|
Ottův slovník naučný: Křižlice,
Křeslice, Křislice, far. ves v Čechách, hejt., okr., a pš.
Jilemnice; 122d., 836 ob. Č. (1890), kostel sv. Jana Křt., 2tř. šk.,
kostel, obec 1tř. šk. augšp. vyzn., mlýn a tkalcovství podomácku. V
neznámé době vystavěn tu dřevěný kostelík (doložen 1358), r. 1814 v
kamenný přestavěný. R. 1863 zřízena tu fara.
Montes Gigantum, Krkonosse, vel montes Gigantum
popisky se zobrazí po najetí kurzoru
Pavel Arentin z
Ehrenfeldu v roce 1619 namaloval podrobnou
mapu země české. V ní divočinu, kde končila civilizace (na mapě
v oblasti Labského dolu) popsal jako hory, ve kterých duch Ribezal
demonstruje moc Boží. Na mapě zobrazil postavu, snad místního horala
nebo ježibabu, jak komunikuje s duchem. Přímo v mapě se v oblasti
Krkonoš nachází svrchu uvedený latinský text:
Další informace
Evangelický kostel
Pojedete-li od Jilemnice směrem na Mísečky, odbočte zanedlouho vlevo: strmá cesta zvaná Hančák podle Bohumila Hanče, který bydlel na předměstí Jilemnice a který tudy chodil do hor lyžovat, vás dovede do půvabné krkonošské vesnice Křížlice. Hanč také náležel ke Křížlickému evangelickému sboru a chodil sem do kostela. Můžete se vydat také druhou stranou, přes Poniklou a Jestřabí. Připravíte se však o překrásný pohled na malebné kopce a louky s pohledem na Přední a Zadní Žalý s dominantou evangelického kostela (srv. obraz Velký Šišák, kde je Křížlický kostel situován do Polska)). Křížlice dnes tvoří součást obce Jestřabí. První zmínky o osídlení jsou již z roku 1492, ale sporadické osídlení asi předcházelo. V reformační době byla obec evangelická, po Bílé hoře byla i zde, jako všude v českých zemích, snaha o rekatolizaci obyvatel. V Křížlicích stál dřevěný kostelík v roce 1358, který v 15. století sloužil církvi podobojí. Jako obec jsou zmiňovány v roce 1492. Od r. 1786 do 1850 patřily církevně k Vítkovicům. Po bitvě na Bílé hoře utíkali svobodomyslní lidé a protestanté buď do exilu, nebo do hor, aby se vyhnuli rekatolizaci. Po vydání obnoveného zřízení zemského Ferdinandem II. v roce 1627 odcházela i šlechta. Po roce 1621 byly Křížlice přifařeny k Poniklé, takže kněz přicházel do Křížlic jen málokdy. Po smrti majitele jilemnického panství Václava Záruby z Hustiřan v roce 1623 propadlo panství panovníkovi, následně bylo v roce 1628 připojeno k majetkům Albrechta z Valdštejna, který více sledoval hospodářské zájmy, nikoli náboženské problémy. Jan Amos Komenský v knize Historie persekucí zmiňuje, že se bratřím nejlépe vedlo na panství Frýdlantském. V listopadu 1632 daroval Albrecht z Valdštejna panství svému švagru Ottovi Bedřichu hraběti z Harrachů. Kardinál Arnošt Albrecht z Harrachů vypracoval plán katolické přestavby a misijního působení mezi nekatolíky. Tento plán ale vylučoval násilí, takže většina tajných evangelíků setrvala při svém vyznání. Ještě větší svobodu zažívali v době nájezdů Sasů a Švédů, protože nikdo neměl energii věnovat se náboženským otázkám. Po Vestfálském míru v roce 1648 ale rekatolizační praktiky přitvrdily. Kněží měli přesvědčovat nekatolíky, věnovat se vyvracení jejich přesvědčení v kázáních, v pastoraci a ve zpovědích. Objevuje se to v tehdejší úřední korespondenci, že poddaní sice dostojí poddanským povinnostem, ale ve věcech víry se nedají ovlivnit. Teprve po příchodu jezuitů, kteří používali agresivnější metody, se dařilo přivádět některé nekatolíky do církve římské. Na počátku 18. století bylo panství výrazně katolické. Ale na horách se jim to stále nedařilo, v Křížlicích se rekatolizace příliš neuplatnila. Brzy po vydání tolerančního patentu v roce 1781 se v Křížlicích scházejí evangelíci ze širokého okolí. Již v roce 1782 založili sbor, jehož členové se přiklonili k augsburskému (luterskému) vyznání. Sbor byl největší evangelickou komunitou v Českých zemích. V té době patřili do křížlického luteránského sboru i luterští evangelíci ze vzdáleného Libštátu a Spálova. Prvním farářem se stal Štěpán Šimko z Trenčína. V Jilemnici se naopak odešel z katolické církve jenom rod Janatů z Hrabačova. Za pět let po založení sboru byl postaven první kostel na pozemku darovaném Matějem Zelinkou. Kostel byl vysvěcen farářem Štěpánem Leškou v roce 1786, vysvěcení se zúčastnilo 1500 věřících. Toleranční chrám, podobný ostatním chrámům z té doby, byl postaven za vsí1, bez věže. Ta byla přistavěna až v roce 1878 skoro po sto letech. Ke stoletému výročí tolerančního patentu byly do věže v roce 1881 umístěny tři zvony. Největší z nich se jmenuje Láska a je na něm vyryt citát z 1K 13,13: „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“ Další dva jsou pojmenovány Víra a Naděje. Zvony na věži křížlického kostela se od té doby rozeznívají nad horskými stráněmi a údolími, prý jsou slyšet až v Jilemnici. Vybavení kostela je původní, s kazatelnou nad oltářem a s typickou luterskou „zahrádkou“. Byl však odstraněn dřevěný vyřezávaný kříž. Také dřevěné galerie a lavice pamatují staré časy. Varhany byly na kůru umístěny později v roce 1842 (generální oprava v roce 2001). Také hřbitov, který se rozkládá kolem chrámu, je původní a dodnes slouží svému účelu. Od roku 1876 do roku 1850 patřily Křížlice k Vítkovicím, kde se mluvilo německy, takže vliv kněží na české obyvatelstvo v Křížlicích byl nepatrný. V roce 1881 ke stoletému výročí tolerančního patentu vydal Bohdan Kutlík vlastním nákladem brožuru Zrcadlo Křížlické, neb Dějiny církve evanjel. aug. vyznání v Křížlicích. Nedaleká výstavná fara s mansardovou střechou byla postavena v roce 1871 a dnes slouží k rekreaci. Stará evangelická škola pod kostelem je oblíbeným místem pro pořádání letních i zimních pobytů mládeže. |
