Zdeněk Záhoř
Zdeněk Záhoř (10. července 1881 Praha – 16. srpna 1931 tamtéž) byl český středoškolský profesor, literární historik a kritik, spisovatel a dramatik. Byl autorem studií o Boženě Němcové a J. Laforguovi. Proslavil se učebnicemi, příručkami a články o sexuální výchově.
Narodil se 10. července 1881 v rodině pražského lékaře Jindřicha Záhoře. Studoval moderní filologii, poté působil jako středoškolský profesor.[4] Jeho manželkou byla Marie Záhořová-Němcová, vnučka Boženy Němcové.
16. srpna 1931 vyskočil v sebevražedném úmyslu z okna svého bytu v Janovského ul. 1116 v Holešovicích a následkem zranění zakrátko zemřel v nemocnici.[2] Jako možná příčina se uváděly zdravotní problémy (bolesti hlavy), popřípadě deprese z přepracování a ze smrti manželky. Pohřben byl na Olšanech.
Byl oceňovaný jako ušlechtilý idealista a obětavý učitel zanícený pro zdravou výchovu mládeže.[2]
Do literatury vstoupil ještě za studií r. 1903 jako humorista, autor knihy drobných próz Člověk, jenž nevydal básně. Po ní následovaly frašky ze studentského života, Pereat láska a Uzel. Jeho beletristickou tvorbu uzavřel proverb Fata morgana z roku 1909.
Poté se věnoval literární historii a kritice. K jeho oblíbeným autorům patřili Jules Laforgue, jehož Hamleta porovnával se Shakespearovým, a především Božena Němcová. Napsal také esej o Otokaru Březinovi. Knižně vyšly:
Nejvíce se proslavil publikacemi v oboru sexuální výchovy (výchovy k mateřství a otcovství), určených dospívajícím, rodičům i vychovatelům.[4] K jeho pracím v tomto oboru patří:[6]
Byl rovněž redaktorem rubriky o pohlavní výchově v časopise Národní osvobození. Ke konci života shromažďoval materiál pro rozsáhlejší publikaci, tu však již nedokončil.[4]
Datum vydání ročníku: 1931 Číslo
ročníku: 71
* Datum vydání výtisku: 18.8.1931 Číslo
výtisku: 225 Poznámky
k výtisku: II.
vydání;
* Číslo stránky: 2