Pomník Julia Grégra

Julius Grégr byl zakladatelem a redaktorem Národních listů, krom publicistiky byl politicky činný, prostřednictvím Národní strany svobodomyslné zastupoval české národní zájmy. Opakovaně byl vězněn. Před desetiměsíčním žalářem ho dokonce zbavili doktorské hodnosti a občanských práv. Tehdy pronesl onu slavnou a často citovanou větu „Raději žalář a okovy než volnost otroka.“, která se rychle roznesla spolu se zprávou o jeho uvěznění do všech koutů země. Zemřel na půli cesty své pro národ prospěšné činnosti 4. října 1896 ve věku třiceti čtyř let.

Bylo běžné, že organizace pohřbů význačných osobností spadala do oblasti čestných povinností politických stran či různých spolků a sdružení. Nejinak to bylo v případě Julia Grégra, jemuž se Národní listy spolu s rodinou postaraly o důstojné a dostatečně reprezentativní rozloučení. Smuteční průvod vycházel ze staroměstské radnice, vedla jej jízda Sokola, za ní táhlo šestispřeží zlatý vůz dekorovaný funerálním flórem. Hudba byla při Grégrově pohřbu zakázána. Není tak s podivem, neboť kapela povětšinou nebyla obvyklou součástí průvodu. Cekem se pohřbu zúčastnilo třicet devět sokolských jednot a sedmdesát dalších spolků a organizací, postupně se přidávali i lidé přihlížející v ulicích města. Na pohřeb se dostavili i František Ladislav Rieger a Emanuel Tonner, přestože byli častým cílem kritiky Grégrových Národních listů.

Pomník Julia Grégra, nacházející se na 11. oddělení IV. hřbitova, hřbitovních místech 39 – 41, byl jednou z posledních prací Bohuslava Schnircha a také jeho nejrozsáhlejším dílem, spadajícím do kategorie sepulkrálního sochařství. Pokud se Bohuslav Schnirch ve svých návrzích pro Národní divadlo obrací do minulosti a upřednostňuje novorenesanci, u Grégrova pomníku již zcela dává za pravdu stylu, který byl pilířem Myslbekova díla, a to tehdejší sochařské moderně, tedy francouzské plastice. Ostatně už jen při letmém pohledu na ústřední figuru, mladou energickou ženu nám může na mysli vytanout možná francouzská předloha, byť dřívější a to Delacroixova Svoboda vedoucí lid na barikády. Konkrétně Bohuslav Schnirch vypracoval celou sochařskou koncepci a modely všech figur, masek, emblému a dalších reliéfních prací. Architektonická část a celková kompozice byla svěřena architektu Rudolfu Kříženeckému, jenž jí realizoval v duchu novorenesance. Pod vedením Bohuslava Schnircha vymodeloval sochař J. Procházka ornamenty a modely písma. Ornamentální nápisní deska je zase dílem Josefa Fikara z Královských Vinohrad. Realizaci sádrových odlitků a jejich sesazení měl na starost štukatér Josef Sýkora, velký kus práce na Grégrovu pomníku pak provedl kameník Josef Višek. Rozsáhlé vyhotovení bronzových částí obstarala firma Bendlmayer a Červinka v holešovické slévárně, svou trochou do mlýna přispěla i firma Husník a Häusler, když vyleptala repliku Národních listů. Lešení pro stavbu pomníku dodala firma Matěje Bílka z Královských Vinohrad. Přesný termín dokončení pomníku není znám, každopádně víme, že roku 1899 nebyl stále hotov a Bohuslav Schnirch na něm dosud pracoval. K osazení na Olšanské hřbitovy došlo v říjnu roku 1900, slavností odhalení proběhlo v neděli 31. října téhož roku.

Zaměříme-li svou pozornost mimo celkovou koncepci bohatého pomníku, jistě náš pohled padne nejprve na hlavní figuru, postavu energické ženy sedící na sarkofágu z šedé milánské žuly, jenž představuje alegorii Čechie či génia svobody. Její výraz napovídá, že je ve střehu, vždy připravena hájit český prapor, který držela v levé ruce. K praporu jsou připevněny stuhy s hlavními hesly Národních listů „Státní právo české“ a „Organisace národa“. V pravé ruce svírala na obranu svých zájmů meč. Účes postavy nám svým tvarem může připomínat frygickou čapku. Oděná je do splývavé drapérie výrazně, přesto důstojně odhalující dekolt. Z klína postavy pak bohatá látka živě padá dolů na římsový sarkofág. Pravá noha spočívala na propadající se kládě, levá, předsunutá šlape na sešlé okovy s řetězy. Pro dosažení bezchybného realismu byl Schnirchovi zapůjčen Dr. Podlipným prapor České obce sokolské. Díky tomu mohl sochař vystihnout všechny jeho detaily včetně hedvábného charakteru látky, vyšívání a záhybů. Původní patina jasně podtrhovala červenou a bílou barvu praporu. Z pohledu diváka vpravo za hlavní postavou je umístěn emblém, jenž má být alegorií slovanské myšlenky a Grégrovy příslušnosti k Národní straně svobodomyslné. „Z vodorovné zlacené přímky, značící zemi, vyrůstá ze spleti kořenů květina, vykazující poupata, květy i plody, z níž tyčí se ruský pětiramenný kříž, rovněž zlacený, kterým emblem vrcholí. Balalajka, symbol typu a duševní podstaty Slovanů, kříží se s černohorským handžarem, značící junáckou vzmužilost i rekovnost slovanskou pod dvěma semknutými pravicemi, které jsou objaty zlaceným kruhem, v němž se mezi listy květiny stkví zlaté iniciálky slovanských apoštolů Cyrilla a Methoděje.“ Génia svobody z obou stran doprovází dětské postavy, uzavírající tak kompozičně boky pomníku. Z pohledu diváka vpravo stojící chlapec je personifikací duševní činnosti žurnalisty. Pravou rukou, v níž držel pero, se opírá o podstavec, jeho zamyšlený pohled směřuje do přeloženého zápisníku, držícího v levé ruce. Stojí těsně vedle bohatě zásobené, nízké knihovny, kolem níž byly rozesety archy papíru. Za dětskou figurou postával na konzole velký bronzový kohout vítající slunce, symbolizující bdělost. V přeneseném významu zde může figurovat i jako posel zpráv, jímž Julius Grégr jako redaktor novin bezesporu byl. Druhý chlapec představuje vydavatelskou a tiskařskou činnost. Usuzujeme tak z atributu, jenž se u něj nachází, starého tiskařského lisu. Ten byl vymodelován pro vyšší autenticitu podle pravé předlohy. Genius podával výtisk Národních listů. Bronzové provedení novin bylo prací nanejvýš precizní a přesnou, protože dílko bylo přesnou kopií originálního výtisku Národních listů z 28. září 1892, obsahující adresu sněmu království českého sepsanou Juliem Grégrem a podepsanou padesáti dvěma českými poslanci. Nejprve vznikl model novin zachycující i ty nejmenší detaily jako složení listů či záhyby, následovalo odlití v sádře a později v bronzu. Galvanoplastický otisk desky s textem článku vyleptala na bronzový odlitek novin firma Husník a Häuser. Vyhloubené písmo bylo pro delší trvanlivost a lepší zřetelnost vyplněno černým emailem. Ze zevrubného vypracování tohoto monumentálního kovového dokumentu je patrná snaha zachovat zmiňované číslo pro další generace. Střední architektonická část pomníku je z červené norské žuly, v jejím centru se nachází nápis „JUDr. Jul. Grégr / majitel a vydavatel Nár. listů / zemský poslanec / nar. 19. pros. 1831 zemř. 4. říj. 1896“. Celý pomník vrcholí mohutným kulatým štítem, který je stejně jako patka hlavní částí z železnobrodské žlutošedé leštěné žuly. Zdobí jej krom architektonického členění říms a lišt také kruhová nika s bronzovým nadživotním poprsím Julia Grégra, zvětšeném v poměru 2:1. Busta je pojatá jako antická herma, dozdobená stuhou a za ní zasunutým brkem, na němž má své místo ptáče. Kruhovou niku rámuje vavřínový věnec, který bustu prostupuje. Sokl poprsí tvoří průběžná římsa a leštěná žulová konzola, na kterou je připevněna bronzová kartuš s motivem přesýpacích hodin jakožto symbolem času. Z kartuše se do obou stran rozrůstají ratolesti slovanských stromů, dubu a lípy. Z obou boků štítu v úrovni niky vykukují bronzové hlavy andělů s leknínovými květy. Na samém vršku štítu se nachází florálně-ornamentální bronzová akroterie, v jejím středu spočívá symbol spánku – makovice. Pod sarkofágem s hlavní figurou je umístěna bronzová deska, kde jsou v patinovaném zlaceném písmu opakována slova z původního náhrobku Grégrovy první manželky. Bronzová výzdoba byla i na konzolách zakončující plnou balustrádu z leštěného černého březnického syenitu, jenž tvoří sokl pomníku, a to v podobě dvou masek a bronzových lupenů. Náhrobní deska a další částí základny jsou z leštěné nevaklovské žuly.

Nyní již nemůže být pochyb o tom, jak velké ambice měl pomník Julia Grégra. Dokládá to nejen umělecká složitost a přepychovost reprezentovaná pestrou škálou materiálů architektonické části, která tak působí polychromním dojmem, nebo množstvím a propracovaností bronzových figur, reliéfů a dekorací, ale také promyšlená symbolika i alegoričnost pomníku. Tento pomník nenáleží jen Juliu Grégrovi, ale je to také oslava Národních listů, mladočechů, slovanství a boje za národní zájmy. V širším kontextu dobového nacionalismu a veřejného očekávání si pak můžeme vyložit hlavní postavu jako alegorii Čechie, osvětu symbolizuje hoch čtoucí Národní listy, vzdělání naopak druhá dětská figura s poličkou s knihami. Ze vzdělání národ čerpal a osvětou se emancipoval.

Dnes již pomníku do bývalé krásy a úplnosti chybí mnoho podstatných detailů. Zmizel kohout původně stojící na pravé straně, stejně jako výtisk Národních listů z ruky génia, jehož slávu si objednavatelé přáli zachovat téměř na věčné časy. Z meče, který držela ústřední alegorie v ruce, zbyla jen rukověť a druhou rukou postava již jen hmatá do prázdna, místo aby jí pevně svírala žerď praporu. Stejně jako opírání se chlapce po ženině levé ruce vyznívá jaksi labilně, jelikož původní podpora chybí, taktéž pero v jeho ruce a archy papíru u knihovní police. Za své již pomalu vzal i ústřední nápis na nejvyšší části pomníku se jménem zesnulého, mnoho liter a číslic chybí či brzy odpadnou. Chybějící dekorace na konzolách spodní části pomníku si pravděpodobně přivlastnil nějaký nenechavec. Koroze a měděnka na bronzových částech je při stáří pomníku a jeho exteriérovém umístění téměř samozřejmostí. Oproti tomu žulové a syenitové částí zdají se být naprosto nepoškozené a netknuté.

Pomník Julia Grégra na Olšanských hřbitovech se řadí mezi přední díla Bohuslava Schnircha, některými bývá dokonce označován za Schnirchovo nejlepší dílo vůbec. Naopak přispěvatel Volných směrů nenašel pro pomník Julia Grégra příliš pochopení. Krom odhalení organismu plastické práce shledal náhrobek za dílo „všedního rozumování, bez plastické myšlenky, namáhavé slepeniny, jejíž idealismus je shledáván na poli prosaických a odbytých symbolů nebo vytržen z kronikářské četby.“ Ať už budeme hodnotit uměleckou hodnotu pomníku jakkoliv, je neoddiskutovatelné, že svojí výpravností jej překoná jen málokteré sepulkrální dílo. Pomník Julia Grégra se tak řadí se mezi přední díla nejen olšanského sepulkrálního umění a nelze ho ignorovat.