Koncentrační tábor Mauthausen
Jako první byla
24.10.1942
ráno popravena
Milada Reimová Frantová.
Koncentračním táborem prošlo podle oficiálních (asi podhodnocených) údajů 7320 Čechů a 800 Slováků. Z toho 4473 Čechoslováků bylo usmrceno. Například Otakar Batlička a Karel Hašler. Mauthausen byl určen k internaci a fyzické likvidaci politických odpůrců nacistického režimu, jakož i kriminálních a asociálních osob. Systém byl pečlivě nastaven, aby byl ekonomicky pokud možno ziskový (v roce 1944 produkoval zisk více než 11 milionů říšských marek), a aby okamžitě deprimoval vězně naprostou bezprávností a bezmocností, nepřetržitým stresem a těžkou prací. Pravděpodobně nejhoršími byli podle svědectví přeživších rakouští blockführeři. Koncentrační tábor sestával ze 49 lágrů, z čehož Mauthausen a Gusen byly tábory III. kategorie, tj. tábory likvidační. Souostroví bylo založeno již v roce 1938 po připojení Rakouska k říši jako první koncentrační tábor mimo území Německa, postavili jej vězňové z Dachau.
Základem KLM
byl původně lom na kámen u Mauthausenu a další lomy v okolí,
vlastněné firmou DEST (Deutsche Erd- und Steinwerke GmbH) vedené
nacistou a vysokým členem SS Oswaldem Pohlem. Firma koupila
kamenolom od města Vídně a začala s výstavbou mauthausenského
koncentračního tábora. Kámen měl být použit na plánovanou přestavbu
města Linz (Linec), v kterém se Hitler jako mladík bezútěšně toulal,
na město „Kulturhauptstadt
des Führers“
(Hlavní Vůdcovo, město nacionálně socialistické kultury). Kámen měl
být také využít při plánované budoucí kompletní rekonstrukci
hlavních německých měst, tedy i „německé“
Prahy, v souladu s plány Adolfa Hitlera podle projektů Alberta
Speera. Protože šlo víceméně o „soukromý
podnik“,
ovšem státního významu, poskytly na jeho výstavbu peníze Dresden
Bank, protektorátní Böhmische Escompte-Bank (Bebca) se sídlem v
Praze, dále přišly peníze z tzv. Reinhardtova fondu, pojmenovaném po
Fritzi Reinhardtovi, SA-Obergruppenführerovi, nacistickém státním
tajemníkovi, který vymyslel způsob, jak „legálně“
využívat peníze a majetek ukradený vězňům. A to včetně zubů z
drahých kovů vytržených mrtvým obětem. Ekonomiku táborů měla
podpořit například i výroba textilií s obsahem 40% ženských vlasů. Ostatně tento „ekonom“
byl po válce soudně jen mírně potrestán a zemřel v klidu jako vážený
občan v Německu v roce 1969. Původní trest zněl na čtyři roky,
později snížen na tři roky a v roce 1950 byl německými soudy
propuštěn. Na stavbu koncentračních táborů mohutně přispíval také
německý Červený kříž. Už při transportech byli vězni, u kterých bylo 'nežádoucí', aby přežili, označeni heslem Nacht und Nebel.Vězni byli zabíjeni mnoha způsoby. Byli biti až k smrti, věšeni, nemocní a nepohodlní vězni byli zabíjeni zimou, jiné nechali vyhladovět k smrti nebo je zabili injekcí do srdce, plynové komory byly v provozu v Mauthausenu i Hartheimu. Z Mauthausenu byli vězni vozeni do Gusenu k větším spalovacím pecím „zplynovacím autobusem“, takže nastoupili živí lidé a do cíle byla dovezeny jen mrtvoly, vězni byli zabíjeni prací v lomu, stříleni v „zastřelovacích koutech“ či při práci, byly na nich konány vražedné „lékařské“ pokusy. V koncentračním táboře v Mauthausenu se uskutečnila největší hromadná poprava v rámci tzv. heydrichiády. Podle vystavených úmrtních listů byli 24.10.1942 vražděni v intervalech po 2 minutách téměř 9 hodin, povražděno 262 osob. Další skupina 31 spolupracovníků a rodinných příslušníků parašutistů byla popravena 26. ledna 1943, poslední František Pecháček 3. února 1944. Byly popraveny celé rodiny: Brychovi, Královi, Kubišovi, Moravcovi, Novákovi, Piskáčkovi, Svatošovi, Svěrákovi, Valčíkovi, Vojtíškovi a další, včetně dětí ve věku 14-17 let. Zastřelena byla i manželka MUDr. Břetislava Lyčky Františka Lyčková či známá herečka Anna Letenská a její manžel architekt Vladislav Čaloun, kteří je ukrývali. V Mauthausenu byl popraven také Dietrich Bonnhoefer. |
Vstupní brána
Brána na opačném konci apelplatzu
?
Baráky
Apelplatz
Ordinace - popraviště
Plynová komora
Desinfekce nových vězňů
Vězni byli nuceni heilovat, ten nejvíce vpředu se odvážil použít levou ruku
Koncentrační tábor Mauthausen (KTM)
patřil k nejhorším nacistickým likvidačním koncentračním táborům.
Vězně zde stříleli, věšeli, naháněli do ostnatých drátů nabitých
elektřinou, usmrcovali petrolejovými injekcemi, v plynových komorách
nebo v pojízdném plynovém autobusu, v zimě za mrazů polévali vězně
vodou z hydrantů, štvali na ně psy, prováděli na vězních
pseudolékařské pokusy, vraždili je hladem, psychickým týráním i
těžkou fyzickou prací, hlavně v lomu - 186 strmých schodů vytesaných
do žuly, po nichž vězňové v kolonách vynášeli na zádech několikrát
za den bez odpočinku, poháněni klacky, obušky a střelbou, mohutné
kvádry žuly; nahoře na plošině si esesáci vybírali oběti, které
shazovali dolů ze skály do jezírka. |
„Vlak zastavil v malém městečku. Vyskočila jsem ven, zdálo se to nízko, ale po dopadu jsem zůstala na zemi rozplácnutá jako žába a nemohla jsem se zvednout. Naštěstí mi někdo pomohl. Ani nevím, kdo. Když vystoupili všichni, vydali jsme se mezi domky vzhůru do stráně úvozovou cestou. Byla jasná noc, všude kolem sníh, svítily hvězdy a krajina kolem byla líbezná. Měla jsem touhu si lehnout do sněhu a skončit to. Ale nakonec jsme si řekla, že tohle jim přeci nedopřeji, a zvedla jsem se k dalšímu pochodu. Naštěstí včas. Kdo se opozdil, toho stráže ihned zastřelily. Vlekli jsme se tou líbeznou krajinou vzhůru a za námi zůstávala světla městečka Mauthausen a mrtvoly podél cesty.“ svědectví francouzské vězeňkyně |
K Mauthausenu patřily desítky přidružených táborů v Rakousku