Mauritius Gröbe se narodil 14.9.1828 v Kahle u Nonnebergu v altenburském Sasku. Jeho ženou byla Marie roz. Miechura. Měli syna Alexandra (1858-1909) a tři dcery (Klotilda, Marie, Berta).

Moritz Gröbe (někdy psáno Mořic, také Groebe) byl jako schopný mladík zaměstnán u firmy Lanna v Českých Budějovicích. Tehdy se již proslulá firma Vojtěcha Lanny zabývala stavbou mostů, jezů, zdymadel, nábřeží, ale i splavněním řek. Důležitou složkou jejího podnikání byla stavba železnic. Moritz Gröbe po čase přesídli s Lannovou společností do Prahy, kde nejprve zastával místo prokuristy. V roce 1869 se stal společníkem Tomáše Lanny, mladšího bratra Vojtěcha Lanny. Brzy poté byl i společníkem firmy A. Lanna a J. Schebek (Šebek). Bylo to v době obrovského boomu železniční dopravy a největší účast v této firmě měl M. Gröbe právě na stavbách železničních tratí. Firma byla vyhlášená svou odborností, zkušenostmi a solidností a dostávala proto mnoho zakázek.

Díky železničním stavbám získal značný majetek a mohl tak uskutečnit svůj sen, vytvořit „ráj na zemi“, tj. postavit vilu s velkým parkem. Jsou to nynější Havlíčkovy sady, neboli Grébovka.

Vykoupil pozemky bývalých vinic a usedlostí a terén pro stavbu vily vyrovnal vykopanou zeminou ze železničního tunelu, který se tehdy stavěl pod Vinohrady. Mauritius Gröbe nechal vystavět letní vilu na pozemcích Horní a Dolní Landhausky s vinicí sv. Kláry, nyní se areál slangově nazývá 'Gröbovka', oficielně Havlíčkovy sady. Novorenesanční vila byla postavena v letech 1870–1874 podle návrhu architektů Antonín Viktora Barvitia a Josefa Schulze, zhruba uprostřed plochy souběžně budované nádherné zahrady. Vzorem byly paláce a zahrady italské renesance. Zároveň nechal Gröbe rozšířit původní vinohrad a vznikla tak slavná vinice o rozloze 17 400 m². Na ní byl postaven dřevěný Viniční altán, architektem byl Josef Schulz. Objekt sloužil také jako hudební pavilon a byl odsud vždy příjemný rozhled. Na vyrovnaném terénu severovýchodně od vily nechal Moritz Gröbe ve stejné době postavit velký dřevěný pavilon ve tvaru širokého „U“ a zřídil v něm kuželník a lukostřelnu.

V dolní části parku byla na místě někdejší usedlosti z přelomu 16. a 17. století postavena nová budova opět ve stylu novorenesance, Dolní Landhauska, čp. 60. Okolo ní se rozkládala pěkná zahrada a sad s ovocnými stromy, které tu byly až do roku 1913. Poté zde byly vysázeny jiné parkové dřeviny.

V horní severozápadní části Gröbe vybudoval půvabné jezírko s vodopádem, které je zde i v současnosti, rovněž jako umělá jeskyně (Grotta) se sochou Neptuna s kamennými plazi od sochaře Bohuslava Schnircha z roku 1871, oboje v duchu romantismu.

Proti původní usedlosti Horní Landhauska (dnes dětské hřiště) dal M. Gröbe zřídit velké skleníky, v nichž pěstoval cizokrajné rostliny. Po první světové válce sloužil velký skleník jako výstavní síň a od roku 1927 si ho pronajala Akvaristická společnost Leknín a otevřela tu malou zoologickou zahradu s ptačími voliérami a viváriem. Chovala zde drobné hlodavce, želvy, hady, akvarijní ryby, papoušky, dva klokany, opice, kočkodana, dokonce nilského krokodýla a tři aligátory, párek mývalů a lvici. Vivárium bývalo svého času jednou z největších atrakcí celé Prahy.

M. Gröbeho postihla v roce 1881 mozková mrtvice a poté ochrnul a byl upoután na invalidní vozík, své poslední měsíce trávil nejraději v blízkosti Grotty. Zemřel 5.3.1891 v Praze. Po jeho smrti dědicové v roce 1896 park otevřeli pro veřejnost a oplotili vinici, ale již v roce 1902 vilu pronajali a sady byly opět uzavřeny. Celou Grébovku pak od vdovy po M. Gröbem zakoupilo město Královské Vinohrady a 16. května 1906 byla slavnostně otevřena pro veřejnost pod názvem Havlíčkovy sady.