|
Těžba stříbrné rudy na
území Kutné Hory začala patrně někdy v 70. nebo 80. letech 13.
století. U nově vznikajících osad si havíři stavěli jednoduché
dřevěné kaple a kostelíky. Církevní správu v nich vedl malínský
farář. Samostatnou faru měl pouze „předkutnohorský“ kostel svatého
Václava v Pněvicích. Listinou z roku 1324, kterou vydal malínský
farář Oldřich z Paběnic, přešly všechny důchody kutnohorských
filiálních kostelů na cisterciácký klášter v Sedlci, který podléhal
již přímo papeži. Tento stav nevyhovoval především bohatému
kutnohorskému patriciátu. Založil si proto roku 1384 na předměstí
Cech (dnešní Žižkov) Bratrstvo Božího Těla, pomocí kterého si chtěl
postavit novou kapli mimo dosah sedlecké církevní jurisdikce.
Předměstí Cech leželo již za hradbami města (ty tenkrát vedly od
Hrádku přímo ke Kouřimské bráně) a náleželo tak již pod faru v
Pněvicích. Pozemek si Bratrstvo, v jehož čele stál např. hofmistr
Čeněk z Rožmitálu, koupilo přímo od pražské kapituly u sv. Víta.
Hned po svém ustavení začalo Bratrstvo budovat dvoupodlažní
hřbitovní kapli s kostnicí, tzv. karner, která je od poloviny 17.
století známa pod jménem kaple Božího Těla. Velké bohatství
kutnohorských patricijů však Bratrstvu umožnilo stavbu daleko
výstavnějšího a rozsáhlejšího kostela. Stavební huť opouští
nedostavěný karner a v jeho těsné blízkosti začíná stavět nový
kostel katedrálního typu.
Přesnější dobu vzniku nám dokládá zakládací list kaple Božího Těla a
svaté Panny Barbory, který se dochoval v archivu Pražské kapituly.
Listinu vydalo po domluvě s pražskou kapitulou Bratrstvo Božího Těla
a 27. července 1388 ji potvrdil pražský arcibiskup Jan z Jenštejna.
V listu se mimo jiné uvádí název nového
kostela a jeho farní příslušnost: „… capellam in honore Corporis
Christi et sanctae Barbarae, … infra fines et limites ecclesie
parrochialis in Pnyewycz tituli sancti Wenczeslai…“, tedy „…
kapli k poctě Těla Kristova a svaté Barbory, … ///v obvodu správy
far. chr. sv. V. v Pn./// pod hranicí a pomezí farního chrámu v
Pněvicích jménem svatého Václava …“ (celé
znění listiny: Jaromír Čelakovský, Codex juris municipalis Regni
Bohemiae, Privilegia královských měst venkovských v Království
českém z let 1225 až 1419, Praha 1895 - poznámka k privilegiu č.
641). Jestli se v době vydání této listiny na stavbě chrámu
již pracovalo nevíme.
Chrám zasvěcený Božímu Tělu a svaté Panně Barboře začala stavět
pražská huť Petra Parléře pod vedením jeho syna Jana. Původně se
mělo jednat o trojlodní baziliku, ale již během první etapy byla
rozšířena na pětilodní. Stavba začala na východní straně, tedy od
presbytáře. Chrám byl vystavěn nad vrcholky arkád hlavní lodi, došlo
k zaklenutí všech čtyř bočních lodí a ochozových kaplí. V roce 1419
byla stavba kvůli nepokojům a následnému finančnímu úpadku
zastavena.
Obrat nastal až s volbou Vladislava Jagellonského českým králem,
která proběhla v roce 1471 právě v Kutné Hoře. V 80. letech 15.
století přišli z Prahy hradní kameníci, především pak bratři Hanuš a
Blažek. Mistr Hanuš založil Svatobarborskou huť, kterou vedl v
letech 1482 až 1489. S ní začal budovat vnější opěrný systém
vysokého chóru a především triforium, které u nás do té doby vzniklo
pouze u svatého Víta v Praze.
Po Hanušově smrti pozvala městská rada z Prahy Matyáše Rejska. Podle
jeho plánů pokračovala stavba až do roku 1512, i když zemřel už o
šest let dříve. Jeho nejvýznamnějším dílem byl vysoký chór, který
prodloužil o jedno klenební pole k lodím a zaklenul. Vytvořil zde
bohatě zdobená kružbová okna. Současně pokračovala stavba vnějšího
opěrného systému. Dominantní střední pilíř v ose chrámu zvýšil o pět
metrů a bohatě jej osázel sochařskou výzdobou. Na vnější ochoz
umístil známé postavičky tří skřetů. V závěru své činnosti zaklenul
presbytář síťovou klenbou.
Poslední fázi vývoje gotické architektury představuje tvorba
Benedikta Rieda, který zapracovával renesanční podněty do
pozdněgotického základu a nově rozvinul systém kroužené klenby. Při
práci na vnějším opěrném systému respektoval předchozí Rejskovu
práci. Uvnitř chrámu ale odmítl dodržet bazilikální systém, naopak
preferoval velký, opticky sjednocený prostor. Patrně zde chtěl
uplatnit svůj nerealizovaný projekt na zaklenutí Svatovítské
katedrály v Praze. Z navržené kroužené klenby byly založeny výběhy
klenebních žeber na vnějších stěnách lodi a pilířích. Podle Riedova
projektu zastřešil chrám mistr Petr třemi stanovými střechami,
klenbu dokončil Riedův tovaryš Mikuláš. Jednotlivá žebra mu však do
sebe nezapadala a nepřesně umístil i svorníky. Na západní straně byl
chrám zakončen tzv. jalovou zdí. Ta byla odstraněna až při celkové
rekonstrukci chrámu na konci 19. století. Současný vzhled západní
zdi navrhl architekt Josef Mocker. (Popis
stavby chrámu vychází především ze stati Aleše Pospíšila z publikace
Kutná Hora, Praha 2000 a částečně z knihy Vladislava Dudáka
Kutnohorský poutník, Praha - Kutná Hora 2004.) |
