August Jan Bedřich Seydler se narodil 1.června 1849 ve východočeském městě Žamberku. Ale již za rok se stěhuje za svým otcem do Prahy. O jeho dětství nemůžeme říci, že by bylo radostné - ve třech letech ztrácí matku a od jeho pátého roku o něj pečuje otcova druhá žena.
Svá studia zahajuje v letech 1860 - 1867 na gymnáziu u piaristů na Novém Městě Pražském, kde také maturuje. Po celých osm let gymnaziálních studií se u něho projevuje zvláštní záliba v matematice a hlavně v astronomii. Z vlastního popudu začíná číst astronomické spisy. Také matematice a fyzice věnuje podstatně více času, než bylo u jeho vrstevníků obvyklé. Zcela přirozeně proto pokračuje ve studiích na filosofické fakultě Karlo-Ferdinandovy university. Na universitu přišel opravdu s tou nejlepší průpravou. Nejenom že dokonale ovládal to, co se přednášelo na střední škole, ale měl i poměrně široký obzor, získaný soukromým studiem. Přednášky na universitě měly poměrně dobrou úroveň, ale přednášelo se německy. Mladý Seydler si zapsal přednášky z matematiky a astronomie u Hornsteina, Matzky a Durégeho, z fyziky u Macha, z filosofie u Dasticha, Loeweho, Volkmanna, z chemie u Gintla. Jednotlivě navštěvoval výklady Kelleho, Kosteletzkého a Emila Weyra.
O Seydlerově studijním úsilí svědčí i četná kolokvia, která za svého akademického triennia (1867/8 - 1870/1) složil: dvě z astronomie, šest z matematiky, dvě z fyziky. Všechny absolvoval vesměs s výborným prospěchem. Svým studijním úsilím a dosaženými výsledky upoutal brzo pozornost svých profesorů Macha a Hornsteina. Využil nabídky prvního z nich a již ve školním roce 1868/69 mohl pracovat v laboratoři c.k. fyzikálního ústavu. E.Mach mu dokonce vymohl na dobu dvou let stipendium 100 zlatých. Větší význam pro Seydlerovu profesionální orientaci však měla nabídka Karla Hornsteina (1824 - 84), profesora astronomie na pražské universitě a zároveň ředitele pražské hvězdárny. August Seydler tuto nabídku místa asistenta na klementinské hvězdárně přijal a od školního roku 1869/70 zde začíná pracovat.
Podmínky pro astronomickou práci však nebyly valné. Třebaže se K.Hornstein snažil oživit na hvězdárně astronomická pozorování, z nichž některá uveřejnil v magnetických a meteorologických publikacích, úroveň vědecké práce se rychle opožďovala za ostatním světem. Přístroje, které mohly být na věži, umožňovaly jen malý okruh pozorování. Ačkoli již roku 1868 podal a v dalších letech obhajoval návrh na stavbu nové hvězdárny, nepodařilo se mu ji prosadit. Snažil se i o vybavení svého pracoviště modernějšími přístroji. Tak roku 1870 získal šestipalcový Steinheilův ekvatoreál. Ale už od roku 1876 nenakupuje nic nového, protože nechtěl jen zaplňovat místnosti nevybalenými bednami.
Můžeme říci, že August Seydler se zde jako pozorovatel i vědecký pracovník osvědčil. Již za dva roky (17.8.1872) se totiž stává adjunktem a tuto funkci vykonává až do svého odchodu z hvězdárny v roce 1881. Jaká byla vědecká činnost A.Seydlera v tomto období? Svědectví o tom nám podal tehdejší asistent V.Rosický v časopisu Říše hvězd, ročník 1928:
„Na pražské hvězdárně . . . adjunktem byl A.Seydler, který mě do všech pozorování zasvětil. Mimo pozorování meteorologická byla to především jemná a dosti obtížná pozorování magnetická absolutní, zvláště měření horizontální složky magnetické intenzity, kdy bylo nutno i v zimě za mrazu státi nehnutě jednou nohou na židli a pozorovati kyvy magnetu a zapisovati průchody střední polohou podle chronometru. Dále to byla pozorování, vlastně měření, magnetické deklinace a inklinace. Z astronomických pozorování konalo se jen určování času pomocí průchodu Slunce poledníkem. Při všech těchto pracích Seydler neskrblil svou zkušeností a všemožně hleděl vycvičit nás na dobré pozorovatele. Byla to duše upřímná, přátelsky sdílná a ráda s námi sdílela své bohaté zkušenosti.“
Činnost Seydlera na klementinské hvězdárně byla ovšem o mnoho bohatší, než uvádí Rosický. Např. v letech 1874 - 75 byly určovány pozice asteroidů, pracovalo se na stanovení průměru kruhového mikrometru a sám Seydler se zabýval intenzivně teoretickou činností. Karel Hornstein se velmi snažil získat novou hvězdárnu, trval neústupně na svém a kompromisní návrhy odmítal. Jeho obrovská námaha, přestože situace několikrát vypadala nadějně, se ukázala jako marná. To ho tak roztrpčilo, že významně zredukoval astronomická pozorování a později jich zanechal úplně. Ke škodě celé astronomie se provádělo jen pozorování poledníkovým dalekohledem za účelem stanovení času a kontroly hodin, o nichž se zmiňuje Rosický. K Seydlerovým povinnostem patřily i práce s astronomií nepřímo související: zavádění nových přístrojů, jejich umísťování, zkoušení, dále řízení práce asistentů a jejich výchova po odborné stránce. S největším zdarem vykonal většinu pozorování, zpracovával a revidoval materiál z minulosti - hlavně z let 1860 - 66. Pro jeho postoj k práci si ho oblíbil sám ředitel Hornstein, jinak k personálu upjatý a nepřístupný. Vážil si ho, byl mu příznivě nakloněn, dával Seydlerovi kvůli chorobě častou dovolenou. Ovšem máme-li Hornsteina zhodnotit jako astronoma, musíme říci, že byl více teoretik než praktik, více matematik než fyzik, a proto je logické, že i mladý Seydler se více orientoval tímto směrem (jistě i s ohledem na mizivé možnosti praktické astronomie v Klementinu). Období Seydlerova působení na pražské hvězdárně má pro nás zásadní význam. Seydler se zde vycvičil na výborného pozorovatele, pronikl do astronomické problematiky a jak uvidíme dále, vznikla tehdy podstatná část prací z nebeské mechaniky, kterými se zařadil mezi takové osobnosti jako Laplace, Lagrange a Gauss. Na začátku 70.let nadaný a k vědecké práci výborně připravený Seydler končí studia na filosofické fakultě. Před ním i před jeho vrstevníky se nyní otvírá poměrně bezpečná kariéra středoškolského profesora. Seydler se však rozhoduje jinak - zůstane na vysoké škole a bude nadále vědecky pracovat. Úkol to nebyl lehký. Mladý adept nejenom že musel projít sítem různých zkoušek, ale musel přesvědčit i profesorský sbor o svých kvalitách. Jestliže tento doporučil jeho žádost o jmenování např. soukromým docentem, mimořádným nebo dokonce řádným profesorem, nezbývalo mu nic jiného, než čekat na kladné vyřízení na c.k. ministerstvu kultury a vyučování. Toto čekání však mohlo při všeobecném nedostatku vysokoškolských míst trvat celé roky. Seydlerovým prvním krokem na této cestě bylo složení filosofického rigoróza. Dne 6.12.1871 mu byl udělen titul doktora filosofie. V oné době však už pilně pracoval na své habilitační práci z fyziky. Skládala se ze dvou částí: jednak z části čistě fyzikální, která nesla název „O některých větách mechanické teorie tepla“ a jednak z části astronomické, za kterou mu posloužila již v roce 1870 opublikovaná práce „Nový způsob, jak lze vypočítati dráhy oběžnic“ a dále „Několik pojednání astronomických“. Profesorskému sboru předložil tuto práci 30.1.1872 i s příznivým posudkem komise, ve které byl Mach, Durége, Lieben. Astronomickou část práce hodnotil Hornstein. Na základě tohoto příznivého posudku profesorský sbor na svém sezení 29.2. tuto habilitační práci přijal. Dne 24.4. se Seydler ještě podrobil předepsanému kolokviu, bez zaváhání dne 4.5. složil i habilitační přednášku na téma „O různých způsobech odvození druhé hlavní věty mechanické teorie tepla“ a 14.6.1872 ho c.k. ministerstvo kultury a vyučování schválilo soukromým docentem pro teoretickou fyziku na universitě Karlo-Ferdinandově v Praze. O Seydlerových mimořádných schopnostech svědčí i to, že po celou dobu studií se nezajímal pouze o svůj obor, ale byl schopen si najít dostatek volného času pro filosofii a pro jazyky, konkrétně pro francouzštinu, italštinu, angličtinu (znalost němčiny byla samozřejmostí). V témže roce, kdy se podrobil jistě náročným zkouškám před habilitační komisí, složil ještě na technice zvláštní zkoušky z těchto jazyků. Tyto široké jazykové znalosti mu později umožnily poznat v originále všechna základní díla Newtona, Huygense, Laplace, Lagrange aj. Seydlerovi bylo tedy přesně 23 let, když získal možnost přednášet na universitě. Tím se dostal do velmi obtížné situace. Vždyť fyziku tu také přednášel E.Mach, ještě dnes světová osobnost ve svém oboru. Ale mladý Seydler se vedle něho prosadil a získal stálý okruh posluchačů. Jeho akademické výklady byly propracovány do nejmenších podrobností, byly jasné a promyšlené. Nepotrpěl si na žádná parádní, ale zbytečná slova. Někomu se však jeho styl mohl zdát příliš věcný a strohý. Na každou přednášku se dlouho připravoval, k probíranému tématu mnoho četl a dělal si celou řadu výpisků. Na celém Seydlerově přístupu k pedagogické práci na universitě byla vidět velká vůle a vytrvalost. K studentům byl vždy laskavý, ochotný a obětavý. Byl jim i blízký tím, že přednášel česky a oni naopak považovali za svou povinnost tyto české přednášky navštěvovat. Byly to vedle přednášek profesora Studničky jediné české na universitě. Nyní se dostáváme k další stránce Seydlerovy činnosti - k práci v Jednotě českých matematiků a fyziků. Tento spolek, založený v roce 1862, si kladl za cíl „... usnadnit vzdělávání a odborné školení svých členů, a to především výcvikem v odborných přednáškách a jejich hodnocením.“ Jednota v té době byla vlastně jen svépomocným sdružením matematicko-fyzikálního zaměření. Časté změny studentských funkcionářů byly příčinou toho, že intensita činnosti spolku kolísala. Když ve školním roce 1867/68 vstoupil do spolku mezi jinými i August Seydler, oživla výrazně i spolková činnost, hlavně přednášková. Když potom 8.2.1868 byl Seydler zvolen jednatelem, nastalo oživení i po stránce vědecké. Se svolením E.Macha si ke svým přednáškám vypůjčoval z c.k. fyzikálního ústavu přístroje, některé jeho příspěvky obsahovaly i astronomickou tématiku.
I v Seydlerově osobním životě došlo ke změně. Dne 26.dubna 1876 se oženil s Annou Weyrovou, dcerou F.Weyra, c.k. profesora na německé reálce v Praze. (A.Weyrová byla sestrou známých matematiků bratří Weyrů).
Toto manželství se ukázalo po všech stránkách šťastným a vzešly z něho čtyři děti: Jaroslav (nar. 13.12.1877), který však brzo zemřel, dále Antonie Marie (nar. 19.4.1881), Anna Amidea Helena (nar. 15.12.1879) a konečně syn Jan (nar. 12.9.1882). Seydlerovo rodinné štěstí však netrvalo dlouho. Již 2.října 1884 umírá manželka v 29 letech na ochrnutí plic. Podle dochovaných dokumentů z té doby se Seydler dostává do těžké duševní krize, která byla ještě zesilována vlastní nemocí.
Požadavek rozdělení vysokých škol byl dlouhou dobu jedním z důležitých článků národnostního boje u nás. Českému národnímu hnutí se podařilo řešit tento úkol postupně. Nejprve v 50.letech se podařilo prosadit, že některé přednášky na polytechnickém ústavu a na pražské universitě byly přednášeny česky. Je příznačné, že úplná utrakvisace výuky, kdy všechny hlavní přednášky byly paralelně čteny česky a německy, a konečně úplné odloučení české a německé vysoké školy se podařilo nejprve na polytechnice roku 1869. Přece však rozdělením polytechnického ústavu byla uskutečněna pouze část programu získat české vysoké školy. Vyvrcholením tohoto procesu se stává rozdělení pražské university na českou a německou v roce 1882. Tímto aktem byly získány pro českou vědu možnosti rozvoje prakticky ve všech oborech. Česká matematika, fyzika, chemie a ostatní přírodní vědy tak dostaly další vysokoškolské katedry. Mezi těmito obory byly na české universitě od počátku přednášeny astronomie a meteorologie. Mezi mnoha jinými profesory sem přechází i August Seydler, od 27.7.1881 již mimořádný profesor matematické nebo také theoretické fyziky. Jaký byl tehdy jeho poměr k nově vzniklé universitě? Jaké byly jeho názory na český národní život 80.let? Můžeme říci, že tak jako ve vědecké práci byl i v této oblasti kritický. Českou universitu nazývá „torsem“ a kritizuje její nedostatečné finanční a materiální zabezpečení. Správně si uvědomuje, že nová škola nemůže zůstat bez odborných ústavů, jinak podlehne v konkurenci ostatních rakouských universit. Postoj české veřejnosti k otázce rozdělení university považuje za netečný - v novinách se objevilo jen několik úvodníků a jinak o celou problematiku naprostý nezájem. V časopise Athenaeum se zamýšlí nad českou vědou a vztahem vědec-společnost. Myslím, že bude zajímavé, když některé Seydlerovy myšlenky ocituji, dobře nám charakterizují vědce v 80. letech 19. století.  
„... šum a ruch, který k nám zaráží z okolního světa, příliš je hlučný, než abychom neslyšeli, aniž lze nás obklopiti čínskou zdí, která by starostlivé péči mnohých, svým způsobem o nás pečujících, tak byla milou. Vím zajisté, že kdykoliv zejména nějaký senzační objev myšlenkový kruhem vzdělaného světa zmítá, i k nám konečně vlny ty zasáhnou a povrch stojatých vod našich zčeří; leč my, jak ti neduživci u rybníka Bethesda, vždy klidně čekáme, až anděl sestoupí a některému z nás uzdravení přinese, místo co bychom hledali prameny léčivé vody v sobě samých . . . Opětuji ještě jednou: je-li interes pro krásnou literaturu mdlý, pro vědecké otázky žádného interesu není. 
Zeptejte se:`Čím byl posud vědec národu našemu?' . . . byl on vlastně, pokud se činnosti jeho týče, vyloučen ze svazku národa; bylo mu dovoleno, pro vlastní uspokojení, vlastní zálibu, ukojení vlastní ctižádosti zanášeti se vyvolenou svou vědou, stál tu však osamocen s hloučkem těch, kteří k němu přilnuli blíže. Národ o něm nevěděl, a co hůře - on sám nevěděl, kterak proniknout k národu, jakým způsobem s ním vejíti ve styk.“ 
Dále se ohrazuje proti tvrzení, že není dobrý Čech ten vědec, který nepíše česky a říká, že kdyby psal německy, tak by ho četly tisíce, v opačném případě jen desítky. „... nejde o osobní ctižádost, o hmotné prospěchy: zde jde o vlastní obsah života, zde jde o jeho plnou cenu ...“ Přes všechny jeho výhrady dr.A.Seydler přechází na filosofickou fakultu české university a je rozhodnut udělat vše pro rozvoj astronomie na svém novém působišti. V jeho úsilí ho podporuje i profesorský sbor, hlavně dr.Strouhal. Prvním krokem v tomto směru se stala žádost o řádnou profesuru teoretické fyziky a astronomie pro A.Seydlera, která byla adresována c.k. ministerstvu kultury a vyučování roku 1882. V případě kladného vyřízení by to prakticky znamenalo, řečeno moderní terminologií, založení katedry astronomie na filosofické fakultě. Chybou ovšem bylo, že v té době se Seydler ještě nedokázal zcela vzdát fyziky a požadoval řádnou profesuru obou těchto disciplín. To bylo značně neobvyklé, protože např. na německé universitě byly tyto profesury oddělené, a ministerstvo váhalo dát svůj souhlas. Určitým provizorním řešením se stala habilitace dr.B.Bečky z astronomie v roce 1883. Avšak v roce 1885 dr.Bečka onemocněl a přestal přednášet. Proto v témže roce je na ministerstvo podána nová žádost o řádnou profesuru astronomie a teoretické fyziky, kterou dr.Strouhal zdůvodňuje takto:
„Bylo by zbytečno dokazovati, jakové důležité místo mezi vědami exaktnými zaujímá astronomie, nejlepší důkaz toho ten, že na všech, také na docela malých universitách astronomie se přednáší; a možno směle tvrditi, že vysoké učení, na němž by tato nauka zastoupena nebyla, ani nesluší nazvat úplným. Ve všakém případě teda náleželo by nám pracovati k tomu, aby tato nauka také na české universitě náležitě zastoupena byla. “ 
Dále Strouhal zdůrazňuje význam astronomie pro studenty zeměpisu a dějepisu a upozorňuje na disproporci mezi tím, co studenti musejí znát, a mezi možností získat tyto vědomosti na přednáškách. Na tuto naléhavou žádost ministerstvo odpovědělo kladně a 1.5.1885 byl A.Seydler jmenován řádným profesorem teoretické astronomie a teoretické fyziky na filosofické fakultě c.k. české university Karlo-Ferdinandovy. Jak už jsem uvedl, bylo spojení astronomie a fyziky v jedné profesuře chybou. Seydler si ji brzy uvědomil a snažil se o oddělení obou disciplín, také z toho důvodu, že se napříště chtěl věnovat výlučně astronomii. Avšak k tomuto oddělení došlo až po jeho smrti, kdy na universitu byl povolán jako řádný profesor fyziky profesor Koláček z Brna.
V polovině 80.let byly možnosti praktické výuky astronomie na fakultě velmi omezené. Na rozdíl od profesora Weineka, který od roku 1883 přednášel na německé universitě astronomii a měl k dispozici klementinskou hvězdárnu, dr.Seydler po svém jmenování neměl ani dotaci na učební pomůcky, takže některé musel dokonce kupovat z vlastních prostředků. Za těchto okolností mohl pracovat s žáky jen čistě teoreticky - zaměstnával je konkrétními výpočty. To bylo sice užitečné, rozhodně však ne uspokojující. Seydler si to uvědomoval; o tom svědčí jeho následující výrok: „Jediný večer u dalekohledu více znamená pro oživení zájmu o astronomii než všechny teoretické přednášky.“ Jestliže tedy na filosofické fakultě měla být pěstována astronomie alespoň na průměrné úrovni, bylo bezpodmínečně nutné založit universitní hvězdárnu. To by však znamenalo značné náklady a Seydler si nedělal iluze, že by mu je vláda poskytla v dostatečné míře. Bylo nutné začít téměř z ničeho zařizováním knihovny, která by umožnila aspoň teoretickou práci, s nákupem nejnutnějších pomůcek. Seydlerovy představy o hvězdárně se natolik lišily od skutečnosti, že raději volil označení „astronomický ústav“. (Proto ještě skoro třicet let po jeho založení se v mnoha časopiseckých článcích klade název astronomický ústav s jemnou ironií do uvozovek.) Seydler, aby vůbec dosáhl jeho zřízení, neustále zdůrazňoval jeho didaktický význam, ale vzhledem k Seydlerově bohaté vědecké činnosti v astronomii bylo zřejmé, že v maximální možné míře tam bude pěstovat i odbornou činnost.
V lednu 1886 navštívil Prahu ministr P.Gautsch - „nejvyšší správce záležitostí duchovních a vyučování“. Tato návštěva vyvolala zájem v kruzích české university, neboť se otevírala možnost získat chybějící finanční prostředky. Pan ministr si prohlédl odborné universitní ústavy (o jednom prohlásil, že je to „evropský škandál“) a při této příležitosti mu dr.Seydler předložil zvláštní memorandum o zřízení astronomického ústavu. V únoru téhož roku podává prostřednictvím profesorského sboru podrobnější návrhy. Původně chce umístit malou astronomickou observatoř do Bubenečské obory, do její horní části, kde by pro ni byly nejvhodnější podmínky. Počátkem roku 1887 dal na vlastní útraty zpracovat plány a předložil je ke schválení. Touto dobou se již zdálo, že se celý projekt realizuje, neboť v dubnu byl vyzván, aby si vybral pro své potřeby přístroje ze zrušeného c.k. dvorního astronomického a fyzikálního kabinetu. Seydler neprodleně odejel do Vídně, kde získal, pokud ještě nebyly rozebrány, některé cenné přístroje. V červnu byly poslány do Prahy a dočasně umístěny v Seydlerově bytě. Jednalo se hlavně o dva achromatické Dollondovy dalekohledy s objektivy o průměru 95 a 68 mm a o ohniskových vzdálenostech 160 a 115 cm. Ostatní přístroje byly snad zajímavé jen svojí historickou hodnotou. 15.8.1887 byla Seydlerovi poskytnuta dotace 800 zlatých na nákup odborné literatury a dalšího vybavení. (Někdy v tuto dobu, ale možná i dříve, kupuje od V. Šafaříka Dawesův dalekohled.) Další dotaci získal v červnu 1888, a to částku 2000 zlatých. V tuto dobu však již bylo jasné, že se Seydlerovy naděje zcela nesplní, neboť i profesor Weinek usiloval o hvězdárnu. Vláda poukazovala na nemožnost zřídit v Praze hvězdárny dvě, ale přitom nezřídila ani jedinou. Proto v květnu 1888 bylo již definitivně upuštěno od výstavby a Seydler se rozhodl najmout na Letné vilu Jana Kindla a zřídit tam observatoř provizorní. Jednalo se o jednopatrový dům se zvýšeným přízemím, v němž byl postupně zařízen byt ředitele prof.Seydlera, dále místnost pro personál, pro knihovnu a instrumentální sbírky a konečně učebny. 4.2.1889 byl nájem vily schválen a poskytnuta dotace 2700 zlatých na stavbu astronomického pavilonu. Nájem představoval částku 1250 zl. ročně a byl zaplacen na dobu 5 let (1889 - 94). Seydler měl však i z tohoto provizoria radost, věřil, že nastane příznivější doba a astronomický ústav získá observatoř ve výhodnějších podmínkách.
14.9.1889 bylo povoleno 10000 zl. mimořádné dotace na dobu dvou let (1890 - 91) na vybavení ústavu a dále pravidelně 800 zl. každý rok. Jen pro srovnání: vídeňská hvězdárna byla vybudována celkovým nákladem milion zlatých a jen dalekohled stál sto tisíc zlatých. V témže roce bylo zřízeno asistentské místo, povoleny prostředky pro vydržování sluhy a jistá suma peněz byla slíbena i studentům, kteří v ústavu budou pracovat. Ředitel prof.Seydler tedy již nebyl odkázán jen na sebe, ale měl životaschopný ústav, který se mohl zapojit do mezinárodní spolupráce. Proto Seydler podal o sobě zprávu všem významným astronomickým institucím a vyžádal si od nich zasílání běžných zpráv a publikací. Velká většina hvězdáren mu vyhověla.
29.září 1890 se na Letné začalo s výstavbou pavilonu podle Seydlerova návrhu. Vyrostla mírně vysoká zděná věž s otáčivou kopulí o průměru 4 m pro hlavní refraktor, dále dva dřevěné přístavky spojené pavlačí, z nichž jeden byl určen pro poledník a druhý pro první vertikál.
Vybavení pro tuto observatoř i celý ústav Seydler získal již na počátku roku 1890. 26.února podepsal kupní smlouvu s dědici po pastoru Brödelovi, který si zařizoval soukromou hvězdárnu Stöntch u Pegavy v Sasku, avšak krátce po jejím dokončení zemřel. Nejcennějším kusem byl refraktor paralakticky montovaný s objektivem o průměru 217 mm a ohniskovou vzdáleností 245 ± 2 cm. Optickou část zhotovila firma Reinfelder a Hertl, montáž provedl G.Heyde z Drážďan. Dalekohled byl opatřen hledáčkem s 47 milimetrovým objektivem a sadou okulárů (ortoskopických) o zvětšení 30, 50, 65, 90, 130, 150, 180, 200, 270, 300, 360. Dále Seydler pořídil okulární prismu, universální spektroskop, polarizační helioskop i s dalekohledem, vše za 11500 marek. Ve výbavě astronomického ústavu nechyběl ani pasážník s lomeným dalekohledem (objektiv 54 mm, ohnisková vzdálenost 64 cm) od G.Heydeho za 1100 marek, astronomické hodiny Strasser a Rohde za 500 marek a kopule o průměru 4 m za 1500 marek. (Kopuli získal za 33 procent a ostatní přístroje za 60 procent původní ceny.)
Protože cena požadovaná za přístroje převyšovala dotaci určenou pro tento rok, dal dr.Seydler v záruku své vlastní státní papíry, aby druhý rok mohl být dluh vyrovnán. Zbytek dotace chtěl věnovat na odbornou literaturu a na některé menší přístroje. Můžeme říci, že ve své době bylo toto vybavení ústavu dostačující. Seydler měl z tohoto faktu také velkou radost, ale instalace přístrojů se už nedočkal. V únoru 1890 se projevilo výrazné zhoršení jeho zdravotního stavu. Přes léto příznaky tuberkulózy ustoupily, propukly však s novou silou v sychravém únoru 1891. Seydler proto v březnu odjíždí do Gorice. Ovšem zdejší počasí bylo ten rok snad ještě horší než v Čechách. Seydler trpí zimou a vlhkem, choroba se neustále zhoršuje, a proto mu nezbývá nic jiného, než návrat do Prahy. Dlouhá cesta vlakem mu vzala poslední zbytky sil. Ale Seydler do posledního okamžiku doufal v uzdravení - dělal plány pro zimní semestr, zajímal se o universitní záležitosti i o svůj stav. Ovšem přátelům, kteří ho navštěvovali, bylo jasné, že jeho stav je beznadějný. Profesor dr.August Seydler, ředitel astronomického ústavu, ředitel matematického semináře, člen c.k. zkušební komise pro kandidáty učitelství gymnasiálního, mimořádný člen Královské české společnosti nauk, člen astronomické společnosti v Lipsku zemřel dne 22.června 1891 v 7 hodin ráno ve svém bytě na Letné č.80.
Dnes, když profesora Seydlera hodnotíme s odstupem devadesáti let, vidíme, jaký obrovský kus práce vykonal na poli vědy. Jeho obrovská vůle a vytrvalost mu umožnily vyniknout jak v matematice, tak fyzice, umožnily mu se vyjadřovat k otázkám filosofickým i politickým. Ovšem nejvíce přilnul k astronomii. Podle sdělení dr.Hušla se jí chtěl po dokončení „Theoretické fyziky“ věnovat již výlučně. Protože u nás nebyla ani jedna učebnice astronomie, rozhodl se vydat velké původní dílo o astronomii. O rozsahu této práce nám svědčí rozpis jednotlivých kapitol (mnohé byly úplně dokončeny).
 

Je s podivem, že Seydler toto vše dokázal, ačkoli v osobním životě byl pronásledován tolika útrapami. V 80.letech, v době jeho maximálního úsilí o vybudování astronomického ústavu, mu prakticky vymírá celá rodina: bratr (1883), žena (1884), nevlastní matka (1885), sestra (1886), otec (1887). Seydler se dostal do těžké deprese, velice přilnul ke svým dětem a i v jejich zájmu se v roce 1890 znovu oženil. Východisko vidí ve víře v Boha, ale je natolik dobrý přírodovědec, že náboženství nepřijímá nekriticky celé. Po názorové stránce se sbližuje s filosofem Fechnerem, s nímž si koresponduje, navzájem si vyměňují své názory. Jejich cílem se stalo „... rozluštit spor mezi vědami přírodními a náboženstvím a ujíti tak pesimismu.“ Filosoficky je tedy Seydler panteista.
Luboš Kovář - Dějiny astronomického ústavu Karlovy university v letech 1889-1939