Drobnjak

Území Drobnjaku bylo osídleno již v římských dobách. Na počátku 8. století přišel slovanský kmen Novljani a postupně vytlačoval domorodce z Kriče. V době státu Zeta patřil Drobnjak do oblasti Podgorje, spolu s dnešní Pivou, Nikšićem, Moračou, Gackem, Nevesinje a Neretvou. Nejstarší zmínka o území Drobnjaku, resp. části území, která se tehdy nazývala farností Komarnica, se nachází v ročence kněze Dukljanina, která byla sepsána ve druhé polovině 12. století. Od druhé poloviny 12. století patřila Nemanjića státu. V době Kosova a krátce poté patřila zemi krále Tvrtka a později Hercega Stjepana. Kolem roku 1470 padla pod Turky. V tureckém defteru z roku 1477 se stejné území nazývá nahija Komarnica. Od té doby po staletí následovalo otroctví a nepřetržité boje za svobodu až do roku 1858.

Území Drobnjaku se v průběhu historie zmenšovalo se směrem od Nikšiće na jihu a přesouvalo se na sever k řece Tara. To, co se dnes rozumí územím Drobnjak, jsou území obcí Šavnik a Žabljak. Drobnjak se dále dělí na: užší Drobnjak, Uskoka, Jezera a Šarance, což je pozůstatek správního členění z doby krále Nikoly.

Jméno Drobnjak se poprvé objevuje v listinách z roku 1285 a je často zmiňováno v různých dubrovnických a kotorských listinách. Velká část respektovaných historiků však dává původ jména Drobnjak do souvislosti s rokem 1541 a se smrtí císařova bratrance Hustef-beje, guvernéra Bosny, kterého Drobnjakové zabili a „rozdrtili (rozdrobili) mrtvolu“. Turci po bitvě mrtvolu pohřbili a odešli. Tělo bylo později vyzvednuto a pohřbeno v Sarajevu. Místo smrti prý bylo podle ‚rozdrobené‘ mrtvoly byl pojmenováno Drobnjak.

Šavnik

 

Náčrtek Šavniku z deníku B. Boučka  23.12.1876 sobota
popisky se zobrazí při najetí kurzoru
za povšimnutí stojí staveniště Lazara Sočice a dům Vule Hadžice

Ještě před významným osídlením údolí v místech dnešního Šavniku byly na místě dva mlýny: Previški a Petnjički. Začátkem roku 1861 přišel do Drobnjaku z Bjelopavliće kněz Luka Đurović, který na doporučení svého strýce spolu s Rado Šujovem Karadžićem obnovil mlýn Petnjik a zřídil v něm puškařství a obchod. Téhož roku kněz Luka postavil dům u soutoku řeky Šavnik a Bukovica. Dům byl v přízemní, suchý, pokrytý slaměnými došky. Další dům postavil Đoko Radulović, zedník z Lješanske nahije a po něm Risto Ivanović, kovář z Pljevlje. První tři domy, které byly v Šavniku postaveny, tedy byly: krčma s obchodem, opravna zbraní a kovárna. První soukromý dům v Šavniku postavil Tripko Tomić z Previše a další dům si postavili Pekićové. Brzy byla postavena pošta, škola, primární soud a vojenská stanice. Tak se zrodilo město, které dostalo svůj název podle vrbových prutů, které se v minulosti používaly jako střešní krytina. Brzy se město stalo hospodářským, obchodním a politickým centrem regionu Drobnjak. Po sjednocení v roce 1918 se Šavnik stal správním centrem celého regionu Durmitor.