Po vystudování lékařské fakulty, absolvování vojenské prezenční služby pracoval l jako operační elév na II. chirurgické klinice. V roce 1878 sloužil jako vojenský lékař v Bosně a Hercegovině. Po krátkém návratu na II. chirurgickou kliniku odešel konce roku 1879 na chirurgickou kliniku do Insbruku, kde zastával místo asistenta. V roce 1881 přešel jako asistent na I. chirurgickou kliniku do Vídně, kde byl v roce 1883 habilitován z chirurgie. Za srbsko-bulharské války (1885-6) byl přednostou vojenské nemocnice v Bělehradě. V letech 1886 – 1891 působil ve Vídni jako přednosta chirurgického oddělení polikliniky a mimořádný bezplatný profesor chirurgie lékařské fakulty. V roce 1891 přišel již jako renomovaný vědec a chirurg do Prahy, kde získal řádnou profesuru chirurgie na české lékařské fakultě a stal se přednostou chirurgické kliniky (po Vilému Weissovi), kterou vedl až do své smrti. Současně byl primářem chirurgického oddělení ve Všeobecné nemocnici. Založil vlastní chirurgickou školu, preferoval zásady antisepse a asepse. Vychoval mnoho dobrých chirurgů, např. Václava Kopfsteina, Otakara Kukulu, Rudolfa Jedličku. Jeho práce jsou věnovány jak diagnostice, tak operační technice. Je považován za zakladatele moderní české chirurgie Určité operace provedl jako první na světě (laminektomie, odstranění mozkového nádoru, atd.). Jako operatér vynikal hlavně v břišní chirurgii a některé jeho operační postupy přejali chirurgové na celém světě.