Lešení s hlavní fasády Národního divadla je odstraněno — závoj odestřen — kouzelně krásná skladba lahodí žasnoucímu zraku. Obraz souladný, pýcha nás součastníků, nauka pokolením příštím. Stavitelské umění české slaví svůj triumf a české umění sochařské uvilo mu věnec a korunuje skráně triumfálního jeho díla. Jméno Zítkovo zaneseno již v zlatou knihu dějin našich, jméno Schnirchovo připojeno nyní k němu. К závidění pěkný los připadl mladému ještě Bohuslavu Schnirchovi: směl se osvědčiti při díle českému národu nejdražším, umělecky zároveň také nejdokonalejším. Daleká většina plastických ozdob, upravených posud na divadle Národním, je z umělecké dílny Schnirchovy, a není jediné mezi nimi, aby nesvědčila o nejušlechtilejší snaze i skutečném důmyslu jeho. Ve velkých sochách Apollina s Musami dýší vzory starohellenské, a tvary, jimiž se honosí Louvre a Vatikán, v ladné ozdobě skvějí se nyní také v srdci Zlaté Prahy. Co pak se týče ostatních ozdob plastických — celého spisku bylo by potřebí, aby se vyznamenaly veškeré myšlenky, jimiž důmyslný Schnirch označil účel památné budovy: listy a květinové arabesky, postavy ze zvěřeny vzaté i postavy lidské v bohatých růžencích vypravují nám o dramatu i opeře, o prvních počátcích obou i nejnovějších jich moderní výši. Z každého koutku dýše základ všeho: poesie, — kýž vznešená Klio, přísně zde se své výše shlížející, jen slavné děje zaznamenávající, vepisuje řádku za řádkou s pílí nepřetržitou! Na bílé bláně v rukou její skví se již první řádka zlatá: samo to divadlo Národní, vyrostlé z našeho nadšení. Architektura a plastika přičinily zde již tak mnoho ku slávě české, dramatická hudba vítězně jde zde za nimi — nechť vzkvete v stejné síle brzy také dramatická poesie! Ovšem, nejsme ještě s divadlem hotovi. Je ještě zapotřebí dalšího nadšení, posledního, abychom tak řekli, rozdechu, by dílo bylo dokonáno. Od muže к muži bychom s Karlem Havlíčkem putovali s dlaní otevřenou a s naléhavou prosbou: Dodejte ještě ten groš poslední! Vy starší, z jichžto nadšeně podávaných příspěvků krásné dílo naše vyrostlo, přispějte ještě posléz! Vy mladší, kterým nebylo popřáno, přispěti do základů a ku vzrůstu Národního našeho divadla, působte, přispějte vydatně alespoň к jeho dovršení! A napadá nám tu myšlenka ještě jedna, praktická. Vlny politického života našeho zase znovu se rozhupují. Snad, spravíme, snad zarazíme zase patu svou v nastávající říšské radě: — pak by tam šli také předseda a místopředseda, mimo něž nikdo nemůže svolávati schůze divadelního výboru a sboru. Nemělo by se již dnes na to pomyslit, aby tím stavba se nezarazila, neusnula před samým zakončením svým?