Vladimír Bouček (1901–1985) většinu svého života spojil s Uherským Hradištěm především jako zakladatel prvních dílen Ústředí lidové umělecké výroby. Vystudoval architekturu na Vysokém učení technickém v Brně pod vlivem profesorů, jako byl Jiří Kroha nebo Adolf Liebscher (autor funkcionalistického infekčního pavilonu uherskohradišťské nemocnice). Po skončení studia pracoval v Brně pod vedením architekta Bohuslava Fuchse (autora několika významných uherskohradišťských staveb, včetně dostavby Slováckého muzea). V době druhé světové války spolu s Bohuslavem Fuchsem, zakladatelem UP závodů Janem Vaňkem, nebo průkopníkem průmyslového designu sochařem Vincencem Makovským, se stal profesorem Baťovy Školy umění ve Zlíně.

Na půdě této školy ve spolupráci s představiteli pražské obchodní komory, družstva DORKA, družstva Slovácké lidové umění a Slováckého muzea vznikal projekt novodobé organizace lidové umělecké výroby, uzákoněný dekretem prezidenta republiky ze dne 27. října 1945 pod názvem Ústředí lidové a umělecké výroby. Prvním praktickým krokem nově zřízené organizace bylo vybudování Vzorkových dílen v prostorách bývalého družstva SLUM v uherskohradišťských Rybárnách. Vedoucím dílen byl jmenován Ing. arch. Vladimír Bouček, který po rozsáhlém průzkumu stavu lidových řemesel a lidové umělecké výroby v tehdejším Československu formuloval teoretický základ pro praktický program této nové instituce.

Sídlem ředitelství Ústředí lidové umělecké výroby byl Dům uměleckého průmyslu s jeho Krásnou jizbou na Národní třídě v Praze. Ing. arch. Vladimír Bouček se stal náměstkem generálního ředitele pro výzkum, vývoj a výrobu, hlavním životním i pracovním prostředím mu ale zůstalo Uherské Hradiště. Přestože byl všeobecně znám jeho odpor vůči komunistické ideologii (své spolupracovníky představoval vždy jménem a titulem, funkcionáře vždy jako „exponent režimu“), nebylo možné neocenit význam jeho práce, a tak získal státní vyznamenání Za vynikající práci a Za zásluhy o výstavbu.

Publikoval desítky odborných studií a článků v časopisech Tvar, Věci a lidé a Umění a řemesla, které jsou dodnes zdrojem poznatků pro pochopení proměn soudobé hmotné kultury a pro využívání tradičních technologických principů a jejich rozvoj jako jednoho ze znaků národní identity.

Ing. arch. Vladimír Bouček je nejenom zakladatelem novodobých forem péče o tradiční lidovou uměleckou výrobu, ale i významnou a lidsky důstojnou osobností města. Bude-li město Uherské Hradiště udělovat významným lidovým výrobcům Cenu Vladimíra Boučka za zachování a rozvoj lidové umělecké výroby, bude se jednat o akt, přesahující svým významem hranice města.

Ing. arch. Vladimír Bouček žil v letech 1901 až 1985. Po studiích architektury na Vysokém učení technickém v Brně spolupracoval s arch. Bohuslavem Fuchsem a během druhé světové války se stal profesorem Baťovy Školy umění ve Zlíně, kde vznikl projekt uzákoněný v roce 1945 pod názvem Ústředí lidové a umělecké výroby. Vedoucím jedné z prvních dílen v uherskohradišťských Rybárnách byl jmenován právě Ing. arch. Vladimír Bouček. Po rozsáhlém průzkumu stavu lidových řemesel a lidové umělecké výroby v tehdejším Československu formuloval teoretický základ pro praktický program této nové instituce. Je nejenom zakladatelem novodobých forem péče o tradiční lidovou uměleckou výrobu, ale i významnou a lidsky důstojnou osobností města.