František Josef Gerstner byl významný český matematik a fyzik a průkopník českých technických věd, profesor mechaniky a hydrauliky. Zasloužil se o rozvoj železnice.

viz též sochařský portrét od Bohuslava Schnircha

viz též jeho syn František Antonín Gerstner

František Josef Gerstner se narodil v rodině řemenářského mistra v Chomutově a už v dětském věku projevoval zručnost a zálibu v matematice. Nejprve studoval na chomutovském jezuitském gymnásiu.

V letech 1772 - 1777 studoval na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze elementární matematiku u Stanislava Vydry, vyšší matematiku u Jana Tesánka a astronomii u Josepha Steplinga. Současně navštěvoval i přednášky inženýrství prof. Hergerta na Pražské stavovské inženýrské škole.

V roce 1776 vykonal Gerstner veřejnou zkoušku z astronomie a v roce 1777 z první knihy Newtonova De principiis philosophiae naturalis. Krátce navštěvoval i přednášky na technice.

Po absolvování univerzity pracoval krátký čas jako zeměměřič.

V roce 1781 odešel do Vídně, aby studoval medicínu a astronomii, ale brzy tohoto studia zanechal a působil na vídeňské hvězdárně.

Po absolutoriu se osvědčil v praxi jako inženýr dvorní komise pro vyvazování z roboty.

V roce 1784 byl po tříleté praxi jmenován adjunktem u prof. Strnada na hvězdárně v Praze. Gerstner vypracoval metodu, která umožňovala ze zatmění Slunce určit zeměpisnou délku libovolného místa. V roce 1785 publikoval Gerstner astronomickou práci, ve které opravil zeměpisnou délku řady významných evropských měst. Jako uznání za jeho práci jmenovala ho Královská česká společnost nauk v roce 1789 řádným členem.

I další Gerstnerovy výsledky v astronomii mu zjednaly vážnost v evropských vědeckých kruzích.

Gerstner se však neomezoval jen na oblast teorie. Současně byl i uznávaným odborným poradcem řady šlechtických podnikatelů, zejména na panství křivoklátském a hořovickém, kde prosazoval technické novinky po vzoru průmyslové revoluce probíhající v Anglii.

Když v roce 1787 onemocněl Gerstnerův bývalý učitel vyšší matematiky Tesánek, poskytl mu Gerstner ve svém vlastním bytě pečlivé ošetřování a současně vyučoval jeho žáky vyšší matematice.

Ve školním roce 1788 - 1789 byl pověřen suplováním vyšší matematiky na univerzitě a v roce 1789 byl jmenován řádným profesorem.

Ve svých přednáškách se přitom neomezoval pouze na vyšší analýzu a astronomii, ale i na mechaniku a hydrauliku.

V roce 1794 byla v Paříži založena École polytechnique, první vysoká technická škola na světě. Gerstner sem byl přizván do komise, která se měla zabývat výchovou odborníků a prosazováním moderních technologií do výroby. V té době byl totiž znám jako vynikající odborník, který uměl teorii spojit s praxí.

V Klementinu se v té době už dva roky učily i inženýrské vědy. Stovce adeptů inženýrství se však věnoval pouze jeden profesor, kterému pomáhal asistent a dva dílenští mistři. Situace byla podobná v celém mocnářství.

Již krátce nato v roce 1795 inicioval hrabě Rottenhan, kancléř spojené dvorské kanceláře, Dvorskou opravnou studijní komisi v Rakousku, do které přizval jako přísedícího i Gerstnera, jenž byl jako vynikající odborník v té době znám v celé zemi. Komise se měla zabývat výchovou odborníků a prosazováním moderních technologii do výroby a měla celé technické školství v Rakousku reorganizovat. V roce 1798 přednesl Gerstner obsáhlý referát, kde nastínil obraz budoucí vysoké technické školy s velkým důrazem na exaktní vědy. Vycházel z francouzského vzoru, slavné École polytechnique.

Po následných složitých jednáních, kdy vláda nepodpořila návrh na zřízení celoříšské polytechniky ve Vídni, byl přijat návrh českých stavů na zřízení polytechnického ústavu v Praze a na ustavení F. J. Gerstnera do čela školy ve funkci ředitele.

Příslušný jmenovací dekret podepsal císař František II. dne 14. 3. 1803.

Pro studenty se brány školy s oficiálním názvem Královské české stavovské technické učiliště poprvé otevřely 10. 11. 1806. Nová škola byla nejen bezprostředním pokračovatelem Stavovského inženýrského učiliště, jehož počátky spadají do roku 1707, ale i přímým předchůdcem dnešního ČVUT. V čele školy stál Gerstner přibližně 30 let a byl zde také profesorem mechaniky a hydrauliky. Vychoval řadu skvělých českých techniků průkopnické generace, mj. vlastního syna Františka Antonína či inženýra Jana Pernera.

Věhlas Gerstnera jako odborníka v oboru stavitelství vodního, mostního a nově i železničního přesáhl v té době hranice monarchie.

František Josef Gerstner vyprojektoval první parní stroj v Království českém. V letech 1806 až 1807 jej podle jeho návrhu vyrobily Železárny hraběte Vrbny v Hořovicích. Stroj ale fungoval špatně, a tak se nikdy nedostal do praxe, sloužil pouze jako názorná učební pomůcka.

V roce 1815 se polytechnika oddělila od univerzity proti jeho vůli. Marně usiloval o rozšíření a jiném uspořádání polytechniky, to bylo z Vídně zamítnuto.

Pro své velké znalostí teoretické i praktické působil Gerstner také jako poradce velkých průmyslových podniků, ale i drobných podnikatelů a řemeslníků. Bez Gerstnerova dobrozdání se neuskuteční snad žádný větší technický projekt v Čechách.

Průmyslová revoluce v 18. století vyžadovala i rozvoj dopravy. Nově vznikající hutě a železárny potřebovaly rudu, bylo třeba převážet polotovary ke zpracování a dopravovat hotové výrobky ke spotřebiteli.

Na špici tehdejšího technologického pokroku byla Anglie. Tam vznikla první železnice na světě, byl poprvé zapřáhnut parní stroj a byla vybudována soustava vodních cest, která propojila celou zemi.

Také v habsburské monarchii se hledala možnost, jak by mohla formanské vozy nahradit říční doprava. Na přetřes přišla i dávná myšlenka propojení Dunaje s Vltavou. První s tímto nápadem přišel už Karel IV., po něm se jím zabývali Rožmberkové, Albrecht z Valdštejna, Josef I., Marie Terezie, Schwarzenberkové.

Těm se podařilo vybudovat takzvaný Schwarzenberský kanál na plavení dřeva ze šumavských lesů do Vídně. Jeho celková délka činila pouhých 44,5 kilometru proti šesti tisícům kilometrů vodních cest v Anglii.

V roce 1807 vznikla Česká hydrotechnická společnost, která si vytkla za cíl vybudovat kanál Dunaj-Vltava. Studii měl zpracovat František Josef Gerstner, ředitel Královského stavovského technického učiliště, zkráceně řečeno polytechniky.

V roce 1807 byl zvolen vědeckým ředitelem České hydrotechnické privátní společnosti, pro kterou posuzoval projekt stavby vodního kanálu mezi Vltavou a Dunajem. Provedl měření v terénu, pracoval s mapami a vypracoval předběžný projekt. Výsledek byl jednoznačný. Průplav by potřeboval nejméně 240 zdymadel a byl by neúnosně drahý.

Při studiu tohoto námětu došel k závěru, že bude daleko výhodnější namísto průplavu vybudovat koněspřežnou železnici, kterou v roce 1808 sám navrhnul. Na projektu železnice, která měla vést mezi Lincem a Českými Budějovicemi s odbočkou do Gmundenu pracoval v letech 1811 až 1823. Vypracoval zásady, které se při stavbě železnic užívají dodnes: dráha musí vést co nejpříměji a nesmí ztrácet nabyté výškové metry.

V roce 1811 byl císařským dekretem jmenován ředitelem vodních staveb v Čechách.

Vybudování projektu koněspřežky se opozdilo o dvacet let v důsledku napoleonských válek.

Stavět se začalo v roce 1824. Její první úsek z Českých Budějovic na rozvodí do Kerschbaumu stavěl jeho syn František Antonín Gerrstner.

Už v roce 1827 se musela stavba zastavit kvůli nedostatku financí. Dodržování Gerstnerových zásad totiž vyžadovalo stavbu mnoha mostů, opěrných zdí i terénních zářezů, a to stavbu velmi prodražovalo. František Antonín Gerstner byl odvolán a na jeho místo přišel Mathias Schönerer. Jeho trať měla ostré oblouky i prudká stoupání, kde se musely vlaky rozpojovat, poněvadž koně nebyli schopni naložené vozy do stoupání vytáhnout. Když se v sedmdesátých letech 19. století koněspřežka měnila na parní trakci, Gerstnerovy úseky bylo možno použít prakticky bez úprav, zatímco Schörnererovy úseky se musely přestavět.

Provoz na této první železnici kontinentální Evropy byl zahájen 30. 9. 1828.

Františk Josef Gerstner vykonával odborný dohled nad touto stavbou.

Za mimořádné zásluhy na poli vědy udělil v roce 1808 císař František II. F. J. Gerstnerovi Leopoldův řád a o dva roky později v roce 1810 jej dědičně povýšil do stavu rytířského.

V roce 1811 byl císařem jmenován ředitelem vodních staveb v Čechách.

Kromě toho stále konal přednášky z vyšší matematiky na univerzitě (až do zhoršení svého zdravotního stavu v roce 1823).

V roce 1830 předal Gerstner své přednášky z mechaniky a hydrauliky svému synovi Františku Antonínovi Gerstnerovi, staviteli první železnice nejen v Čechách, ale i v celé kontinentální Evropě (1828).

V roce 1831 vydal Gerstner své proslulé dílo Handbuch der Mechanik ve třech svazcích s bohatou grafickou autentickou přílohou, ve kterém shrnul téměř veškeré technické vědění své doby. Dílo získalo 1400 předplatitelů, mezi nimiž nacházíme i císaře Františka I. Redakce a vydání však bylo již dílem jeho syna, Františka Antonína Gerstnera. 

Gerstner byl 9. 4. 1832 penzionován a byly mu ponechány veškeré jeho příjmy. Uchýlil se na statek své dcery do Mladějova u Jičína, aby uspořádal své rozsáhlé dílo, kde téhož roku 25. června umírá a kde je také pohřben.

Gerstner byl bezesporu už ve své době respektovanou osobností nejen u nás, ale i v zahraničí. Záběr jeho zájmů je opravdu široký. Byl nejen astronomem a matematikem, ale také fyzikem, technikem, pedagogem, vědcem v oboru teorie vlnění a hydromechaniky a vynálezcem. S Josefem Božkem také spolupracoval na konstrukci prvního parního stroje v habsburské monarchii. Navíc byl nadaný i jazykově. Kromě češtiny a němčiny ovládal i angličtinu, francouzštinu, italštinu, latinu a hebrejštinu.

Jílek F.: Souboj mezi vodními kanály a kolejemi: Zrození velkých vynálezů, Praha 1988