Jan Krušina zastával nejvyšší královské úřady. V roce 1395 je uváděn jako majitel Hornšperku.[3] Od roku 1397 působil jako přísedící zemského soudu, jehož předsedou byl od roku 1404 téměř nepřetržitě. V roce 1400 získal od Půty III. z Častolovic východočeské panství Opočno.

Zvláštní zásluhy dosáhl v roce 1401, kdy markrabě Vilém Míšeňský obléhal Prahu, kde se zdržoval král Václav IV. poté, co byl sesazen z pozice římsko-německého krále. Spolu s moravským markrabětem Joštem a arcibiskupem Olbramem ze Škvorce vyjednal Jan Krušina stažení míšeňských vojsk a mírovou smlouvu. Markrabě Prokop, jehož následovníkem je údajně Jan Krušina, mu v roce 1402 předal vládu ve východočeských Albrechticích, kterou mu král Václav v roce 1403 potvrdil jako doživotní majetek. V roce 1403 ho jmenoval nejvyšším hofmistrem a poté za pomoc při osvobození Václava v roce 1404 ho obdaroval úřadem nejvyššího purkrabího.

Král mu daroval také panství kolem Jelení Hory a krátce nato ho jmenoval zemským hejtmanem dědičného Knížectví svídnicko-javorského, do něhož Jelení Hora patřila. Tu Jan Krušina v roce 1404 prodal a v témže roce získal od řádu německých rytířů zadluženou komendu v Miletíně. V roce 1406 od Jana z Vartenberka koupil rovněž zadlužené panství Kumburk s hradem a stal se tak jedním z nejbohatších východočeských šlechticů.

Na počátku roku 1407 se ze zdravotních důvodů vzdal funkce nejvyššího hofmistra ve prospěch Lacka I. z Kravař.

Jan Krušina IV. z Lichtenburka zemřel v polovině roku 1407 ve věku asi 40 let.