PhDr. Vladimír Helfert

Vladimír Helfert (* 24. 3. 1886 Plánice, okres Klatovy, † 18. 5. 1945 Praha) - český hudební vědec, pedagog, publicista
Vladimír Helfert byl vnukem rakouského historika a politika Josefa Alexandra Helferta. Gymnázium studoval v Táboře a v Praze na Smíchově (maturita 1904), na pražské filosofické fakultě studoval historii (Jaroslav Goll, J. Pekař, J. Šusta) a hudební historii a estetiku (Otakar Hostinský). Dva semestry byl na berlínské hudební vědě u předních muzikologů té doby Johannese Wolfa a Hermanna Kretzschmara a tato zahraniční zkušenost měla příznivý vliv na formování jeho badatelského profilu. Na rozdíl od staršího kolegy (a později švagra!) Z. Nejedlého, do jehož smetanovského tábora zprvu patřil, se Helfert vyznačoval širokým mezinárodním rozhledem, odmítáním ideologických předpojatostí a vyspělostí metodickou.
V letech 1909-19 učil na pražské obchodní akademii dějepis a zeměpis a v té době napsal vedle smetanovských studií (Smetanovské kapitoly, Praha 1917; Tvůrčí rozvoj B. Smetany, Praha 1924) i průkopnickou práci Hudební barok na českých zámcích (Praha 1916) a Hudba na jaroměřickém zámku. František Míča 1696-1745 (Praha 1924), kterou na vysoké úrovni zahájil výzkum českého světského hudebního baroka. Na základě této práce se roku 1921 habilitoval na brněnské univerzitě a položil zde základy brněnské muzikologické školy (1926 mimořádný a 1931 řádný profesor). Roku 1919 v Brně založil Hudební archiv Moravského zemského muzea. 1929-34 vydal v Brně dva svazky (nedokončené) monografie Jiří Benda, ve které zkoumal příčiny a průběh české hudebnické emigrace v 18. století. V roce 1936 publikoval další průkopnickou práci Česká moderní hudba. Studie o české hudební tvořivosti, v níž podal po stručném nástinu starší české hudební historie vyzrálý ideový výklad české hudby 19., a zvláště 20. století, v mnohém ohledu (baroko, Antonín Dvořák, Janáček a další) silně odlišný od výkladu Nejedlého. Práci jsou předeslána metodologicky významná Prolegomena. Kniha byla ihned z nejedlovského tábora ostře napadena.
V letech 1924-28 vydával v Brně časopis Hudební rozhledy. Podstatným způsobem se podílel na vydání Pazdírkova hudebního slovníku naučného I., část věcná (redigoval Gracian Černušák, Brno 1929) a spolu s Černušákem redigoval i část osobní tohoto slovníku (Brno 1937, okupace znemožnila jeho dokončení). V roce 1934 zahájil vydávání hudební edice Musica antiqua bohemica a roku 1938 vydal 1. ročník hudebně vědného sborníku Musikologie. Publikoval v něm metodologickou stať zásadního významu Periodisace dějin hudby. Příspěvek k otázce logiky hudebního vývoje.
Řadu významných studií publikoval v zahraničí (Zur Geschichte des Wiener Singspiels a další) a je též autorem studií obecně historických (Moravští bratři u Durynské Goty, 1929 atd.).
Nacistická okupace Helfertovi znemožnila dokončit životní dílo, především do čtyř svazků plánovanou monografii o Janáčkovi, z níž vyšel jen 1. díl (Leoš Janáček. Obraz životního a uměleckého boje I, Brno 1939). V listopadu 1939 byl Helfert zatčen gestapem, jako těžce nemocný byl v únoru 1942 propuštěn, po operaci měnil často pobyt, ale 23. června 1944 byl znovu zatčen v Miřeticích u Vlašimi a vězněn na Pankráci a v Terezíně, kde se v cele smrti setkal se svým bratrem Jaroslavem. Krátce po osvobození podlehl v nemocnici na Bulovce skvrnitému tyfu.
Po válce vydal Černušák z Helfertovy pozůstalosti koncepční studii Státní hudebně historický ústav (Praha 1945). Koncepčně je významný také Helfertův nedokončený projekt Thesaurus české duchovní písně, na němž ještě za války spolupracoval s literárním historikem Antonínem Škarkou.
Za komunistické éry byly uznávány Helfertovy smetanovské a janáčkovské práce i jeho morální integrita, ideologicky však byl odmítán jak jeho výklad dějin hudby a principy periodizace, tak jeho zásadní kritické výhrady k stranickému diktátu v sovětské hudbě. Naprosto zkresleně pak byl muzikolog Nejedlý se svým jednostranným a ideologicky zdeformovaným výkladem dějin, jakož i nedostatkem metody, stavěn nad muzikologa Helferta, stojícího na špičkové úrovni evropské muzikologie své doby.

Vladimír Helfert * 24. 3. 1886 Plánice, okres Klatovy, † 18. 5. 1945 Praha, hudební vědec, národnost česká
Hudební vědec, skladatel, profesor hudební vědy na FF MU v Brně, zakladatel Hudebního archivu Moravského zemského muzea v Brně, dirigent Orchestrálního sdružení v Brně. Za německé okupace několikrát vězněn, zemřel při návratu z koncentračního tábora Terezín.
Synové inspektora bechyňského panství Vladimír a Jaroslav dostali do vínku rodinný zájem o historii, umění a politiku. Jejich dědečkem byl rakouský politik a historik Josef Alexander Helfert. Starší Jaroslav (1883) byl historikem, od roku 1909 tajemníkem a posléze ředitelem Moravského zemského muzea v Brně. Vladimír tíhnul k hudbě. Dětství prožil v Bechyni, studoval na gymnáziu v Táboře, když se rodina přestěhovala do Prahy, pokračoval na smíchovském gymnáziu. Lákala ho konzervatoř, hrál dobře na klavír, rozhodl se však pro studium dějepisu, zeměpisu a hudební estetiky a historie na Univerzitě Karlově v Praze. Jeho profesní dráha se dá vymezit třemi okruhy: pedagogickým, odborným a politickým. Hudební vzdělání si doplnil na Humboldtově univerzitě v Berlíně a zdokonaloval se i ve hře na klavír a hudební teorii. Doktorát získal ve 22 letech (23. 7. 1908), jeho disertace měla téma „Jiří Benda a J. J. Rousseau.“ V září 1909 nastoupil jako profesor dějepisu a zeměpisu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. Už tam se projevil jeho organizátorský talent – pořádal úspěšné hudebně výchovné koncerty. Roku 1910 se Vladimír Helfert oženil s Blaženou Brichtovou, švagrovou Zdeňka Nejedlého.
Po převratu (1919) byl jmenován profesorem gymnázia ve Vyškově, na podzim 1921 přijal místo profesora II. státní reálky v Brně. Ve stejném roce se habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně jako docent hudební vědy. Otevřela se mu cesta k rozsáhlé vědecké a organizátorské činnosti. Na zámku v Jaroměřicích (i svůj habilitační spis věnoval hudbě na jaroměřickém zámku) pořádal například od r. 1922 hudební vědecká cvičení. Roku 1920 se stal mimořádným, v roce 1936 řádným profesorem brněnské univerzity, v letech 1935 – 36 byl děkanem Filozofické fakulty. Řada jeho žáků působí vědecky na vysokých školách. Bohatá a mnohostranná odborná činnost hudebního teoretika V. Helferta byla orientována na tři hlavní okruhy. Brzy se projevil jeho zájem o barokní hudbu, především zámeckou hudbu 18. století (stěžejní díla Hudební barok na českých zámcích - Jaroměřice za J. A. z Questenberka, 1916, Hudba na jaroměřickém zámku - František V. Míča 1696 – 1745, Praha 1924). Vedle hudby období baroka se Helfert intenzivně zabýval osudy české hudební emigrace (Jiří Benda, Brno 1929), moravskými bratry, jezuity a dalšími. Třetí okruh představovalo Helfertovo zaměření na mladší českou hudbu, v níž velkou pozornost věnoval Bedřichu Smetanovi (Smetanismus a Wagnerianismus, 1911, Motiv Smetanova Vyšehradu, 1917, Smetanovské kapitoly, 1917, Pavel Křížkovský a Bedřich Smetana, 1926, Bedřich Smetana, 1929 a další studie). Pomáhal prosadit dílo Leoše Janáčka vlastní publikační činností (O Janáčkovi, 1949, L. Janáček : Obraz životního a uměleckého boje I. V poutech tradice, 1939 – první díl zamýšlené pětisvazkové monografie). Teoretické práce doprovázely praktické aktivity. K nejvýznamnějším patří založení Hudebního archivu Moravského zemského muzea v Brně. V. Helfert vědecky, umělecky i organizačně zaštiťoval oslavy 100. výročí narození Bedřich Smetany v roce 1924. Z Helfertova podnětu byla v Brně založena největší nadace pro naše skladatele, Jubilejní Smetanova nadace a Janáčkova společnost (1934). Umělecké nadání vedlo Helferta k činnosti skladatelské a zejména dirigentské. Byl dirigentem Orchestrálního sdružení v Brně, v jehož provedení zazněla poprvé v Brně Smetanova Má vlast jako celek. Sdružení pak šířilo Smetanovu hudbu téměř po celé Moravě. Spolu s Graciánem Černušákem vytvořil Vladimír Helfert z Brna hudebně vědecké středisko, které v mnoha ohledech předčilo Prahu. Redigoval část Pazdírkova Hudebního slovníku naučného, založil edici starých českých památek Musica antiqua bohemica (1934), hudebně vědecký sborník Musikologie (1938) a usiloval o zastoupení hudební výchovy na středních školách (Základy hudební výchovy na nehudebních školách). Jeho odborná činnost směřovala i do obecných dějin, literární historie a folkloristiky. Za zásluhy o českou hudební vědu byl Vladimír Helfert jmenován členem mnoha odborných společenství a institucí (Česká akademie věd a umění, Královská česká společnost nauk, Národní rada badatelská). Kromě vědecké práce se Vladimír Helfert angažoval v politickém životě. Byl předsedou Společnosti pro demokratické Španělsko, jedním z prvních členů Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení se Sovětským svazem, působil v redakčním kruhu Indexu. To všechno zpečetilo jeho osud za okupace. Poprvé byl zatčen gestapem 14. listopadu 1939 přímo na rektorátu univerzity. Prošel samovazbou na Špilberku, následovaly Kounicovy koleje a koncentrační tábory ve Vratislavi a Wohlau. Odtud byl téměř umírající převezen z vězeňské do okresní nemocnice. Jako beznadějně nemocný byl v roce 1942 propuštěn. Život mu zachránila těžká operace v pražské vinohradské nemocnici. V rekonvalescenci (kdy mu byla doručena žaloba k soudu do Berlína) pokračoval ve vědecké práci. Žalobu ignoroval a s manželkou střídal místa svého pobytu (Stupčice, Praha, Miřetice, Vráž a další). Chystal vydání Jistebnického a Komenského kancionálu (Thesaurus české duchovní písně), ale v Miřeticích ho v dubnu 1944 znovu zatklo gestapo. Byl vězněn na Pankráci a v Terezíně. Osvobození se dožil, nakazil se však tyfem. Když se v osvobozeném transportu vracel domů, jeho stav se v Ražiněvsi u Roudnice prudce zhoršil. V horečkách byl převezen do nemocnice na Bulovce v Praze, kde nemoci a útrapám věznění podlehl.

Vladimír Helfert byl jedním z nejvýznamnějších hudebních vědců Brna v letech první republiky. Orchestrální sdružení, které řídil, se po něm jmenuje Helfertovo. Na domě v Mojžíšově ulici č. 14 nad Kociánkou, kde v letech 1930 – 39 bydlel, byla v roce 1958 umístěna pamětní deska (ak. soch. František Hořava). Je po něm pojmenována ulice v Brně – Černých Polích.

V Brně po něm je pojmenovaná ulice Helfertova, dále je pamětní deska v ulici Mojžíšově 14/1, v ulici Antonínské 3/1 a Arne Nováka 1/1.

Rodiče:	Zdeněk Helfert * 14.2.1849 † 26.2.1891 Marie Marešová Helfertová * 14.8.1854 † 13.1.1933
Sourozenci:	Zdeněk Helfert * 19.5.1879 Plzeň † 8.9.1945 Praha PhDr. Jaroslav Helfert * 27.9.1883 † 14.9.1972 Alexandra Helfertová Jedličková * 1885 † 1942 PhDr. Vladimír Helfert * 24.3.1886 † 18.5.1945 Ludmila Helfertová * 1887 † 1904 PhDr. Milada Helfertová Hejdová * 1890 † 1973
Manželka:	Blažena Brichtová Helfertová * 1884 † ?
Děti:	Igor Helfert * 9.4.1915 † 2.9.1985 Renáta Helfertová Trtílková * 16.5.1913 † ? Blažena Helfertová * 13.5.1911 † 1997