Rotundenbrücke 1797 wurde an dieser Stelle die erste Holzbrücke von Fürst Rasumofsky errichtet. Nach der Zerstörung durch den Eisstoß 1809 baute man 1810 eine Steinbrücke, die wiederum dem Hochwasser nicht stand hielt. 1825 entstand nun die erste Hängebrücke, einer Kettenbrücke mit 71 m Spannweite. Sie wurde nun Sophienbrücke genannt. Während der Revolution 1848 beschädigt, wurde sie abgetragen und für die geplante Weltausstellung 1873 neu gebaut. Die 1937 von Clemens Holzmeister gebaute Rotundenbrücke wurde 1945 zerstört und 10 Jahre später wieder aufgebaut.

Rotundenbrücke

Kníže Rasumofsky na konci uličky směrem k Prátru zřídil roku 1797 první dřevěný most. Po jeho poškození plujícími ledy v roce 1809 zde byl v roce 1810 postaven kamenný most, který byl ale v roce 1819 zničen povodní.

Před postavením Rasumofského paláce byl jediným spojením mezi venkovskou silnicí a nivami Dunaje na druhé straně řeky poblíž tzv. Stadtgutu tzv. „Dvojitý most“ Doppelbrücke postavený za Josefa II. z masivního dubového dřeva. Název dostal podle toho, že po něm mohly proti sobě zároveň  jezdit vozy ve dvou proudech a ještě zbylo místo pro chodce.

Rasumofsky nechal v roce 1811 postavit kamenný most zvaný „Rasumofsky-Steg“ přes rameno Dunaje, spočíval na jednom centrálním a dvou bočních pilířích. Ale při povodních v roce 1819 byl opět poškozen natolik, že musel být odstraněn.

V září 1824 byl pod vedením ředitele vodního inženýrství Kudriaffského ustaven spolek, který měl za cíl postavit první vídeňský řetězový most. Protože kníže Rasumofsky po požáru svého paláce nebyl schopný výstavbu mostu financovat, založil průmyslník Ignaz von Mitis soukromou akciovou společnost, která most postavila a měla za to na 40 let právo vybírat na mostě mýtné ve výši 1 krejcaru.
Řetězová lávka o rozpětí 71 metrů byla postavena v letech 1824–1825 podle plánů Bedřicha Schnircha nedlouho po řetězovém mostu ve Strážnici, který byl prvním řetězovým mostem v kontinentální Evropě. Most byl zpočátku určen pouze pro pěší a jezdce na koních. Jméno Sophienbrücke dostal až dodatečně na počest arcivévodkyně Sophie. Později byl umožněn i průjezd vozů.

Během povstání  26. září 1848 vypukly kolem mostu boje. Velitelem obránců proti císařským vojskům byl Robert Blum. Most byl při tom poškozen požárem.

V roce 1871 byl řetězový most snesen a místo něj byl 1871/72 podle plánů Köstlina a Battiga postaven kamenný most pro světovou výstavu v roce 1873, který sloužil i vozidlům. Od té doby byl most zbořen a postaven ještě třikrát (1935, 1945, 1953). V roce 1937 nahrazen obloukovým mostem nazývaným „Rotundenbrücke“. Za války byl v roce 1945 zničen a znovu byl na stejném místě postaven most v letech 1953-1954, kterému zůstal název Rotundenbrücke.

 Die Herstellung dieses romantischen Schwibbogens, der den Abschluß der Gasse gegen den Prater zu bildete, muß nach 1808 erfolgt sein, da Rasumofsky in diesem Jahr die magistratische Bewilligung dazu erteilt wurde. Die einzige Verbindung der Landstraße mit den jenseits des 'assers gelegenen Donauauen war vor Erbauung des Rasumofskyalais die unter Joseph II. errichtete „Doppelbrücke“, die sich in der (nähe des sogenannten Stadtgutes befand. Sie war aus massivem ichenholz gezimmert und wurde deshalb Doppelbrücke genannt, (weil zwei Reihen von Wagen über sie fahren konnten, gleichzeitig her auch Platz für Fußgeher vorhanden war. Die Erdberger hatten ;eine Möglichkeit, in den Prater zu gelangen, wenn sie nicht den Umweg über das alte Stadtgut (dem Wurstelprater der damaligen Zeit) nachen wollten. Rasumofsky entschloss sich, diesen Mangel zu geheben, und ließ eine Brücke, den Rasumofsky-Steg, über den Donauarm schlagen. 1811 wurde diese Steinbrücke errichtet, über die der russische Gesandte von seinem Besitztum unmittelbar in den Prater gelangen konnte. Die Brücke war ganz aus Stein, auf einem Mittel- und zwei Seitenpfeilern ruhend. Offenbar wurde gerade an dieser Stelle das Ufer bei Überschwemmungen und Eisstößen besonders in Mitleidenschaft gezogen, was zur Folge hatte, daß die neue Brücke schon nach acht Jahren (1819) so schadhaft war, daß man sie abtragen mußte. Bald darauf bildete sich ein Verein unter dem Vorsitz des Wasserbaudirektors Kudriaffsky - im September 1824 hatte sich dieser Aktivverein konstituiert - mit dem Ziel, die erste Wiener Kettenbrücke zu bauen. Kudriaffsky entwarf selbst die Pläne, und schon 1825 konnte die neue Brücke dem Verkehr übergeben werden. Zunächst nur für Fußgänger und Reiter ausgebaut, wurde die Brücke, der man später zu Ehren der Erzherzogin Sophie den Namen „Sophienbrücke“ gegeben hatte, in eine Fahrkettenbrücke umgewandelt. Dieser Umbau erfolgte in den Jahren 1871/72, nach Plänen von Köstlin und Battig. In weiterer Folge wurde diese Kettenbrücke im Jahr 1937 durch eine Bogenbrücke ersetzt; inzwischen führte das Bauwerk den Namen „Rotundenbrücke“. Die im Krieg zerstörte Rotundenbrücke wurde in den Jahren 1953/54 wiederaufgebaut.