Rokytnice nad Jizerou.