Obec Křižlice patřila od nepaměti ku panství Horno-Štěpanickému. Za starých dob bylo okolí naše porostlé samým lesem. Obyvatelé pak živili se pálením uhlí a prací v železárnách, později chovem dobytka, rolnictvím, přádelnictvím a tkalcovstvím.

První dělníci hledající práci v železárnách (železárny stávaly při Jizerce v dolením konci obce), přicházeli od Jilemnice přes tzv. Sejkoří nad Víchovou, kde druhdy tři kříže stávaly[1] a spatřivše krajinu tak divokou a pustou s úžasem zvolali: „To budou pravé Křižlice !“ Tito usadivše se zde později tři kříže do obecního znaku přijali.

Dle vítkovické farní pamětní knihy jméno obce Křížlice odtud prý pochází, že se od prvopočátku zde husité a táborité, později čeští bratři se svým posledním biskupem Janem Amosem Komenským, kteří za krutých časů válečných v pohoří Krkonošském i zde v Křižlicích se ukývali a ježto nepřátelé obrazů kostelních i křížů byli ousměšně „Křižlice“ nazývány jsou a do znaku tři kříže obdržely (od šedesátých let 19. stol. pečeť Křížlic se třemi kříži).

Dle branského faráře J. Krále, který dějiny panství jilemnického prozkoumal a sepsal, jest nepochybno, že ve 13. století Křižlice již státi mohly, neboť ve 14. století již zde kostel byl, jak dle nápisu na obraze ve starém kostele, který stával tam, kdy je nynější katolický hřbitov „Pro ecclesia Krisliciensi 1358“ vysvítá. Že však osada sama i s Roudnicí nepatrná býti musela, a snad jen z panských dělníků při železárně sestávala, jde z toho, že dle branské pamětní knihy v roce 1721 v Křižlicích jen 21 a na Roudnici 15 domovních čísel bylo.

Staří obyvatelé, kteří na horách Krkonošských se usadili, nepřišli sem kvůli pohodlí a rozkošem, nýbrž z přinucení. Po válkách husitských zajisté ti, kteří se necítili bezpečnými v nitru země, hledali úkrytu v nepřístupných našich horách. Počet jejich rozmožen těmi, kteří po bělohorské bitvě a v čase třicetileté války od nepřátel nic dobrého neočekávajíce, co vyhnanci, z částky co pronásledovaní „kacíři“ zde místo bezpečné nalezli.

V době husitské až po bitvu bělohorskou bylo okolí a Křižlice většinou evangelického ritu a evangelickými misály v kostelích a plechovými kohouty na věžích. (V Hořeních Štěpanicích dosud plechový kohoutek na faře.) Husitský kostelíček v Křižlicích po bitvě bělohorské proměněn přispěním a dary církevními i světských hodnostářů zvláště hejtmana Vejrycha, hejtmana Frmandla a kardinála arcibiskupa A. Harracha na kostel katolický.

Až do konce 17. století přifařeny byly Křižlice ke Branné, kde jediná farnost v celém okolí byla. Roku 1721 přifařeny byly Křížlice ku Poniklé, odkudž faráři jen zřídka do Křižlic za příčinou vykonání bohoslužeb přicházeli.

Od roku 1786 až do roku 1850 přifařeny Křižlice k Vítkovicům.

Roku 1814 vystavěn kamenný nynější kostel. Roku 1850 zřízena v Křižlicích katolická fara a farnost osamostatněna.

Roku 1775 i na panství jilemnickém zuřila veliká rebelie selská, a křížličtí, vedeni jsouce Adamem a Václavem Jehličkou (Křižlice č. d. 34) spolu s ostatními vzbouřenci vtrhli do Branné a Jilemnice, v kanceláři velkou škodu dělali, páni se schovali a ujeli. Tu všechno víno vypili, pivo pryč pustili a okna vytloukli, kasu vzali, za zahradou se dělili, potom v Bydžově dlouho seděli a biti byli.

Vyhlášením tolerančního patentu císaře Josefa II. dne 13. října 1781 přihlásilo se v Křižlicích a okolí celkem 262 rodin či 1160 duší k církvi evangelické.

Zřízena ihned církev. První evangeličtí duchovní správci přicházeli z Uherského Slovenska, služby konány po domech. První služby konány ve stodole Matěje Zelinky č. d. 48. Roku 1784 vystavěna fara č. d. 63. Roku 1786 zřízen toleranční kostelík bez věže na pozemku Matěje Zelinky č. 48. Tentýž roku 1876 rozšířen a přistavěna věž.

Roku 1871 koupena hospodářská usedlost č. 77 a obytná stavení přiměřeně přeměněna na farní místnosti.

Školy bývaly v obci do roku 1904 dvě, veřejná a soukromá. Obecná škola již roku 1770, učilo se v domě č. 18, ač někteří žáci chodili do Hořeních Štěpanic. Potom se učilo v těchto domech: č. d. 73 ve „špitále“, č. d. 27 a č. d. 57.

Roku 1808 vystavěna jednotřídní veřejná škola č. 58, která později rozšířena byla na dvojtřídku. Roku 1898 vystavěna nová budova školní, kamenná a jednopatrová. Roku 1904 rozšířena na trojtřídku.

Evangeličtí žáci vyučováni v roce 1785 v čeledníku farního obydlí tj. č. 63 potom v domě č. p. 98 tzv. „pazderna“ a roku 1824 vystavěna soukromá škola č. p. 87, od roku 1889 kamenná jednopatrová dvojtřídní škola evangelická. Roku 1904 zrušena.

Spolky jsou tyto: Sbor hasičů od roku 1903. Národní jednota Severočeská z roku 1886, Čtenářská a hospodářská beseda z roku 1887, katolická jednota sv. Jana Nepomuského z roku 1887, včelařský spolek z roku 1872, textilní odbočka z roku 1907, spolek katolických vysloužilců z roku 1896, spořitelní a záložní spolek z roku 1910, konečně roku 1913 ustavena jednota „Sokol“ a katolická jednota „Orlů“. Celkem 10 spolků.

V obci jsou čtyři knihovny, včelařská, severočeská, svatojánská a hasičská.

Po příkrém k jihovýchodu položeném korytě a stále příkře k Jizerce se svažujícím leží obec Křižlice. Část obce zvaná Paseky nachází se na opačném svahu severozápadní stráně a část zvaná Končina na jihozápadě pod Skalkou. Na hlinitých pozemcích celková výměra pozemků jest 480 ha, v průměrné ceně do 1500 K za ha, se pěstuje oves, brambory, jádrovité a většinou peckovité ovoce. Luka zaujímají polovinu všech pozemků. Lesů, většinou majetek hrabat Harrachů, jest as 100 ha.

Všech obyvatelů (dle sčítání z roku 1910) jest 808, evangelíků 421 a katolíků 387. Všichni národnosti české. Počet čísel obývacích stavení jest 130.

Obyvatelé většinou v létě rolničí a v zimě tkalcují. Ku zřízení tkalcovny by stávaly všechny příznivé podmínky.

Křižlice dotýkají se dvě silnice. V hořením konci obce stará silnice asi z roku 1848 vedoucí z Jilemnice přes Rezek do Roketnice, v dolením konci obce silnice vedoucí z Jilemnice do Vítkovic. Roku 1912 zřízena odbočka ku silnici ve Víchovské Lhotě nákladem 13.000 K.

V obci je válcový mlýn pí Janatové.

Přes Křižlice v létě i v zimě putují výpravy turistické na Krkonoše. Vrch „Skalka“ jest 770 m vysoko nad mořem. Odtud jest krásný rozhled a za jasného počasí lze zříti Zvičinu, Rumburk, Bradlec, Tábor, zříceniny Trosky, Kozákov, Bezděz, České Středohoří, Říp, Ralsko, Ještěd, Černou Studni, u Obrázku, Muchovské hory, Lysou horu, Kotel, Krakonoš, Šeřín, Kozí hřbety, Supí horu, Studničnou a Žalý. Za jasného počasí jest pohled do „kraje“ i na „hora“ velikolepý.

Křižlice měly by se spolky i jednotlivými turisty více navštěvovati. Za námahu přeci stojí ono panorama Krkonoš ze Skalky.

Tato zpráva byla sepsána roku 1925