Milada Frantová se narodila 28. 9. 1906 v Mezilesí v Horním Slezsku v Německém císařství (Mittelwalde, dnes Międzylesie v Polsku). Vystudovala oční lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V prosinci 1934 se vdala za očního lékaře Jiřího Frantu, zpočátku společně působili v Opavě, později krátce v Olomouci. Poté, co Jiří Franta nastoupil do nemocnice v Hradci Králové (Spadal mezi průkopníky biochemických vyšetření v oftalmologii a byl dokonce přednostou očního oddělení nemocnice v Hradci Králové), si otevřela Milada Frantová soukromou oční ordinaci na malostranském Újezdě 16.

 Pamětní deska na domě Újezd 421/16, 118 00 Praha 1 – Malá Strana

Oba manželé Frantovi se zapojili do protinacistického odboje v Petičním výboru Věrni zůstaneme. Protože měli srozumitelný a tolerovaný důvod k častým cestám mezi Hradcem Králové a Prahou, zajišťovali také konspirační spojení mezi těmito regiony.

Jiří Franta (měl konspirační jméno Balcar – Balcarová bylo rodné jméno jeho poděbradské babičky) byl čelním představitelem Výboru ve východních Čechách. Byl zatčen gestapem byl 27.10.1941, avšak v důsledku dobré konspirace nebyla jeho činnost rozkryta v plném rozsahu.

Milada Frantová na žádost Soběslava Sobka a Jana Sonnewenda (pensionovaný ředitel Okresní nemocenské pojišťovny v Brně, předseda sboru starších pravoslavné církve, který domluvil úkryt v kryptě pod kostelem svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici) ošetřila Janu Kubišovi oko poraněné střepinou při útoku na Heydricha.

Následně mu oko ošetřovala i v kryptě chrámu svatého Cyrila a Metoděje na pražském Novém Městě, kde se spolu s dalšími výsadkáři po atentátu ukrýval. V kontextu výjimečného stavu a hrozícího trestu smrti s vědomím, že její manžel je vězněn, to vyžadovalo obrovskou osobní odvahu. Stejně jako mnohým dalším se jí stala osudnou zrada Karla Čurdy, po které následovala vlna zatýkání.

Její jméno bylo odhaleno údajně buď podle toho, že při ohledání mrtvého těla Jana Kubiše u něj byl nalezen předpis na lék s jejím jménem, nebo podle druhé verze údajně věnovala Kubišovi oblek po manželovi, v němž byl v podšívce zašitý lísteček s jeho jménem. První verze však neodpovídá přísným konspiračním pravidlům, která všichni dodržovali. Je však možné, že lék měl vyzvednout hoch, který výsadkářům nosil do krypty jídlo. Druhá verze je zase problematická proto, že Jiří Franta byl neobyčejně vysoký, jeho oblečení by bylo nápadné na Kubišovi, který byl střední postavy, a také není jasné, proč by bez podrobnějších instrukcí do krypty přinášela oblek svého manžela, který žil v Hradci.

Milada Frantová byla zatčena v červnu 1942, byla vězněna v Praze. Ti, kdo byli zatčeni v souvislosti s útokem na Heydricha 27.5.1942 buď proto, že se nějak podíleli na podpoře jejich činnosti nebo útočníkům jakkoli pomáhali, nebo jenom protože byli příbuzní (tzv. krevní msta), byli postupně odváženi do Malé pevnosti v Terezíně, Milada rovněž.

Z více než 300 zatčených byla skupina 262 osob dne 29. 9. 1942 v nepřítomnosti odsouzena stanným soudem k trestu smrti. V případě Milady protože poskytla lékařskou péči zraněnému Kubišovi. Odsouzení o tom ale nebyli informováni.

Tato skupina byla v pátek 23.10.1942 odvezena na nádraží v Bohušovicích nad Ohří (asi 2 km), kde byli naloženi do pěti osobních vagónů zvláštního vlaku – Sonderzug č. 206 – do Mauthausenu. Po poledni vlak dorazil do Prahy, kde k němu byl připojen vagón s českými Židy a dalšími politickými vězni. Po půlnoci vlak dorazil do vyhlazovacího tábora v Mauthausenu poblíž Lince.

V Mauthausenu je očekával velitel tábora Franz Ziereis. Když večer vystoupili z vlaku, byli přivítáni ranami pažeb pušek, seřazeni do pětistupu a obklopeni štěkajícími psy a esesáky. Při poklusu po stoupající cestě do čtyři kilometry vzdáleného tábora pak snášeli další rány.

Následujícího dne v sobotu 24.10. ráno byla zahájena fiktivní zdravotní prohlídka ve zvláště upravených podzemních prostorách. Nazí byli shromážděni před kanceláří s tím, že je čeká lékařská prohlídka. Bez jakéhokoliv odporu se proto jeden po druhém seřadili a byli postupně přiváděni do další místnosti s dřevěným obložením, která úpravou připomínala lékařskou ordinaci. Prvním krokem lékařské prohlídky mělo být změření výšky u dřevěného metru s posuvnou deskou, u něhož však byla ve vyfrézované drážce umístěna zbraň malého kalibru nastavitelná s posuvem posuvného jezdce při měření výšky. Skrytý střelec otvorem zezadu každému vypálil popravčí ránu do týla.

První popravenou v 8:30 byla oční specialistka MUDr. Milada Frantová-Reimová, která ošetřovala poraněné oko Kubišovi. Další popravenou byla Zdeňka Bočková, manželka divizního generála Bohumila Bočka. V 10:56 byla popravena Anna Letenská. Popravy se konaly přibližně v dvouminutových intervalech. Kolem poledne bylo popraveno 135 žen. Pak začaly popravy mužů. První z nich byl Karel Olšanský, Emil Valčík, Josef Kolařík, Rudolf Kubiš, František Kubiš a Jan Valčík. Popravena byla také čtrnáctiletá Jindřiška Nováková, která odvezla zakrvácený bicykl po atentátu.

Podobně bylo podle německých seznamů v Mauthausenu v sobotu 24. října 1942 zavražděno 262 Čechů, včetně čtrnáctiletých dětí.

V úterý 26.1.1943 bylo zavražděno dalších 31 lidí. Tentokrát byly ženy zplynovány a muži opět zastřeleni ranou do týla. Poslední oběť heydrichiády, člen sokolské skupiny Jindra a správce Tyršova domu František Pecháček, byl zavražděn ve čtvrtek 3.2.1944. Těla všech popravených byla spálena v Topfových pecích mauthausenského krematoria a jejich popel vysypán na smetiště v rokli mimo tábor.

Zbývající z původně zatčených byli z Terezína převezeni do koncentračních táborů, kde zemřeli.

MUDr. Milada Frantová je připomenuta na památníku před kostelem sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Doc. Franta se v březnu 1939 stal přednostou očního oddělení nemocnice v Hradci Králové. Patřil mezi vedoucí činitele PVVZ ve východních Čechách a za odbojovou činnost byl zatčen již v říjnu 1941. Dr. Frantová na požádání MUDr. Soběslava Sobka a Jana Sonnevenda ošetřila Janu Kubišovi poraněné oko a docházela jej kontrolovat i do úkrytu v Resslově ulici! Za to si vysloužila věznění v Terezíně a smrt v Mauthausenu 24.10.1942. Pro smrtící výstřel si šla jako vůbec první pomocník parašutistů již v 8.30.

Její manžel byl po věznění v Hradci Králové, na Pankráci a v Terezíně 22.5.1942 převezen do Drážďan a později do věznice Moabit v Berlíně, kde byl v květnu 1943 odsouzen k trestu smrti. Po rozsudku byl vězněn v Plötzensee a od října v káznici Brandenburg-Görden. Trest mu byl 24.1.1945 změněn na 12 let káznice, ovšem útrapy věznění se na jeho zdraví podepsaly tak, že 2.2.1945 ve věznici Brandenburg-Görden zemřel.