Dvanáctiletý Bohuslav Schnirch zažívá v červenci 1857 (konkrétně ve dnech 22.-23.7.1857) nezapomenutelné setkání s císařovnou Sisi a císařem Františkem Josefem I., kterému bylo v té době 27 let.

Schnirchův otec byl totiž 23.10.1849 pověřen stavbou železniční trati z Lublaně do Terstu. Odjíždí s celou rodinou do malého městečka Sežana, deset kilometrů od Terstu. Stavba trvá osm let a je dokončena v roce 1857. V balkánských podmínkách to byl stejně dobrodružný podnik, jako v Americe stavba železnice na západní pobřeží.

Císař František Josef I. osobně uvádí dráhu do provozu 22.7.1857 a následujícího dne jede navštívit Postojenskou jeskyni, nachystanou  za slavnostního osvětlení loučí a svíček. Ing. Josef Schnirch s celou rodinou je pozván, aby  také doprovodil císaře při návštěvě podzemí. V v jeskyních si prohlížejí Velký dóm, který je nazýván Neptunovou jeskyní (viz Ottův slovník naučný heslo: Postojná). Shodou okolností staří Římané slavili Neptunův svátek – neptunalie – právě v den návštěvy 23.7.  K oslavám prý patřilo pití vína a vody. Dvanáctiletý Bohuslav Schnirch, ve kterém již dřímá výtvarný talent, hltá návštěvu a zapisuje si do mysli vyprávění o Neptunovi (řeckém Poseidonovi). Jeho fantazie mu před očima vykouzlí vizi mocného boha všech vod uprostřed krápníkové jeskyně, který krotí divoké přírodní síly a mění je v životadárnou  vodu.

Když se někdy kolem roku 1870 hrabě Mauritius Gröbe obrací na Bohuslava Schnircha, aby vytvořil ideovou sochu, která se stane hlavní myšlenkou a centrem plánovaného areálu, vynoří se Schnirchovi vzpomínka na Neptunovu jeskyni. Římský bůh veškerých vod Neptun byl v dávných dobách spíš odpovědný za sladkovodní prameny, než za moře a námořní bouře. Byl vyzbrojen trojzubcem, který když zaťal do země, způsobil zemětřesení a z trhliny vyrazil pramen. Vergilius výslovně popisuje, že Neptun má mírnou tvář, a to dokonce i když podléhá vášni. V jeho tváři je klid a majestát, i když se zlobí. Schnirch přichází za Antonínem Barvitiem se svou představou Neptunovy jeskyně. Společně myšlenku dovedou do koncové podoby a přizvou Josefa Vorlíčka k domodelování umělých skal.

Středem Neptunovy jeskyně je kašna se sochou Neptuna, který už odložil svůj trojzubec a jak vyprávějí antické báje, nese na zádech ‚kráter‘ (nikoli mušli), ze kterého prýští minerální voda. Majestátní moc antického božstva se soustředěnou vlídnou tváří se pokorně sklání, aby lidem přinesla životadárnou vodu. Zato Neptunův syn Triton* podle dávných vyprávění dovádí v prostorách pověstné Neptunovy jeskyně s nymfami. Komůrky ve skalách grotty zvou každého, aby vyzkoušel toto Neptunovo požehnání, které dopřával svému synovi. 

Možná se zeptáte, kde má Neptun trojzubec? Bývalo pravidlem, že když nese na zádech kráter, který patří k jeho atributům, skálu ze které prýští voda, má trojzubec někde odložený. Neptun sice disponuje úžasnou mocí, dokáže lámat skály, rozpoutávat bouře a povodně, ale odkládá to kvůli lidem, živly dokáže utišit. Schnirch měl podobný motiv v oblibě. Například svatého Václava navrhnul tak, že má přílbu u pasu a kopí v levé ruce – světec přece nepoužívá zbraně. Na Městské spořitelně na Staroměstském náměstí (Dnes Ministerstvo místního rozvoje) je hasič, který drží hasičskou stříkačku v levé ruce. Schnirch často odkazoval k neviditelným silám, které jsou důležitější než zbraně a nástroje.

Grotta navazuje na pramínek, který přirozeně teče přes pozemek a který napájí vodopád a zahradní jezírko nad grottou. Z grotty pak vede podzemní chodba, kterou se vozí víno sklizené z místní vinice do sklepů vinařství. Na vinici se totiž každý rok opakuje Ježíšův zázrak a voda se mění na víno, a právě voda a víno patří k neptunáliím. V zahradě jsou pod zemí uryté orchestriony a při sešlápnutí správného kamene se ozve hudba. Gröbeho zahrada v době, kdy je dokončena, je mezi lidmi nazývána „rájem na zemi“. Grotta a celý areál se tak stávají oslavou přírodních sil sloužících životu.

* Občas se objevuje mylné tvrzení, že Schnirchova socha v dnešních Havlíčkových sadech má znázorňovat Tritona. Neodpovídá to antickému bájesloví a zavedeným antickým symbolům, Triton má ve znaku zatočenou mušli ‚šnečího‘ typu, nikoli hřebenatku sv. Jakuba, a už vůbec ne kráter s pramenem vody. Ve Schnirchových poznámkách se výslovně píše o Neptunovi.  A v Poděbradském muzeu je uložen Schnirchův sádrový model této sochy, na kterém je nápis: Neptun - Groebe.