Pátek u Poděbrad

50.1655167N, 15.1584561E

První písemná zmínka o ní pochází z r. 1345

Obec Pátek se nachází 3 km severovýchodně od města Poděbrady. Podle vykopávek stávala v místě dnešního kostela osada již v 10. a 11. století. Kvůli podmáčeným domům po vybudování jezera Blato bylo centrum vesnice přemístěno, takže kostel je nyní na severovýchodním okraji obce. Zdejší kostel sv. Vavřince byl založen po roce 1350, dostavěn 1354, zničen za husitských válek,  kamenný kostel znovu postaven počátkem 16. století, pobořen za třicetileté války (1618-1648), obnoven, v roce 1711 zasažen bleskem, přestavěn byl v roce 1854. Hlavní oltář se soudobými sochami sv. Prokopa a Vojtěcha pochází z let 1720-1730. Oltářní obraz je z r. 1848 a maloval ho F. H. Riegel. V lodi je také umístěna barokní Pieta z 2. poloviny 17. stol. z proboštského kostela v Poděbradech. Mezi další pamětihodnosti vesnice patří kaplička z r. 1868. K napájení místních rybníků byl koncem 15. století zřízen Lánský kanál, zvaný také Sánská strouha, se čtyřmi mlýny, z nichž dva stojí na území Pátku Lazarův mlýn a Nové Mlýny).

Památník na domě (na bývalé škole?) v Pátku u Poděbrad,
kde se narodil 1.5.1831, zemřel 29.9.1875 v Poděbradech

Sánský kanál neboli Lánská struha

V blízkosti Poděbrad se nachází obec Pátek, která je v historických pramenech prvně zmíněna kroku 1345 (Patek). Jazykovědec A. Profous uvádí ve své monografii o místních jménech v Čechách, že jméno pochází asi odtud, že ves byla založena v pátek. Jan Hellich uváděl, že je jméno osobního původu. Podle jiného podání obec založilo pět statkářů, ale uvádí se i varianta, že obec mohla být pátá při osídlování.  Jiný motivační podnět se objevuje v případě stejně znějícího místního jména Pátek na Lounsku. Tato ves byla vysazena jako ves trhová a měla trhy v pátek.

U vsi Pátku na Poděbradsku se nacházel ohromný rybník, Blatenské jezero (Blato), který vznikl na blatech, na rozlehlé bažinaté rovině. Byl až do konce 19. století největším rybníkem v Čechách s rozlohou 1733 jiter - 996 hektarů (o 252 ha větší než jihočeský Rožmberk). Jeho tvar je znatelný u Senic, vlevo od silnice č. 32 Poděbrady-Jičín. Byl určen k chovu kaprů o hloubce 2-3 m. Rybník se rozkládal mezi obcemi Pátek, Kouty, Úmyslovice a Okřínek. Obec Ostrov byla vlastně ostrov. Nejprve byl tento rybník naplňován srážkovými vodami, ale v první polovině 15. století umělým náhonem Sánským kanálem (Lánslou struhou). Hlavní krátká hráz se nacházela mezi vesnicemi Kouty a Netřebice s výtokem do Blatnice, kde stával kamenný most. Další odtok byl jižně od Koutů a u Pátku.

K napájení rybníka byl prokopán v 15. století Sánský kanál. V bažinatém Polabí pod Oškobrhem pak bylo ne něm vybudováno třináct rybníků starších, než jihočeské rybníky postavené Jakubem Krčínem. Na Poděbradském panství se kromě nich ve čtrnáctém století nacházely ještě další čtyři rybníky. V dobách rozkvětu rybníkářství byly rybníky zakládány všude tam, kde pro to byly vhodné geologické a geomorfologické podmínky a kde bylo třeba likvidovat neužitečné a nezdravé bažiny.

Lánská strouha (též Sánský kanál) vznikla počátkem 15. století nákladem vrchnostenského úřadu královské komory české za Jiřího z Poděbrad, který daroval Nový mlýn na strouze své manželce Kunhutě. Název Lánská pochází asi od lánů, kudy byla strouha vedena. Hlavním účelem bylo napájet vodou rybník Blato, do té doby „nebeský“ rybník, zvaný také Blatské jezero pro svou velkou plochu 936 ha (skoro 10 km²), největší v Čechách. Na strouze byl nově postaven Nový mlýn, později, koncem 18. století, po vypuštění rybníka Blato, byl postaven mlýn v Pátku. Strouha odbočuje z řeky Cidliny asi 3 km pod Žehuňským rybníkem. Vodu v řece vzdouval splav, stavidlový Baderský jez o šířce 5 m, se třemi dřevěnými stavidly. Strouha podchází nejprve trať Velký Osek–Chlumec nad Cidlinou, vede podél obcí Malé a Velké Opolany, Odřepsy, pod obcemi Pátkem a Křečkovem a vlévala se původně pod obcí Kovanice do Labe asi 3 km pod Nymburkem. Vodní družstvo pro úpravu Blatnice a přítoků v Pátku přeložilo kolem roku 1930 dolní tok Lánské strouhy od Křečkova do Mrliny pod Budiměřicemi. Strouha se přeložkou proti původní délce 17 km o něco zkrátila. Koryto je průměrně 8 m široké a asi 2 m hluboké. Průtočnou kapacitu udávala přibližně vodoprávně schválená hltnost Francisovy turbiny mlýna v Odřepsích 1,7 m³.s^-1. Majitelé mlýna v Odřepsích, Nového mlýna a mlýna v Pátku platili poděbradskému panství jako majiteli vzdouvacího a vpustného zařízení na Cidlině a koryta strouhy poplatek až do roku 1880, kdy byly objekty vykoupeny. Např. mlýn v Pátku platil roční poplatek 157 zlatých 50 krejcarů, mlýn v Odřepsích se vyvázal za 3 000 zlatých. Pohonná zařízení mlýnů se časem modernizovala. Šest vodních kol na vrchní vodu Nového mlýna nahradila roku 1906 Francisova turbina o hltnosti 1,25 m³.s^-1; tři složení vodních kol mlýna v Odřepsích byla nahrazena koncem 19. století dvěma Girardovými turbinami a roku 1908 Francisovou turbinou o hltnosti 1,7 m³.s^-1 s výkonem 24 HP při spádu 1,4 m. Tři vodní kola na spodní dopad v Pátku byla roku 1905 nahrazena rovněž Francisovou turbinou.

Bohuslav Balbín napsal latinsky knihu Liber naturalis, ‚o přirozené povaze země České, čili o přírodopise země České‘. Byla přeložena do češtiny pod názvem Krásy české země (PNP 1970), poté část knihy pod názvem Krásy a bohatství české země (Praha 1986). Výslovně zmiňuje jako největší rybníky Svět u Třeboně a Blato u Poděbrad: „Tyto rybníky překonávají všechny ostatní v Čechách velikostí, nikoli však příjemnou chutí ryb. Tu nezpůsobuje sama velikost, ale kvalita dna, jež poskytuje rybám bohatou potravu.“

V 18. století stoupala ve městech poptávka po obilí, které se dá skladovat, spíše než po rybách,  zároveň vymizel strategický význam vodního díla, rybník Blato byl vypuštěn, na jeho místě jsou nyní velmi úrodná pole. Rybník neexistuje, ale jméno rybníka je zachováno v názvech zdejších polí a luk: V jezerách - V rybníčku - V blatech - Blata - Olšiny - Za brůdkem - U brůdku - Podmoky. Pozůstatkem je zčásti zachovaný Sánský kanál, který se odděluje pod Žehuňským rybníkem severně nad obcí Sány u Bader (nyní jez, kdysi zde stávala tvrz, před tím slavníkovská a ještě před nimi starověká ves) z řeky Cidliny, teče souběžně s Labem severně od Opolan, obtéká Oškobrh (285 m, předpokládané keltské, slovanské, germánské a možná ještě starší hradiště) přes Odřepsy (Mlejnek), přes Nové Mlýny a Pátek (Lazarův mlýn), přes Křečkov, odkud původně směřoval na Kovanice a před Nymburkem ústil do Labe. V roce 1930 byl dolní tok kanálu logičtěji přeložen směrem do Mrliny pod Budiměřicemi, ale u Křečkova směrem na Kovanice je zachován zbytek původního kanálu, který sloužil k obraně Poděbrad.

V roce 1576 byl vybudován náhon tzv. Nový kanál, který odbočoval ze Sánského kanálu u Mlýnku a napájel Úmyslovický rybník (mezi Úmyslovicemi, Netřebicemi a Činěvsí).

Lazarův mlýn
Lazarův mlýn v Pátku u Poděbrad č. p. 47
50.1662969N, 15.1598761E

V Pátku uprostřed obce na pravém břehu Sánského kanálu pod rybníkem U Lazara stojí vodní mlýn (č.p.47). Mlýn byl postaven roku 1820 mlynářem Riegrem na Sánském kanálu. Později byla přistavěna stodola a sýpka (upravena na obytné účely). V roce 1905 jej Josef Kavalír modernizoval. K roku 1930 byl v majetku rodiny Lazarovy. V roce 1943 bylo zařízení mlýna obnoveno. Fungoval do roku 1952 a v jeho interiéru se až do 90. let 20. století dochovalo kompletní vybavení válcovými stolicemi.

Voda tekla na vodní kolo od jezu. Mlýn měl 3 vodní kola na spodní vodu, která byla v roce 1905 nahrazena Francisovou turbínou. K roku 1930 zde byla turbína Girard o průtoku 1,24 m³/s, spádu 2,5 metru s výkonu 30 k.

Obdélná patrová budova mlýna má valbovou střechu krytou bobrovkami, delší stranou mlýn přiléhá k vodnímu toku. Zdivo je z pískovcových kvádrů a drobnějších opukových kvádříků. V přízemí se nachází klenutá krupárna a šalanda pro mleče, v patře býval byt mlynáře. Původní omítky zcela zanikly, nedochovalo se ani zařízení mlýna a přístavek nad turbínou v bývalém jezu.

Kouty a samota u Šabatů

50.1931175N, 15.1487489E

 První písemná zmínka pochází z roku 1345.

Místo, kde se nyní rozprostírá obec Kouty, bylo za dávných dob močálem. Král Jiří z Poděbrad tu připravil podmínky pro založení rybníka. Tento plán v roce 1474 uskutečnil jeho syn Jindřich. Na břehu rybníka vznikla zamýšlená obec Úmyslovice a v lesním koutě ves Kouty. Prvním číslem zdejší osady byl hostinec pana Josefa Hellera. Ve středu obce se nachází zvonička a poměrně velký statek čp. 8 s rozlehlým dvorem a hospodářskými budovami.

Na samotě Šabata (50.1986744N, 15.1458989E) býval zájezdní hostinec, ve kterém přenocoval Napoleon. Pobýval zde také vynálezce těsnopisu Francouz J. S. Coulon Thévenot, který se narodil v Paříži roku 1757 a zemřel v roce 1813 právě na samotě Šabata. Pochován je na hřbitově v Úmyslovicích.

Senice

50.1842314N, 15.2075706E

Osídlení již v 9. a 10. století. Ve 13. století byla na břehu rybníka Vyhlíd založena obec, ve 14. století vybudována tvrz. Ves i tvrz zanikla při plenění Poděbradska uherským vojskem císaře Zikmunda v roce 1420. V rámci vybudování Blatenského rybníka do něj byl starší rybník Vyhlíd inkorporován. Místní jméno se zachovalo v lokalitě Na Výhledu. V 19. stol. k Senicím patřila obec Ostrov a dvůr Blato.

V pozůstatcích původní osady Senice bylo r. 1887 nalezeno 1000 denárů z 11. stol. Poblíž Senic a Podmok se snesli 29.12.1941 parašutisté nadporučík Alfréd Bartoš, rotmistr Josef Valčík a četař Jiří Potůček výsadku Silver A. 

Dvůr Blato
50.1835206N, 15.1776511E

O samotě stojící Bývalý velkostatek a myslivna v obci Ostrov, nyní je součástí Úmyslovic, nachází se v místech, kde kdysi býval rybník Blato.
 

Úmyslovice

50.2033908N, 15.1775878E

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1291.

Pověst označuje, že Úmyslovice jsou založeny králem Jiříkem z Poděbrad. Jiří z Poděbrad kázal kopati náhon u dvorce Bader až po tvrz kovanickou. Stav se českým králem, nezapomenul svého domova. Roku 1461 navštívil v květnu s průvodcem Poděbrady a pro kratochvíli vyjel si k nově založenému Novému Mlýnu, Vrbici a Velenicím. Dostal se až k rybníku Blato, kde uprostřed vody a močálů byl zelený ostrůvek. Zde se zastavil a díval se po úrodné krajině. Jeho moudrou hlavou táhlo mnoho myšlenek. Byl zvlášť v dobré náladě a sedě na dubovém pařezu, prohlásil: „Mám v úmyslu založit na tomto krásném místečku vesnici.“ A tak se stalo. Od tohoto rčení dostala tato obec jméno. Leč zápisky z archívu zámeckého panství v Poděbradech nám říkají toto: Úmyslovice jsou osada prastará a sídlili tu obyvatelé již ve 2. nebo 3. století před Kristem. Důkazem toho jsou popelnice, jež se zde nalezly. Jižně od Úmyslovic býval rybník Blato. Staří obyvatelé se rádi usazovali podél řek a rybníků, to asi z příčiny, že tu nalézali hojnou obživu v rybách a ochranu před nepřáteli. Na vyvýšeném břehu jižně od vsi pak měli zde pohřebiště, kde zakopávali popelnice.

Při vsi byl konečně rybník zvaný Šembor, který by se mohl polepšiti, že by byl tak velký jako 1 1/2 rybníka Blato a spíše větší, než menší rybník s hrází proti Netřebicím.

Baderské stavidlo

50.1342514N, 15.2562361E

Sánský kanál se odděluje od Cidliny obce Badra (Opolany), kde kdysi stávala tvrz a před tím slavníkovská a ještě před tím starověká ves. Na řece byl vybudován jez a vodní dílo, které umožňovalo regulovat průtok vody v Sánské strouze. O průtok vody se pochopitelně vedly spory, protože z Cidliny je odváděna podstatná část průtoku.