Z posmrtné výstavy sochaře Bohuslava Schnircha.

Výstava děl tak záhy, v plné mužné síle zemřevšího sochaře českého Bohuslava Schnircha, v Rudolfině uspořádaná a až do neděle 13. t. m. trvavší, prokázala zcela jasně, jakou opravdovou ztrátu utrpělo výtvarné umění české úmrtím jednoho z předních vzdělavatelů svých. Zejména byly to jednotlivé jeho výtvory — především zase nedostižný jeho sv. Václav, jenž dovedl к sobě shromáždili a nadchnouti celé řady ctitelů vyspělého umění Schnirchova. Sv. Václav jest na ten čas jedním z nejkrásnějších výtvorů českého umění, dílo v pravdě národní, a to srdce, které je vytvořilo, bylo srdce pravého, ryzího, nadšeného vlastence; bohužel, že tento vrchol a pomník činnosti Schnirch.ovy zůstane snad na vždy ve stavu pouhého modellu, a nebude popřáno národu a lidu našemu, aby se mu někde v ušlechtilém provedení skutečné veliké sochy kořiti mohl. Původně ovšem byla určena, aby zdobila vrchol Václavského náměstí před museem a byla poctěna spolu se sochou Myslbekovou cenou první. A tak podáváme jej aspoň svým čtenářům v milou upomínku. Druhé dva výtvory Schnirchovy, kolem sv. Václava seřaděné, jsou známý jeho světlonoš v budově Zemské banky v Praze a jedno z výrazných poprsí učence či šlechtice-podporovatele věd a umění, jak jich Schnirch ža života svého množství vytvořil.