Dopis Milana Havlíčka MUDr. Bohumilovi Boučkovi 

Šneperk 19. IX. 96

Milý strýčku! 

Prosím Tě bys laskavě toto, co zde Ti píši, též dal strýčkovi Bohuslavovi přečíst.  

Chci Ti od počátku vypsati vše v pravdě. Styděl jsem se za to, že sám sobě nedostačuji ve svém vzdělání a proto nebyl jsem k strýčkovi Bohuslavovi dosti upřímný a k němu tak upřímný, mimo toho výstup s babičkou mně později velice roztrpčoval, jelikož jsem viděl tu svoji sprostotu, že jsem si tolik´vůči babičce dovolil a to tím více, když ona se pak přestěhovala. Moje práce počínaje prvním svatým (sv. Antonínem) a hlavou pro p. prof. Koulu nebyla taková, jak by mělo býti, poněvadž mě hrozně hryzalo svědomí nad tím, že jsem nedostatečně využil toho, co mi k vzdělání poskytnuto bylo. Též se mě zmocnil hrozný strach před budoucností tak, že jsem ztrácel rozvahu, zkrátka zoufal jsem tak, že ani Horákova útěcha, již mi on v té době ve velké míře s velkou obětavostí poskytoval, nebyla s to ku klidné mysli mne navrátiti. Záviděl jsem každému člověku, na němž jsem viděl, že záhy porozuměl úkolu života, třeba skrovně mohl při tom žíti.

Každé slovo, které bylo ve společnosti pronešeno ať u strýčka Bohuslava neb kdekoli jinde a znamenalo cosi špatného potahoval jsem na sebe jako narážku nebo jako schválně pronešené, abych se v něm viděl.

Krátce neměl jsem klidu a nemohl jsem jej nabýti. V tom Horák odjel domů a já zůstal sám.

Přišli ke mně Jezoviti a prohlédli sochu sv. Alfonse a chtěli mnoho změněno míti a já viděl, že nemohu do vojny býti hotov. Přijmul jsem od nich 100 zl., na něž jsem dal stvrzenku, co závdavek.  

Poslední čas byl jsem častěji doma a tys mě viděl, jak jsem ve svém zoufalství vypadal. Jednou jsi mi řekl jakousi nevůli vůči Horákovi, že nedělá zkoušky a připojil jsi k tomu:  užívat, užívat, pak prý nestačí síly a sáhne se po revolveru. Vztahoval jsem to totiž na sebe, jelikož jsem právě v takovém stavu byl.

Když pak Jezoviti ode mne odešli, zmocnila se mne taková úzkost, že nebyl jsem s to pracovat. Vrátil jsem strýčkovi Bohuslavovi 95 zl., z nichž on 15 zl. zaplatil „Sýkorovi“ štukatérovi za odlitky poprsí a ostatní u sebe ponechal a na to za tři dny mne se strýčkem Zdenkem poslal domů.

Nevím který den to bylo, co jsem posledně pracoval a to strýček Bohuslav někoho si vedl do zahrádky a pak odešel, nechav mne samotného v atelieru. Odešel jsem z atelieru k obědu a po poledni vrátil jsem se k strýčkovi do bytu a začal jsem „proč mne strýček dal … detektiva“ a od té doby jsem více nic nepracoval. Přísahám Ti, strýčku, že jsem nic nevyvedl, že to bylo pouhé zoufalství, ježto jsem si nevěděl rady a pouze to že mne nyní trápí, že práce stojí nedohotovena a že nevím, co si počnu, nepřijme-li mne strýček Bohuslav k sobě, neboť nejsem si tak jist, abych mohl bez rady a pomoci v životě se pohybovat.

Vím, že nemám již práva od vás všech čeho požadovati a to tím více, jelikož jsem si nikdy Vašich starostí o mne nezasluhoval a nikdy se ničím vděčným neokázal.

Nevím však, jak znovu vstoupit do života a proto prosím Tebe i tetičku Boženu za přímluvu u strýčka Bohuslava, abych zase byl přijmut do jeho atelieru a aby mi práci dal. Možno-li to, prosím Vás za to co nejsnažněji, slibuji, že vynasnažím se stát se hoden všeho toho, co mi vstříc poskytnuto bude. To psaní jež jsem strýčkovi Bohuslavovi psal prve, než mne k sobě přijmul, bylo upřímné a dle něho jsem měl jednat a že jsem tak neučinil nestalo se ze zlomyslnosti, chci strýčkovi Bohuslavovi opravdu sloužit a byl bych velice šťasten, kdybych pod jeho vedením k něčemu se dopracoval. Vím však, že záleží na strýčkovi samotném, chce-li on mi práci a radu dáti.

Strýčkovi Bohuslavovi jsem psal a prosil jej, by mne u p. páterů omluvil.

Prosím Tebe i tetičku ještě jednou za přímluvu u strýčka Bohuslava a strýčka samého za to, by mi prominul to, že neměl jsem dosti síly, abych byl mohl své práce k jeho spokojenosti dokončit.

Děkuji Ti za Tvé poslední psaní a prosím Tě, bys mi laskavě na toto psaní odpověděl, jakož i strýčka Bohuslava prosím, by mi práci uchoval a psaním laskavě mě sdělil, přijme-li mne, chci opravdu pracovat k jeho uspokojení a chci se podrobit všemu, co mi přikáže.

Prosím Tebe i strýčka Bohuslava za odpuštění i tetičku Boženu, že jsem Vás tolik obtěžoval svojí nespokojeností a děkuji Vám za vše, co pro mne konáte a prosím snažně za přímluvu i přijmutí mne.

Prosím Tě, strýčku, bych směl nějaký čas u Tebe pobýti, než budu muset do Prahy, jak jsi mi byl slíbil.

Tobě i tetičce ruku líbá Tvůj vděčný synovec

Milan

Objednávka soch od Milana Havlíčka pro Societas Jesu

Velectěný Pane!   

Prosím uctivě, račte nám zhotoviti ty dvě sochy, sv. Antonína a sv. Alfonse v ceně po 180 zl. jedna.

Sv. Antonína přikládám obrázek, který jsem minula okazoval. Včera jsem viděl jiný obraz s. Antonína v plášti  františkánském, který obraz jest mi sice nemožno si vypůjčiti, ale snadno zjednám i kleriku i plášť františkánů a Vašnostem sděliti.

Nyní prosím o jistotné dohotovení k svátku sv. Antonína 13. června a sv. Alfonse 30. října, peníze račte žádati kdykoli libo.  

S největší úctou oddaný P. Jos. Svoboda, S.J. superior.  

Praha, 20. bř. 1896

Koncept stvrzenky  

Potvrzuju tímto, že jsem od pana J. Škarvana za komitét pro zřízení desky J. E. Vocelovi obdržel 50 zl., padesát zl. r.m., co závdavek na bronzový odlitek portrétu J. E. Vocelovi.  

K. Vin.