Rekonstrukce domu v Perucké

Rekonstrukce domu v Perucké na Královských Vinohradech
k dvacátému výročí rekonstrukce

V roce 1816 stála na místě usedlosti Vondračka uprostřed vinic budova, která patrně sloužila pro zpracování vína
ve stanovené vzdálenosti od městských hradeb nesměla být ani souvislá zástavba, ani lesní porosty,
aby se případný útočník nemohl při útoku krýt, povoleny byly vinohrady, které jsou natolik řídké, že neumožňují ukrývání vojska.
Polní cesta se stromořadím procházela v místech horního okraje dnešní zahrady

V Perucké ulici najdeme dům č. p. 61 zvaný Vondračka, což je ojediněle dochovaný příklad původního osídlení Královských Vinohrad. Někdejší hospodářská a viniční usedlost, původně zvaná Beptová, poté Vondračka a posléze Oraska, zapsaná ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek, je nejstarším dochovaným vinohradským domem.

Dávná podoba Vondračky, tehdy ještě Beptové, je zachycena již na plánu Josefa Daniela Hubera z roku 1769. Polnosti a vinice Beptové tvořily velký trojúhelník, jehož západní a zároveň nejkratší stranu představovala cesta do Nuslí. Proti ní v nejvzdálenějším koutě pozemků stály dvě budovy, obytná a hospodářská. Podle výše uvedeného plánu byl dvorec ohrazen zdí a v ní byla v místech zalomení uličky mezi oběma rameny dnešních Nuselských schodů malá branka. Od ní vedla k oběma budovám široká cesta. Tato cesta existuje v podobě drobné pěší komunikace ještě dnes, kdy prochází nad vinohradskými železničními tunely. Obě stavení byla k cestě situována svou delší stranou a spojovala je vysoká vrata. Zbytek obytné budovy z té doby se zachoval ve stavební hmotě dnešního objektu.

Usedlost byla původně nazvána po svém majiteli Karlu Leopoldu Beptovi, bohatém měšťanovi, magistrátním radovi Nového Města pražského. O významu jeho rodiny svědčí i to, že vlastnila nákladnický dům proti faře novoměstského kostela sv. Štěpána a že v tomto farním kostele měla svou rodinnou hrobku. Poměrně rozsáhlé polnosti a vinice patřící k usedlosti umožňovaly provozovat hospodářství a vinařství, které mělo na zdejších k jihu obrácených svazích velkou tradici. Pozemky usedlosti Beptové sahaly velmi daleko, v jejich západní části byly mnohem později postaveny Nuselské schody, komunikace spojující Vinohrady a Nusle, a také kaple Svaté rodiny.

Protože Karel Leopold Bepta neměl přímé potomky, majetek se po jeho smrti v roce 1769 rozdělil na několik dílů a nabyvatelé ho dále prodávali. Tak se usedlost později dostala do rukou jistého Vondráčka. Ten neměl zájem zavedené hospodářství provozovat, a tak dvorec přestavěl k obrazu svému. Bylo zbouráno hospodářské stavení u cesty, zmizel i monumentální vjezd či vchod a bylo vybudováno pohodlné obytné stavení. To bylo obklopeno zahradou, jejímž středem šla cesta k novému ohrazení a ke vchodu, tvořenému vysokými, uměleckým kovářem vyrobenými mřížemi. Proměny objektu zachytil Jüttnerův plán Prahy z roku 1815 i katastrální mapa z roku 1838. Změny se dočkal i název objektu. Od roku 1838 byla usedlost nazývána Vondračka (Wondraczka) a takto je známá i dnes.

Okolí v roce 1842

V roce 1842 už měla usedlost podobu venkovského zámečku s okrasným parčíkem,
usedlost je stále obklopena vinicemi, ale za Vondračkou už stojí další stavení č. p. 124 zvané Perucka,
také v sousedství okrasného parku

Dalšími majiteli byli: od roku 1853 Felix Bílý, od roku 1882 Marie Bílá a od roku 1917 Františka Černá. Ti se alespoň částečně k hospodaření vrátili, neboť v polovině 19. století byly proti obytnému domu vystavěny dlouhé chlévy. Ještě později, na konci 19. a počátkem 20. století, hospodářství pronajímali, dům však obývali sami. Usedlosti byl ponechán název Vondračka, pouze v době vlastnictví Marie Bílé, provdané Oraské, se jí říkalo Oraska. Tento název se však nevžil. Počátkem padesátých let 20. století byli majiteli Vondračky Pavel a Arnošt Dietzové.

V té době se dostal objekt do velmi špatného stavebního stavu a dokonce se uvažovalo o jeho zbourání. Naštěstí z tohoto záměru sešlo a následně došlo k rekonstrukci podle návrhu arch. Jana Faigla. Částečnou změnou dispozice vznikly v domě čtyři bytové jednotky. O zachování této památky se zasloužil Donald Payne, obvodní konzervátor a zpravodaj státní památkové péče, a jeden z nájemníků, dr. Vlastimil Vinter, vedoucí oddělení státní památkové péče na ministerstvu školství a osvěty. Po roce 1990 byla bývalá usedlost Vondračka navrácena v restituci rodině posledních majitelů.

V jádru barokní stavba si uchovala ráz své klasicistní přestavby z první čtvrtiny 19. století. Stavení je patrové na obdélném půdorysu s klasicistní fasádou a valbovou střechou. Hlavní jižní průčelí do ulice Perucké je trojosé, s architektonicky rámovanými okny. Okna prvního patra jsou o třetinu vyšší než okna v přízemí. Na střeše zůstaly z původní barokní podoby zachovány dřevěné vikýřky a čtvercová dřevěná věžička. Ta je dvěma římsami dělena do dvou částí, v horní jsou dvojice slepých, obdélných, polokruhovitě zakončených oken, cibulovitou báň složitého tvaru korunuje krátký masivní hrot s makovicí a korouhvičkou. Vnitřek domu je řešen prostě, ale účelně. Schodiště vede do prvního patra na malý ochoz, z něhož je vstup do bytových jednotek.

Viniční kaple Svaté rodiny postavená v roce 1755 Karlem Leopoldem Beptou a vinohradský tunel,
ještě není vybudováno nádraží.

V roce 1884 již je postaven tunel, polní cesta křižuje trať přes závoru, nádraží ještě nestojí

V roce 1884 v Nuslích stojí pivovar,
od usedlosti Vondračka vede pěšina do Nuslí, nádraží je plánováno v místech dnešní křižovatky Otakarova,
na plánu je již vyznačena Villa Gröbe, ale ještě není přestavěna

Vyústění prvního vinohradského tunelu dráhy císaře Františka Josefa
z Prahy do Benešova, Českých Budějovic přes Gmunt do Vídně.
Tunel byl zprovozněn 19. září 1871, zatím ještě nestojí nádražní budova
od 15.8.1872 uvedena do provozu Spojovací dráha na Smíchov (kolej na fotografii)

V roce 1909 vede od usedlosti Vondračka cesta přímo k železniční zastávce, kde již stojí dřevěná nádražní budova 407,
v horní části mapy již je vyznačena vila Osvěta, kde bydlel T. G. Masaryk

Za nádražím a za loukou s osamělým stromem je vidět statek Vondračka a Perucka,
vpravo na obzoru Groebeho vila,
fotografie je pořízena z hotelu Excelsior

Královské Vinohrady měly to štěstí, že je železnice podešla tunely a že je od Nového Města oddělila jen kolejištěm hlavního nádraží. Pro umístění vlastního vinohradského nádraží to ale představovalo komplikaci. (Stranou nechme pro tuto chvíli fakt, že se Královské Vinohrady sice vyhnuly nahrazení městských hradeb novou hradbou železnice, ale později se tu nová nepřekročitelná hradba vytvořila vedením průjezdné automobilové dopravy tzv. Magistrálou po bývalém hradebním pásmu.)
Prvním vinohradským tunelem, vyraženým v letech 1869-1871, od 19. září 1871 jezdily nejprve po jedné koleji vlaky Dráhy císaře Františka Josefa (KFJB, k. k. privilegierte Kaiser-Franz-Josephs-Bahn) z Prahy přes Benešov, České Budějovice a Gmünd do Vídně. O rok později, 15. srpna 1872 byl zahájen nákladní provoz na Pražské spojovací dráze na Smíchov, pro niž byla do tunelu položena druhá kolej. Na osobní provoz si počkala do 1. října 1888. Se zahájením osobní dopravy se otevřela i zastávka Královské Vinohrady. Její původní podobu vidíme na snímku, pořízeném od Zvonařky. Vlevo pod vrcholem Nuselských schodů vycházejí z tunelu obě tratě, na levou stranu směřuje kolej k zastávce Nusle-Vršovice, na pravou kolem barokní viniční kaple sv. Rodiny spojovací dráha pod Vyšehrad a přes Vltavu na Smíchov. Dřevěné budovy zastávky mezi kolejemi a obsluhují obě tratě. Přístup k nádraží z Havlíčkovy ulice vedl podchodem pod kolejemi. Napravo už stojí pověstný hotel Excelsior, postavený v letech 1904–1905. Od Vondračky vedla k nádraží polní cesta přes koleje. Staví se Přijímací budova (nádraží).

Nároží Havlíčkovy (Bělehradské) a Fričovy,
Nároží Havlíčkovy (Bělehradské) třídy a Fričovy ulice, za povšimnutí stojí letní vlečný vagon tramvaje
pohled z viaduktu, na kterém byla lávka pro pěší. Vpravo pokračuje Fričova ulice (nyní Pod Nuselskými schody).

V roce 1938 už je vyznačena Perucká ulice a stojí nová nádražní budova,
z Perucké se stále dá projít na Havlíčkovu-Bělehradskou

Na čelní fasádě nádraží Královské Vinohrady jsou stále znaky českého lva s císařskou korunou, znak Vinohrad
a kolo s křídly, které představuje starý znak Českých drah.
Vinohradské nádraží bylo zrušeno v roce 1944 po vyhloubení druhého tunelu na hlavní nádraží.
Secesní budova z let 1912 a 1913 byla roku 1955 přestavěna a nyní je před ní parkoviště.

Železniční zastávka ukrytá na rozhraní Vinohrad a Nuslí zahájila svůj provoz 1. října 1888 (stejně jako osobní doprava na zmiňované Pražské spojovací dráze). Fungovala také jako stanice pro dráhu císaře Františka Josefa vedoucí do Českých Budějovic. Vinohradské nádraží bylo zrušeno v roce 1944 po vyhloubení druhého tunelu na hlavní nádraží. Secesní budova z let 1912 a 1913 byla roku 1955 přestavěna a nyní je před ní parkoviště.

Původní zemědělsky obhospodařovaný prostor mezi Vondračkou a nádražím byl zčásti využit pro kolejiště navazující na Vinohradské tunely, zčásti byly pozemky rozparcelovány a zastavěny.

Dům v Perucké 14
postavil v roce 1930 architekt Šimek, který bydlel na Bělehradské ulici, pro svoji milenku, aby to k ní měl blízko, protože však právě začínala krize, některé části byly postaveny odlišně od projektu, také se na některých místech trochu šetřilo na materiálu. Projekt L. Rajniše využil původní plány nalezené na stavebním úřadě a přiblížil dům původnímu záměru.
Rekonstrukce proběhla v letech 2002-2003.

Fotografie realitní kanceláře u inzerátu, na základě kterého jsem dům koupil
Dům byl v dost chaotickém stavu, v temném podkroví se proplétaly úrovně podlahy s výškovým rozdílem
až o 90 cm, světlo přicházelo jen skrze úzké dlouhé malé vikýře, které zevnitř připomínaly střílny.

K domu byla přistavěna jakási provozovna či sklad, příjezd uzavírala brána z plotového pletiva v okrové barvě.

V celém přízemí byla všechna okna zamřížovaná, předzahrádka byla oddělena pletivovým plotem s brankou.

K domu byla na opačné straně přistavěna garáž, ve které jsem nalezl desítky SPZ (dnes RZ)
a několik technických průkazů. Nepodařilo se zjistit, jaká činnost v obou garážích probíhala.
Ještě řadu let po dokončení rekonstrukce zvonil občas u branky exekutor,
aby zjistil, zda nemáme nějaký vztah s původním majitelem panem Mahdalem.

V prvním patře nad skladem byl dost nesmyslný balkon,
po zdi vede po fasádě komínová roura, nade dveřmi je podivné vyústění trubky,
která měla odvětrávat koupelnu.

Sklad za domem musel kvůli oknům v přízemí ustupovat a vytvářel tak podivné mokré zákoutí

Původní podoba zahrady, v místech, kde je nyní houpačka, byla jakási chatrč a obrovská klec na tygry (nejspíš),
z centimetrových ocelových prutů.
Zahrada byla oplocena, vstup do zahrady je vidět v pravé části (červené sloupky)
při rekonstrukci byl nahrazen čtyřmi schody proti vstupu do domu.

Zahradní altán - bývalá králikárna - neměl okno,
nade dveřmi v okrové barvě byla pro ozdobu přitlučená kovová bábovička, zdi byly neomítnuté.
Když jsem po koupi domu poprvé vstoupil do králikárny, dostal jsem alergický záchvat tak silný,
že jsem musel volat rychlou záchrannou službu, už v sanitce cestou do nemocnice mi píchali adrenalin, abych to přežil.
Odvezli mne do nemocnice, ale k večeru mne už mohli propustit domů.

Část zahrady byla oplocena patrně jako zeleninová zahrádka,
betonová plocha sloužila pro basketbal,
v pozadí místo Komwagu stála autodílna

Poněkud podivná kombinace betonové plochy a basketbalového koše v zahradě,
který byl umístěn na stojanu na klepání koberců

Ořešák, garáž a u ní ještě přístavek, vedle zděné garáže ještě jedna plechová garáž
ořešák spadl při větrné bouři v roce 2022

Plechová garáž u zděné garáže a u ní dřevěné boudy natřené okrovou barvou,
vpředu ořešák

Okna byla zamřížovaná, vstupní branka do předzahrádky byla lehce zdobená

Branka se zavírala plochou textilní gumou, ale bylo to asi nejkrásnější místo z celého domu

Vstup do domu potřeboval opravu terassové podlahy, nynější dveře jsou kopií původních, ale mají sendvičovou strukturu kvůli vyrovnání teplot
(mezi dvěma dřevěnými výplněmi je tepelná izolace a sklo je dvojité s vakuovou izolací)

Ve sklepě majitelé schovávali za války nějakou osobu, avšak po nástupu komunistů za to byli pronásledováni.
Po celém domě byly poschovávány tabulky z hliníkového plechu, na kterých byly grafitem napsány texty proklínající komunisty.

Kuchyňka v prvním patře, vlevo vzadu je vchod do uzoučké koupelny,
na opačné domu straně byla symetricky umístěna podobná kuchyňka a koupelna

Provozovna v přízemí byla opatřena tehdy moderním pultem recepce,
za ním pootevřené dveře na záchod

Za dvěřmi na půdu, se prostory rozdvojovaly, část podkroví byla tak trochu jakoby obyvatelná,
část měla podobu opravdové půdy určené pro sušení prádla se složitým trámovím krovů

Předsíň v prvním patře, na konci za dělníkem záchod a vedle něj dveře na balkon

Na místě zbořeného skladu rozšířeného na celou délku domu stojí nová místnost bytu v přízemí
a pochozí terasa je opatřena zábradlím

Místnost po vybourání kuchyňky a koupelny v prvním patře, dnešní koupelna

Po vybourání původní nosné příčky v prvním patře byla pod strop umístěna ocelová traverza,
takže bylo možné obě místnosti spojit - dnešní kuchyně a obývák

V přízemí byla jakási provozovna s jen jediným vstupem ze schodiště,
dnes jsou zde dvoje dveře do bytů v přízemí.

Vydlážděná parkovací stání - nové dlaždice byly během stavby poškozeny

U parkovací plochy stála bříza, ale ukázalo se, že byla nakažena nějakou houbovou nemocí,
musela být pokácena a místo ní stojí na stejném místě jinan dvoulaločný - gingo.

Po dokončení stavby, i když stavba vlastně nebyla nikdy dokončena. Firma Bomi prostě zmizela a mnohé části zůstaly nedokončeny,
ještě několik let jsme se soudili, pak ale firma zmizela i z rejstříku, protože vyhlásila insolvenci.

Na zahradě po dokončení rekonstrukce samovolně vyrazil vinný kmen,
pozůstatek vinic, které se v těchto místech nacházely po staletí.