Dům U černého orla
Kostelní 41-42/24
50.1857778N, 15.0421450E
V roce 1310 Nymburk poskytl útočiště Elišce Přemyslovně (*1292 †1330), která v noci 28.5.1310 prchla z Prahy před intrikami svého švagra Jindřicha Korutanského z Pražského hradu. Princezna využila pohostinství nymburských měšťanů věrných jejímu otci Váckavu II. a zůstala ukryta téměř celý měsíc v hostinci U černého orla na nymburském rynku. Její manžel a český král Jan Lucemburský to městu nezapomněl a odvděčil se mu udělením mnoha výsad, a tak byl Nymburk po celou dobu středověku důležitou oporou královské moci. Rovněž jeho syn Karel IV. přispěl k rozšíření vlivu a bohatství města. |
|
Rohový dům severně od historického centra směrem k nádraží; původně s reliéfem Elišky Přemyslovny.
|
Historizující rohový činžovní dům byl vystavěn r. 1908 podle plánu pražského architekta Osvalda Polívky pro mecenáše a milovníka umění MUDr. Antonína Brzoráda. Ten nechal pro reprezentaci města Nymburka v roce 1910 k 600 stému výročí této slavné události na hlavní průčelí tohoto domu osadit rozměrný částečně litý a zčásti modelovaný štukový reliéf představující Elišku Přemyslovnu, dceru krále Václava II., sedící na koni v prostém šatě s družinou rytířů pána z Vartemberka a dvěma služkami, jež ji doprovázejí. U jejích nohou se klaní purkmistr. Autorem reliéfu je pražský sochař Karel Novák. V 50. letech 20. stol. v tomto domě bydlel válečný pilot a spisovatel Vilém Bufka. Nárožní dvoukřídlý dvoupatrový činžovní dům stojí při výstavné městské třídě vzniklé mezi starým historickým jádrem a vlakovým nádražím. Západní průčelí se štukovým reliéfem směřuje do hlavní městské komunikace ulice Palackého a boční severní průčelí do ulice Komenského. Fasáda je opatřena omítkou okrové barvy, ve které vynikají bílé štukové římsy, pilastry, plastická orámování oken a dekorativní prvky. Celá plocha přízemí hlavního průčelí je opatřena výkladci a nevhodnými reklamními nápisy. Hlavní průčelí je členěno výraznou průběžnou patrovou římsou, podokenními průběžnými římsami (výrazná římsa je pod okny druhého patra kryjící štukový reliéf) a hlavní profilovanou římsou zakrytou stříškou s prejzy, pod níž je štukový pás a drobný zubořez. Nad touto římsou je drobná profilovaná korunní římsa. Průčelí obsahuje dva krajní mělké rizality, které jsou ohraničeny pilastry s omítkovou pásovou rustikou a završeny pětibokým štítem. V pozadí štítů je viditelná atika. Plocha rizalitů je zdobena plastickými štukovými poli s geometrickými motivy. Rizality jsou o jedné okenní ose s potrojným oknem a střední podélná část mezi rizality o pěti okenních osách (v patře uprostřed je okno završené segmentovým obloukem a ve druhém patře uprostřed je sdružené trojité okno). Sdružené okno ve druhém patře je děleno čtyřmi pilastry. Figurální štukový reliéf je umístěn uprostřed průčelí mezi krajními rizality a vymezuje všech pět okenních os prvého patra. Všechna obdélná okna jsou rámována šambránami. Štukový reliéf je částečně litý, částečně modelovaný. Námětem je přijetí druhorozené dcery Václava II. Elišky Přemyslovny a jejího doprovodu do ochrany nymburskými měšťany. Králi Václavu II. měšťané Nymburka vděčili za opevnění města hradbami a udělení celé řady výsad. Eliška se odvolala na Václavovu přízeň k městu, když zde hledala ochranu před králem Jindřichem Korutanským. 28. května 1310 Eliška uprchla v přestrojení z Prahy do Nymburka pod ochranou nejvyššího číšníka Jana z Vartemberka a zůstala zde do 28. června 1310. Reliéf ztvárňuje Elišku sedící na koni v prostém šatě s doprovodem, kterou vítá purkmistr s konšely. Scéna je zachycena v historizujícím pojetí s projevujícími se secesními prvky. Zejména četné stromy a vegetabilní motivy, které jsou v náznaku vkomponovány do ostění oken, poukazují na secesní ráz díla. Pod štukovým reliéfem je plechová obdélná pamětní deska modré barvy s bílým nápisem (různorodá velikost písma v textu): ELIŠKA PŘEMYSLOVNA/ UTÍKÁ SE DO OCHRANY MĚŠTANŮ/ KRÁLOVSKÉHO MĚSTA NYMBURKA/ 2 8. KVĚTNA 1310./ AUTOR SOCHAŘ/ KAREL NOVÁK, VYŠEHRAD. Nároží, kde se setkávají mělké rizality hlavního a bočního průčelí, má zkosenou plochu s pásovou omítkovou rustikou. Severní průčelí je asymetrické o devíti okenních osách. Obsahuje tři mělké rizality, ale pouze rizalit k nároží má štítové zakončení s atikou a je shodný s rizality hlavního průčelí. Rizalit na opačném konci bočního průčelí a rizalit blíže ke středu jsou bez štítu, o jedné okenní ose, se sdruženým podvojným oknem, s pilastry pročleněnými pásovou rustikou. V rizalitu je plocha mezi okny vyplněna obdélnými poli s geometrickými motivy čtverců. Přízemí je po celé ploše členěno horizontální pásovou rustikou. Vstupní dveře jsou zasazeny do špalety. Portál je pravoúhlý, v jehož horních rozích je plastický motiv diamantování, uprostřed pak dvě vedle sebe. Nad portálem uprostřed je vymezeno pole s vykrojenými rohy s plasticky vystupujícím nápisem čísla popisného „č. 252.“. Dveře jsou dvoukřídlé, výplňové, z horních dvou třetin prosklenné. Dolní třetina je o jednom profilovaném obdélném poli, nad nímž je řada pěti vpadlých čtverců. Prosklenné části dveří matným sklem jsou opatřeny geometrickou mřížkou, jejíž obdélná struktura s pravidelně vloženými motivy čtverců při krajích je rozrušena stylizovanými vegetabilními motivy. Klapačka je zakončena vyřezávanou hlavicí. Prosklenný světlík je obdélný s pěti obdélnými vertikálními poli. Patrová okna vně rizalitů jsou rámována pilastry, které dosahují až k šestiúhelnému frontonu se štukovou dekorativní suprafenestrou. Okna druhého patra mají podokenní římsu a vpadlé orámování. Okna jsou dochována z velké části původní. Podoba původního okna se střídmým geometricky pojatým vyřezávaným dekorem doplňuje plastický štukový dekor fasády. Tato okna jsou dvoukřídlá s profilovanou stojinou s jemně vyřezávanou hlavicí a příčníkem s vpadlými obdélnými poli se čtvercem. Světlík je úzkými příčkami rozdělen na čtyři vertikální obdélná pole. Druhotně umístěná okna jsou dřevěná jednoduchá s podobným rozvržením jako okna původní. Chybí však vyřezávané dekorativní prvky. Východní průčelí severního křídla je o dvou okenních osách. Některá okna jsou zazděná, jiná původní s dekorativním vyřezávaným zdobením. Plocha průčelí je pročleněna omítkovou pásovou rustikou a obdélnými vertikálními a čtvercovými poli. Štít je pročleněn řadou rozmanitých víceúhelných polí a v horní části lemován omítkovou rustikou. Jižní dvorní průčelí severního křídla má hmotově vpadlou prostřední část pro pochozí pavlače v prvním i druhém patře. Takto vymezená část průčelí je o pěti osách, z nichž vždy uprostřed jsou dveře. Symetricky z východní i západní strany v přízemí i v patrech na pavlače vedou dveře. Plocha přízemí pod pavlačí je ve vztahu k okolními terénu mírně vyvýšena a ohraničena nízkou šedou cihelnou zídkou, která je prolomena kovovými mřížovými dveřmi. Přízemní okna krytá pavlačí jsou v horní části orámována plastickým pásem. V patrech tento zdobný motiv chybí. Pavlače spočívají na segmentových klenbách do traverz. Jsou opatřeny jednoduchým kovovým trubkovým zábradlím. Všechny původní výplňové dvoukřídlé dveře se světlíkem jsou završeny segmentovým obloukem. Rovněž i okna v takto vymezené vpadlé části průčelí jsou původní. Postranní části průčelí jsou o jedné okenní ose. Směrem na západ je sdružené podvojné okno (všechna okna jsou původní), směrem na východ v patrech vždy jedno dřevěné okno, které je rozměrnější o šesti okenních tabulkách (po třech ve dvou řadách nad sebou). V přízemí na této západní straně jsou vstupní dveře na dvůr. Jsou dřevěné výplňové dvoukřídlé (jedno chybí), v horní části prosklené s matnými obdélnými i zelenými čtvercovými skleněnými tabulkami, s jednokřídlým světlíkem (o čtyřech skleněných tabulkách) završeným segmentovým obloukem. Západní dvorní průčelí východního křídla o třech hlavních osách. I zde jsou na severní straně pavlače nesené segmentovými klenbami do traverz a trubkovým zábradlím. Dveře i okna jsou převážně původní, zvláště okna jsou na několika místech tohoto průčelí novodobá. Střecha je valbová kryta prejzy nebo taškami. Předmětem ochrany je dům čp.252 na pozemku st.p.343/1. |
|
Hospody neboli šenkovní domy se zřizovaly od samého počátku založení královského města Nymburka. Vedle krčem a šenků brzy nalezeme v Nymburce i ubytovací prostory s restaurací, kde se nejenom nalévalo pivo a víno, ale také tam bylo možno se najíst a ubytovat, zvané výsadní hostince (výsadní proto, že měly právo vařit a prodávat pivo) či zájezdní hostince, které sloužily formanům. Nejproslulejší zájezdní hostinec byl v 16. století na rynku „v rohu jdouce ke kostelu sv. Mikuláše“ (dnes sv. Jiljí). Při domě, dnes čp. 42, byla sladovna s pivovarem a podle pověsti v něm bydlela princezna Eliška Přemyslovna, když v květnu roku 1310 utekla z Prahy. V 16. století se hospoda nazývala „U Myslíků“, po otci Jiřím Myslíkovi v ní hospodařil jeho syn Tomáš Myslík. Po jeho smrti držel hospodu jeho zeť nobilitovaný měšťan Václav Perger z Altemberka, manžel dcery Ludmily. Dům si nadále držel pozici venkovského hotelu té nejlepší pověsti a takřka denně byl navštěvován vzácnými hosty, kteří v Nymburce nocovali. Nymburk ležel tehdy na hlavní kladské silnici z Prahy do Slezska, jezdila tu pravidelně císařská pošta (ta nevozila jen dopisy, ale také zákazníky), hotel nebyl nikterak levný, pešky sem přišel někdo jen zřídka a urození přijížděli koňmo s četnou družinou. Pro ustájení koní sloužily přilehlé stáje na dvoře. Dle dochovaných účtů víme, že zde bydleli Němci z Vratislavi a Norimberka i Poláci z Krakova. Nejvzácnějším doloženým hostem byl vratislavský arcibiskup Ondřej Jerina, který někdy v průběhu roku 1591 zkonzumoval se svým doprovodem v Nymburce slepice, hrách, 28 žejdlíků vína a 168 konvic piva. Na účtu dále figurují náklady za dříví, za seno, oves a slámu pro koně. Celkem utratil 8 kop a 9 ½ groše českého. Co se týče nejvyšší útraty, tak arcibiskupa trumfl rytíř Karel Škopek z Hustířan, který zde dokázal projíst a propít při pohřbu příbuzného přes 13 kop grošů českých. Podle všeho 50 osob snědlo 102 porcí jídel a vypilo 110 litrů vína a 148 litrů piva. Zeť Pergerův Daniel Škréta Šotnovský, prodal roku 1610 zájezdní městský hostinec za 2000 kop Jakubu Dvořáčkovi a on pak konšelovi města Janu Pšeničkovi, jenž zahynul při zkáze města Nymburka osudného dne 16. srpna 1634. Buď byl zamordován Sasy při dobývání opevněného města přímo na ulici nebo pravděpodobněji, uvnitř kostela sv. Mikuláše, když se snažil schovat před rabujícími a vraždícími saskými pleniteli. Byl tak jedním z 200 zavražděných měšťanů a obyvatel města a jedním ze šesti konšelů, města, který stihl stejný osud. Sirotci po Janu Pšeničkovi prodali roku 1650 pustý a zašlý hostinec za 1000 kop císařskému rychtáři Janu Bohatému. Teprve další majitel bývalý hejtman pardubického císařského panství Tobiáš Ludvík Czviger z Došperka? hostinec znovu postavil, opatřil prostorným a průjezdným dvorem, pěknými pokoji, kůlnami, maštalemi, sklepy s dobrou studnou. Roku 1692 už je dům v jeho závěti psán jako vážený hostinský. Od jeho dědiců dům koupil Václav Černý, který hospodu překřtil na Černovskou či ještě lépe „U černého orla“. Na přelomu 18. a 19. století další majitelé Josef a Anna Bárovcovi spojili svůj dům čp. 42 i s domem čp. 41. Po velkém požáru města roku 1838 koupil oba domy František Červinka pro syna Antonína a znova je postavil. Z doby roku 1848, kdy provozoval hostinec Antonín Červinka, se nám zachoval popis vyhlášeného hostince „U černého orla“. Hostinec byl jednoposchoďový dům s velkou mansardovou střechou, krytou šindelem. Vchod byl blíže rohu, kde byl i krám. Vpravo vchodu byla rozměrná šenkovna, kterou osvětlovalo jediné okno sklenuté do oblouku. Vzadu stála kuchyně s byty. Do patra se vstupovalo jednoramenným schodištěm. Na straně Kostelní ulice se nalézal sál, v němž se konaly zábavy, plesy a hrálo se divadlo. V sále se hrálo divadlo ještě před vznikem Hálku. Někdy po smrti Antonína Červinky, možná i dříve, byl pravděpodobně legendární hostinec U černého orla uzavřen. Městský lékař MUDr. Gustav Brzorád obdržel Červinkův hostinec věnem po záhy zesnulé manželce Tereze Červinkové. Hostinec i sousední dům zboural a roku 1888 na obou číslech popisných postavil třípatrovou novostavbu, dle projektu uznávaného pražského stavitele Antonína Bauma. V přízemí byly zřízeny četné obchody. (viz foto) Doktor Brzorád na zesnulou mladičkou choť Terezu (zemřela v 25 letech) nikdy nezapomněl, na úrovni prvního patra ze strany domu v Kostelní ulici se nachází dodnes soška sv. Terezie, její ochránkyně.
Terezie
Druhý nymburský hřbitov u kostela sv. Jiří. Pohřbívalo se zde od 16 století. Ve dvacátém už se nově používal v Drahelicích. První byl kolem kostela sv. Mikuláše později sv. Jiljí. |