Dřevěný mlýn byl postaven ve 13. století společně s hradem který byl později přestavěn na zámek. Podle dobových informací byl mlýn třetí největší v Čechách. Od středověku zajišťoval mletí pro celé panství, vedle mlýna také od 13. století stával pivovar. Mlýn patřil k panskému hospodářství. Do 17. století byl pronajímán vždy na tři léta tomu, kdo dal nejvíce. Časté změny mlynářů (pachtýřů) mlýnu nesvědčily, protože v roce 1668 byl tak sešlý, že hrozil sesutím. Od roku 1763 se stal mlýn soukromým majetkem. Po řadě krátkodobých vlastníků ho v dražbě 16.4.1816 za 127 619 zlatých koupil první z mlynářů - Vojtěch Hlaváč, který na Poděbradsko přišel z Východních Čech. V roce 1846 převzal mlýn jeho syn Vojtěch, který se postaral o velkorysou přestavbu v roce 1870. Za něj byla v roce 1862 dána do provozu nová mlýnice s americkým vybavením a postaven v sousedství nový obytný dvoupatrový dům. V letech 1886-1894 hospodařili ve mlýně jeho synové bratři Vojtěch a Gustav. Potom do roku 1913 jen samotný Gustav a pak jeho dědicové. Hlaváčové na mlýně hospodařili do 27.3.1913, kdy mlýn Gustav Hlaváč prodal státu za 600 000 korun. V souvislosti s regulací Labe vykoupil mlýn erár a od něj nově založená akciová společnost. V té době byl mlýn převeden na elektrický pohon. Dne 20.9.1933 (1932?) vyhořel mlýn a příslušenství, obytný dům zůstal stát. V padesátých letech (1955) byly odstraněny trosky.

Mlýn Podzámecký v Poděbradech

Na poděbradském panství byl původně mlýn jediný - na Labi pod zámkem v Poděbradech. . Neví se přesně, kdy byl založen, ale předpokládá se, že v první polovině 13. století - stejně jako mlýny v sousedním Kolíně a Nymburce - kdy se poděbradský hrad přestavoval se zřetelem na obranu proti možnému tatarskému vpádu. A vzhledem k tomu, že byl jediný a mlel obilí pro hrad i široké okolí, musel být dost velký.

Původní mlýn byl dřevěný a při obléhání sirotky za husitských válek vyhořel. Pak byl obnoven.

První, nejstarší zmínka o Podzámeckém mlýnu je z roku 1345 v postupní listině, jíž markrabí Karel (tehdy ještě jako zástupce svého otce krále Jana) odevzdává Hynkovi z Lichtenburka a ze Žleb poděbradské panství v léno.

Začátkem roku 1542 mlýn i s vodárnou, kterou se na zámek i do města Poděbrad čerpala voda, postihl požár. Ale již 10. března téhož roku bylo na prosbu tehdejších zástavních držitelů poděbradského panství, poručníků sirotků po Janu starším Trčkovi z Lípy poskytnuto na opravu mlýna 1020 kop českých grošů.

Abychom si udělali představu o velikosti poděbradského podzámeckého mlýna, uveďme jeho tehdejší popis: „ Kol moučních bylo 11, i vycházelo z mlýna každý týden výmelního, totiž pšenice okolo 4 korců, žita okolo 20 korců, prachu 20 korců, tlučí 6 korců, někdy více nebo mlýně. Při mlýně byl stupník s jedním kolem stupním, které táhlo 20 stup, 10 tanečních a 10 ležatých. Ze stupníku vycházel užitek každý týden  krup 2 korce, jáhel korec, halšpánů 3 korce a vopyšků 10.korců, někdy více nebo méně. Ve mlýně se chovali krmníci, v nichž se každého roku dvojí vepři vykrmovali vždy po 40 kusech na jedno zasazení. Užitek z nich obnášel kolem 80 kop gr. č. Při mlýně byly dále dvoje slupy na lapání ryb, které se obracejí částečně ku potřebám zámku a částečně prodávají, což vynáší ročně okolo 6 kop gr. Dále jest při mlýně kolo vodní a váhy, kterými se voda na zámek i na město Poděbrady žene, z kteréžto vody vedení měšťané platí plat z várek, konečně byly při mlýně 2 pily, na kterých se prkna řezala na prodej.“

Čtrnáct let po posledním požáru vyhořel Podzámecký mlýn znovu. Hejtman poděbradského panství Filip z Wildsteina o tom 20. února 1556 neprodleně informoval královskou komoru, která zprávu tlumočila císaři. Císařským rozkazem z 2. března bylo uloženo, aby byl mlýn ihned opraven. V červnu purkrabí Matěj ze Saxendorfu komoře oznamuje, že mlýn je „více jak půl udělán“. Do konce roku 1556 byl „udělán“ celý, i když se postupně prováděly menší úpravy. Tak v říjnu 1564 se dělníkům pracujícím na zámku a ve mlýně vyplatilo 6 kop 5 grošů a 26. listopadu 1564 za nový mlýnský žlab a kolo, kterým se voda žene, 7 a ½ kopy grošů. Mlynář a jeho chasa v počtu pěti osob byli roku 1565 na stravu v zámku a mlynář Havel dostával vedle toho ročně plat 10 kop grošů. Náklady na mlýn činily ročně 50 kop. Při podzámeckém mlýnu bývaly též dvě pily, ale později už jen jedna, druhá pravděpodobně shořela při požáru mlýna.

Okolo roku 1560 Jáchym z Hradce referuje císaři, že poděbradský mlýn je třetí největší v celém Českém království, že však „náklad naň 166 tolarů jest více než veliký“ a že „výnos jeho by mohl býti o 250 tolarů ročně vyšší“. V urbáři z roku 1590 se ve mlýně uvádí 12 moučných kol.

Na počátku 17, století byl mlýn pronajímán vždy na tři roky. Tak roku 1627 tam mlynařil Adam Sochor. Vrchnosti ročně platil 270 zlatých hotově, odváděl melného žita 300 strychů, pšenice 35, ječmene 50, jáhel 20, halšpánů 15 strychů a musel vykrmit 40 vepřů. Od roku 1639 byl na mlýně Matěj Kudla, ale - jak píše – „pak do mlýna Jeho Milosti císařské v Kolíně jsem se přestěhoval a podruhé zruinován byl“.

A žádá královskou komoru o prominutí nájmu. V letech 1647-48 tu hospodařil Matouš Berounský v roce 1649 Šťastný (Felix) Kůželka. 8. října 1650 byla nájemní smlouva uzavřena s mlynářem Jiříkem Lochovským, a to do sv. Havla roku 1651. Po něm přišli Řehoř Procházka řečený Dundela (od roku 1652), Vít Kolíšek nebo Holýšek (od roku 1667), Šimon Chládek (v letech 1671-76). V té době k Podzámeckému mlýnu příslušelo 28 okolních vesnic.

Od počátku roku 1648 se v Poděbradech připomíná cech pekařsko-mlynářský. Mistrem se stal, kdo mlýn k mletí připravil, zhotovil buď hřídel, vodní kolo, nebo kladnici a poradil si s vykroužením a osazením kamenů. Za provozování řemesla dával mlynářský synek do cechu buď peníze, nebo čtyři libry vosku.

Roku 1668 se v jedné relaci běduje, že Podzámecký mlýn byl po válce švédské (označení poslední fáze třicetileté války) opomíjen, takže je sešlý rozpadá se a hrozí sesutím. „Všechny zdi na vodu patřící jsou od vody podemleté, odvrchu až dolů roztrhané tak, že již v přední mlýnici jedna strana do Labe upadla“. A tak když byl mlýn 9. Dubna 1674 na rok pronajat Janu Kocourkovi, musel být „z gruntu celý přestavěn, přičemž stupník byl obnoven a vše od kamene bylo nákladně postaveno z kamene štukového a kamene tvrdého černého (kolínského), až na hřídele“. Dvanáct let poté se opravovaly stavidla, žlaby, nárožníky atd.

Od roku 1678 v Poděbradech mlynařil Tobiáš Čírtek, od roku 1681 Daniel Stupař a mezi roky 1683-89 podruhé Šimon Chládek. V roce 1689 přišel na mlýn Jan Skokan a byl tu až do roku 1691. V letech 1691-99 zde hospodařil Jakub Taraba, který se roku 1697 přel s nymburským mlynářem Václavem Strakou o to, že mu „zahražuje vrata i stav při mlýně, a tím mu škodu činí, mleti nemůže, a žádá o slevení pachtu aspoň za 4 neděle“. Roku 1700 byl na Podzámeckém mlýnu mlynářem Paleček a ještě od téhož roku do roku 1704 Mates Černý. Za něho opět došlo k radikálnější opravě mlýna, Královská komora souhlasila i s přístavbou světnice s jednou síní a „jednou uličkou do mlýna z ní jdoucí, a sice postavenou od kamene do  4 úhlů až pod krov“. V roce 1718 se na mlýně nakrátko objevuje Václav Baďourek (téhož roku tam zemřel), zato mlynář Daniel Čapek tu pobyl v letech 1718-35. Za něho 27.  září 1723 v noci vypukl v mlýně požár, a to ve stupníku se třemi složeními a stoupami, který to vše i s jahelkou strávil, „takže jen holé zdi zůstaly“. V roce 1736 si Podzámecký mlýn na rok najal mlynář Václav Bárovec, v letech 1738-42 tu mlynařil Jan Bílek, pak rok Tomáš Remeš, jehož vystřídal Václav Šalanda a od roku 1751 Josef Bárovec.

Tomuto mlynáři byl mlýn 1. ledna 1763 emfyteuticky prodán. Smlouva zněla: „Prodává se Josefu Bárovcovi mlýn o 10 velkých a 1 malém složení, se stoupou na proso a 7 stoupami na kroupy, se stavením a příslušenstvím, vše, jak leží. kupující zaplatí hotově kupní cenu 9000 zl. Týž bude platiti pro budoucnost týž pacht, jako dříve platíval, totiž 1600 zl. ve čtvrtletních lhůtách předem hotově, nikoli v naturáliích, a vedle toho veškeré daně: adminicular (služebnost), Kollektu, Tabakgeld, Fleischkreuzer a jiné se přihodící dávky... Celkem povinností z toho na mlynáře vyplývající bylo sepsáno do 17 bodů.“

Mlynář Josef Bárovec však už 27. dubna 1764 zemřel. Bylo mu 51 let. Vdova Anna si ještě téhož roku přivedla do poděbradského mlýna druhého muže, mlynáře od Sázavy, Františka Augusta Janovského. V roce 1782 se mlýna ujal jejich syn František de Paula Janovský Za něho byl mlýn v roce 1804 oceněn na 79871 zlatý a pole ve výměře 49 měřic na 3000 zlatých, František Janovský zemřel roku 1809. Zanechal nezletilou dceru Veroniku, místo níž mlýn vedli bratři Hlaváčové.

Vojtěch Hlaváč 16. dubna 1816 koupil mlýn v dražbě za 40 437 zlatých (127 619 zlatých v bankocetlích) . Když roku 1846 zemřel, převzal dědictví jeho syn Vojtěch. Od roku 1886 do roku 1894 tu pak společně hospodařili bratři Vojtěch a Gustav Hlaváčovi. Po Vojtěchově smrti v roce 1894 vedl mlýn Gustav sám až do doby, než jej 27. 3 . 1913 prodal státu za 600000 korun. Vdova Helena Hlaváčová si v roce 1915 mlýn na dva roky od eráru pronajala.

V roce 1916 Podzámecký mlýn v Poděbradech koupila společnost, která zavedla elektrický pohon, zrušila jez a z mlýna ponechala pouze hlavní několikapatrovou budovu a obytný dům. V prvních letech se v rekonstruovaném mlýnu mlelo výhradně pro státní obilní úřad. Za jeden rok se semlelo 350 vagónů obilí.

Josef Klempera: Vodní mlýny v Čechách II