|
* 4.3.1837 † 19.10.1895
Jindřich Václav Čapek
|
* 4.3.1837 † 19.10.1895
|
Náš výborný sochař Jindřich Václav Čapek jest jedním z nejpádnějších dokladů pro pravdu Mikovcových slov, že »k umění právě tak jako do Říma vedou cesty všechny«. Narozen dne 4. března 1837 v Praze na Oujezdě jako syn chudých rodičův opustil už r. 1850 školu, stal se učenníkem žluto-liteckým (pasířství), potom sklepníkem (číšník), pak učenníkem v porculánce smíchovské, pak zahradníkem - konečně tedy sochařem. Dosti dlouho stával v ulici Řetězové před sochařskou dílnou Summovou a pohlížel, jak tak podivně povstávají ty výtvary kamenné, až konečně sám také našel si místa v dílně podobné, a sice u Krondla na Poříčí, kdež tedy uměleckou dráhu svou zahájil třením barev, obrušováním mramorových desk, dovážením pomníkův na hřbitovy atd. Byl pak činným v dílnách ještě jiných, až konečné přišel k Herrgesellovi, kdež dostalo se mu návodu řádného, ano i návodu k samostatným už pracím. Napořád musil se za ta léta tužit a namáhat co nejúsilovněji. Také o něm platilo, že »musí-li pán Bůh někomu oběma rukama uštědřovat práce, nemá pak více žádné ruky volné, aby připojil také ještě požehnání« - práce bylo dost, peněz málo a starosti po smrti otcově o churavou matku, o mladší ještě bratry a sestry a o vlastní osobu až běda. Avšak Čapek neunavil, měl snahu co nejideálnější a vstoupil vzdor velkým obtížím roku 1860, za ředitele Engertha, na akademii. Postoupil do »školy mistrovské«, dostával a vyváděl všelijaké objednávky, portrétní medaillony, sochy kostelní a pomníky hřbitovní, až roku 1862 poštěstilo se mu obdrželi nadaci Klárovu a o rok později odebrati se tedy do Říma, kdež v Palazzo Venezia vykázán mu svobodný byt, v němž znova studoval a pracoval. Z Říma konal cesty po ostatní Itálii a žil vůbec v těch požehnaných krajích déle čtyř let. Prací Čapkových je dnes už celá legie. Jeho výtvary, zvláště pak jeho postavy ženské, vyznačuji se zvláštní něhou svojí a předce určitostí povahy. Technické provedení je u Čарkа bezúhonné. Nemůžeme vypočísti zde všechna přečetná díla jeho a podotýkáme tedy jen, že v nejnovější době pracoval na sochách nad portálem Thunova paláce na Malé Straně, na plastické výzdobě průčelí pražské akademie výtvarného uměni, nové budovy záloženské v Karlíně, nové radnice tamtéž, že dále při opravě Prašné brány přispěl značnou části prací figurálních a ozdobných, při opravě chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře rovněž četnými sochami, že je nyní zaměstnán dalšími pracemi pro Horu Kutnou, plastickou výzdobou paláce Nosticova atd. Humoristické listy 29/1887 č. 41 str. 352
Jindřich Čapek narodil se v Praze r. 1837. Tíseň rodinných poměrů nedovolovala mu, aby umění, jež si obral za úkol života, věnovati se mohl hned od počátku. Dospěl k němu teprve dílnou kamenickou, načež vstoupil do atelieru sochaře Frant. Hergesela st. A teprve v r. 1860, tedy teprve jako mladík třiadvacetiletý, na Pražskou akademii. Praktické základy umění sochařského, nabyté v obou dotčených dílnách přišly mu zde velice vhod, takže již roku následujícího mohl vstoupiti před širší veřejnosť. Bylo to slavnosti, již pořádala Umělecká beseda za příčinou třistaletého jubilea narozenin Shakespearových. Čapek zhotovil obrovské básníkovo poprsí, o slavnostním průvodu věnčené postavami ze Shakespearových dramat. Několik let později účastnil se s úspěchem konkurence pro pomník Arnošta z Pardubic, načež opatřen stipendiem Klárovým vydal se roku 1869 na cestu do Itálie. Po tříletém pobytu v Římě vrátil se do Prahy a zhotovil tu jako první svou práci velice zdařilou sochu Panny Marie Vítězné, již ke splnění závazku se stipendiem Klárovým spojeného věnoval stejnojmennému Pražskému chrámu. Oba dosud jmenované výkony Čapkovy mělo obecenstvo české příležitost poznati o výstavě Jubilejní. Následující některé práce pro Čáslav (Kristus přítel dítek, medailonová podobizna Dusíkova), pro Chrudim (tympanon nad portálem tamního chrámu, socha Spasitele a čtyř evangelistů tamtéž), pro Pražské Rudolfinum (Bruneleschi), pro Kutnou Horu (socha sv. Václava a sv. Barbory), a pro Karlín (záložna a nová radnice) a j. v. I plastické výzdoby průmyslového paláce na Jubilejní výstavě 1891 J. Čapek se účastnil jako výstavy samé zasláním čtyř nejzdařilejších svých děl, z nichž dvě svrchu byla uvedena. Neméně činný J. Čapek byl v oboru plastického umění dekorativního, a pokud se týče prací restauračních (na Prašné bráně, na Karlově mostě a některých Pražských palácích šlechtických); posledním výkonem jeho byla sochařská výzdoba nového domu záložny Malostranské. Čelnou předností uměleckých tvoreb J. Čapkových byla jejich solidnost v provedení, k níž poukázali jsme již minule, jakož i obratné vypočtení jejich účinku na určeném místě. Čechem J. Čapek byl tělem i duší a činným ve svém povolání až do poslední chvíle. Zůstavuje vdovu a dvou nezletilých dítek. Sit ei terra levis! Zlatá Praha 1895/12 č. 51 str. 612
výzdoba kostela Panny
Marie Vítězné na Malé Straně - socha
Madony Jindřich Václav Čapek st. - sochař. Opuštěný a prakticky zmizelý hrob svého tvůrce a jeho manželky Louisy. Místo bylo přesně určeno dopočítáním podle okolních hrobů ve spolupráci s Infocentrem Olšany. Prohlídkou nalezeného hrobového místa jsem zjistil, že pod porostem se zachoval rám hrobu, ale zda na hrobovém místě je nějaký zbytek náhrobku není možné bez celkového odstranění břečťanu, keřů a travního porostu, které hrob zcela zakrývají. Závěr inventury tedy musí znít: Prakticky zaniklý hrob našeho významného sochaře svědčí o nevděku řady míst i institucí a možná jen jejich neznalost stavu hrobu snad může omluvit jejich přístup k možné péči o hrob. |
