Zdeněk Záhoř

Zdeněk Záhoř (10. července 1881 Praha16. srpna 1931 tamtéž) byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik, spisovatel a dramatik. Byl autorem studií o Boženě Němcové a J. Laforguovi. Proslavil se učebnicemi, příručkami a články o sexuální výchově.

 

Narodil se 10. července 1881 v rodině pražského lékaře Jindřicha Záhoře. Studoval moderní filologii, poté působil jako středoškolský profesor.[4] Jeho manželkou byla Marie Záhořová-Němcová, vnučka Boženy Němcové.

16. srpna 1931 vyskočil v sebevražedném úmyslu z okna svého bytu v Janovského ul. 1116 v Holešovicích a následkem zranění zakrátko zemřel v nemocnici.[2] Jako možná příčina se uváděly zdravotní problémy (bolesti hlavy), popřípadě deprese z přepracování a ze smrti manželky. Pohřben byl na Olšanech.

Byl oceňovaný jako ušlechtilý idealista a obětavý učitel zanícený pro zdravou výchovu mládeže.[2]

Dílo

Do literatury vstoupil ještě za studií r. 1903 jako humorista, autor knihy drobných próz Člověk, jenž nevydal básně. Po ní následovaly frašky ze studentského života, Pereat láska a Uzel. Jeho beletristickou tvorbu uzavřel proverb Fata morgana z roku 1909.

Poté se věnoval literární historii a kritice. K jeho oblíbeným autorům patřili Jules Laforgue, jehož Hamleta porovnával se Shakespearovým, a především Božena Němcová. Napsal také esej o Otokaru Březinovi. Knižně vyšly:

Nejvíce se proslavil publikacemi v oboru sexuální výchovy (výchovy k mateřství a otcovství), určených dospívajícím, rodičům i vychovatelům.[4] K jeho pracím v tomto oboru patří:[6]

Byl rovněž redaktorem rubriky o pohlavní výchově v časopise Národní osvobození. Ke konci života shromažďoval materiál pro rozsáhlejší publikaci, tu však již nedokončil.[4]

Datum vydání ročníku: 1931 Číslo ročníku: 71 
* Datum vydání výtisku: 18.8.1931 Číslo výtisku: 225 Poznámky k výtisku: II. vydání; 
* Číslo stránky: 2