|
Goller Felix Syn ředitele cukrovaru Františka Václava Gollera (1839–1911) a Kateřiny, roz. Hellerové (1843–1929). Goller 1890 absolvoval Českoslovanskou obchodní akademii v Praze a začal pracovat v Živnostenské bance, 1892 přestoupil do Zemské banky Království českého, v níž zůstal až do svého penzionování 1935. Jako obchodní ředitel pečoval o obchodní agendu, především emise a cenné papíry. Po odchodu ředitele banky A. Nováka do Bankovního úřadu ministerstva financí byl Goller 1919 jmenován jejím vrchním ředitelem. 1921 ho pracoviště vyslalo do USA, aby navázal styky s bankovními kruhy i zástupci tamních českých a slovenských menšinových organizací. Když byl 1934 jmenován druhý obchodní ředitel Ferdinand Tománek ředitelem generálním, převzal i jeho agendu. Goller znalosti při emisích státních cenných papírů či při regulování jejich kursu využívala mj. úvěrní sekce ministerstva financí. Jako finanční odborník zastupoval ČSR při mezinárodních finančních jednáních, např. po první světové válce v Československém zúčtovacím ústavu pro vzájemné vyrovnání pohledávek a dluhů mezi Rakouskem a ČSR, 1926 ve Společnosti národů, dále hájil zájmy československých majitelů polských, jihoslovanských a rumunských dluhopisů. Koncem dvacátých let se jako předseda výkonného výboru správní komise Šluknovské spořitelny podílel na sanaci postiženého kraje, 1936 aktivně spolupracoval při likvidaci Centralbank der deutschen Sparkassen in der ČSR. Za Zemskou banku zasedal v Pražské burzovní komoře. Od 1897 působil rovněž na pražské burze pro zboží a cenné papíry (patřil k jejím nejstarším návštěvníkům) a v Záložně vinohradské, ve které byl činný jako revizor účtů (od 1911), člen výboru, člen ředitelství a místopředseda. 1907–19 Goller zasedal na Královských Vinohradech jako člen obecního a 1909–19 okresního zastupitelstva. Díky svým praktickým zkušenostem i kvalifikaci pracoval jako přísežný soudní znalec, jako mimořádný profesor přednášel od 1921 na Československé vysoké škole obchodní o cenných papírech a byl zkušebním komisařem pro druhou státní zkoušku bankovního odboru. Stal se členem správního výboru (pokladníkem) pro vydržování Českoslovanské obchodní akademie, učil v odborných kursech pro spořitelní i bankovní úředníky či pro soudce a právníky. Národohospodářský ústav ČAVU ho jmenoval dopisovatelem, od 1926 členem prezidia ve funkci pokladníka a jednatele obchodního odboru. Goller se od mládí angažoval také společensky. Od devadesátých let 19. století v Ústřední matici školské, v Akademickém spolku, Národní besedě (od 1893; patřil k nejstarším čestným členům). Byl členem Svatoboru, Červeného kříže, Jednoty pro dostavění Chrámu sv. Víta, Společnosti Bedřicha Smetany (člen výboru), Spolku výtvarných umělců Mánes (mj. i člen stavebního komitétu pro novou budovu spolku) či Jednoty výtvarných umělců. Od 1907 zasedal rovněž ve správě Městských divadel pražských. Podporoval např. Penzijní fond vdov a sirotků po žurnalistech či Jedličkův ústav pro tělesně postižené na Vyšehradě. Do užšího kruhu spolupracovníků prof. R. Jedličky se zařadil 1911 při budování a organizování pražského sanatoria v Podolí, v jehož správní radě zastával Goller více než dvě desetiletí funkci místopředsedy. Patřil také ke štědrým mecenášům. 1930 dal komunálními dlužními úpisy Zemské banky v hodnotě sto tisíc korun základ zvláštnímu fondu, později nazvanému Fond vrchního ředitele Felixe Gollera, jehož prostředky měly financovat cestovní náklady úředníků Zemské banky na studijní cesty do Německa. Goller 1897 uzavřel sňatek se Selmou (* 14. 2. 1877, † 12. 11. 1943), dcerou pražského vydavatele Františka Bohuslava Batovce (1846–1909) a Gabriely, roz. Hellriegelové (1849–1909). Manželé měli čtyři děti: Vlastu, provd. Srbovou (* 4. 4. 1898, † 1976), lékařku, Radima (* 14. 7. 1900, † 17. 5. 1979), advokáta, Jitku (* 2. 4. 1908, † 30. 4. 1972), historičku umění, provdanou za herce Jiří Plachého, a Dalibora (* 24. 5. 1910, † 16. 1. 1942), úředníka spořitelny. V monumentální rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově v Praze, zbudované 1888–90 podle návrhu B. Schnircha a s jeho sochařskou výzdobou, jsou (s výjimkou nejstarší dcery) kromě Gollera pochovány všechny jeho děti s partnery a potomky. D: Dílčí úpisy se stálým zúročením. Ukládací cenné papíry a losy, jejich podstata a náležitosti, daně, jimž podléhají, obchody s nimi a jejich počítání, 1908, s. 139–246; Papíry dividendové (jich vznik a náležitosti dle obchodního zákona a akciového regulativu, obchody s nimi zejména na burse a jich počítání), 1909; O technice obchodu s cennými papíry, 1925; Zemská banka jako činitel na trhu s cennými papíry svou činností emisní a svými obchody depositními, in: Almanach československého peněžnictví v prvním desetiletí Československé republiky, A. Pimper (ed.), 1928, s. 84–94. L: Album representantů, s. 635 a 946; Spolek pro městské záležitosti vinohradské…, in: Národní politika 25. 3. 1910 (odpolední vyd.), s. 2; Čeští finančníci v Americe, in: tamtéž 16. 4. 1921 (ranní vyd.), s. 6; Z jednatelské zprávy SVU Mánes za rok 1927, in: Volné směry 25, 1927/28, č. 1, s. 278; Vrchní ředitel Felix Goller do pense, in: Lidové noviny 11. 4. 1935, ranní vyd., s. 11; Vrchní ředitel Zemské banky Felix Goller na odpočinek, in: Národní listy 11. 4. 1935 (3. vydání); Oberdirektor Goller in den Ruhestand, in: Prager Tagblatt 11. 4. 1935; Felix Goller zemřel, in: Lidové noviny 8. 9. 1938, ranní vyd., s. 4 a 11; Oberdirektor Felix Goller gestorben, in: Prager Presse 8. 9. 1938; Vrchní ředitel Felix Goller †, in: Národní listy 8. 9. 1938, s. 7; Záložna Vinohradská konala…, in: tamtéž 7. 3. 1939, (3. vydání), s. 5. P: Archiv NTM, Praha, Sbírka biografických materiálů; Archiv hl. města Prahy, Sbírka církevních a civilních matrik, sign. VIN N7, f. 260, N8, f. 294, N12, f. 226, N13, f. 250; Masarykův ústav – Archiv AV ČR, Praha, Národohospodářský ústav při ČAVU, složka Felix Goller. Zdeněk Vácha |
|
Letní vila vrchního ředitele Felixe Gollera v Sázavě |
