Modlitba pro Martu

V rámci televizního seriálu Píseň pro Rudolfa III. se v roce 1968 se připravoval sedmý díl, který měl mít název „Hrabě Monte Christo“. V červnu 1968 vyhrála na Bratislavské lyře píseň „Cesta“ skladatele Jindřicha Brabce a textaře Petra Rady, kterou zpívala Marta Kubišová. Díl měl končit jakýmsi slavnostním „poselstvím anděla smíru“ v podobě písně Marty Kubišové. Petr Rada se inspiroval textem z Komenského vyznání z roku 1650 z devatenácté kapitoly Kšaftu umírající jednoty bratrské: „Věřím i já Bohu, že po přejití vichřic hněvu (hříchy našimi na hlavy naše uvedeného) vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český! A pro tu naději tebe dědicem činím všeho toho, co jsem koli po předcích svých byla zdědila a přes těžké a nesnadné časy přechovala, nýbrž i v čemkoli dobrém skrze práci synů mých a požehnání boží rozhojnění jsem přijala.“

Dne 22.8.1968 napsal scenárista Jaroslav Dietl v reakci na okupaci krátký scénář pro scénku, kterou označil jako šestý díl seriálu s názvem „Rudolf III. na dvoře Leonida I.“. Režisér Vašta se s kameramanem Janem Eisnerem i Jaroslavem Dietlem vydali tento improvizovaný díl, ve kterém účinkovali Iva Janžurová, Jiří Hrzán a Marta Kubišová, ještě 22. srpna natočit. Vašta tedy chtěl mít v epizodě nějakou píseň. Pro záběry z auta, vezoucího Kubišovou skrze Prahu s množstvím sovětských tanků a jiné vojenské techniky, využili již existující píseň „Cesta“, další skladba jim ale scházela.

Autoři i s Kubišovou jeli do zvukového studia Československé televize Petynka na Břevnově (v objektu usedlosti Šlajferka), kde se setkali s Jindřichem Brabcem, jehož fiat byl po cestě přes Prahu zasažen třemi průstřely od okupačních vojáků.

Petr Rada už měl dokončenou asi třetinu textu závěrečné písně pro díl „Hrabě Monte Christo“, v kontextu situace ji rychle dokončil a protože sovětští vojáci blokovali mosty přes Vltavu, nadiktoval její text po telefonu do studia Na Petynce.

Marta Kubišová nahrála 23. 8. 1968 na Petynce první verzi písně původně pojmenované „Modlitba“ s přítomnými hudebníky - na klavír ji doprovodil Angelo Michaljov a na bicí Karel Černoch.

Téhož dne večer byla epizoda seriálu odvysílána z improvizovaného studia Československé televize ve Výzkumném ústavu pro sdělovací techniku A. S. Popova na sídlišti Novodvorská (obvyklá studia byla již okupována). Od 24. 8. 1968 den píseň opakovaně zaznívala ve vysílání Československého rozhlasu.

Dne 28. srpna 1968 nahrála Marta Kubišová v Československé televizi pro sedmý díl seriálu Píseň pro Rudolfa III. ještě orchestrální verzi písně, kterou 16.9.1968 převzal také Supraphon.

Dne 21. 9. 1968 prezident Ludvík Svoboda pozval na Pražský hrad vybrané zpěváky, herce a skladatele. Marta Kubišová tam „Modlitbu“ zazpívala s klavírním doprovodem Jaroslava Jakoubka.

V září 1968 se píseň stala také znělkou televizního pořadu „Jsme s vámi, buďte s námi“. Byly odvysílány dva díly, pak byl pořad zakázán.

„Modlitba pro Martu“ získala v anketě Zlatý slavík 1968 v kategorii písní druhé místo. V říjnu a v listopadu 1968 byla nejprodávanějším singlem vydaným Supraphonem.

Jindřich Brabec dostal kvůli autorství skladby na jaře 1971 výpověď z Československého rozhlasu, kde působil jako redaktor a hudební dramaturg, a dalších 14 let se musel živit v rámci svobodného povolání.

Na Petra Radu vyvíjela v roce 1977 Státní bezpečnost tak mohutný nátlak, aby s ní spolupracoval, že raději emigroval do Austrálie, kde žil až do svého návratu do Československa roku 1990.

Píseň byla zakázána komunistickým režimem, ale přetrvávala „v podzemí“ jako symbol odporu. Vynořila se na povrch v roce 1989, kdy ji zazpívala Marta Kubišová z balkonu při demonstraci na Václavském náměstí. .