Navštívíme-li sochařské sbírky Národní galerie na Zbraslavi, instalované v půvabném zámku, stojícím na místě slavného kdysi kláštera, založeného posledními Přemyslovci, upoutá naši pozornost jezdecká socha sv. Václava. Je dílem Bohuslava Schnircha, Myslbekova současníka, proslulého zejména trigami na střeše Národního divadla. Široké veřejnosti je dnes již málo známo, že toto sousoší bylo kdysi ohodnoceno první cenou společně s návrhem Myslbekovým, když r.  1894 tehdejší ministerstvo kultury a vyučování vypsalo soutěž pro svatováclavský pomník, který by na Václavském náměstí nahradil raně barokní jezdeckou sochu Bendlovu, přenesenou 1879 na Vyšehrad. Nová socha sv.  Václava měla být, jak tehdy uváděl časopis Světozor,  'mnohem větší, města Prahy důstojnější a rozměrům náměstí přiměřenější'. Ačkoliv účastníků soutěže bylo devět,  utkali se tehdy především dva velcí sochaři, z nichž každý pojal Dědice země způsobem jiným, duchovně správným, výtvarně kongeniálním a přece naprosto odlišným. Porota se nemohla dlouho rozhodnout, a tak byly uděleny první ceny dvě:  Myslbekovi a Schnirchovi. Teprve po mnoha a mnoha dalších úvahách byla dána přednost Myslbekovi. Myslbekův pomník všichni dobře známe. Je to kníže hrdina, statečný vůdce národa, bránící svoje plémě zde i v nebeském dvorstvu. 

Také Schnirch si byl vědom závažnosti úkolu a pozorně promeditoval světeckost Václavovu a jeho poslání. K. B. Mádl r. 1900 poznamenmává, že 'Schnirch neměl jako umělec chvíle šťastnější, než když komponoval tohoto jezdce. Idea dobrého svatého knížete, věčné útěchy míru lidu zle stíhaného, nalezla v tomto milém, tichém zjevení svůj ušlechtilý ulělecký výraz'.

Schnirchův sv.  Václav je kníže míru a pokoje,  i když současně také nebojácný a rozhodný,  jak nám jej podává legenda o Radoslavovi Zlickém. Také on je oděn v drátěnou košili a sedí na koni, ale je prostovlasý,  helmici přivázanou k pasu. Pravou ruku má vztaženu kupředu s výmluvným gestem,  jakoby chtěl zastavit boj a současně žehnat.

Podstavec pomníku je vyplněn rušným a pohybuplným reliéfem zbrojnošů, vyjíždějících z blanické skály na obranu alegorické matky Vlasti s dvěma dětmi, chráněné křídly svatováclavské orlice.