Mramorová socha Venuše Medicejské pochází z prvního století před Kristem a zobrazuje řeckou bohyni Afroditu, která jemně zakrývá svoji nahotu a je zachycena spolu s malým Erótem a delfínem. Pravděpodobně je to římská kopie původní Praxitelovy (Πραξιτέλης) Afrodity (Venuše) z Knidu. Originál sochy se nachází v Galerii degli Uffizi v italské Florencii (Firenze). Socha byla v dějinách mnohokrát kopírována. Venuše dlouho patřila do papežské sbírky umění v Římě. V roce 1677 se dostala do Florencie, ve které vládli Medicejové, velkovévodové toskánští. Odtud pochází název sochy.

Profil antické bohyně Afrodíty (Venuše) navazuje na sumerskou tradici kultu bohyně adolescentní lásky Inanny, známé také pod dalším jménem Astarta. Aštarót. Podle Homéra je dcerou Dia a nymfy Dióny, podle hesiodské pověsti se zrodila z mořské pěny, která byla mořem zanesena k ostrovu Kythéra, odkud ji pak jemný vánek zefyru po hebké pěně šumného moře na Kypr. Tam vstoupila na zemi, pod jejíma nohama okamžitě vypučela tráva a kvítí, svým luzným zjevem budila obdiv božského pantheonu. Podobně jako sumerská předloha, dominuje nebi, zemi i moři. Představuje erotickou přitažlivou sílu, která udržuje život. Její moci, závratné slasti lásky, podléhá vše živé včetně bohů. Zasahuje i do sféry sňatku a manželství, od sumerské předlohy převzala i patronát nad prostitucí. Určuje osud, proto panuje i smrti, může zaručit zdar.

Atributy růže, myrta, jablko, lípa, holub, vrabec, kozel, beran, zajíc.