Krkonoše jsou nejvyšším pásmem Krkonošsko-jesenické subprovincie. Přes nesprávné názory, s nimiž se setkáme dokonce i ve školních učebnicích, se nejedná o staré horstvo. Krkonoše vznikly ve víceméně stejném období jako Karpaty či Alpy. Jejich vznik nebyl náhlý, jednorázový, ale pozvolný a trvá od doby před několika desítkami milionů let dodnes. Rozdíl mezi těmito horstvy spočívá v materiálu, který je tvoří, ve způsobu jejich vzniku a také v jejich vzhledu. Krkonoše jsou nesmírně bohaté na nerostné zdroje.

Drahé kameny jsou drahé nejen proto, že jejich výskyt je vzácný. Ale mají také vzácné vlastnosti. A na to přišel už člověk v pravěku. Ve středním paleolitu v Podkrkonoší a oblasti Českého ráje hledali jaspisy, chalcedon, karneol, severský pazourek a další minerály

Nejstarší nález z oblasti Podkrkonoší, který je datován do středního paleolitu - starší doby kamenné - 15 až 40 tisíc let před současností, pochází z lokality nedaleko Jilemnice. V roce 2017 jeden z hledačů drahých kamenů našel ve vyschlém korytě potůčku pěstní klín z pazourku, ze silicitu.

Hlavním popudem k pronikání člověka do hor bylo zpočátku zejména úsilí o využití nerostného bohatství. Kolonisté z různých koutů Evropy hledali v Krkonoších zlato, stříbro, drahé kameny a rudná ložiska. Krkonošské drahokamy zdobí téměř všechny korunovační klenoty v evropských zemích. Za hledači vzácných kamenů následovala těžba rud a minerálů. Mezi 12. až 16. stoletím patřilo dolování, hornictví a zpracování železných rud k nejčastější obživě obyvatel a Krkonoše se v tomto směru staly nejvýznamnější oblastí v českých zemích.

Dodnes se dochovaly tzv. Vlašské knihy, záznamy o cestách k ložiskům pokladů, které popsali hledači zlata, stříbra a drahých kamenů, kteří ve 14. a 15. století přicházeli do Krkonoš a prováděli tu prospektorskou činnost.

První zmínky o hornické činnosti v Obřím dole v Krkonoších pocházejí již z roku 1456. Neznámý Benátčan zde popisuje svoji osmidenní dobrodružnou cestu z Vrchlabí do Obřího dolu pod Sněžkou, kde údajně nalezl kostry lidí, ametysty, smaragdy a zlato jako

pozůstatek po starém dolování. Právě tady, v divočině Obřího dolu, vznikaly pověsti o Krakonošovi a v nitru hory můžete spatřit jeho ukryté „poklady“.

Na české straně Krkonoš se nejvíce těžilo a rýžovalo zlato v širokém okolí Rýchor (též pomístní název Zlaté hory nebo Rýžohory), Černého Dolu, u Zlaté Olešnice, v okolí Štěpanic i na jižních svazích Zlatého hřbetu v okolí Javorníku a Herlíkovic. V okolí Slenářovic pod Rýchorami jsou na mnoha místech dosud patrné stopy po intenzívní povrchové těžbě (rýhy, odvaly, pinky a sejpy).

Za vlády krále Ferdinanda I., ve 30. letech 16. století, byl do Krkonoš povolán Kryštof Gendorf, důlní odborník z Korutan. Podnikavý feudál založil město Vrchlabí a postupně se stal majitelem vrchlabského a části trutnovského panství a Žacléře. Za jeho života (1497 - 1563) došlo k největšímu rozkvětu krkonošského hornictví a hutnictví. Kromě železné rudy se těžily měděné rudy, stříbrné rudy a další minerály. Kryštof Gendorf založil rudné doly a železárny a pozval sem odborníky a dřevaře z Tyrol (německá kolonizační vlna). Za jeho panování získala v roce 1533 obec Vrchlabí statut horního města. Gendorfova éra však předznamenala rozsáhlé nežádoucí změny v krkonošských lesích. Vytěžené dřevo z krkonošských lesů bylo plaveno až do královských stříbrných dolů u Kutné Hory.

K nejznámějším patřily železné hamry v Černém Dole, v Maršově, v Peci pod Sněžkou, v Lánově, v Dolním Dvoře a především ve Vrchlabí. Ve vrchlabských železárnách se vyráběl plech na kosy, později za éry císařského generála Albrechta z Valdštejna pak děla, dělové koule, muškety a další vojenský sortiment. Měděné, stříbrné a arzenikové hutě stály v Dolní Rokytnici, Rudníku, v Obřím dole nebo v Peci pod Sněžkou (známá jako Jedová chýše podle otravných arzenových výparů). Na slezské straně Krkonoš byla huť mezi obcemi Piechowice a Szklarska Poreba. Jedním z obchodních produktů při zpracování rud byla i kyselina sírová (vitriol). V západních Krkonoších byla v pozdější době nejvýznamnější harrachovská železárna v Arnoštově u Horní Sytové, která byla založena v roce 1754.

Hlavním palivem v hutích bylo dřevěné uhlí, které se pálilo v milířích. Surovinou bylo dřevo z okolních lesů, především bukové dřevo, později i méně kvalitní polomové dřevo. Milíře dosahovaly výšky kolem 2 - 3 metrů, měly průměr i 7 metrů a obsahovaly až 50 metrů krychlových dřeva. Proces suché destilace, bez přístupu vzduchu, trval 8 až 15 dní.

Krystalické vápence se nacházejí podél jižního a východního úpatí hor, kde se již od 16. století těžily v desítkách malých lomů. Nejznámější byly v Černém Dole, Horním Lánově, u Hříběcích Bud, v Maršově, Horních Albeřicích, v Suchém Dole, v západních Krkonoších v okolí Rokytnice nad Jizerou.