Dům čp.12/III v Mladé Boleslavi, Jičínská ul.
Nejstarším zámým držitelem byl jakýsi Boháč. Roku 1842 nebo 44 byl dům,
tehdy dřevěný koupen za 1800 zl. šajnů manžely Františkem a Marií Heszovými. Byla
to rodina vážená, zámožná, podnes se šatí chudé děti k Mikuláši z nadace jimi
založené. Měli dva domy v železné ulici a v dražbě přikoupili dům na Novém
městě (Goldberg) a to r. 1833 za 800 zl. šajnů od Dr. Somra, vojenského lékaře. V
prvním poschodí bydlel měšťanosta Dr. Fišer. Vchod do tohoto domu byl se strany
východní totiž proti hřbitovu (starému) a p. nájemci se brzy nelíbilo bydlit v hospodářském domě,
k tomu tak hlučném. Ráno a večer vyháněl a přiháněl se
dobytek z pastvy - zejména ovcí měl p. Hesz, povoláním perníkář, několik set.
První ústupek se strany p. domácího p. městanostovi byl ten, že zrušil vjezd do
domu se strany východní, zřídiv v průjezdě krám, a přeložil jej do fronty
jižní, kde je až dodnes. Patrně ale nové nepříjemnosti s hospodařením v městě
přinutily jej, že koupil v r.1842-44 majetek Boháčův v Jičínské ulici.
Prokeš rád vypravoval, že je v zahradě zakopán poklad (v hořením
pravém rohu u ulice Viničné).
Za Hesze byla zahrada vinicí. Také se orala, nevím však, zda
před pěstěním vína, či spíše po něm, bylo ale nápadným zjevem, že pokaždé v pravém koutě zahrady - tehdy as pole - kde vedla cesta přes vinice
k rybníku, vždy se
při práci plašili koně ať domácí, ať zjednané.
Roku 1869 pronajal p. Hesz hospodářství v Jičínské ulici p. Haslerovi. Tito,
Wilibald, František a sestra Haslerovi pocházeli z Jablonce. Wilibald přišel jako kupecký
mládenec ke kupci Růžičkovi. Pro své poctivé a svědomité vedení závodu byl tak
oblíben, že se stal jeho dědicem. Později se ujal hospodá:řství a bydlil prý v nynější škrobárně Reisově (dnes zas už hadrárna Günsburgova) na Šafranici dole
na Podolci u Klenice, kterou rovněž zdědil.
Roku 1870 stává se majitelkou domu paní Pavlína Němcová (Heszova dcera), provdaná za
nadporučíka.
V r.1874 dům vyhořel. Dle podání chytlo ve vedlejším stavení máslo
a požár se rozšířil na půl ulice (18 čísel). Majitelka byla pojištěna na 2500 zl., dostala však pouze 1680 zl. a spáleniště prodala W. Haslerovi za 2400 zl.
Když W. Hasler v r.1874 staveniště č. 12 koupil, byl již pachtýřem polí k čís.12
náležejícím od r.1869. Pustil se hned do stavby domu, která. trvala rok. Pracovalo
prý na ní 200 zedníků. Původní dům podle podání bývalého čeledína Antonína
Prokeše, jehož jsem v chudobinci zdejším vyhledala, byl dřevěný. Na místo stodoly
byly jámy pro brambory, na zahradě rostlo několik švestek, ve chlívě bylo 40 kusů
dobytka. Nynější Hvězdárna byl jednopatrový domek pro šafáře. Soused směrem k Jemníkům byl Tetřev
v domku, kde jsou dnes Pavlíčkovi, byl ovčín. Naproti byl dům
Ziegelheimových, jak je dnes. Na místě stodol vedle směrem k městu bylo pole. U
Cihlářů říkali u Vlků. Flakovka nebyla.
Statek čp. 12 drželi Haslerovi do roku 1883, kdy pro stáří odešli do Vídně na
odpočinek. Statek koupil od nich býv. advokát v Mladé Boleslavi Dr. Wurzl, který tou
dobou praxi již neprovozoval a bydlel na svém statku Skalsku. Náš dvorec koupil rok
před prodejem tatínkovi a sice za doživotní důchod 3600
zl. panu a slečně Haslerovým. Když tatínek byl říšským
poslancem as v létech 1888 navštívil Haslerovy ve Vídni a shledal je zcela svěžími. O
smrti slečny jsem se dozvěděla před 3 as lety, tedy v roce 1910 - byl tedy dvorec pro
Dr Wurzla, platil-li důchod neztenčeně (o smrti bratra nic nevím), hodně drahý. Od
Haslerů koupil Dr. Wurzl holý dům se zahradou, na svůj účet dostal od zadlužené
hraběnky Mirbachové pole u Černého kamene a část u Kosmonos, od dědiců Heszových
koupil 18 korců na Skalce a 9 korců u Kanálu.
Otec vyjednával o koupi spolu s dědečkem
Urbanem. Měl
s Dr. Wurzlem smluvenu cenu dvorce s 52 korci
polí na 33000 zl. Stavení prohlédli - Prokeš je provázel - a shledali střechy velmi
sešlými a nabídku odvolali. Dr. Wurzl však dobrovolně 5000 zl. slevil a tak došlo
v roce 1884 ke koupi otcem za 28000 z1atých.
Příchodem mých rodičů nastaly v domě mnohé změny. Hospodářské budovy byly
jistě do polovice proměněny v byty a pronajaty. Sýpku najmul jakýsi Pick a složil
v ní suché švestky, které voněly po celé zahradě a zadním dvoře. Stodola byla
rovnež do polovice pronajata.
Z pozemku za stodolou zřídil otec znamenitý sad. Byly tam druhy nejušlechtilejšího
ovoce. Strýc Robert Marek z Nových
Mlýnů u Poděbrad, který skupoval nejvzácnější druhy z ciziny, dával otci
vruby. Často i celé stromky otci dal, když shledal, že tentýž druh ovoce má jeho
soused.
Zahrada dávala ovoce od prvního jara, kdy byly v městě třešně z Itálie až zas do
těch nových třešní, když jsme ještě s půdy nosili poslední kožené renety a
červené stryny (?). Ohromné sklepy dal otec zavézt a plochu tu zase stromy obsázel.
Je to nynější prostora od bývalého rybníčka až po místa, na nichž stojí
Leibnerův domek (která patřila také k zahradě) po celé šířce. |