Jubilejní výstava v Praze roku 1891 byla hospodářská, kulturní a společenská výstava uspořádaná na oslavu jubilea první průmyslové výstavy, konané v Praze roku 1791 tehdy u příležitosti korunovace Leopolda II. . Původně byla plánována jako všeobecná zemská výstava, avšak pro bojkot německých podnikatelů v Čechách se stala přehlídkou rozvoje a vyspělosti českého průmyslu a české podnikavosti. Navštívilo ji 2,5 milionu lidí.

Aréna upoutaného balonu (captiv) se pod názvem 'Pražská vzduchoplavecká škola' nacházela v nejsevernější části areálu u Vltavy. Zřídil ji podnikatel Samuel Hoffmann, pozval z Kolína nad Rýnem, který se sám prohlásil za 'kapitána vzduchoplavby'. Přijel se dvěma pomocníky, 'lodníkem' a 'kormidelníkem'. Balon o objemu 2000 m³ se šil v Praze, ale nepodařilo se ušít symetrický tvar. Za 4000 zlatých byla na balonu umístěna reklama firmy Mattoni v podobě nápisu: Kysibelka Giesshüber. První vzlet balonu se měl konat 18.5.1891, ale materiál propouštěl plyn a nevzlétl. Vracelo se vstupné. Balon byl proto natřen fermeží. Následujícího dne byl balon komisionelně ohledán. Při zkoušce balonu při nenadálém klesání posádka odhazovala zátěž. Písek a kameny padaly na shromážděné návštěvníky a prorazily skleněnou střechu pavilonu pivovarníků a poničily model vzorového pivovaru. Dne 20.5. provedl zkušební let oberleitnant (nadporučík) Vilém Vondružka. První vyhlídkový let s návštěvníky se uskutečnil 25.5.1891, zúčastnil s ho místodržitel František hrabě Thun-Hohenstein a zpravodaj doktor Vaněk.
Vzlety balonu doprovázela kutnohorská vojenská kapela, konaly se dvacetkrát denně do výše 300 metrů. O let balonem byl velký zájem, stál 2 zlatky. Lano, na kterém byl balon upoután na ručně ovládaném rumpálu. Později nahradili navinovacím parostrojem.
Dne 16.6. byl plánován volný vzlet bez upoutání. Do balónu nastoupil nadporučík 88. pěšího pluku Vilém Vondruška a dva zřízenci balónového podniku, pánové Edward Brück a Alfonso Bosawe. Kapitán Wolf je pro jistotu sledoval ze země a letu se nezúčastnil. Balon se vznesl do výšky 1000 metrů, letěl směrem k Letné. Před volným vzletem upozorňoval, že spodní záklopka (ventil) na balonu není spolehlivá, pokud bude balon zcela naplněn, dojde ve výšce, kde je nižší tlak, k expanzi plynu a k protržení balonu. Vzlet se přesto uskutečnil, skutečně došlo k protržení balonu, který klesal pomalu téměř jako padák. Dopadl na střechu holešovické slévárny Antonína  Reisenzahna, plátno se zachytilo na komíně pece slévárny a způsobilo požár.
Kapitán Maxmilián Wolf dal šít nový balon s názvem Praha, který ale nedostal povolení ke vzletu, vzňal se v bedně v aréně na výstavišti. 
Balon byl pojištěn u sedmi společností, ale ty odmítly výplatu pojistky, protože byla vázána jen na nehodu uvnitř arény. Účastníci letu byli vyznamenáni. Vzduchoplavec Maxmilián Wolf byl odsouzen k osmi dnům vězení, před kterým utekl.
Aby byla atrakce dál v provozu, byli pozváni z Francie vzduchoplavci Édouard Surcouf, Louis Godard a Eugéne Taupin. Do Prahy přijel Édouard Surcouf s menším jednomístným balonem o objemu 400 m³ a o průměru 9 m.
V pátek 24.7.1891 předvedl Pražanům první let. Přistál na Pankráci.
V neděli 26.7.1891 Surcouf letěl podruhé. Balon měl na sobě nápis I. milion a přistál u Říčan. Na Výstavišti čekalo na návrat vzduchoplavce 80 000 návštěvníků.
Dne 11.8.1981 přijel do Prahy Louis Godard s s velkým žlutým balonem Victor Hugo o průměru 13,2 m a objemu 1 258 m³, do jehož koše se vešli čtyři cestující. Ten sloužil jako captif i jako volný balón.
V pátek 25.9.1891 přijel do Prahy třetí francouzský vzduchoplavec Eugéne Taupin, který přivezl padák sešitý z červenomodrobílých pruhů látky.
První seskok padákem se uskutečnil 1.10.1891. Padák i se vzduchoplavcem visely na laně pod balonem. Zastavil se nad Trójou ve výšce asi 800 m. Teprve když balon začal klesat a padák se otevřel, mohli přeříznout poutací lano. Po dvou minutách na padáku lehce a klidně přistál. Poprvé v Praze i v Čechách. Padák měl v průměru 12 m a asi 8 m výšky, uvádí tehdejší tisk.
Velké překvapení připravili vzduchoplavci večer 4.10.1891, s pražským ohněstrůjcem Bohumilem Hájkem odpálili vzdušný ohňostroj.
S posledním dnem jubilejní výstavy končila i návštěva francouzských vzduchoplavců. Za 85 dnů pobytu v Praze uskutečnili malým i velkým balonem 40 plaveb včetně ohňostroje a seskoků padákem. Ještě na závěr 21.10.1891 uskutečnili let z Prahy k Baltskému moři.

V roce 1885 se v Budapešti konala uherská všeobecná výstava, o kterou byl v Čechách mimořádný zájem a po jejím skončení se projevily snahy o uspořádání obdobné výstavy v Praze. Průmyslník a předseda pražské obchodní komory Bohumil Bondy v roce 1887 inicioval ustavení zvláštní komise pro zřízení stálé výstavní budovy v Praze. Výsledkem činnosti práce komise bylo memorandum z 26. října 1887 o zřízení stálé výstavní budovy v bubenečském parku pro konání průmyslové a zemědělské výstavy, které bylo předloženo Vysokému sněmu Království českého. Memorandum bylo ve sněmu přijato kontroverzně. Němečtí poslanci většinou myšlenku všeobecné zemské výstavy odmítali s odůvodněním, že by přinesla užitek jen Čechům. V listopadu 1888 byl ustaven výbor pro přípravu výstavy ve složení: Richard Jahn, František Křižík, Emil Kubinzky, Václav Nekvasil, Karl Umrath, Josef Wohanka a hrabě Karl Max Zedtwitz. Bylo přijato rozhodnutí, že výstava se bude konat v roce 1891, na paměť stého výročí první průmyslové výstavy a bude tedy nazývána „jubilejní“.

Začátkem roku 1890 němečtí podnikatelé začali požadovat, aby se výstava posunula až na rok 1892. Zdůvodňovali to údajnou nemožností včas připravit výstaviště do roku 1891, skutečným důvodem však bylo, že by výstava přestala být jubilejní. V létě a na podzim roku 1890 dosáhly rozpory mezi českými a německými poslanci zemského sněmu vrcholu. Němečtí zástupci vystoupili ze všech výstavních výborů a němečtí podnikatelé odřekli svoji účast na výstavě.

„Vaše Urozenosti velectěný pane hrabě!
Vedení německého lidu v Čechách sdělilo s námi, že se doporučuje německým členům výkonného výboru a ostatním německým orgánům zemské výstavy 1891 v Praze, aby složili své funkce, čímž naše mandáty pominuly. Oznamujíce to Vaší Urozenosti prosíme, abyste o tom dosavadní naše soudruhy zpraviti, jim slušné díky naše za jich povždy kolegiální jednání vyříditi, jakož i tytéž díky Sám přijati ráčil. Račtež, vysoce urozený pane hrabě, býti ubezpečen o nejúplnější úctě naší.“

 němečtí členové výkonného výboru hraběti Zedtwitzovi, 27. 11 1890

Vystoupení Němců z účasti na výstavě však mělo opačný efekt, než v který doufali. Nejenže tím nebyly přípravy výstavy narušeny, naopak, české úsilí o zdárné zahájení výstavy zesílilo. Neúčast Němců tak umožnila zorganizovat výstavu jako českou národní akci, demonstrující českou hospodářskou zdatnost a dovednost.

Místem výstaviště byla vybrána Královská obora. Hlavními projektanty výstavy se stali Bedřich Münzberger a Antonín Wiehl, sadovou úpravu garantoval František Thomayer. 15. února 1890 se konala schůze Výkonného výboru, kde byl schválen vyrovnaný rozpočet výstavy s příjmy a výdaji ve výši 1 132 000 zl.

Vyměřovací práce začaly v březnu 1890. Současně byl císař František Josef I. požádán, aby nad výstavou přijal protektorát. Císař protektorát nad výstavou 12. května 1890 přijal a přislíbil účast na výstavě. V květnu 1890 započala stavba výstavních budov. Začala se stavět Strojovna a vyrůstat konstrukce Průmyslového paláce.

V září 1890 postihla Království české rozsáhlá povodeň, která měla těžký dopad na přípravné práce. Mohutná povodeň, která strhla v Praze i část Karlova mostu, způsobila značné škody na výstavišti. Dvě třetiny výstaviště byly zatopeny a stavební práce byly přerušeny. 11. září se zřítily čtyři oblouky železné konstrukce Průmyslového paláce.

Živelná katastrofa však ještě více podnítila úsilí ke zdárnému zahájení výstavy v nadcházejícím roce. V říjnu 1890 se přihlásila cementárna Max Hergett s tím, že za cenu pouhých 6 000 zl., což byla cena o polovinu nižší, než byla rozpočtová, provede celou betonovou Křižíkovu fontánu. V té době již byla rozpracována či dokončena stavba některých budov a pavilónů jako např. pavilónu zemského výboru, restaurace plzeňského pivovaru či pavilón českých papíren. Vzhledem k rozsahu naplánovaných prací a požadovanému termínu otevření výstavy v květnu 1891 bylo rozhodnuto, že stavební práce budou probíhat i v zimě. Stavební výbor zakoupil množství mrazuvzdorného vápna a kotel na ohřev vody pro výrobu malty.

Jan Vilímek Křižíkova fontána

Otevření výstaviště

Dne 15. května 1891 byla výstava slavnostně zahájena za zvuků Dvořákových fanfár. Úvodní projev měl arcivévoda Karel Ludvík. Slavnostního otevření se zúčastnili ministři vídeňské vlády Gautsche, Pražák, Bacquehem, Záleský, místodržitel hrabě František Thun, maršálek kníže Jiří Lobkovic, poslanci zemského a říšského sněmu, představitelé české šlechty a podnikatelů. Císař František Josef I. se zahájení výstavy nezúčastnil, přijel až v průběhu výstavy a vedle Prahy navštívil i Liberec.

 

Bohumil Bondy
první český předseda pražské obchodní komory a předseda Výboru finančního

Organizace a řízení výstavy

Veškerou organizační a pracovní činnost na výstavě řídil Výkonný výbor, který reprezentoval výstavu navenek - vůči úřadům a jiným osobám. Předsedou Výkonného výboru byl Karel Max hrabě Zedtwitz. Výkonný výbor se v průběhu výstavy pracovně sešel 158 krát a vyřídil za tu dobu 21 300 podání. V organizačně kritických obdobích a při významných událostech během výstavy zasedal výbor permanentně.

Výkonnému výboru podléhalo několik dalších výborů:

Výbor stavební řídil a organizoval veškeré stavební práce, odsouhlasoval stavební rozpočty, dohlížel na statické výpočty železných konstrukcí a na stavební práce, na zřízení vodovodu, údržbu cest a výplaty mezd stavebních dělníků.
Výbor finanční zajišťoval kompletní financování průběhu výstavy včetně odpovědnosti za smlouvu o financování výstavy, uzavřenou se Zemskou bankou království českého.
Výbor instalační evidoval a rozhodoval o přihláškách vystavovatelů, dohlížel na rovnoměrné zastoupení vystavovaných expozic na výstavě.
Výbor redakční měl dozor nad novinářskou kanceláří výstavy a zajišťoval všeobecné povědomí o výstavě pomocí novin a jiných sdělovacích prostředků.
Výbor dopravní zajišťoval péči o hromadné návštěvy, organizoval výstavní vlaky, vystavní slavnosti a různé zábavní podniky.
Vedle výše uvedených celovýstavních výborů působilo během jubilejní výstavy množství výborů skupinových, zaobírajících se jednotlivými výstavními odvětvími a zajišťujícími instalace exponátů. Ke skupinovým výborům patřil především Ústřední hospodářský výbor, jemuž předsedal kníže Karel Schwarzenberg a dále pak více než dvacet dalších výborů. Výboru pro výstavu uměleckou jubilejní předsedal Josef Myslbek[19]. Výboru pro výstavu retrospektivní předsedal Vojtěch rytíř Lanna a po jeho rezignaci hrabě Zdeněk Thun.

Financování výstavy

K financování výstavy byly zřízeny dva finanční fondy: fond základní a fond zárukový. [20] Fond základní sloužil k zabezpečení krytí výloh v souvislosti s provedením jubilejní výstavy. Fond zárukový byl zřízen k vyrovnání případného schodku financí pozávěrečném vyúčtování výstavy. Základní příjmy do obou fondů plynuly z příspěvků vystavovatelů. Výše příspěvků vystavovatelů závisela na ročním obratu vystavovatele. Například továrny mající obrat vyšší než 1 000 000 zl. přispívaly do základního fondu částkou 1 000 až 2 000 zl. a do záručního fondu částkou 2 000 až 4 000 zl. Dalšími zdroji financí byla subvence ve výše 100 000 zl. poskytnutá výstavě sněmem Království českého a množství finančních sbírek. Celkové náklady na stavební činnosti na výstavišti činily 921 194 zl., z čehož největší část připadla na stavbu průmyslového paláce, v celkové výši 474 690 zl.

Zaměření a rozsah

Návštěvníci jubilejní výstavy měli možnost seznámit se uceleně se stavem české průmyslové, zemědělské (rostlinné i živočišné) a lesnické výroby, s ovocnářstvím, vinařstvím, pivovarnictvím, včelařstvím a dalšími odvětvími českého hospodářství. Výstava obsahovala průmyslové expozice strojírenské, hornické, sklářské, keramické i průmyslové chemie. Část výstavy byla zaměřena na společenskou stránku života v Čechách: na zdravotnictví, zemské korporace a spolky, na výtvarné umění i archeologické vykopávky.

Budovy, pavilóny, atrakce a jiné objekty na výstavě

Rudolf Bruner-Dvořák: Vstupní brána na Jubilejní výstavu 1891

Vstupní brána se dvěma věžemi byla 18 metrů vysoká, ozdobená znaky čtyřiceti českých měst. Byla navržená architektem Antonínem Wiehlem. Dřevěná brána stála do roku 1952, kdy byla z bezpečnostních důvodů stržena. Areál čítal 106 číslovaných pavilonů a 4 nečíslované.
Průmyslový palác čelně uzavírající hlavní výstavní třídu byl největší a nejnákladnější budovou výstaviště. Byl vyprojektován architekty Bedřichem Münzbergerem a Františkem Prášilem. K jeho stavbě bylo poprvé v dějinách české architektury použito montovaných železných konstrukcí. Stavbu provedla První českomoravská strojírna Kolben-Daněk ve spolupráci se stavební firmou architekta Františka Víšky za 5 měsíců, a to během velmi nepříznivých povětrnostních podmínek. Železná konstrukce Průmyslového paláce vážila 800 tun. Ocelové oblouky měly rozpětí 38 m. Průmyslový palác byl otevřen 15. března 1891. Náklady na palác dosáhly 500 000 zlatých.
Strojovna, čili objekt pro výstavu strojních expozic, byla také dílem architekta Bedřicha Münzbergera. Nalézala se v zadní části výstaviště, oddělené od přední části cestou se stromořadím. Měla železnou příhradovou konstrukci, na rozdíl od Průmyslového paláce ovšem bez větších zděných dekorativních částí. Montáž provedla mostárna Pražské akciové strojírny. Náklady na stavbu dosáhly 100 000 zlatých. Strojní expozice ve Strojovně se hlavní měrou podílely na slávě jubilejní výstavy za hranicemi monarchie. Hlavními vystavovateli byly firmy Emil Škoda, Plzeň, Akciová strojírna (dříve Breitfeld), Daněk a spol., František Ringhoffer, První českomoravská továrna na stroje, Pražská akciová strojírna, dříve Ruston a spol. a elektrotechnický závod Františka Křižíka. V roce 1893 byla Strojovna rozebrána a prodána do Innsbrucku.

Pavilón Zemského výboru Království českého s balustrádami a sochou Nadšení od Fr. Hergessela navrhl arch. Bělský.

Pavilón českých papírníků

Pavilón pěti českých železáren ve stylu francouzské renesance, vystavovaly Poldina a Heřmanova huť v Kladně, válcovna teplická, huť bessemerova a Rudolfova z Teplic, Montanní (?montážní) společnost a cementárna Králův Dvůr.

Pavilón českých papírníků, ve stylu staroegyptského chrámu, nacházející se východně od pravého křídla Průmyslového paláce.

Cukrovarnický pavilón se nacházel napravo od Strojovny, vedle kaštanového stromořadí. Obsahoval klasickou oborovou expozici výrobních zařízení cukrovarnického průmyslu včetně výstavy konečných produktů. Před pavilónem byl několik metrů vysoký dřevěný model homole cukru.
Šlechtické pavilóny se nacházely nalevo od Strojovny v tzv. panské čtvrti. Z šlechtických podnikatelských rodin vystavovali např. arcivévoda František Ferdinand d'Este, kníže Mořic Lobkovic, hrabě Jaromír Černín, hrabě Jan Harrach, hrabě Arnošt Silva Tarrouca, český místodržitel hrabě Thun, kníže Hanavský, hrabě Karel Buquoy. Ochutnávárny svých výrobků otevřel kníže Adolf Josef ze Schwarzenbergu, přičemž se v organizaci výstavy angažoval i jeho syn Jan Nepomuk. Pavilóny byly stylizovány do podob loveckých zámečků a lesních mysliven. Obsahovaly expozice z polního a lesního hospodářství, rybářství a těžby nerostů. Většinou byly doplněny dějinami rodů, někdy také zajímavými až excentrickými exponáty. Hrabě Černín například vystavoval zkrvavený oděv Viléma Slavaty, vyhozeného z okna Pražského hradu roku 1618.

Pavilón Antonína Reissenzahna, Jubilejní výstava Praha 1891
Pavilón Antonína Reissenzahna prezentující holešovickou Reissenzahnovu ocelárnu.
Pavilón c. a k. báňských závodů v Čechách.
Pavilón městské plynárny pražské, železná konstrukce s kupolí, navrhl architekt A. Stibral.
Rybářský pavilón dřevěná budova s pavlačemi ve stylu lidové chalupy, projektoval Antonín Wiehl, s rybníčkem.
Pavilón pro poštu, telegraf, telefon a policii - neorenesanční jednopatrová budova s psaníčkovými sgrafity, situovaná vlevo od vchodu při hlavní bráně. Návrh Antonín Wiehl, provedla firma
Zahradnický pavilón se skleníkem pro exotické rostliny, projektoval Antonín Wiehl.
Křižíkova vodní fontána, rozkládající se za Průmyslovým palácem, byla bezesporu jednou z největších technických atrakcí výstaviště. Pomocí parního stroje byly nasvětlené barevné proudy vody vrhány až do výše 25 metrů.
Balónová aréna se nalézala za Strojovnou. Vedle příležitostných produkcí se slony a šelmami se zde vypouštěly balóny. Maxmillián Wolf zde provozoval upoutaný balón Kysibelka, který umožňoval třem vzduchoplavcům zhlédnout okolí výstaviště z výše až 300 metrů. Po havárii balónu byli do Prahy pozváni francouzští vzduchoplavci Eduard Surcouf, Louis Godard a Eugéne Taupin.
Pavilón českých turistů v podobě gotického hradu obsahoval diorama bratří Liebscherů představující bitvu o Karlův most mezi Švédy a studenty z třicetileté války. Dnes se tento pavilón nachází na Petříně a je v něm zrcadlové bludiště.
Česká chalupa, obsahující výstavu zaměřenou na český venkov. Architektonický návrh Antonína Wiehla. Tato etnografická expozice inspirovala řadu návštěvníků k jejímu napodobování a obecně k zájmu o předměty denní potřeby venkovského lidu. Nejznámějším případem je Staročeská chalupa v Přerově nad Labem (jako muzeum založena okolo roku 1900 Ludvíkem Salvátorem Toskánským), která se stala základem Polabského národopisného muzea.
Pavilón Retrospektivní výstavy (též Pavilón kr. hl. m. Prahy) neorenesanční trojkřídlá budova s horním ateliérovým osvětlením a se dvěma dvorky, kterou na objednávku města Prahy navrhl architekt Antonín Wiehl pro přehlídku starožitností od pravěku po empír, včetně zbraní, zbroje a lidových památek. Byla situována jako první velká stavba vpravo za hlavní branou a za pavilonkem kavárny, dnes je v ní Lapidárium Národního muzea. Výstava měla 10 oddělení, předsedou výboru byl po odstoupení Vojtěcha Lanny zvolen Zdeněk hrabě Thun-Hohenstein, místopředsedové Štěpán Berger a Antonín Barvitius. Přípravu výstavy řídilo 25 členů výboru, mj. Bohumil Matějka, Jan Koula, Josef Smolík, Zikmund Winter a další.

Vedle velkých pavilónů bylo na výstavě veliké množství menších pavilónů, stánků a atrakcí: Pavilón zemského výboru království českého, Pavilón Květena, Pavilón Měšťanského pivovaru z Plzně, Pavilón Živnostenské banky, Pavilón královského hlavního města Prahy, budova pro přidruženou mezinárodní výstavu, Papírenský pavilón. Vedle výstavních objektů byla na výstavišti celá řada restaurací a stánků: American Bar s černošskou obsluhou, Stánek kakaa a čokolády firmy Van Houten, čokoládovny Augusta Tschinkela, Gallyho balkánská vinárna, Choděrova plzeňská velkorestaurace, třeboňská pivnice knížete J. A. Schwarzenberga, turecká kavárna, amerikánská restaurace nebo japonská čajovna.

K příležitosti Jubilejní zemské výstavy byly roku 1891 zprovozněny dvě nové pozemní lanovky (na Letnou a na Petřín), nová Petřínská rozhledna a Křižíkova elektrická dráha na Letné, první česká elektrická dráha.

Všesokolský slet

Zvláště s ohledem na zvýrazněnou úlohu prezentace českého národa se rozhodli Sokolové k akci přispět uspořádáním II. všesokolského sletu. V sousedství výstaviště si v Královské oboře poblíž tratě pronajali od města pozemek. Byl sice po povodni zanesený bahnem, do 1. května 1891 se jej podařilo vyčistit a pak za dva měsíce zde postavili tribuny pro 7000 diváků, šatny a další potřebné stavby. Vlastní slet byl třídenní akcí na konci června 1891 a zúčastnilo se jej několik tisícovek sokolů z Čech, Moravy i zahraničí, kteří přijeli 51 zvláštními vlaky. Na samotném výstavišti se sokolové prezentovali svým exponátem, v Praze pak řadou doprovodných akcí (průvod, divadla, besedy).

18. října 1891 byla výstava ukončena. Zúčastnilo se ji přes dva a půl miliónů návštěvníků. Výstava výrazným způsobem posílila sebevědomí českého národa. Jasně ukázala, jaký potenciál, podnikavost a dovednost jsou ukryty v českém národě. Významnou měrou zbavila český národ nedůvěry ve vlastní schopnosti a síly. Byla to působivá propagační akce symbolizující novou českou podnikatelskou aktivitu.

Jubilejní zemská výstava v roce 1891 byla intenzivně dokumentována několika fotografy. Jeden z nich – Rudolf Bruner-Dvořák - zde vytvořil první fotografickou reportáž v české historii. Jednalo se o pád horkovzdušného balonu Kysibelka. Jeho fotografie z výstavy se pravidelně objevovaly na stránkách ilustrovaného časopisu Praha.

V roce 1889 byli členové Klubu českých turistů na světové výstavě v Paříži, kde se tak nadchli pohledem na slavnou Eiffelovu věž, že se rozhodli vytvořit podobnou dominantu nad městem v Praze. Založili Družstvo pro výstavbu Petřínské rozhledny, dali do něj první peníze a od magistrátu získali pozemek. Pro pětkrát menší napodobeninu Eiffelovy věže, byl vybrán vrch Petřín. V roce 1890 byla provedena projektová příprava a zajištěny potřebné prostředky. Stavba byla zahájena v březnu 1891, podle návrhu arch. Vratislava Pasovského, autory konstrukce byli ing. František Prášil a ing. Julius Souček z Českomoravské strojírny. Rozhledna byla vystavěna pro Zemskou jubilejní výstavu v roce 1891. S tímto projektem seznámil Dr. Vilém Kurz v lednu, roku 1890, českou veřejnost článkem, , Rozhledna na Petříně, obrázek z blízké budoucnosti Prahy“. Práce podle plánů byly započaty 16. března a dokončeny 20. srpna 1891, kdy byla rozhledna slavnostně otevřena. Byly položeny 11m hluboké základy a na nich vystavěna 63, 5m vysoká ocelová konstrukce, vážící 175 tun. Jádrem konstrukce je osmiboký tubus, v němž je umístěn výtah. Okolo něj se vinou dvě točitá schodiště s 299 schody - jedno je pro chůzi nahoru, druhé pro chůzi dolů. Rozhledna má dvě vyhlídkové plošiny, horní je ve výšce 55m.

Jednoho jarního dne roku 1889 vyjel z Prahy speciálně vypravený vlak, ve kterém se uvelebilo 363 členů a příznivců nedávno založeného Klubu českých turistů. Cíl: Světová výstava v Paříži. Jedna z největších senzací konce 19. století. U toho čeští turisté nemohli chybět. Hitem výstavy byla v té době nejvyšší stavba světa, 300 metrů vysoká Eiffelova věž.

Průběh stavby

Cestou zpátky do Prahy uzrál v hlavách zakladatelů klubu – spisovatele Viléma Kurze a architekta Vratislava Pasovského – jasný plán. Takovou věž si postavíme v Praze taky! Jen pětkrát menší. Kde? Co třeba na 318 metrů vysokém vrchu Petřín? Odtud bude krásná vyhlídka do všech stran. Nedlouho po návratu založili Družstvo pro výstavu Petřínské rozhledny, jenž začalo projekt plánovat a shánět peníze. Bylo rozhodnuto, že kromě rozhledny vznikne také lanovka, která bude na Petřín vozit návštěvníky. V lednu 1890 představili své plány veřejnosti. „Rozhledna i lanová dráha budou hotové už příští srpen, “ prohlásil směle Kurz. Veřejnost jej nebrala vážně. To jen tak fantazíruje! Fantazie se však proměnila ve skutečnost. Petřínská rozhledna byla slavnostně otevřená 20. srpna 1891.

Vlak na křivých kolejích

Zároveň se stavbou rozhledny začaly i stavební práce na lanové dráze. První cestující svezla už 25. července. Trať tehdy měřila 396, 5 metrů (dnes je to 510 metrů) a jezdily na ní dva vozy poháněné vodou. Vždy vyrážely na trať proti sobě – jeden z horní, druhý z dolní stanice. Do nádrže horního vozu se načerpalo tolik vody, aby byl těžší než vůz dole. Když začal sestupovat, vytáhl svou vahou spodní vůz nahoru. V dolní stanici se voda vypustila do kanálu. Bohužel systém nefungoval ve velkých mrazech, kdy voda zamrzala, a při vysokých vedrech, kdy zase vysychala. To pak turisté museli nahoru po svých. Vodu později nahradila elektrika.