Bohuslav Bedřich Josef Schnirch * 10.8.1845 † 30.9.1901 akademický sochař, rytíř, svobodný pán

• rytíř řádu železné koruny III. tř. (II. tř. 1898) - z vlasteneckých důvodů Schnirch odmítl používat udělený dědičný šlechtický titul baron

• Starosta Umělecké besedy (kterou založil v r. 1862 Vítězslav Hálek s Bedřichem Smetanou), čestný člen - Umělecká beseda sídlila v budově Zemské banky v Nekázance

• Předseda odboru výtvarného Umělecké besedy 1876

• předseda spolku Včela

• člen a cvičitel Sokola

• člen Klubu Národní strany svobodomyslné v Praze

• člen Spolku architektů a inženýrů v království českém v Praze

• člen spolku Hlahol

• člen spolku Včela

• člen Krasoumné jednoty

• člen České akademie pro vědu, slovesnost a umění

• zakladatel Slovanské besedy v Mnichově

• člen Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy

• člen Klubu českých turistů

• člen Klubu fotoamatérů v Čechách 1894

• držitel zbrojního pasu (dochoval se v rodinném archivu)

• člen a starosta Českého spolku šachovního v Praze (Česká asociace šachová).

• Vlastnoruční Schnirchův životopis z r. 1891

• Slavnost odhalení sochy Jiřího z Poděbrad 1896

• Dílo Bohuslava Schnircha diplomová práce Jarmily Ličkové

• Bohuslav Schnirch diplomová práce Oldřicha Dibelky

• Pomník krále Jiřího v Poděbradech diplomová práce Jarmily Mirzoevové

• Články o Bohuslavu Schnirchovi

• Fejetony Bohuslava Schnircha

• Požár národního divadla - Schnirch popisuje své zážitky - viz též další články k požáru

• Vila v Šáreckém údolí, kde Bohuslav Schnirch dostal mozkovou mrtvici

• Vývod Bohuslava Schnircha

• Některé Schnirchovy práce - fotografie a dokumenty

• Některé rysy autoportrétu na bustě Tomáše Štítného

• 1845 Bohuslav Friedrich Josef Schnirch - Prag III-58 narodil se v Praze na Malé Straně č. 58 (přečíslované č. p. 299).

• 13.8.1845 pokřtěn u sv. Tomáše na Malé Straně v Praze, kmotr Fridrich Schnirch a Marie Kulichová, manželka purkmistra

• studoval reálku v Praze, dokončil ji ve Štýrském Hradci

• Praha studoval architekturu u prof. Zítka

• 1.8.1863 inicioval vznik Sokola v Poděbradech,  přesvědčil Hynka Šantla a Václava Hrázského - Tyrš pobyl v Poděbradech tři dny

• 1863 Štýrský Hradec studuje v kamenické dílně u E. Greina

• 1864 s bratrem Jaroslavem přišli pěšky ze Štýrského Hradce do Poděbrad (asi 500 km), aby se zúčastnili prvního veřejného sokolského veřejného cvičení

• 1864-1866 Vídeň - akademie výtvarných umění - u prof. Franze Bauera a Františka Melnického

• 29.10.1866 rozhodl císař o demolici městských hradeb v Praze

• 1867 založil Slovanskou besedu v Mnichově

• 1868 Mnichov - akademie - u prof. Maxe Widenmanna; za sochu sv. Jiří na koni obdržel peněžitou odměnu a stříbrnou medaili - socha je v poděbradském museu

• v Mnichově také socha Fügnera - daroval ji Sokolu v Praze

• navštěvoval Zítkovy přednášky o architektuře

• Vídeň - jeden rok - příznivá kritika

• 1868 výstava v Praze

• 1868-1869 žil v Praze - navštěvoval Zítkovy přednášky - studoval nopvorenesanční zásady Gottfrieda Sempera

• 1870 Vídeňský Kunstverein vyznamenal: sochu Amazonky (1870) též zakoupil, sochu Promethea (1870), relief Achilles s mrtvolou Hektorovou pod hradbami Troje (1870), svatý Jiří (1870)

• 1871 žádá o stipendium Klarova ústavu pro výtvarné umělce - neúspěšně

• 1871-1874 Itálie 3 roky - návrh Apolla a Mus, skizzy pro trigy 1873 - studijní pobyt částečně financoval Augustin Švagrovský

• v Římě v noci začala hořet budova, ve které bydlel, podařilo se mu dostat se ven a pomáhal hasit požár

• z Itálie psal fejetony do časopisu Lumír, který redigoval Jan Neruda, (S Nerudou se mohl Schnirch znát jednak proto, že oba bydleli v Ostruhové (dnes Nerudově) ulici, kde měli rodiče Nerudy obchod, jednak také, protože Nerudova matka Barbora posluhovala u Joachima Barranda, s nímž spolupracoval Josef Schnirch, Bohuslavův otec.)

• 1873 Návrat do Prahy

• 1875 postavil si dům na Vinohradech v Mikovcově ulici

• 1876-1877 předseda výtvarného odboru Umělecké besedy

• 1881 při požáru Národního divadla při pokusu o hašení ve chvíli, kdy už hořelo přístupové schodiště do podkoroví, zachránil sebe a dalších asi pět osob tím, že se spustili po hromosvodu, lezl jako první a málem se propadnul do šachty

• 1881 členem Komitétu městského muzea pro výstavbu Muzea hlavního města Prahy

• 1883 založena Komise pro soupis památek Prahy - člen - podílel se na vzniku památkové péče v Praze

• 13.9.1884 sňatek v děkanském chrámu v Poděbradech

• 1888 založena Česká asociace šachová - předseda

• 1891 Jiří z Poděbrad - jezdecká socha na jubilejní zemské výstavě  tepaná z mědi

• 1894-1898 odborný člen Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy, kterou inicioval architekt Wiehl, člen redakčního výboru (presidia), zástupce Umělecké besedy, základy památkové péče

• 1899 model sv. Václava vystaven v Petrohradě

• jezdil po léta na prázdniny do Svijan s rodinou

• 1895-1901 starosta Umělecké besedy

• 1911 instalovány trigy - Fr. Rous, Emanuel Hellmann, Ladislav Šaloun

• deska F. Turinského pro Poděbradskou radnici

• proboštské odznaky na chrámu sv. Kříže a na proboštství

• střik na kašnu na náměstí

• portál havířského kostelíka

• v Poděbradském muzeu: Jiřík v poloviční velikosti bronzovaný, plán na kostru sochy, malý model Jiřího na koni, původní návrh, Sousoší pod kopulí národního musea, alegorické ozdoby z fasády Národního divadla, ozdoby z Havířského kostelíka

• 1.9.1900 trigy vystaveny na světové výstavě v Paříži

• 1901 Vyprávění podle vnučky Roberty Helfertové: zemřel v důsledku náhlé mozkové příhody v Šárce, kde byl v neděli 29.9. odpoledne na procházce se dvěma syny (Buda, 12 let a Jaro, 8 let) krátce po narození syna Jiřího. Stačil jim ještě dát zlatku na kočár a klobouk, ve kterém měl domácí adresu v Mikovcově ulici, aby se chlapci dostali domů. Kolemjdoucí se domnívali, že muž ležící na zemi je opilý a proto mu nevěnovali pozornost. Teprve po delší době upozornil někdo obecního zřízence a ten, domnívaje se, že jde o anonymního opilce, převezl  Schnircha do nemocnice sv. Alžběty Na slupi, kde byl manželkou Robertou nalezen následujícího dne v bezvědomí. Téhož dne, v pondělí 30.9. Bohuslav zemřel.

• V tisku je popisována smrtelná příhoda takto, podle tisku se odehrála na Jenerálce

• pohřben na Olšanských hřbitovech

• Přítel spisovatele Jana Nerudy (* 9.7.1834 † 22.8.1891), Michala Máchy, zakladatele Sokola Miroslava Tyrše (* 17.9.1832 † 8.8.1834) a jeho tchána rovněž zakladatele Sokola Jindřicha Fügnera (* 12.9.1822 † 15.11.1864?65), malíře Karla Purkyněho (* 11.3.1834 † 5.4.1868), skladatele Bedřicha Smetany (* 2.3.1824 † 12.5.1884), profesora české filologie a spisovatele Aloise Vojtěcha Šembery (* 21.3.1807 - † 23.3.1882), herečky Otilie Sklenářové-Malé (1844 - 1912), básníka Ladislava Quise (1846 † 1913), architekta Antonína Wiehla (* 1846 † 1910), stavitele a spisovatele Jana Zeyera (* 1847 † 1903 - bratr básníkův), Antonína Hejduka (* 1835 † 1923), docenta estetiky Otakara Hostinského (* 2.1.1847 † 19.1.1910), profesora historie Jaroslava Golla (* 11.7.1846 † 8.7.1929) aj.

• hovořil česky, německy, polsky, slovinsky, chorvatsky, italsky, francouzsky

• byl dobrým jezdcem na koni

• hrál na klavír

• Bohuslav Schnirch bývá někdy označován za ornamentálního dekoratéra. To, že značná část jeho práce má právě takový charakter, vyplývá především ze skutečnosti, že sochařskou prací musel vydělat na obživu pro celou rodinu. Ačkoliv Schnirch usiloval o získání stálého placeného místa na pražské polytechnice, nikdy jej z politických důvodů nezískal a byl existenčně závislý na dekorativních zakázkách. Není také vyloučeno, že se snažil navázat na rodinnou tradici Benedikta Rejta, který působil v době, kdy plastická výzdoba byla integrální součástí architektury, nikoli jen přídavkem. Schnirch se opakovaně vyjádřil na podporu jednoty architektury a sochařské výzdoby.

• evidence

• evidence

• Schnirchovými žáky byli například Josef Strachovský * 1850 † 1913, Eduard Mann * 1872 † 1887, Milan Havlíček * 1873 † 1917, Ludvík Kuba * 16.4.1863 † 30.1.1956, Hugo Mauermann, * 1894 † 1959, Ludvík Wurzel * 1865 † 1913, Alois Folkmann * 1875 † 1917, Franta Úprka * 1868 † 1929 Ludvík Wurzel  * 24.1.1865 †  25.11.1913, Ladislav Šaloun * 1870 † 1946

1895

Svatební kolorovaná fotografie 1884

Roberta - Buda - Jaro - Bohuslav - Minda - Róba

1896 ?

Bohuslav měl tři velké záliby: kouření, pití kávy a plavání.
Malíř Adolf Liebscher (* 1857 † 1919), který se m.j. podílel spolu s Bohuslavem na výzdobě Národního divadla, jej v r.1900 namaloval při provozování všech tří najednou.

Dřevoryt Pavla Šimona

Bohuslav Schnirch - fotografie z doby kamenického učení v dílně Greina
Podobné nářadí zobrazil například na emblému havířských symbolů na kostelíku v Poděbradech. 

Štýrský Hradec 1830 Litografie J. F. Kaiser

Bohuslav a Jaroslav

Fotografie z doby římských studií

Bratři Jaroslav a Bohuslav Schnirchové

Bratři Bohuslav a Jaroslav Schnirchové

Zpět na hlavní stránku

Hugo Mauermann, (* 9.12.1859 † 30.10.1901) V letech 1879 - 1882 zaměstnán v sochařských závodech v Hořicích a Liberci, později ve Vídni. Jako akademický sochař se vrací do vlasti a pomáhá B. Schnirchovi při sochařské výzdobě Národního divadla. Roku 1882 zakládá v Mladé Boleslavi kamenosochařský závod. Roku 1884 byl jmenován učitelem modelování na průmyslové škole v Mladé Boleslavi.
Dílo: Madona s Ježíškem, relief; Na nebevstoupení páně ve hřbitovní kapli; pomník na paměť vojínům padlých za sedmileté války postavený na Radouči roku 1883 (na místě starého z r.1759);  poprsí bývalého starosty Ml. Boleslavě Mattuše.
Citace: Nový slovník československých výtvarných umělců.II. s. 114 / TOMAN, Prokop. - 72/76 - PK D OK MB Umění a stavitelské památky ... s.7 / GREGORA,Václav. - 7 - QS OK MB

Ludvík Kuba, (* 16.4.1863 Poděbrady † 30.1.1956 Praha), malíř, hudebník, spisovatel, etnograf, folklorista, varhaník, studoval kresbu u Bohuslava Schnircha, později u Karla Liebschera, na akademii u Maxmiliána Pirnera, 1893-95 Académie Julian v Paříži, 1895-1904 soukromá škola Antona Ažbého v Mnichově, 1936 čestný doktorát na filosofické fakultě UK, řádný člen České akademie věd a umění, profesor akademie výtvarných umění, národní umělec. Výtvarné dílo - impresionista, krajiny, portréty. Národopisné studie čtení o Polabských Slovanech, Čtení o Makedonii, Čtení o Lužici, Cesty za slovanskou písní, Slovanstvo ve svých písních.

Josef Strachovský začínal tak říkajíc „od píky“. Nejprve se vyučil v otcově truhlářské dílně, odkud přešel do pražského ateliéru J. Káše. V sedmdesátých letech 19. století studoval na akademiích v Mnichově a v Praze. O jeho velmi časně získaných kamenosochařských schopnostech svědčí skutečnost, že si jej zvolil za sochařského pomocníka sám Bohuslav Schnirch, s nímž spolupracoval od roku 1875 na sochařské výzdobě Národního divadla v Praze. Podle Nové encyklopedie českého výtvarného umění (vydané nakladatelstvím Academia v roce 1995) pomáhal Strachovský Schnirchovi i s realizací pomníku Vítězslava Hálka postaveném na pražském Karlově náměstí v roce 1881.
Nicméně vzápětí Josef Strachovský odevzdává i vlastní monumentální sochařská díla. V roce 1883 vytváří pro Kutnou Horu pomník Karla Havlíčka Borovského, který je ještě jednou postaven v kopii na Havlíčkově náměstí v Praze a do třetice si jej tehdy dokonce objednávají i krajané z Chicaga. V témže roce vzniká další monumentální dílo postavené na památku bratranců Veverkových v Pardubicích. O rok později stojí již v Táboře Strachovského vize Jana Žižky z Trocnova.
Do umělecké historie se Josef Strachovský zapsal především svým portrétním uměním, zpodobením Františka Ladislava Riegra, Miroslava Tyrše, Marie Červinkové-Riegrové a dalších.
Josef Strachovský se podílel také na sochařské výzdobě známých pražských staveb Prašné brány (1875-1886) a Národního muzea, kam na atiku dodal sousoší Pravdy a Krásy, osazeno bylo v roce 1890.
Navzdory tomu, že jeho sochařská tvorba bývá v odborné literatuře charakterizovaná jako výtvarná práce poplatná realistickému akademismu mnichovského sochařství sedmdesátých let, nelze Strachovskému upřít to, co mnozí sochaři 20. století postrádají, totiž suverénní ovládání práce s kamenem, s kamennými bloky, perfektní zvládnutí modelačního i kompozičního umění a to musíme i dnes po uplynutí 115 let od postavení libochovického pomníku J.E.Purkyně ocenit.

Václavské náměstí a Příkopy kolem roku 1900

Václavské náměstí v roce 1870

Josef Šembera Praha 1831

Průkaz Bohuslava Schnircha na Národopisnou výstavu českoslovanskou 1895  

Členský průkaz Bohuslava Schnircha Klubu českých turistů v Praze 1898

Schnirchova permanentní vstupenka z doby studií v Římě

Správní výbor Umělecké besedy
usnesl se jednomyslně ve
schůzi dne 11. října 1897 jmenovati
slovutného pana
Bohuslava Schnircha,
sochaře na Král. Vinohradech a starostu Umělecké besedy,
za velikomyslný dar a za vynikající zásluhy o spolek
členem zakládajícím.
V Praze, dne 2. listopadu 1897
Dr. Čeněk Kliss jednatel, Prof. Hanuš Trneček místostarosta, Václav Fabian, pokladník

grafika: František Ženíšek

Bohuslav Schnirch byl rytířem řádu železné koruny třetího stupně, od roku 1898 i druhého stupně (dědičný titul baron)
ale řád nikdy nepoužíval, o dědičný titul nepožádal z vlasteneckých důvodů (obr. zpředu a zezadu)
Österreichisch-Kaiserlicher Orden der Eisernen Krone

ZPĚT

Zpět na hlavní stránku