Řád železné koruny (italsky Ordine della Corona Ferrea, německy Österreichisch-Kaiserlicher Orden der Eisernen Krone, latinsky ordo coronae ferreae) byl rakouský řád založený roku 1816 císařem Františkem I. a udělovaný až do pádu monarchie roku 1918.

Napoleonský řád

Habsburský řád byl přímým nástupcem napoleonského Řádu železné koruny, který založil Napoleon I. jakožto král italský dne 15. června 1805 po vzoru Čestné legie. Řád byl pojmenován po starodávné železné koruně Lombardie, kterou byli korunováni císaři Svaté říše římské, Karel Veliký a po jeho vzoru i Napoleon. Tento řád se dělil na tři stupně a to velkokříž, důstojník a rytíř, přičemž byl stanoven maximální počet 20 velkokřížů, 30 komandérů a 50 rytířů. S udělením řádu byla spojena roční renta 3000 lir pro velkokříže, 700 lir pro důstojníky a 300 lir pro rytíře. Řád zanikl po Napoleonově porážce roku 1815.

Insignie řádu sestávala z koruny, z níž vyrůstal francouzská císařská orlice. Na koruně byl zlacený Napoleonův profil. Na koruně bylo řádové heslo Dio me la diede (Bůh mi ji dal). První a druhá třída byly ze zlata, třetí třída byla ze stříbra. jako zvláštní vyznamenání se uděloval řád s brilianty, které dostal například Evžen de Beauharnais, který byl italským vicekrálem. Řádová stuha byla oranžová se zeleným lemováním.

Po roce 1815 bylo Františkem I. povoleno důstojníkům nosit „jeho“ řád, mužstvo místo řádu nosilo zvláštní náhradní medaili.

Habsburský řád

Po bitvě u Waterloo v roce 1815 se vlády nad Lombardsko-Benátskem v severní Itálii ujalo Rakousko, jehož císař František I. obnovil dne 1. ledna 1816 Řád železné koruny. Do roku 1884 bylo s udělením řádu spojeno udělení šlechtictví, respektive s první třídou se pojil titul tajného rady a Excelence, druhá třída zakládala právo na udělení titulu svobodného pána a třetí třída umožňovala povýšení do rytířského šlechtického stavu. Ačkoliv byl řád spojen s Lombardsko-Benátskem, mohl být udělen kterémukoliv muži a získala jej i řada Čechů. Po ztrátě italských držav roku 1866 bylo dohodnuto s Italským královstvím, že po smrti císaře Františka Josefa I., který byl posledním lombardsko-benátským králem, přestane být řád udělován. Vzhledem k tomu, že František Josef zemřel roku 1916, kdy říše byla ve válce s Itálií, nebylo této dohody dbáno a řád uděloval i císař Karel I. Nicméně, protože v Itálii byl udělován Řád italské koruny, který navazoval na Řád železné koruny, bylo v Itálii zakázáno tento řád nosit a také nebyl udělován Italům.

Popis odznaku

Odznak řádu sestávala z vyobrazení lombardské železné koruny, z níž vyrůstal dvouhlavý císařský orel držící v drápech žezlo, meč a říšské jablko. Císařský orel měl na prsou modrý emailový štítek s iniciálou „F“ (jako František I.). Na rubu bylo datum „1815“. Odznak byl vyveden ve zlatě.

Hvězda velkokříže byla osmicípá, stříbrná, uprostřed s medailonem s odznakem řádu tedy, se železnou korunou, a dále s opisem řádového hesla Avita et Aucta (Zděděné a rozšířené). Za vojenské zásluhy se po roce 1860 udělovala válečná dekorace, sestávající se z palmových ratolestí kolem orla.

Řádová stuha byla žlutá s modrými okraji.