Karel IV. vydal 8.3.1348 zakládací privilegium o založení Nového Města Pražského, které ve spojení se Starým Městem  představovalo největší městský areál tehdejší Evropy. Samotný prostor Nového Města zaujímal plochu asi 360 hektarů.

Karel IV. založil Nové Město Pražské v roce 1348 podle vlastnoručně zhotoveného plánu. Základní kámen Nového Města pražského (v základech opevnění v místech budoucí brány Špička) položil 26. března roku 1348 (někdy se uvádí 28.3.). Pamatoval na zásobování vodou prostřednictvím vodovodu zhotoveného z vrtaných bukových kmenů utěsněných smolou, včetně soustavy veřejných kašen, pamatoval na odvětrání velkých náměstí (dnešní Žitná a Ječná ulice odvětrávaly Dobytčí trh - Karlovo náměstí).

Dobytčí trh (nyní Karlovo náměstí), je dosud největším pražským náměstím, má rozlohu 8 ha. Ulice, jež do něj ústily, dosahovaly šířky 23–27 m.

Během velmi krátké doby byla vně městských hradeb Přemysla Otakara II, chránících Staré Město pražské zastavěna plocha přesahující dva čtvereční kilometry (240 hektarů). Plocha hlavních náměstí svým rozsahem přesahovala půdorysnou rozlohu průměrných středověkých měst tohoto období. Obdivuhodná byla délka (přes 750 metrů) či šířka (přes 60 m) náměstí a neobvykle velkorysých dimenzí dosahovaly i šířky hlavních ulic od 18 do 27 metrů.

Je zřejmé, že vzorem nebyla města s hustou zástavbou, těsnými uličkami a drobnou parcelací, ale mohutná obchodní centra té doby v Pobaltí či střední Itálii. Nelze však zcela pominout zcela zásadní vliv pravidelných a velkorysých založení posledních Přemyslovců, na jejichž odkaz Karel IV. velmi rád odkazoval. Proces urbanistické koncepce rovněž vycházel z panovníkovy snahy koexistence obou městských založení, tedy již existujícího Starého a nově se rodícího Nového Města pražského. V neposlední řadě je nutno zmínit vliv symboliky a náboženských idejí na podobu světa středověkého člověka (inspirací byl popis nebeského Jeruzaléma ve Zjevení sv. Jana). Symbol pomáhal středověkému člověku pochopit smysl, souvislosti a tlumočil mu realitu. Město, podobně jako klášter, bylo místem řízeného společenského života se společnými prvky, kterým byla uzavřenost (hradbou či zdí), pravidelnost a řád – v tomto případě božský. Klášter byl předobrazem ráje, zatímco předobrazem středověkého města byl Jeruzalém – město nebeské.

Kromě antických urbanistických tradic vycházel plán města i z výpočtů arabských aritmetiků z průběhu 10. až 12. století, ale také o symboliku čísel vycházejících ze středověké mystiky. 

Jedinečná politická a hospodářská koncepce města splňovala podmínky ideálního města se správně rozmístěnými areály, situovanými ulicemi a veřejnými prostranstvími, řemeslnickými oblastmi, obchodními centry či separovanými problematickými provozy, a to vše v místě vzdušném, správně vystaveném působení klimatických vlivů s dominantními geomorfologickými polohami vyhrazenými nejvýznamnějším sakrálním stavbám.

Spojnice Novoměstské radnice na Dobytčím trhu s Jindřišskou věží na Senovážném náměstí
se protíná s osou Koňského trhu v místě, kde byla umístěna kašna, do které byl přiváděn podzemním vodovodem Vinohradský potok tekoucí z dnešních Riegrových sadů. Voda pak odtékala na spodní konec Koňského trhu, kde bylo jezírko a můstek. Potom tekla voda Národní třídou podél starých hradeb do Vltavy.
Životadárná voda podle Karla IV. pramení ze středu kříže, který spojuje tři hlavní náměstí Nového města pražského.

K vlastnímu vyměření základních proporcí města v terénu pro zpracování plánu muselo dojít v průběhu podzimních měsíců roku 1347, tedy mezi vyhlášením záměru výstavby Nového Města pražského křivoklátskou listinou v dubnu téhož roku a položením základního kamene v březnu roku 1348. Vzhledem ke skutečnosti, že většina pozemků určených k výstavbě města byla zemědělsky využívána, došlo zřejmě k faktickému vyměření města až po sklizni roku 1347. V podzimních měsících tedy do terénu vyrazily skupinky geodetů s jednoduchými přenosnými a na stativu osazenými úhloměrnými kříži (gromy), s jejichž pomocí byla vyměřena základní osnova města. Nezbytnou kostrou vlastního technického vyměření projektu do terénu byly dvě osy protínající se v pravém úhlu. Ta severojižní se podle římských geodetů nazývala „cardo“, na ni kolmá západovýchodní „decumanus“ a průsečík byl „terminus medius“ či „tetrans“. Podstatou vyměřování bylo s pomocí úhloměrného kříže (s okuláry či pomocí stojících kolíčků nebo svislých olovnic) na daném místě stanovit přímý a na něj kolmý směr a tyto směry vyznačit v terénu zatlučením kolíků do země či postavením dalších měřičských pomůcek. K vyměřování velmi pravděpodobně docházelo až po setmění, jelikož světelné zdroje poskytovaly na větší vzdálenosti výrazně přesnější orientaci a výsledky. Vyměřovat se tedy muselo za dobré viditelnosti a slušného klidného počasí. Od stanovení hlavních přímých a kolmých směrů již byl pouze krok k podrobnějšímu vyměření jednotlivých stavebních bloků na principu pravoúhlých trojúhelníků (s poměrem stran 3 : 4 : 5) skládajících obdélníky s proměnlivou délkou stran v konstantních poměrech (např. 2 : 3 a jejich násobků).

Základní idea byla založena na zastavění prostoru od hradeb Starého města po Vyšehrad tak, aby se město funkčně spojilo s Malou Stranou  přes Karlův most až k hradu sv. Václava, vytvořit „jedno město jednoho těla se Starým Městem“. Koňský trh navázal na Havelské Město pocházející z nejpozdější doby kolem roku 1265. spojil v jednotný kompoziční celek s dolní částí Nového Města pražského a jeho hlavním tržním prostorem Koňským trhem (Václavské náměstí), které je trasováno kolmo na Havelské město a okolní ulice jsou na něj kolmé či rovnoběžné (Příkopy, Jindřišská, Opletalova, Panská a Politických vězňů). Porovnáváním jednotlivých vzdáleností mezi hlavními komponenty novoměstského založení dojdeme ke stanovení základní měrné jednotky jednoho zemského provazce používaného v průběhu 14. století (cca 30,8 metru). Vodorovně s hlavní osou Havelského města (Rytířská ulice) byla vedena ve vzdálenosti 12 provazců hlavní západovýchodní osa novoměstského založení, kterou se stala severozápadní strana Jindřišské ulice se středem (cardem) v místě kde se protnula s jihovýchodní frontou Václavského náměstí (dnešní roh s Vodičkovou ulicí). Podobně jako Václavské náměstí spojovalo Staré Město přímým směrem s jednou z hlavních městských hradeb v prostoru dolního Nového Města, byla trasována Ječná ulice jako hlavní kolmá komunikační osa spojující Dobytčí trh s další důležitou městskou branou. Město získalo privilegium mít vlastní radnici (rychtáře a konšely) a tržní privilegiua.

Nařízení o výstavbě stanovilo povinnost dodržet vytyčený půdorys, stanovilo výšku budov, určilo povinnost stavět kamenné stavby (kvůli požárům), určilo lhůtu pro provedení stavby (stavba musela začít do 30 dnů od získání pozemku a musela být dokončena do 18 měsíců od zahájení), osvobodilo stavebníky (včetně Židů) na 12 let ode všech daní v době stavby. Novostavba směla být zatížena hypotékou maximálně do 50%, aby majiteli zbyly prostředky na údržbu. Ve městě byly určeny lokality pro řemesla a pro obchod se specifickými komoditami (Ovocný trh, Vaječný trh, ...) Měšťané Starého města mají zaručen svobodný průchod Novým městem.

Pozemky pro stavbu města Karel IV. vykoupil nebo získal směnou před položením základního kamene. Největším vlastníkem byl řád Křížovníků s červenou hvězdou, kteří byli jako oblíbený řád posledních Přemyslovců majiteli velké většiny pozemků na pražském pravobřeží před hradbami Starého města pražského. Všechny pozemky přešly do rukou panovníka před zahájením výstavby, takže byly vyloučeny spekulace s cenou. Plán byl doplněn o finanční rozvahu a materiálovou bilanci. Pozemky potom král přiděloval stavebníkům zdarma se závazkem splnit stanovené podmínky.

Pravidelné vyměření Nového Města pražského nám umožňuje jeho členění do čtyř logických a jasných urbanistických celků s různými projevy integrace starších sídelních forem, pravidelnostmi založení, hustotou zástavby, využitím plochy, situování funkčně-provozních areálů a dalších komponent urbanistického záměru.

Vedle nově zřízeného Karlova mostu byl nadále v permanenci strategický bubenský brod na severovýchodním okraji Nového Města, kde se křižovaly významné dálkové komunikace (saská, srbská, polská a trstenická stezka) vedoucí severozápadním, severním a severovýchodním směrem (Morava, Krakov, Balt, Magdeburg, Most, Lounsko).

Nové město mělo pět bran. 1 Petrská čili Poříčská brána byla vstupem do města ze směru od Vysočan a Karlína - dnešní Sokolovská ulice, příjezd z královského města Český Brod. 2 Horská čili Vídeňská brána Senovážné náměstí. 3 Prokopská čili Koňská brána na horním konci Koňského trhu byla vstupem obchodní cesty z Kutné Hory. 4 Žitná brána - Tábor 5 Jakubská čili Svinská brána později neprůjezdná. Vyšehradská zvaná též Špička směr Tábor

Během prvních čtyř let bylo postaveno na 600 domů. Podle hrubého odhadu bylo Nové Město koncipováno pro 50 000 obyvatel, žijících přibližně v 5000 domech, to však nebylo ve středověku nikdy dosaženo. V celé Praze žilo v závěru Karlovy vlády 40 000 obyvatel ve 3000 domech. Nejvýstavnější domy, patřící většinou obchodníkům, stály v okolí náměstí. Byly postaveny na úzkých parcelách z kamene, kombinovaného často s hrázděným zdivem. V přízemí domu se nacházelo podloubí obrácené do náměstí a tzv. mázhaus, k obývání sloužilo patro, ty nejbohatší domy měly i soukromé kaple. Méně nákladné domy řemeslníků se nacházely v ulicích vedoucích na náměstí.

Panovník Novému Městu udělil privilegia obvyklá v královských městech, jako například právo trhové či várečné, ale také právo mílové, což znamenalo, že v okruhu jedné míle od města se nesměl usídlit cizí řemeslník, právo hradební a hrdelní. V blízkém okolí města poručil panovník vysadit rozsáhlé vinice.

Do města se měli přestěhovat „koláři a kováři kteréhokoliv kovu vyjma těch, kteří řádně vyrábějí nástroje k práci a k užívání koní a zbroj.“  

konváři a štítaři, ale také tobolečníci, měšenci a ševci. Rovněž jsou doloženy dílny střelců, pasířů a nožířů. Název Řeznické ulice napovídá o přítomnosti mistrů řeznického cechu, která bezprostředně souvisela i s účelově pojmenovaným Dobytčím trhem. Od 11. září 1372 sem byl ze svatohavelského tržiště přemístěn prodej dřevěných výrobků a dřeva. Rovněž se zde uskutečňoval na základě povolení z 24. října 1367 prodej dovezených slanečků, který se mohl stejně jako trh s obilím, dobytkem a drůbeží pořádat třikrát v týdnu, zatímco trh s uhlím se konal třikrát za rok. V dnešní Ječné ulici se obchodovalo s vepři. V  Podskalí se vedle odedávna usedlých plavců zakládaly sklady dřevařů. U řeky pak pracovali koželuhové a jircháři. V hradbách Nového Města nacházeli svoje místo vedle řemeslníků také tovaryši, pomocní dělníci a nádeníci – pražská chudina, námezdně pracující v řemeslnických dílnách a vykonávající zemědělské práce.

Mimo trhová prostranství, avšak v těžišti souvislé nové zástavby dolního i horního města, bylo vyhrazeno místo pro dva nové farní kostely, které hrály v organismu města důležitou roli. První byl zasvěcen sv. Jindřichu a Kunhutě, druhý pak sv. Štěpánu Většímu. Prvomučedníka Štěpána Karel velmi ctil a vlastnil i jeho relikvie. Zasvěcení kostela sv. Jindřichu může odkazovat na to, že pražští arcibiskupové byli v době Karlově vizitátory bamberské diecéze, jejímiž patrony byli svatí manželé císař Jindřich a jeho manželka Kunhuta. Stavba obou kostelů započala roku 1351, kdy byly také vytyčeny jejich farní obvody. Staré osady na území Nového Města zůstaly však nadále podřízeny dosavadním farnostem, jichž bylo celkem devět. V první fázi výstavby (1348–1353) bylo v oblasti mezi kostely sv. Jindřicha a sv. Kateřiny zbudováno asi 650 městských domů.

Nové Město během dvou let obklopily hradby dlouhé téměř 3,5 km a vysoké 10 m. Jejich součástí bylo 21 vestavěných věží a čtyři brány, z nichž zvláštní výstavností vynikala brána Špička, umožňující přístup ke Koňskému trhu. Ke zboření hradeb, které svíraly plochu více než 2,4 km čtverečních, došlo až v poslední čtvrtině 19. století. Z důvodu posílení obrany Pražského hradu a Malé Strany byla v na příkaz krále v letech 1360–1362 postavena na Petříně pověstná Hladová zeď. Byla 6 m vysoká a 2 m široká a měla 8 bastionů. Vinula se po západním okraji Strahovského kláštera, kolem kostela svatého Vavřince na Petříně a z Petřína k Vltavě. Fakticky tak připojila Újezd a Strahov do pražského opevnění. Na konci Hladové zdi stála Újezdská (původně Kartouzská) brána.

K prosperitě města měla přispět i universita založená 4.4.1348. Očekávalo se, že do Prahy v souvislosti s universitou přijde mnoho cizinců a ti budou potřebovat ubytování. V Praze se také usídlily šlechtické rodiny.

Půdorysnou kostru Nového Města tvořila tři náměstí – Dobytčí trh (dnešní Karlovo náměstí), Koňský trh (Václavské náměstí) a Senný trh (Senovážné náměstí) – spojená systémem pravidelných ulic. O tom, jak velkoryse byl urbanistický plán pojat, svědčí skutečnost, že Dobytčí trh, nynější Karlovo náměstí, byl s plochou 85 550 m² vůbec největším náměstím v Evropě. Roku 1354 byla uprostřed tohoto náměstí postavena dřevěná věž, ze které se každoročně ukazovaly lidu říšské korunovační klenoty a ostatky svatých. Nové Město se tak stalo jedním z nejdůležitějších evropských poutních míst. K tomuto účelu stanovený svátek sv. Kopí a Hřebu připadal na pátek po Provodní neděli, tj. po první neděli po velikonočních svátcích.

Hradby dokončeny 1350 hradební zeď 6m vysoká a 2-3 m silná čtyřhranné věže, příkop a val

Novoměstská radnice

Radnici umístil na Dobytčí trh Karel IV. v rámci založení Nového města. Nejstarší částí radnice je východní křídlo (Vodičkova ulice), jehož stavba probíhala v letech 1377–1398.

Po roce 1411 bylo pod vedením Martina Frička a mistra Kříže postaveno jižní křídlo s průčelím na Karlovo náměstí. V přízemí hlavního jižního křídla je z let 1411–1418 dochován dvojlodní sál o šesti klenutých polích, nesených dvěma válcovitými pilíři, který zabírá plochu téměř celého křídla. Je obnoven v původní gotické podobě. Síň je 23 metrů dlouhá, 11 metrů široká a výška stropů síně je 7 metrů.

Roku 1451 byla založena stavba věže na jihovýchodním nároží. Stavba pak probíhala v letech 1452–1456. Věž je vysoká je 69 metrů a na její vrchol vede 221 schodů. Má šest podlaží. Přízemí věže sloužilo jako věznice. V prvním patře věže Novoměstské radnice se od počátku nacházela gotická kaple, později zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie a patronu české země sv. Václavovi. Na věži byl umístěn Novoměstský orloj.

V letech 1520–1526 Benedikt Rejt renesančně přestavěl jižní křídlo a hlavní průčelí opatřil vysokými renesančními štíty, které byly obnoveny v letech 1905-1906.

Po požáru v roce 1559 bylo postaveno křídlo západní a severní a Bonifác Wohlmut renesančně upravil východní křídlo (Vodičkova ul.), ve kterém však zachoval původní síň s gotickou žebrovou klenbou na renesančních podpěrách. Radnice má od té doby čtyři křídla, arkádový dvůr a věž.  

Byla roce 1722 přestavěna v barokním stylu, ze kterého se zachovala např. klenba uprostřed zdobená freskou alegorie Práva a Spravedlnosti a vstupní profilovaný portál.

Kaple v prvním patře věže sloužila jako poslední útočiště odsouzeným na smrt. Na stěně je freska s námětem Práva a Spravedlnosti. Barokní úprava věže je z let 1722 - 1725, její ochoz se schodištěm z r. 1732.

Nejvyšší patro věže sloužilo od r. 1738 jako byt hlásného.

Jako správní budova sloužila Novoměstská radnice do roku 1784, kdy za panování Josefa II., došlo ke sjednocení čtyř pražských měst a veškerá správa města se přesunula do Staroměstské radnice. Budova Novoměstské radnice se změnila v sídlo kriminálního soudu, na kancelářské prostory a na žalář.

Pro tyto potřeby byla v letech 1806–1811 podle projektu Karla Schmita část radnice přestavěna v empírovém slohu. V přízemním vězení (mimo jiné) pobývali: vůdce rebelujících Chodů Jan Sladký Kozina, účastníci revoluce z roku 1848, a v roce 1894 zde probíhal proces s příslušníky pokrokové mládeže sdružených ve spolku Omladina a byl tu vězněn také Alois Rašín.

Po mnoha dalších dostavbách, přestavbách a opravách udeřil roku 1559 do věže blesk a radnice byla poničena požárem. Báň věže byla později poničena bouří.

V letech 1905–1906 provedli částečnou rekonstrukci do původního stavu Antonín Wiehl a Kamil Hilbert.

 Nové Město mělo privilegium pořádat pravidelné trhy, proto byl na radnici na veřejně přístupném místě umístěn (průčelí v dnešní Vodičkově ulici) délkový etalon -  pražský loket. V metrické soustavě je 591,4 mm dlouhý.