Starý královský palác je nejvýznamnější světskou stavbou Pražského hradu; je to složitý komplex budov, síní a chodeb, jejichž původ sahá až k samým počátkům více než tisíciletého vývoje českého státu. Zde do 16. století bydleli čeští panovníci, dleli-li na Hradě, zde do 18. století sídlily nejvyšší úřady země, zde probíhají do současnosti nejvýznamnější státní slavnosti. Základem paláce se stal románský palác knížete Soběslava I., vybudovaný v 1. polovině 12. století. Ten byl za vlády Přemysla Otakara II. rozšířen a za Karla IV. rozsáhle přestavěn. Po husitských válkách dal palác obnovit Vladislav II. Jagellonský, který jej navíc doplnil o příčné křídlo. Poslední velkou úpravou prošel palác po ničivém požáru v roce 1541 za vlády Ferdinand I. Habsburského. Z většího počtu historických prostor Starého paláce jmenujme jen ty nejzajímavější.

Nejstarší částí komplexu jsou čtyři prostory románského Soběslavova paláce, postavené po roce 1135; z nich nejzajímavější je Soběslavův sál s valenou klenbou a malými okénky. Ač se tyto stavby původně nacházely v úrovni zemského povrchu, v současnosti tvoří druhý suterén – tak vysoko se za staletí navršily vrstvy suti kolem paláce.

V prvním suterénu Starého královského paláce se nachází zbytek gotické fáze výstavby komplexu. Z jeho prostor jsou nejzajímavější dvě sloupové síně: Karlova síň a Síň Václava IV. Zde, v gotickém patře, je od roku 2004 instalována výstava Příběh Pražského hradu, představující historii, události, osobnosti, umění a řemesla hradního areálu od prehistorie až po současnost.

Centrálním prostorem reprezentačního podlaží a celého paláce je monumentální pozdně gotický Vladislavský sál, skvost pražské pozdní gotiky. Je 62 m dlouhý, 16 m široký a 13 m vysoký; ve své době byl největším světským prostorem středověké Prahy i celé Evropy. Byl vybudován na místě tří gotických místností nad Karlovou síní v letech 1492–1508 Vladislavem II. Jagellonským podle projektu B. Rieda. Sál je zaklenut dechberoucí síťovou klenbou hvězdového typu. Rozměrná okna na severní i jižní straně patří k prvním dokladům pronikání renesančního slohu do Zaalpí. V sále se odehrávaly plesy, sněmy, soudy, bazary, hostiny i rytířské turnaje, k nimž účastníci přijížděli portálem z Jiřského náměstí po Jezdeckých schodech, aniž by museli opustit koňský hřbet. Vladislavský sál dnes složí jako slavnostní prostora, zejména pro volbu prezidentů a pro významná státní zasedání.

Z Vladislavského sálu lze vejít do Ludvíkova křídla (jméno podle krále Ludvíka Jagellonského), které bylo přestavěno podle projektu B. Rieda v letech 1503–20. Tato část palácového komlexu výrazně vyčnívá do prostoru zahrady Na valech; četné stavební prvky oznamují nástup renesance. Z oken sálu České kanceláře ve druhém patře byli roku 1618 vyhozeni královští místodržící Slavata a Martinic, o patro výše v síni Říšské dvorské rady si o tři roky později vyslechlo rozsudek 27 představitelů českých stavů, odsouzených k trestu smrti za účast ve stavovském povstání. Na Ludvíkovo křídlo navazuje Tereziánské křídlo, využívané k pořádání výstav výtvarného umění; spojuje Starý královský palác se sousedním Ústavem šlechticem.

K paláci se přimyká kostel Všech svatých, vybudovaný Petrem Parléřem na místě románské kaple stejného zasvěcení a později spojený portálem s Vladislavským sálem. Skvělá a nesmírně cenná vnitřní výzdoba kostela i obzvláště krásná Parléřova klenba byly bohužel zcela zničeny při požáru Hradu v roce 1541, po kterém z kostela zbyly jen obvodové zdi. Ve výklenku na severní straně kostela je náhrobek sv. Prokopa. Kostel je přístupný jen o bohoslužbách a při koncertech, které se tu pořádají.