Bývalý vlastník Nových Mlýnů p. Josef Marek přál sobě za času jeho života, kdyby nějak vypátrati mohl prvý počátek, tj. kterého času tento jeho mlýn a také jakou příčinou založen a vystaven byl. Nemoha se po rozličných poptávkách ničeho úplného se domakati, tu se dozvěděl, že jeden školní učitel v Poděbradech jménem Matěj Minyde, znaje starožitná písma a také rozličné starobylosti sobě poznamenává, požádal jej, by on ze starých spisů, které v Poděbradském zámku uložené se nacházejí, jemu, týkajíce se základu Nových Mlýnů něco jistého vyhledal, což jemu také výše řečený učitel učiniti přislíbyl. Uplynul však čas dlouhý – a vše – jakoby k zapomenutí přišlo, kde v tom čase uplynulém, jak pan Jos. Marek, tak pan Matěj Mynyde na věčnost se odebraly a tak ona toužebná věc patřičného cíle nedosáhla.

Nynější však nástupce a vlastní držitel Nových Mlýnů pan Robert Marek nejmladší syn zvěčnělého otce p. Jos. Marka velký milovník a ctitel starožitných památek hned při nastoupení dědičného práva též chtivě bažil o to, by se mohl nějak dověděti o původu toho jeho dědičného mlýna, naděje jeho však nesklamala. Stalo se jako náhodou, že se jemu jedna kniha od výše řečeného učitele Mat. Mynyde (jeho vlastní rukou psaná) do rukou dostala, v které rozličné úryvky a poznámky věci týkající se vlády a povýšení Jiřího Poděbradského jako krále Českého i jeho manželky Kunikundy a též i o Nových Mlýnech zmínka se uvádí, jak následuje.

Jiří Poděbradský založil pro svou manželku  Kunikundu a pro její vlastnost dvůr blíže Poděbrad, kde nyní na Vystrkově se píše, a poněvadž v úmyslu byl, velký a znamenitý rybník od dvora v Pátku zakládati, vedl tedy náhon vodní od strani Žehuně přes dvůr Baderský k dvoru Pátku a odtud skrze ves Křečkov až do Labe k tvrzi Kovanické. Na tom tedy náhonu blíže Pátku založil v roce 1443 mlýn pod jménem Mlýn Nový. Nezjevil se o tom až posavad žádnému, coby tím ještě více mínil. Učiněn jsa na to gubernátorem země České i pro jiné řízení všeho ostatního zakládání zanechati musel, až se potom, když již skutečně na království české korunován byl, umínil své milé Poděbrady navštíviti.

Přijel tedy s celým dvorem a právě královskou slávou v roku 1461 sem na Poděbrady a to v měsíci Máji, v času jarním.

Vyšel pak jednoho dne na procházku se všemi dvořany svými k Novému Mlejnu, odtud stranou Vrbice a Novohrad, a otočiv se až v ta místa, kde nyní hospoda v Oumyslovicích stojí. Tu zastaviv se, držel pod stánkem rozložený skvostný oběd při kterémžto, když víno veselosti a smělosti přidalo, tázali se jej dvořané: Z jaké příčiny by on tak podivně přes všechny pole a pahrbky projížděl? Kteréžto má pro kratochvíle dosti  cest rovných? A proč náhon ten od stráni Chlumecké až pod Kovanice tak velikým nákladem vede?  Kdež jemu ten Nový Mlýn velmi málo za to užitek ponese.

Král usmav se, promluvil takto: „Věrný moje milý! Oznamuji vám, že jsem v oumyslu v tomto okolí (rukou do kola udělal) rybník znamenitý a světu podivný založiti.“ Dvořané schválili oumysl ten a pravili: „Králi a Pane náš!  Jest nás toho oumyslu více.“ Na to dále zase pravil král: „Na tomto místě zakládám vesnici a krčmu, po jeden díl těch, který na tom rybníku budou, by tudy měli obydlí pokojné a zaopatření potřebné.“

Odtud hnuli se dále na pravo k jakési úžině. Tu král vida, že by voda tudy dobrý odpad míti mohla, kázal dřevěný kůl v ta místa vraziti a řekl: „Zde nechám vzdělati stav a vodtok vyvésti až do řeky Mrdliny.“ Odtud dále k Poděbradům přijeli na místo, kdež nyní ves Kouty stojí. Tu zasmáli se dvořané řkouce:  „Z jednoho kouta vyjeli jsme a tuto zase druhý! Tedy dva kouty.“ Král opět kázal na tom místě ves toho samého oumyslu, jako prve tu založiti, daje jim jméno od těch dvouch koutův Kouty.

Odtud jeli dále k silnici skrze les Pana Bavora Pateckého na silnici vozní, která k jeho dvoru Poděbradskému vedla, té dávno bylo jméno „Panská silnice“ a protož také až po dnešní den ta malá ulička na předměstí Nymburském „Panská ulice“ sluje.

Však rybník ten jen toliko král vyměřil, ale ani pracovati nezačal, neb skrz neustálé vojny a jiné roztržitosti zemské času jemu k tomu nepostačilo. Až konečně po smrti jeho Jindřich, jeho syn mladší, tuto práci teprv v roku 1474 předevzal. U kronikáře se takto praví: „Jindřich mladší syn Jiřího z Poděbrad jsa skutečným stříbrem od otce svého dobře naspihován, stavěl rybník nazvaný 'Blato', který se malému moři rovnati může, ač čtyry míle v svém celém okršlku drží.“ Na náhonu a na těch hrázích pracovali skrze celých deset let 1000 lidu, kteří se tu na Ostrově, Oumyslovicích a Koutech přechovávali.

Z kladopisu města královského Hradce, jakž mne učený Jesuita p. František Švenda ujistil, má se nalézati paměť tato: „Jindřich neb Hynek z Kunštátu, když rybník Blato zakládal, založil v těch místech vedle samého stavu na površi velký a prostraný dům a poručil jakožto horlivý Husita, aby všechny z těch pracujících jen se učení Husového přidrželi, dne sobotního tu k pobožnosti se scházeli v čemž jim farář z Havranska psluhoval, poněvadž času nedělního toho stíhnouti nemohl. Taková pobožnost sobotní jmenovala se „Sabata“, tj. „den Boha silného“ a tak pozustalo místu tomu jméno „Sabata“ a nyní Šabata. Jindřich ten založil také při Mlejně Novym haltýře rybní znamenité i také obydlí pro porybného a dodělal práci tu v roce 1492, od něhožto také ves Ostrov byla založená.“  
 

Nové mlýny (Mlýn u Odřepes) u Pátku
Josef Klempera, Libri 2000, Vodní mlýny v Čechách II, str. 233

Je psáno, že současně se zřízením Lánské strouhy z Cidliny do Mrliny byl východně od Poděbrad u vsi Pátku založen mlýn nazvaný Nové mlýny nebo Mlýn u Odřepes. Strouha, i když se to neuvádí přesně, byla po dohodě s kolínským panstvím zbudována kolem roku 1450. V urbáři z roku 1553 je však uvedeno, že „mlýn ten jest nedávno nově vystavěný“. Snad byl přestavený. Založení jeho je starší.

Mlýn Nové mlýny byl zřejmě dost velký, jak dokazuje další zápis: „V tomto mlýně jsou 4 kola moučná, 1 kolo stupní, které táhne 16 stup, a sice 8 tanečních a 8 ležatých. Výmelného se schází týdně: pšenice 1 korec, žita okolo 8-9 korců, prachu okolo 6 korců, ječmene okolo 2 korců, jáhel 1 věrtel, opišků okolo 5 korců a konečně tlučí 4 korce.“ Moučný prach a opišky se dodávaly na zámek, kde jimi a odpadky z mlýna v Poděbradech pekaři vykrmovali dvakrát ročně osmnáct vepřů, což finančně po odečtení nákladů představovalo kolem 35 kop grošů českých.

V roce 1560 byla v Nových mlýnech provedena oprava náhonu a kola za 40 kop grošů. Od roku 1565 vrchnost mlýn začala pronajímat, nejprve ze dvou třetin. Nájem činil 10 kop grošů ročně. Mlýn zřejmě musel být dost výnosný, protože v urbáři z roku 1590 je zapsáno, že nájem mimo náklady činil už 50 kop grošů. Dále tu byl užitek z krmení vepřů okolo 15 kop grošů nebo povinnost vykrmit osm vepřů pro vrchnost. V roce 1569 vynášely oba poděbradské mlýny, Podzámecký v Poděbradech a Nové mlýny u Odřepes, 355 kop grošů. A aby toho bylo víc, byl na návrh puchaltra královské komory Domažlického z Riesengruntu zřízen nový náhon na mlýn, a to z Lánské strouhy, protože rybník Blat prý poskytoval málo ryb. Náhon odbočoval východně od vsi Odřepes.

O mlynářích na Nových mlýnech se poprvé píše v souvislosti s tragickou událostí z roku 1551. Mlynář Jiřík „náhodně zamordoval Prokopa Voláka z Bader“. Jiřík byl šest týdnů ve vězení, pak byl na revers propuštěn. Musel se zavázat, že „se něčeho podobného nedopustí pod ztrátou hrdla“, a mimoto musel vdově Kateřině Volákové vyplatit 18 kop grošů českých, splatných po 4 kopách ročně.

Potom se na Nových mlýnech uvádí mlynář Říha. Z roku 1594 je v matrice záznam, že se ženil Matyáš Zlonický, syn mlynářky Doroty na Nových mlýnech, a k témuž roku je zapsána svatební smlouva mezi Václavem Starým Krejčím, synem zesnulého mlynáře z Nových mlýnů Říhy, a Alžbětou, dcerou zesnulého Vojtěcha Ročně z Kostelní Lhoty.

Hned na začátku 17. století, roku 1602, seděl na Nových mlýnech mlynář Ondřej Kosa, v roce 1615 je připomínán mlynař Jan.

Podle hlášení důchodního Jiříka Refigia z Kleeleldu z roku 1642 vynášel mlýn ročně 100 strychů žita a 4 krmené vepře při nákladech 36 zlatých. Mlelo v něm skoro 250 lidí. Pozůstával ze 3 kol moučných a 16 stup. To vše v roce 1650 potvrzuje císařský vrchní proviantmistr Jindřich svobodný pán Kustoš, když byl na vizitaci poděbradského panství.

Do roku 1655 tu byl mlynářem Matěj Hrubeš, po něm od 16. 6. 1656 Matěj Bezprstý. V roce 1674 musely být opraveny mlýnské stupníky, což stálo 80 zlatých. V té době tu mlynařil Daniel Poděbradský. Po něm se nájemcem Nových mlýnů stal mlynář, o němž se píše, že „byl truňku odevzdaný a věkem sešlý“, a snad proto je jeho jméno zamlčeno. Místo něho přišel 18. října 1690 na návrh hejtmana Daniel Kučera. Když se tento mlynář nájmu vzdal, nastoupil 7. března 1696 Tobiáš Janoušek. Po něm do konce roku 1698 tu byl mlynář Daniel Čapek z Podskalského mlýna v Kolíně. Z té doby je zápis, že mlýn u Odřepes vynáší 50 zlatých nájmu hotově a na zrnu 5 strychů pšenice, 13 1 žita, 5 ječmene a 3 strychy jáhel. Potom se tu vystřídali mlynáři Jan Růžička (ten tu roku 1724 zemřel), Matěj Prudič, od roku 1726 Jiří Chudoba, pak mlynář Jan Skřivánek.

Zpráva z roku 1728 konstatuje, že Nové mlýny jsou „postaveny i s obydlím z kamene, jen střecha jest špatná a chlévy ze dřeva“. Na počátku 18. století byla při mlýně založena i krčma.

Od roku 1730 se na mlýně jako nájemce podruhé objevuje mlynář Jiří Chudoba, od roku 1734 mlynář Václav Barovec, od roku 1737 Tomáš Remeš, dříve mlynář na mlýně Drahu. Pak tu hospodařil Jan Bílek, po jeho smrti v roce 1744 Tobiáš Janoušek, od roku 1754 Václav Šalanda. Za něho došlo k opravě vodního a palečného kola a dalších zařízení. V té době sem mletím příslušely obce Choťánky, Libice, Odřepsy, Opočnice, Vrbice, Podmoky, Pátek, Činěves, Velenice a Senice, mlynář musel ovšem mlít, a to bez měřičného, i pro panské dvory a ovčíny srbecký, velenický, opolánský, oškobrdský a radovesnický. Tehdy cesta z Poděbrad k Novým mlýnům vedla kolem severní strany bažantnice a nazývala se Chlumecká. Dnes se jí užívá už jen jako cesty polní.

Po Václavu Šalandovi se od 1. ledna 1757 stal nájemcem mlýna Tomáš Roudný. Ten jako první koupil roku 1761 Nové mlýny na základě emfyteutické smlouvy. V roce 1778 zrušil dvě mlýnská složení a postavil pilu. Náhradou za zrušená složení založil na vlastním pozemku nedaleko vsi Odřepes Mlýnek o jednom složení, se stoupou na jáhly a kroupy. Stalo se však, že mlynář upadl do dluhů, a Nové mlýny 21. října 1782 v dražbě koupil za 3 510 zlatých další dědičný nájemce Josef Václavík z Hořic. V té době tu stále ještě stávala chalupa, bývalé stavení strážného sádek, kde se čepovalo pivo a kořalka.

Mlýn podědil Kašpar Marek a po něm jeho syn Robert. V roce 1893 měl moderně zařízený mlýn čtyři složení a dvě stolice válců s elektrickým pohonem. Když jej zdědil Josef Marek, rozšířil Nové mlýny na pět složení. Jeho syn Robert na konci 19. století mlýn a vedlejší stavení přestavěl značným nákladem do dnešní podoby, zřídil velkou ovocnou zahradu, kterou ohradil kamennou zdí, a rovněž získal do vlastnictví Baderské stavidlo s bytem, stodolou a poli.

Od poloviny 80. let je vodní mlýn u Pátku čp. 47 poblíž Poděbrad chráněnou památkou. (pozn.: nazývaný někdy též Lazarův mlýn - to je ovšem jiný mlýn)